Zvědové - 4. díl, Magie?!
Informace:
Schválně, jestli si ještě někdo z vás pamatuje, že tu pod tímto jménem někdo někdy psal. Každopádně těm z vás co si na mě pamatují se omlouvám za to že jsem tak dlouho hrála mrtvou a přeji příjemné čtení
Sakra, sakra, sakra!!! Sice s sebou pro všechny případy nosím dýku, to ale neznamená že jsem v boji z blízka kdovíjak dobrá. Mohla bych je zkusit sestřelit, ale nejsem si jistá jestli to zabere. Dobře, uklidni se. Musím se aspoň pokusit být užitečná. Vybrala jsem z toulce u pasu jeden šíp a založila ho do tětivy. Jako první cíl jsem si vybrala nejvyššího člena skupiny. Měl na sobě koženou zbroj pobitou železnými cvočky, která se používá jako levná obdoba kroužkové zbroje.U pasu se mu houpal velký obouruční meč a podobně jako všichni jeho společníci měl nezdravou hnědozelenošedou barvu pleti a byl holohlavý. Velikost není všechno Říkala jsem si v duchu. Musím se trefit nebo jsem mrtvá Mířila jsem na krk. Skoro jsem nedýchala. Pustila jsem tětivu. Prosím ať neminu!
Jako ve snu jsem zpomaleně pozorovala letící šíp Ať se trefím, ať se trefím Na tomhle šípu závisel můj život. Musím se trefit Cože?! On. . . to vykryl??? Nemohla jsem tomu uvěřit To tady umřu? Já ještě nechci umřít Ne, to musí být zlý sen, to nemůže být pravda. Nepřátelé už byly skoro u mě. Zoufale jsem vytáhla dýku. Asi tu umřu. Bude někdo, kdo nade mnou bude truchlit? Spíš ne. Já ani Jasper to nejspíš nepřežijeme. Nejspíš sem potom jenom pošlou nějakého Zvěda, aby to prošetřil. Nikdo nebude smutný. a lidé potom zapomenou, že jsem existovala. Budu jenom bezejmenná oběť, co zemřela skřetí vinou. Ne, já ještě nechci umřít
,,NEEEEEEEEEEE'' Zakřičela jsem, a všechno se zastavilo - čas se zastavil, uvědomila jsem si
Mezitím
Zrovna jsem si dávala přestávku, když přiletěl jestřábí posel s rozkazy z velitelství a snesl se přímo přede mne. Jak je možné že mě vždycky najdou? To je mladá holka se světle modrými nakrátko zastřiženými vlasy, vodově modrýma očima, co nosí obyčejnou tmavošedou uniformu Zvědů a je expert přes maskování uprostřed lesa tak nápadná?
Posel který se mezitím změnil zpět na člověka, mi odpověděl, skoro jako by mi četl myšlenky ,,máš Znamení, samozřejmě že se nemůžeš jenom tak ztratit''. Zanechala jsem uvažování o tom jak mě našli a radši se zeptala na mou důležitou otázku ,,Proč jsi tu?''. To, že něco chtějí po mě, značilo důležitou situaci. Ale já jsem neměla náladu na plnění jakékoliv mise ,, Ztratil se velitelův bratranec Hiroki, poslední hlášení máme z lesa kterému se říká Panax, to zrovna pronásledoval nějakou skupinu skřetů, všechny podrobnosti jsou tady'' a podával mi nějakou složku s nápisem 31Q/A- 1364, podrobnosti ohledně mise, pochopila jsem.
,, To zní nudně, přidělte to někomu jinému''Začala jsem protestovat
,,Luno! Nemůžeš si mise vybírat, dostáváš je podle toho, jak moc se k plnění dané mise hodíš. Ach jo, už jsme ti to říkali asi milionkrát, tak přestaň remcat''
,,Dobře, dobře, všichni bychom to pochopili i bez toho kázání'' Zase jsem si rýpla
,,A přestaň mě brát na lehkou váhu!!!!'' Tentokrát vypadal dost naštvaně, to jsem asi přehnala
,, Samozřejmě že tě nikdo na lehkou váhu nebere. Máš stoprocentní úctu'' To ho evidentně trochu uklidnilo, takže jsem se snažila nenápadně ukončit náš rozhovor
,,Myslím, že se přesunu k Panaxu a pustím se do plnění úkolu'' Oznámila jsem svůj odchod
Posel spokojeně přikývl ,,Tak já půjdu'' rozloučil se a zase vznesl k modré obloze
To je otrava Pomyslela jsem si Kde jsou ty časy, kdy jsme plnily mise spolu, bratře? Proč jsi musel ty a mistr umřít? Začala jsem vzpomínat na staré časy, a ani si neuvědomila slib kterým jsem dala poslovi, než zmizel. Nakonec jsem opravdu nasedla na koně, který si volný čas zaplnil spásáním trávy a když jsem vyrazila tak líně přežvykoval. Složku s podrobnostmi si přečtu později, rozhodla jsem se. Teď jsem si užívala samotu a vánek, který mi česal modré vlasy. Někde poblíž by měl být Jasper, uvědomila jsem si, když jsem přemýšlela o misi. To zase budu muset plnit misi ve dvojici? Od doby smrti bratra jsem nesnášela práci ve skupině. Asi to bylo tím pocitem ztráty. To proto, že už jsem nechtěla o nikoho blízkého přijít. Tak jsem žádné přátele neměla. V mém životě existovaly pouze mise. A nic jiného
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
