Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Teitova nerozhodnost

V klášteře:

 

Když Cori vše uklidila a vyčistila, šla najít Terku. Ta už s vařením byla taky hotová, jenom jí chybělo umýt, utřít a uklidit nádobí. Cori hned Terku našla a hned se chopila utěrky a začala Terce pomáhat, aby se z té kupy nádobí nezbláznila. A taky se chtěla najíst, protože umírala hlady.

„Tak jak ti je, Terko?“ zeptala se Cori Terky na její pocity.

„Jsem z toho zmatená. Nevím, co se tu dá očekávat a co ne. A taky jak všichni víme, jak se kdo jmenuje a jakou práci má kdo vykonávat. Je to záhada a doufám, že tomu přijdeme na kloub.“ Odpověděla Terka na otázku Cori. „Co ty?“ zeptala se Cori na stejnou otázku.

„Nápodobně. A dost mě překvapila moje reakce, když Frau dveřmi rozbil Kagamimu nos.“ Odpověděla Cori. „Věděla jsem, kde je ošetřovna, a i kde je lékárnička.“ Dodala zamyšleně.

„Jo a mě si tam nechala s Lawem stát, jako solný sloup.“ Řekla na oko naštvaně Terka.

„Promiň, ale v tu chvíli jsem měla pocit, že musím Kagamiho ošetřit.“ Omlouvala se Cori Terce. Ta se po chvíli začala smát. Cori došlo, že to jenom hrála a místo, aby jí to vyčetla, se taky začala smát. Když nádobí bylo hotové, tak nastal v klášteře zmatek.

 

V okrsku sedm:

 

Law, Kagami, Frau, Castor a Labrador jeli na svých hawkzilech. Cestou Law i Kagami přemýšleli, jak je možné, že se to zrovna jim stalo. A co tu mají očekávat. Když v tom Castor si všiml padajících hawkzilů. Poté zahlédl několik padajících lidí.

„Fraue, pozor!“ nestačil včas varovat Castor Fraua. Do Fraua narazil kluk, byl v otrhaném oblečení a v poutech a hlavně v bezvědomí.  Law i Kagami se na sebe podívali a rychle přijeli k dalším padajícím tělům.  Celkem jich bylo pět, z toho tři v bezvědomí. I Castor s Labradorem přispěchali na pomoc. Kagami chytil dívku stejně tak i Law. Castor a Labrador muže, z toho jeden byl při vědomí. I Jedna dívka. Kagami zrovna držel tu dívku, co byla při vědomí. Oba si dívali do očí. Verča při pohledu na Kagamiho věděla, kdo je. Ale mlčela. Nic nedala najevo. Castor chytil zase muže, který byl při vědomí. Což byl Zoro. Daiki, Teito a Jane byli v bezvědomí. „Vše nám řeknete, až se ostatní proberou. Teď jedeme do kláštera.“ Rozhodl a nikdo neprotestoval. Law vezl Jane, Kagami Verču, Castor Zora, Labrador Daikiho a Frau Teita. Hned jeli do kláštera. Spěchali, aby mohli ošetřit

 

V klášteře:

 

Když Terka s Cori slyšely, že se ostatní biskupové vrátili, šly je přivítat, ale čekalo je tam překvapení. Cori i Terka hned poznaly Jane, Kagamiho a Daikiho. Verču ani jedna z nich neznala. Cori si ještě pamatovala Teita. Cori s Terkou udělaly pro ostatní místo a pak je následovaly na ošetřovnu. Labrador se postaral o muže a Cori s Terkou o dívky. Verča byla jenom v šoku a měla pár škrábanců. Janey na tom byla hůř. Měla tržnou ránu na  hlavě a hrozila ztráta paměti. Daiki si pohmoždil levou ruku a Zoro byl zcela v pořádku. Po ošetření raněných je přesunuli na postele vedle sebe a všichni u nich čekali, až se proberou.

 

Verča seděla u Jane a držela ji za ruku. Cori s Terkou měly co dělat, aby Jane taky nechytly za ruku. Ale musely sehrát, že je neznají. Kagami taky měl co dělat, aby nedal najevo, že se s nimi zná. I Law se Zorem. Jako první se začal probouzet Teito. Často, Labrador a Frau hned u něho byli.

„Tak co usmrkanče, vyspanej?“ řekl Frau Teitovi a naklonil se nad něho. Teito automaticky vykopl nohy, kopl Fraua do obličeje a chtěl seskočit z okna. Ale Frau ho včas zachytil. „Chceš snad spáchat sebevraždu, nebo co?“ zděsil se Frau. Teito se podíval dolů a zbledl.

„Fraue, hned ho vytáhni!“ řekl přísným hlasem Castor a pomohl Frauovi vytáhnout ven Teita. Poté Frau schytal od Castora ránu do hlavy.

„Au…“ zasténal Frau a chytil se za hlavu. Teito znovu byl na posteli.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se vlídně Castor Teita. Teito mlčel. Přemýšlel, jestli se jim dá věřit, či ne. „Nemusíš nám to říkat. Časem to řekneš sám.“ Dodal vlídně a usmál se na Teita. „Já jsem Castor, to je Labrador, Kagami, Law, a jeptišky Cori a Terka.“ Představil zbytek své posádky a všichni se na Teita usmáli. Poté se probral Daiki a nakonec Jane.

 

Mezitím, co panoval rozruch, Law sledoval Jane. Ale tak, aby si toho nikdo nevšiml. Hlavně využil ten rozruch, když se probral Teito. Ale když byl Teito uklidněn, obrátil zase zrak na ostatní. Ale i tak dokázal po očku sledovat Jane. Hodně se mu líbila. Věděl, jak se jmenuje, jako to věděl u Zora, Daikiho a Verči, ale takhle ho nikdo neokouzlil, jako Jane. Byla to pro něho spící Růženka. Už chyběl polibek k probuzení. Ale nakonec Jane se sama probrala. Law se modlil, aby si to všechno pamatovala.

 

 

Začala jsem se pomalu probouzet. Hlavě mě třeštila, jak blázen. Chvíli jsem nevěděla, kde to jsme. Nejdřív jsem si musela ujasnit své myšlenky, vzpomínky. Poté jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe.

„Janey.“ Zvolal pro mě známý hlas. Otočila jsem se na levou stranu. Poznávala jsem Verču.

„Jak ti je?“ zeptal se mužský hlas po mé pravici. Podívala jsem se a byl to Teito.

„Až na třeštění hlavy dobře.“ Odpověděla jsem pravdu.

„Co si pamatuješ?“ zeptal se další mužský hlas. Když jsem si všimla Castora, který se mě ptal na to, co si pamatuju, došlo mi, kde jsem. Pak jsem se rozhlédla po celé místnosti. Já, Teito a Daiki jsme byli na posteli. Poté jsem si všimla i Zora. A k mému překvapení i Cori, Terky, Kagamiho a především Lawa. Při pohledu na Lawa se mi rozbušilo srdce. Ale hned jsem se vzpamatovala.

„Vše co se odehrálo.“ Řekla jsem stručně. Z anime jsem věděla, že Teito o tom mluvit nechce, a já to prozrazovat nechci. Nechci Teita zklamat.

„Jak se jmenujete všichni?“ zeptal se nás Frau.

„Do toho ti nic není.“ Obořil se Teito na Fraua.

„Ty, jeden skrčku…“ začal láteřit Frau.

„Fraue, nech ho být. Je to jejich věc. Až nastane správný čas, sami nám řeknou, jak se jmenují.“ Zarazil včas Fraua Castor.

„Omlouvám se, ale zatím o tom mluvit nechceme.“ Omluvila jsem se tak trošku za Teita. Za jeho chování.

„V pořádku. Teď si odpočiňte. Potřebujete nabrat sílu. Všichni.“ Usmíval se na nás Labrador. Všichni jsme přikývli na souhlas. Byly tu postele i pro Verču a Zora. I ti si lehli a ostatní zmizeli. I Cori s Terkou odešly. Všichni, tedy já, Teito, Zoro, Verča a Daiki jsme leželi v postelích. Nemohla jsem říci, co se bude dít dál, protože tu byl Teito a tomu bychom to nevysvětlili a ostatním už vůbec ne. Byla jsem ráda, že to pochopila Terka s Cori a neprozradily, že se známe. Po chvíli se Teito posadil.

„Teito, kam jdeš?“ zeptala jsem se Teita.

„Musím vše zjistit o válce s královstvím Raggs.“ Řekl Teito. „Slyšel jsem tvého bratra, jak se o tom zmiňoval a v mé vzpomínce je on, kdo zabil mého otce.“ Vysvětlil nám vzápětí. Já to věděla, ale dělala jsem, že o tom nevím.

„To je strašné.“ Pronesla Verča vyděšeně.

„Promiň, omlouvám se za Ayanamiho, i když to asi nepomůže.“ Omluvila jsem se Teitovi.

„Neomlouvej se. Ty za to nemůžeš. A jsem rád, že tu jsi taky.“ Usmál se na mě Teito. I já jsem se na Teita usmála.

„Díky. Pomohu ti, jak jen budu moct.“ Slíbila jsem svou pomocnou sílu Teitovi.

„I se mnou počítej.“ Řekl Zoro. Daiki jenom přikývl na souhlas a Verča se nejistě usmála.

„Lidičky díky, ale to nemusíte.“ Začal Teito protestovat.

„Žádné ale. Jsme přátelé a přátelé si mají pomáhat.“ Řekl za mě Daiki. I on se Zorem a Verčou se postavili, abychom mohli vyrazit do té knihovny.

 

Knihovnu jsem v rámci možností našli dobře. Chvilku jsme tápali. Já měla blbý orientační smysl, jako Zoro, a v anime to ani nebylo vidět, kde přesně ta knihovna je. Ale našli jsme ji, což bylo dobře.

 

V knihovně bylo pár lidí, ale ty jsem neznala. A oni si nás nevšímali, ani my jich ne. Teito našel nějakou zajímavou knihu, ale nedosáhl na nic. Já mu chtěla pomoct, ale svou výškou bych jsem taky nic nezmohla. Už jsem se chystala oslovit Daikiho, který byl z nás největší, aby mu ti knihu podal, když se u Teita objevila panenka jeptišky. Teito se tak lekl, že se pustil. Nebýt Fraua, tak by dopadl na tvrdou zem.

„Usmrkanče, nějak nám padáš z výšek.“ Ušklíbl se Frau na Teita. Teito se začal vrtět, že Frau málem Teita pustil.

„Tuhle knihu jsi chtěl?“ zeptal se Castor a podával knihu Teitovi. Teito se na knihu podíval. Hlavou přikývl, že ano. Já jsem po očku sledovala Lawa, tak jsem ostatní moc nevnímala, ale snažila jsem se. Nemohla jsem stále uvěřit, že je tu i Law. Ale pak jsem zase začínala vnímat, protože Castor se chystal otevřít knihu a Frauovi došlo, že tam má svůj časopis. Frau čapl knihu i Teita a běžel s ním daleko od nás. Věděla jsem, proč to Frau udělal. „Pojďme je najít.“ Řekl mile Castor a vydali jsme se najít Fraua s Teitem.

 

Ty jsme našli v jedné uličce. Teito zrovna jedním časopisem praštil Fraua. Castor sebral časopis ze země. Všichni jsme se podívali na ten časopis. Já věděla, co tam bude, ale přesto jsem se podívala. Byly tam dívky ve spodním prádle. Jakmile Castor uzavřel časopis, tak Frauovi dal políček.

„Au…“ jenom pronesl Frau a chytil se za hlavu. Sice se nejednalo úplně o porno časopis, ale v tomto anime to bylo prostě zakázané. Jak Castor praštil Fraua, tak jsem se musela pousmát. Netušila jsem, že mě někdo sleduje. Byl to Law, který si říkal, že Jane má ten nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděl. Poté se Castor líp podíval na tu knihu.

„Království Raggs. Co chceš s tou knihou dělat?“ zeptal se Castor Teita zamyšleně.

„Chci o tomto království vědět víc.“ Řekl částečně pravdu Teito. Zamlčel, že by mohl být budoucím králem tohoto království. Já jsem ten správný důvod věděla. Ale dělala jsem, že o tom nevím.

„Můžu vám k tomu něco říct, pokud máte zájem.“ Nabídl se Castor. Teito, já, Zoro a Daiki jsme přikývli. Cori, Terka, Law, Kagami, Frau a Labrador taky poslouchali, ale tuto verzi už dávno znali. Pro Cori, Terku, Lawa a Kagamiho to byla záhada, jak to můžou vědět, když tu jsou jenom chvilku. Šli jsme na jeden z balkonů v patře.

 

Teito se opřel o zábradlí, já si na to zábradlí sedla a ostatní postáli na balkoně. Když si Castor všiml, že ho všichni vnímají, začal vyprávět.

„Před pěti lety, tu bylo království Raggs, které uzavřelo mír s Barsburskou říší. Raggs vlastnilo oko Mikhaila a Barsburko zase oko Raffaela. Ale říše Barsburksá, chtěla i to druhé oko, tak nastala veliká a krutá válka. Při ní zemřelo dost lidí. Dokud Bůh neposlal sedm Seven Ghostů na zem, aby ochránilo Raggské království. Sice království Raggs vyhrálo za pomoci sedmi Seven Ghostů, ale toto království bylo zrušeno. Vznikl tento klášter, který svými sochy oslavuje všech sedm Seven Ghostů. A ti stále chrání tento klášter, který se stal ochranným objektem pro všechny duše z celé země. A každý den se všichni za ty Seven Ghosti modlí, kteří se znovu objeví, až bude potřebovat tato země pomoct. Ale kdo ví jestli je to skutečnost, či mýtus.“ Dovyprávěl celý příběh Castor. Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal.

„Musím zjistit pravdu.“ Promluvil do ticha Teito. Jeho hlas zněl sebevědomě.

„Pomohu ti.“ Připojila jsem se k Teitovi.

„To všichni.“ Řekl Zoro za sebe, mě, Verču a Daikiho.

„Teď by jste měli odpočívat.“ Nařídil nám Labrador. Všichni jsme přikývli na souhlas. Poté jsme se odebrali zase do pokoje, kde jsme měli přichystané postele. Kupodivu jsme všichni hned usnuli.

 

Když jsem se znovu probrala, byli tu všichni. Tedy naše osmice a Teito, který ještě spal. Vytušila jsem, že ostatní chtějí s námi mluvit. Posadila jsem se na posteli a pak se postavila na nohy. Mlčky jsme všichni odešli na zahradu, kde jsme měli soukromí.

Sedli jsme si do altánku do kruhu. Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal. Po chvíli si vzal slovo Law. Původně jsem to slovo chtěla mít já, ale Law byl rychlejší.

„Tak, víme už, že jsme v anime Seven Ghost. Tady Cori viděla pár dílů. Je tu ještě někdo, kdo zná toto anime?“ zeptal se nás Law.

„Já ho znám celého. Viděla jsem o asi pětkrát.“ Zvedla jsem ruku, jako  v nějaké školce.

„Tak super. To jsou dva. Pamatuješ si něco Jane?“ zeptal se mě Law. Nepřestával se na mě koukat.

„Pár věcí jo, ale ne na vše si vzpomenu. Sice jsem to viděla pětkrát, ale skoukla jsem mezitím víc anime. Ale stejně musíme sehrát, že se neznáme a dělat překvapivé tváře, když se něco semele a my budeme vědět co se stane. A taky nesmíme nic pozměnit. Jak bychom vysvětlili ty naše reakce, které by říkali, já vím, že se něco stane.“ Řekla jsem všem, nejen Lawovi a sledovala jsem radši Terku, která seděla naproti mně.

„Jasně, to chápeme. Můžeš nám něco už říct teď? Nevíme, kdy se sejdeme a budeme si moci zase takhle promluvit.“ Vybídl mě Law.

„Tak něco co si pamatuju. Teito je synem krále Raggs, který byl zabit Ayanamim, který je v tomto anime mým bratrem. Teitovi byly vymazány vzpomínky otcem tohoto kláštera Keuzem. Z Teita se stal sirotek a otrok. Ale díky síly zaiphon se stal ochráncem Miroka, který mu umožnil být na Bargburské akademii, kde poznal Mikageho. Mikage bude za ten útěk Teita mučen Ayanamim. Mikageho i propustí a bude tu, ale jen na pár dní. Poté se z něho stane kor a bude zabit. Ale reinkarnuje se do dráčka, nebo-li Burupya. Poté pozná Teito nového přítele Hakurena. A spolu budou dělat biskupské zkoušky. To by asi bylo vše, co si teď vybavím.“ Vyjmenovala jsem snad vše, co se v tom anime odehrálo. Ale mám dojem, že jsem na něco zapomněla.

„Super, to pro začátek stačí.“ Usmál se spokojeně Law. „A teď na svá stanoviště, aby nepadlo podezření.“ Rozhodl, a všem nám došlo, že nejspíš Law bude náš šéfíček, nebo-li kapitán týmu. Nikdo neprotestoval. Ani Zoro ne. Já, Verča, Zoro a Daiki jsme se vrátili do pokoje do postelí, Law a Kagami se připojili k Frauovi, Castorovi a Labradorovi. A Terka s Cori do práce jeptišek. Takže domácí práce, jako je praní, žehlení, uklízení a vaření.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.