Alchymie - 2. kap. - Spolupráce - Cori a Daiki
Informace:
Tak, jaký den bude mít další členka čtyřčat? Jde o Cori a její vyprávění, co se přihodilo jí.
2. Spolupráce - Cori a Daiki
Tentokrát to bude moje část. Jsem Cori. Chodím na právnickou fakultu společně s jedním muže rodiny Orihara. Pokoj jsem sdílela s Jane, což je moje nejstarší sestra. Terka je na pokoji s Verčou. Všechny čtyři jsme vždy držely pospolu, držíme se pospolu a držet pospolu budeme. I když se stane, že si všechny jdeme po krku. Hlavně já s Jane. Ale přesto ji mám moc ráda.
Dneska mi začínala škola na právnické fakultě. Nastupuju do prvního ročníku. Byl začátek října. A nejen mně, ale i ostatním začala škola. Jenom každému v jiný čas. Mně první hodina začínala až v devět hodin. Proto jsem vstávala až v půl osmé. Když jsem se probudila, Jane byla už pryč. Vím, že mi říkala, že vstává brzy, ale nepamatovala jsem si už přesný čas.
Oblečená, připravena, jsem vzala svou tašku do školy a šla z prvního patra do přízemí. Šla jsem najít kuchyň. Ale místo kuchyně jsem našla jídelnu, kde bylo jak jídlo, tak i pití. Nalila jsem si čaj a sedla jsem ke stolu. Napila jsem se čaje a pustila jsem se do snídaně. Po chvíli mlčky přišel muž s modrými vlasy. Přisedl si ke mně a dal se do jídla. I já mlčela a nepozdravila jsem ho. Nějaký bručoun. Pomyslela jsem si. Oba jsme jedli mlčky. Když jsme se nasnídali, byl čas jít do školy.
Vstala jsem od stolu a šla jsem do chodby se obout. Z tašky jsem si vyndala ipoda a chtěla jsem si nasadit sluchátka, když v tom ke mně přispěchal ten modro-vlásek.
,,Počkej chvíli. Tady máš oběd." promluvil ke mně ten modro-vlásek. Podívala jsem se na ten box, kde bylo jídlo. Mlčky jsem si ten box vzala.
,,Díky." nakonec jsem mu poděkovala. Jeho jméno jsem si nepamatovala. Poté se i on obul. Dala jsem si do uší sluchátka a pustila ipoda. Ten modro-vlásek mi podržel dveře a já vyšla ven z vily. Modro-vlásek mě napodobil.
Naše limuzína už na nás čekala. Měla nás odvést do školy. Mlčky jsme se usadili do limuzíny. Sedl si naproti mě. Vyndal si sluchátka, která si napojil do mobilu a začal taky poslouchat písničky.
Cestou nikdo z nás nepromluvil žádné slovo. Oba jsme poslouchali své písničky. Nejeli jsme moc daleko. Asi patnáct minut. Když jsme byli na místě a vylezli jsme, tak se na nás dívala skoro celá fakulta.
,,Tak zatím." rozloučil se, se mnou modro-vlásek. Já chvíli zůstala stát na místě. Když jsem se vzpamatovala, šla jsem do budovy fakulty. Podle rozvrhu, který jsem si vyndala z tašky, jsem našla svou třídu, kde se měla konat má první vyučovací hodina.
Když zazvonilo na hodinu, tak se otevřely dveře učebny a v nich stál muž. Můj profesor. Uvolnil nám cestu a všichni jsme vstoupili dovnitř. Sedla jsem si úplně dozadu. Vyndala jsem si tužku a sešit. I učebnici, kdyby byla zapotřebí. Po chvíli profesor spustil výklad. Dělala jsem si poznámky. Ani jsem nezaregistrovala, že vedle mě sedí někdo sedí a zápisky opisuje ode mne. První voda utekla jako voda. Po skončení hodiny jsem vyšla ven před učebnu.
Podívala jsem se na rozvrh. Měla jsem teď hodinu volna. Šla jsem najít další učebnu, kde bych po hodině volna mít další hodinu.
,,Smím přisednout?" zeptal se mužský hlas přede mnou. Podívala jsem se, komu hlas patří. Byl to muž s kloboučkem na hlavě. Posunula jsem se, což jsem mu naznačila, že sednout si může. Já jsem se dál věnovala výpiskům z první hodiny. ,,Já jsem Chikage." představil se mu ten muž. Podívala jsem se na něho. Na rtech se mu rýsoval úsměv.
,,Cori." taky jsem se mu představila.
,,Tak Cori. Hmmm, zajímavé." zamyslel se Chikage. Já mu nevěnovala už žádnou pozornost. Hodina utekla jako voda a začala mi druhá hodina.
V učebně si Chikage sedl vedle mě. Trošku mi to vadilo, ale mlčela jsem. Což není můj styl, ale nechtěla jsem si nadělal problémy, hned první školní den. Začala jsem se věnovat profesorovi a jeho výkladu. I Chikage se věnoval učivu. Ale tady nastal jeden problém. Za úkol jsme dostali, najít si parťáka k jednomu referátu. Ten referát nebyl takový problém, ale jako ten že jsme si měli vybral za parťáka, někoho z druhého ročníku. Profesor nám i rozdal jmenný seznam studentů z druhého ročníku. Po hodině i s tím seznamem jsem šla ven. Přemýšlet, koho si vyberu.
V ruce jsem držela ten seznam a prohlížela jsem si ho. Měla jsem jednu výhodu. Našla jsem tam jednoho člena naší nové rodiny, Daiki. Jediné jméno Daiki. Protože měl jiné příjmení, než já se sestry a zbytkem rodiny.
Jak jsem tak uvažovala, nevšimla jsem si, že mi někdo dělá společnost. Byl to Chikage. Takže, když na mě promluvil, tak jsem se trošku lekla.
,,Škoda, že nemůžeme my dva spolu spolupracovat." poznamenal Chikage. ,,Z toho druhého ročníku neznám nikoho." dodal a řekl, jak není s tímto úkolem spokojený.
,,Hmmm. Určitě si někoho najdeš." promluvila jsem na Chikageho.
,,Ty už máš vybráno?" podivil se Chikage. Já jsem jenom přikývla hlavou na souhlas. ,,Tak to se máš." povzdychl si. Poté začala další hodina.
Škola mně a Daikimu utekla jako voda. Končili jsme ve tři hodiny. Před školou na nás už čekala limuzína. Já i Daiki jsme si nasedli a limuzína se rozjela a jelo se domů. Cestou jsem mlčela, stejně tak i Daiki.
Doma ještě nikdo nebyl. Hned jsme si dali jídlo, což byla naše obědo-večeře. Oba jsme se najedli a šli do svých pokojů.
Lehla jsem si na postel a před očima jsem měla ten jmenný seznam. Nebála jsem se oslovit Daikiho o partnerství, to ne, ale byl to můj nevlastní bratr, který toho nenamluvil. Stejně jako já. Proto jsem si tím výběrem jistá nebyla. Nevěděla jsem, jestli se mnou bude chtít spolupracovat, či ne. Odložila jsem seznam na postel a šla najít pokoj Daikiho.
Jeho pokoj byl na konci chodby. Pokoj sdílel se Shizuem, kterého jsem neměla čest ještě líp poznat. Ani jsem si nevybavila, jak vypadá. Nadechla jsem se a vydechla. Nakonec jsem na ty dveře zaklepala. Zevnitř se ozvalo dále. A já vstoupila dál. Daiki seděl u stolu u počítače. V pokoji byl sám.
Vešla jsem dál a zavřela jsem za sebou dveře. Daiki se na mě podíval. Chvíli jsme si dívali do očí.
,,Mohu tě o něco požádat?" zeptala jsem se na férovku Daikiho.
,,Samosebou, že můžeš." usmál se na mě Daiki.
,,Jde o to, že mám referát..." v tom mi do řeči skočil Daiki.
,,Vím, o co tu jde. I já minulý rok měl stejný úkol. A říkám ti, jdeme do toho spolu." usmál se na mě Daiki. Ulevilo se mi, že nemusím oslovovat někoho cizího.
,,Díky moc. Kdy začneme?" zeptala jsem se Daikiho a poděkovala jsem mu.
,,Co třeba o víkendu?" navrhl termín Daiki. Hlavou jsem přikývla na souhlas. Poté jsem se z toho pokoje vytratila a šla do svého pokoje.
V pokoji byla už Jane. Zrovna se převlékala. Hned jsem vstoupila dál a zavřela jsem dveře. Na Jane jsem poznala, že se něco stalo.
,,Ahoj." pozdravila jsem Jane. Jane se na mě podívala.
,,Nazdar." pozdravila mě Jane odměřeně. V tom jí došlo, že si na mně vybíjí vztek. ,,Promiň." hned se mi omluvila.
,,V pohodě. Co se stalo?" zeptala jsem se Jane.
,,Promiň, teď o tom mluvit nechci." pronesla Jane, že si to nechá pro sebe. Pro zatím. I když se mi nechtělo věřit, že by mi to řekla. Protože, když odešli naše rodiče, taky řekla, že mi to řekne později a do dneška nevím, co se vlastně stalo. I když je to už sedmnáct let, tak mi bylo jasné, že si to stále vyčítá. Poté jsme se obě posadily ke stolu a začaly jsme si dělat domácí úkoly. Poté co bylo vše hotové, jsme se vystřídaly ve sprše a šly jsme spát. Nálada Jane se vrátila, až ten druhý den.
Víkend:
Nastala sobota. Každý se dělal to, co ho bavilo. Terka, Verča, Jane a Izaya si šli zahrát tenis. Izayu jsem si už pamatovala. Co dělal zbytek, netuším. Jen jsem věděla, že Daiki čeká na mě, až přijdu. Nakonec jsem si zvala své věci, na ten referát a šla jsem do pokoje Daikiho a Shizua.
Zaklepala jsem na dveře. Tentokrát se dále neozvalo, ale Daiki sám otevřel dveře. Usmál se na mě a pustil mě dál. Hned jsem zasedla ke stolu, kde byly dvě židle, kde jedna z nich byla připravena pro mě. Daiki si sedl vedle mě.
,,Tak ukaž, jaké téma si vybrala." řekl Daiki, protože výběr tématu nechal na mně. Ukázala jsem mu název toho tématu, který jsem vybrala. Daiki se podíval do sešitu. ,,Já si vybral jiné téma, ale i toto je zajímavé téma." usmál se na mě Daiki. Poté šel na internet, kde otevřel určitou internetovou knihu. Byla to učebnice, která v seznamu nebyla. A proto jsem ji neměla. ,,Teď si přečti ten úvod." poradil mi, co mám udělat. Já jsem Daikiho poslechla a začetla jsem se do úvodu. Když jsem si to přečetla, tak mi Daiki dal další úkol. ,,Teď si z toho úvodu napiš body, co si pamatuješ." poradil mi, co mám dělat dál. Když jsem to měla, přešel Daiki na jiné stránky té internetové knihy. Tam bylo pět kapitol. A musela jsem udělat to samé, co s úvodem. Asi za hodinu a půl jsem měla vše hotové. ,,Dobře. Teď si udělej z toho vlastními slovy referát, o čem ten úvod a kapitoly jsou. Můžeš na tom pracovat i tady." oznámil mi dál, co mám dělat.
,,Díky, půjdu k sobě." oznámila jsem Daikimu. Daiki přikývl hlavou na souhlas. Já si vzala své věci a šla do svého pokoje. Jane v pokoji nebyla. Hned jsem se na to vrhla.
Docela mi to dalo zabrat. Přeci úvod a pět kapitol bylo dost. Ale do večeře bylo vše hotové. Daiki si to chtěl nechat přečíst, ale já to odmítla. Sice by si to zasloužil, ale já nejsem typ člověka, co dá každému přečíst svou práci. Tento referát jsem chtěla už odevzdat v pondělí, i když jsme na to měli měsíc. A takhle započala naše spolupráce. Mezi mnou a Daikim. Ale jedna věc mě stále vrtala hlavou. Proč má jiné příjmení?