Anime World CZ/SK - Příběhy

Skočila jsem nahoru do svého bytu. A šla rovnou do koupelny si hodit osvěžující sprchu po náročném dni. Nechám ze sebe sklouznout oblečení, svobodná si vlezu do sprchového koutu a nechám na sebe spadat přájemně teplé kapky vody. Aaach to je tak osvobozující nechávat kapky ze mě smívat celodení pot. Užívám si příjemnous prchu a těším se na to až zas uvidiím Sebastiana.

Vzpomínám kdy jsme se vlastně potkali poprvé.

 

Byl zrovna sluneční den a prekérně nesnesitelné vedro. V baru ten den bylo zavřeno jako pokaždé jednou za měsíc na víkend. A tak jsem se zorhodla se na chvýly toupat po lese a užívat si svobody bez nějakých stěn a sklenic za barem. Jen tak jsem se procházele lesem a kochala se vším co jsem zahlédla. Sem tam jsem kopla do nějakého kamínku který poodletěl o kus dál. Celý den jsem se jen tak poflakovla po lese a čekala až se setmí. Milovala jsem tu příjemnou noc do které jsem se mohla zahalit.

Večer když už se stmívalo a já si zrovna užívala váhled na hvězdy z překrásného výhledu kde jsem ležela v trávě mě někdo vyrušil.

*Je to nebezpečné tu takhle ležet v noci za tmí. Někdo promluvil o kus dál. Musela jsem se otočit abych na toho dotičného pohlédla. O strom se tam opíral vysoký, svlaný muž. Jeho ramena byla široká a mohutná. Měl na sobě bílé tílko které ho obepínalo a tak poukazovalo na vypracovanou svalnatou hruď, bžíško měl ploché a vyrýsované až se mi z toho zatajoval dech. Měl na sobě černé kalhoty ve kterých měl sexi zadeček přímo vybázející k tomu ho za něj chytit. Jeho ruce byly jeden velký a pořádný sval, neveřila jsem s vím očím to snad nebylo ani realné. Stál tu a opíral se o strom jak nějaký model od mariňýků č kulturostů a přez to to nebylo tak na něm přehnané. Obličej a jeho výraz budil hned na první pohled respekt. Měl ostré rysy a jemná pokrývka vousu která lemovala jeho oblišej to ještě umosňvala. Hlasitě jsem polkla a načapala se jak mi teče slina a hned jí nenápadně utřela. Vlasy měl střižené na ježka, a i přez tu tmu jsme moc dobře viděla že je má světlounce hnědá jako karamel. Na očích měl brýle, sluneční brýle teď v té tmě.

*Něřekla bych. Odpověděla jsem na jeho otázku. A opet si lehla a ignorovala jeho přítomnost.

*Ty se nebojíš? Zeptal se až záhadně a tajemně. Až mě to donutilo mírně zapochybovat.

*A měla bych snad? Tady není nic čeho bych se měla bát. Odpověděla jsem mu stále hledící na oblohu.

*To ty se tu bojíš něčeho co tu nění. Setřela jsem ho hned ze začátku narážkou na brýle ve tmě.

*Ani jsem si nevšiml že je mám. Prohodil jako by to byla naprosto normální věc. Sundal si brýle a schoval se do kapsi u kalhot.

Vstala jsem a mírně se oprášila. Prošla jsem kolem něho jako by byl vost a ani mu nepohlédla do očí. Cítila jsem na sobě jeho pohled a když jsem ho míjela zacítila jsem příjemnou sladkou vůni. Až sem se nad ní rachvěla a mírně zavrněla. Na to jsem si to uvědomila a doufala jsem že to neslišel ale nedávala jsem nc na sobě zdát.

*Říkala jsi něco? Zeptal se hned jako by něco tušil.

*Nic jsem neříkala, to jsi měl asi jen vlčí šum upírku. Usmála se a než se stihl vzpamatovat tak jsem mu zmizela z očí.

 

Následující den se oběvil v baru. Hned jak vstoupil jsem si ho všimla. On mě zajisté také ale nijak na sebe neupozorňoval. Ale bylo to dost těšké když hlky co ho spatřily hned začaly slintat jak pes když zahlídně kus masa. Každou odmítl a ignorval jen tak stál a z povzdálý pozoroval. Neprohodil jediné slovo ani si nic neobědnal. Z prvu mi to bylo nepříjemné ale po nějaké chvály jsem si zvikla a úplně to ignorovala. Když asi po čtrnásti dnech se oběvil dost napitej opilec a dost po mě vyjížděl dost rázně jsem ho odmítla a spražila pohledem. Naštěstí hned pak odešel a další problémy nebyly. Když se pak zavřelo a byl všude klid tak jsem vše poklidila a šla vynést odpadky. Pak jsem se šla ještě projít a vyvětrat si hlavu plnou myšlenek.

Nepouštěl mě ten tíživý pocit že mě někdo pozoruje, ale když jsem se otočila nikdo tam nebyl a ve vzduchu jsem také nic necítila. Schválně jsem vybýrala potemnělejší uličky a mířila si to do parku. Tam byla všude tma. Já ve tmě viděla lépe než ve dne tak to bylo pro mě mnohem lepší. Došla jsem do parku ale pocit sledování neodcházel. Už jsem chtěla něco říct když z poza stromu vyšel chlápek z baru jak mě sváděl.

*Nazdar zlato tak co už jsi změnila názor, když jsi se dobrovolně vydala do tohodle tmavého místa aby nás nikdo neviděl. No nazdar tak to mě tendhle celou dobu pozoroval. Fuuuj až mi přeběhl mráz po zádech a já se oklepala. Začal se ke mně více a více přibližovat. Naskočila mi další vlna husiny i přez tu první. A instinktivně jsem hned couvla. Nechtěla jsem nic pokoušet, je tu ještě dost světla na to aby mě viděl i někdo o koho rozhodně nestojím. Začala jsem pomalu couvat více do tmi abych se mu stzácela z viditelnosti. On ovšem postupoval stále za mnou.

*Copak?...nahnal jsem ti strach coo…..bojíš se mě že….ale to nemusíš….jen si spolu užijeme.

Promlouval do ticha a přibývající tmi která mě obklopovala.

*Ha ha ha ha ha ha ha jááá a bát se. To jsem už od někoho slišela. To ty by ses měl bát. Mluvila jsem už přeměněná a skrytá ve tmě. Jednoznačně jsem ho tím vytočila a naštvala že prudce vystartoval že mě chňapne nejspíš za ruku. Pevně něco uchopil a radostně zajásal.

*Ha ha ha a teď mi už neutečeš. Jsi moje. Držel mě za šablozubý zub a ani si to neuvědomoval.

*Opravdu kdo koho tady má. Promluvila jsem a akorát se roztrhly mraky nademnou a osvítila mě záře měsíce v pravém úplňku. Viděla jsem mu moc dobře do tváře, jakmile mě zahlédl v mé přeměněné podobě. Zledl, zatajil dech skoro ani nedýchal. Hned mě šokem pustil a odskočil, ale nezvládl dopad a noha se mu podsmikla. Ležel na zemi a zděšeně na mě hleděl. Chtěl covoat ale moc mu to nešlo. Pomalu jsem se k němu rozešla a on ještě více panikařil s očima plných děsu a hrůry.

*Ale copaaáák ty si semnou už nechceš hrát? Coo, kde je ten tvůj odvážný duch co. Couval přede mnou ale kařdou cvhilkou o něco škobrtnul a směli mu jak nohy tak i ruce.

Vstrčila jsem své dlouhé a ostré drápi, zahýbala jsem s níma a labužnicky jsem si je olýzla.

*Hmm sice nebudeš moc chutnej ale hlad určitě zaženeš. Promluvila jsem temnýmm hlasem abych ho více vydělila. Ten se jen tak tak sezbýrala a otíkal pryč. Ale během chyvlky se zas ocitl na zemi. Tentokrát z jiného důvodu. Do něčeho nebo spíš někoho narazil.

Zkoumavě jsem pohlédla a zhluboka nasála vzduch i s pachama. Roztřídila je a mírně se pozastavila.

*Co tu děláš? Ty mě tu sleduješ? Zkoumavě jsem si ho prohlýžela a přibližovala se blíž a blíž ke své kořisti která se válela na zemi.

*Co když ano. Řekně jako by nic.

*Proč to. Nepřeji si abys mě sledoval. Seznámím ho z holím faktem a už jsem u toho chlapíka a pořádně ho seknu do zad. Ten vyjekne a sezbýrá poslední sýly aby utekl.

Když pohlédnu na něho zjistím že tam není a ze směru kudy běží ten chlápek zasliším skoro až ženské zavřískání.

Je u něj a chytl ho pod krkem, vytáhl ho do vzduchu jako by nic. Chlap zasíme a chytně upírovy ruce okolo krku. Buší do nich ale beznadějně. Narazí ho na stom a ten se ještě víc zajíkne.

*Nemáš šahat na to co ti nepatří. Při tech slovech mi přejela telěm vlna vzrušení, on fakt řekl to to. To mě bere jako něco co je jeho. Tak to se šeredně mílí.

Zaslechnu jak do kůže na krku zajeli dva upíří zesáky jak to křuplo. Ve vzduchu se dala nahlamat nevraživost a chtíč neukojitelněj chtíč který svíral hrdlo i mě.

Vysál ho do poslední kapičky, nechal bezvládné tělo sesunout na zem. Otočil se směrem ke mně a olízl si smislně rty od krve. Rozešel se pomalu ke mně. Ani o kousem sem neustoupila nedám mu ani sebenemší nárzak že vě mě zbudil krapet respetk.

*Stále se mě nebojíš, Lollo. Při vyslovení mého jména mě opět přejela vlna vzrušení. Co to se mnou dělalo bylo hrozné. Ale měla by jsi, i vlci mají znás dost velké obavy a nic si netroufnou když jsou sami. Snažil se mě zastrašit? Nebo jen vyprovokovat

*Nesrovnávej mě s vlkami, nepotřebuji smečku abych se o sebe postaral. Zavrčela jsem na něj. Žádná emoce z něho nevizařovala. Byl jak pamená maska bez emocí. A stále se kě mě přibližoval. Ustoupit sem nemohla tak jediná možnost byla zaůtočit.

Odrazila jsem se a zautočila na něj, tu krátkou vzdálenost překonala dvěma menšími skoky a skočila jsem na něj. Se zatlými drámi jsem ho povalila na zem, nebránil se. Poškrábala jsem ho na jeho vypracované hrudi a potrhala mu košily kterou zrovna měl. Jeho výraz byl ale jiný, propaloval mě zaujatýám a zkoumavím pohledem. Nemohla jsemt o vydržet a zakousla sem se zablozumíma tesákama do jeho levého ramene. Vzdechnul, ale né bolestí ale slastí a rozkoší. Ještě více jsem stiskla když jsem zacítila jeho ruku na ouškách. Jemně se jich dotknul a mnul je mezi svími prtami. Zarazila jsem se, co to zase sakra dělá. Já se ho tu snažím zabýt a on mě, on mě.

*Jestly jsi mě chtěla vidět bez košila stačilo říct. Co..co to řekl, zděšeně a překvapeně jsem ho pustila ze sevření. A odskočila dozadu. Chytl se za svoje rameno a vstal. Pohlédl mi do očí a já se setkala s jeho. Byly tak temné, tak černé, tak smutné až zoufalé, jako by tam něco chybělo jako by tam byla prázdnota ale zároveň i jiskra která rozmíchávala vášeň. Začínala jsem se v těch očích topit. Topit se do jiného světa. Když jsem si uvědomila že něco svírá mojí velkou tlapu. Protžepala jsem hlavou a zírala co se mi to naskitlo za pohled.

On přede mnou klečel, držel mojí tlapu a jemně jí masíroval a vytakval moje drápi ven a dovntř. Zamrkala jsem jestly se mi to nezdá. Ale nezdál. Všimla jsem si rána na jeho ramenu, hojila se dost rychle ale i tak to nějakou dobu zabere. Sehla jsem se a olýzla jsem jeho ránu na ramenní. Sastně si vzdychl a znova mi pohlédl do očí. Srce mi bušilo jak o závod a já netušila co se to semnou děje nic takového jsem ještě nepocítila. Noc méně jsem se otočila a utekla pryč. Poprví v životě jsem utekla.

 

Vypla jsem sprchu a šla se obléct do černých miny šortku, černého tílka s výkrojem a krajkou. Vysušila si vlasy a učesala jsem je. Vzala telefon a vyrazila jsem směr park. Kde jsem se přeměnila a běžela rovnou po cestičce v lese směrem osamělé sídlo na kopci.

 

Park jsem rychle přeběhla a ocitla se v tom známém lese kde jsem ho poprvé potkala. Cupitala jsem si po pěšince radostně se tvářila. Už jsem se na něj tolik těšila. Sice to není tak dlouho co jsem ho viděla asi tři dny ale i tak to byla doba. Propadla jsem neskonalé vášni toho muže. Z mého myšlení mě probere podivný a znervoznujíci naprostý klyd. Něco se děje, něco je špatně. Teď by tu měl les normálně žít po svém a né tu být ticho jak na hřbitově. Vůbec se mi to nelýbý a tak z mírného pohopkávání a cupitání běřím sprintem vpřed. Každým skokem, každým metrem co jsem blýž cítím takovou neskutečnou zuřivost. Bleskne mi hlavou že by se Gabriel urval ze řetězu. Nééé, hned to zavrhnu. Je sice jinej a dost problémovej ale takhle daleko by nešel aby z něho čišila taková zuřivost a nepřátelství. Že by Sebastian, ten toho je schopen ale to by ho muselo zatraceně něco vytočit. A to se nikomu jen tak nepodaří má nervy z ocele. Blížím se na známí malý palouček odkud jde dobře vidět město. Jen co tam vběhnu zahlednu jak Sebastian stojí naproti velkému vlkovi. Černému jak uhel, naježeného až po kořen ocasu který ve nepřirozeně ohýbá. Uši má nastražené a velice citlivé na jaký koliv pohyb. Zuby vyceněné a vydává ohlušující, běsnící vrčení které nahání hrůzu. Nikdy jsem ještě neviděla takhle nějakého vlka vyvádět a šílet. Vše co jsem do teď viděla bylo naprosto kafíčko proti tomu co se teď předemnou odehrává. Všimnu si že mi je tak nějak povědomej ten vlk, pak ztuhnu šokem to...tto.to je Kirra. Ale co se stalo? Co se to děje že tu takhle hrozně vrčí? A co ty její oči? Jsou krvežíznivě rudé, né nádherně zelenkavé jak dva drahokami.

Sebastian se mě všimne, a zhrozí se. V jejich očí vidím obavy, podráždění a zařivost která jen tak tak nepřetéká. Stojí v obrané pozici a dává si pořádný pozor na to co Kirra udělá. Vypadá to že si mě ještě nevšimla. Sebastian tiše zašeptá mím směrem.

*Uteč….Lolloo….je v úplném šílenství…...je je nebezpečná. Spiším každé jeho slovo každou slabyku kterou vyslovyl jasně jako bych stála vedle něho. Kirra ho ale také slyšela, zastřihala ušima a otočila se směrem ke mně. Jen co mě zahlídla tak v jejím výrazu jsem zahlédla strach, ale né samu o sebe ale o někoho jiného. Vyděla jsem jak vypadá až skoro zoufale. To co ale udělala mě šokovalo ještě víc. Přiběhla kě mě.

*Lollo co tu proboha děláš, bacha je tu jeden z upírů. Je nebezpečný srší z něho nejskaženější zlo. Stoupla si obraně přede mě, aby se ke mně Sebastian nedostala.

Nevěřila jsem svím očím, ona mě chrání. Ona mě chrání někoho koho skoro nezná. Popojdu z poza ní a bejdu jí. Propaluje mě zděšeným pohledm co to dělám. Jdu směrem k Sebastianovy, ladně a svůdně si to kráčím k němu.

*Lolooo co to kurva děláš. Zabije tě. Řvala na mě Kirra.

Nebrala jsem jejího varování v potaz. A propalovala hladově Sebastiana. Už byl trochu uvolnění a né tak napjatý, stále si uržoval ale pozornost kdyby se něco zvrtlo. Byl tam jen v kalhotách, černých kalhotách s kovovou přeskou na koženém pásku. Černé úplé troko, které mírně poodhalovalo jeho plohé podbříško. I přes triko které bylo na něm tesně natisklé se rýsovyly náherné svaly, mohutná ramená jeho klíšní kosti mírně vystupovaly a hlály tak krásně do noty. Jeho oči mě hledovaly a snad i slýkaly v téhle podobě. Ušklíbl se šibalsky, a mlsně si olízl rty a i špičáky které mu hnedka povylezly ven. Taky jsem se mlsně olýzla.

Kirra mě celou dobu propalovala ale zůstávala na místě, její pohled byl tak spalující. Výhružně vrčela na Sebastiana ale já jí hodlala dokázat že se není čeho bát. Vysvětlit jí to slovy, to by bylo teď zbytečné neposlouchala by. Tak jí to hodlám dokázat.

*Sebastiane…...ty upíre. Svůdně jsem řekla a jemu se až zeleskly oči chtíčem.

*Tak je hodná kočička, pojď ke mně pojď. Jen se neostýchej. Provokoval Sebastian a po očku hlídal Kirru aby nevystartovala.

Už jsem byla jeden krok od Sebastiana, zvedl ruku proti mně. Kirra se skoro až zajíkla. Ale já se o ruku slastně otřela a sjela jsem hlavou a zády po Sebastianově boku a zádech. Celého jsem ho takto ptřela. Sebastina mi přejel rukou od hlaty až po záda. Když jsem se posadila vedle něho a otírala si o něho hlavu, příjěmně jsem předla a užívala si ty slatné dotyky na uších. Kirra na mě nechápavě hleděla, vypadala jako úplně vyvedená z míry. Jako by vyletěla z kůže a pak se do tí zapoměla vrátit. Její oči pomalu stráceli tu rudou barvu, ale stále ještě tak přebývala.

*Co se to tu děje? Promluvil Gabrielův hlas z poza Kirry.

Kirra se polekala a vyskočila do vzduchu jako by byla kočka a né vlk. Ohlédla se, a okamžitě se přemýstila za mě a Sebastiena. Takovou reakci jsem nečekala že překoná strach ze sebastiana a opustí jí zuřivost tak rychle. Stála za mnou a slišela jsem jak jí srce tluče ještě rychleji.

Gabriel nechápavě pohlédne na mě, na Sebastiena a pak na Kirru.

*Brácha jako beru to že sis ochočil Kočku jo. To jsem přijal v pohodě je to tvoje věc. Ale co tu dělá ten vlk? Ptal se dost nechápavě, jako by mu někdo seděl na vedení.

*To by mě také zajímalo, co se tu dějě Lollo. Vysvětly to. A to se už i rozvázala Kirra a nabrala její normální jednání, jenom ty její oči mě trochu vyváděli z rovnováhy.

Sebastijan mě objal zezadu kolem pasu, když jsem se už přeměnila spátky. Žádné nebezpečí nehrozí. Gabriel si nic netroufne, na to má před Sebym respekt. A Kira mi neublíží když mě před chvilkou chánila jako bych byla bezbrané toulavé kotě. A Sebastina jen ten by mi mohl něco udělat ale spíš něco velice příjemného.

Kirra odstoupila tak aby byla v uctivé vzdálenosti od obou upírů. Ještě stále byla ve své podobě vlka, něvěřila jim.

Gabriely, jak se máš? Zaslechl jsem tady od koťátka že jsi našel nějaký oběv. Předstihl mě sebastian, promluvil tešně za mím ucem a díchal mi na něj. Slastně jsem zapředla. To je zvrhlík tady před oběma.

Gabriel zamrkal překvapeně. *Co to je blbost, nevěř jí ani slovo. Brání se Gabriel.

*Promiň, ale koťátku věřím a i to vidím že jsi trochu jinak naladěn. V tom se Kirra ošije a mírně zatřese.

*Sebi….dovol mi ti představit někoho velice důležitého. Je to má spolubidlící nad barem, spolupracovnice a teď po nečekané reakci a situaci kamarátku. Gabriel se nedočkavě rozhlédně jako by jí hledal. Sebastina mě zaujatě poslouchá a hltá každé slovo co říkám. Dívku která neskutečně uhranula tady Gabriela že se ani kontrolovat nedokáže že. Podotknu už pžímo pířeně a vyčítavě na Gabriela. Ten zvážní, dělá jako by se to jeho netíkalo jako by nevěděl o čem je řeč.

*Opravdu zlato, tak už pověz kdo to je a nenapínej. Jsem zvědav kdo dokázal mého neuprosného bratra zmámit. I řes to že tvrdil celou dobu opak že nikdy nikdo taková nebude.

*To není pravda. Nic takového se nestalo. Bránil se Gabriel.

Kirra těkala pohledem na mě, Gabriela a Sebastiana si podezřívavě měřila. Nějak se jí to nezdálo. A lelíbylo se jí co sliší.

*Dobrá nebudu už napínat. Přistoupila jsem ke Kiře která si mírně přešlápla. Sebastian nebyl nadšen že jsem mu vyklouzla z obětí. Tohle je ona, je to Kirra.

 

Kirra

 

Stojím na kusu skály a hledím na město, ještě stále jsem rozzuřená, vzrušená, a naštvaná sama na sebe. Jak si mohl semnou tak pohrávat? Proč jsem mu málem podlehla? Je to upír. Je upír, nemůže mě přitahvat. To nejde, to to se nesmí opakovat. Měla bych se přeci umět kontrolovat a ovládat. Nesmí mi to přeci zase vymknout. Nesmím už propadnout tomu vztechu a šílenství. Naposledy kdy že to stalo. Tak…….tak jsem…...ublížila nekomu….nekomu na kom mi opravdu záleželo. Sakra a já myslela že jsem na to už zapoměla, asi bych si to měla připustit. Já na život ve smečce prostě stavená nejsem. I když jsem v ní dlouho žila a byla v pohodě. Stačí když mě někdo pořádně vytočil a překročil umírněnou hranici což u nás ve smečce bylo skoro v jědnom kuse. Byla t běžná normální rutina. Jednou to zašlo ale až moc daleko. A jáá..jáá ublýžila někomu o koho jsem nechtěla přijít. Posmutním nad těmi vzpomínkami.

Neodešla jsem proto že by mě to tam nebyvilo a byla bych super. Odešla jsem přotože jsem neměla jinou možnost. Nebo spíš jsem utekla, i když rodiče tomu nijak nezabránily. Je na každém vlkovy jestyl chce zůstat činé. Povzdechnu si a lehnu si na skálu, opřu si bradu o tlapu a koukám dolů. Klíží se mi či a já usínám.

 

„Je mi 20 let a jsem štastná, pobýhám s osttníma po lese a dovádíme. Provokujeme se navzájem. Jsem mladí a rozhodli se že pujdem společně něco ulovyt. Všichni se schodly na tom že já je povedu a tak jsem s tím souhlasila. Počínaly jsem si dobře a kořist zahnaly tam kam jsme chtěly. Byla v koncích. Chtěla jsem už zaútočit ale něco se pokazilo. Oběvil se zčista jasna. Tepná postava vyzařující divný hrůzostračný pach. Pach tak neskonale trpký a zkažený. Ohlédla jsem se po ostatních a všichni byly vystrašení tak jako já. Ale jako vůdce téhle partičky jsem musela něco udělat. Nemohla jsem dovolit aby aby to tak dopadlo. Vzchopila jsem se a zautočila na toho narušitele místo kořisti. Dost jsem ho polekala, a on sebou nezvykle trhl. Podrápala jsem ho ale né dost aby ho to ochromilo. Zaútočil také a uštědřil mi dost bolestné rány po těle. Celé tělo mě bolelo pod navaly úderů c jsem schytala. Byla jsem už dost vysílená, padla jsem na zem a bezvládně ležela. Hleděla jsem na toho grázla, a spatřila že to byl jeden podivný bledý chlápek. S blond vlasy, modráma očila a pohrdavým, nechutným ušklebkem. Ostatní byla jak přikovaní a strachy bez sebe. Na nic se nezmohly a když jsem viděla jak se blýží k ostatním, jak jsem viděla ten pohled že jim chce ublýžit něco se ve mně zlomilo. Něco jako by cvaklo a já v tu chvýly vyděla zcela rudě.

Najednou mě nic nebolelo, cítila jsem se tak podivně, lehce, myslela jsem jen na jediné. Ochránit všechny a tak jsem bez váhání vystřelila proti němu. Behem sekundy jsem byla u něj a zakousla se do jeho krku, jeho krev mi zaplavila celou tlamu. Ještě si vybavuji jak má kovouvou a nasládlou pachuť. V té zuřivosti jsem i nějakou polkla a to už jsem o sobě nevěděla.“

 

Trhla jsem sebou a zhluboka dýchala, zase jsem měla ten samej pocit. Ten pocit jako tenkrát než jsem propadla do šílenctví které trvalo tři dny a tři noci. Rozhlédla se, nikdo nikde. Podivnej klid a ticho. Něco se děje, co se děje. Proč je takové ticho. Sliším jak někdo běží mým směrem. Sliším jak křupou ty nejjěmnější vetvičky. Z lesa se vyoří muž. Vysoký muž, mohutné a svalnaté postavy, krátné vlasy na ježka, černé oči. Byla jsem v pozoru. Muž mě propaloval pohledem a měl zvedlé mírně ruce jako by se mě snažil uklidnit. Co si myslí že mě tu bude uklidňovat.

Výtr změnil směr a mě se do čumáku nahranula sladdá vůně která mi připomněla gabriela a to co se stalo v baru. Začala jsem pomalu propadat zuřivosti, a vzteku sama na sebe že se nachám tak pohltit. Vrčím, běsním a snažím se nějak zklidnit. Je to upír, je to upír. Najednou mi bleskne hlavou že ten koho jsem tehdy zakousla bal upír. Já….jááá..ocutnala upírskou krev? Vytřeštím oči a cítím jak mi oči pálý, příšerně pály. Zatřesu hlavou ale to nepomáhá jen to umocnuje mé šílenství.

Něco upoutá mojí pozornost.

*Uteč….Lolloo….je v úplném šílenství…...je je nebezpečná. Ten upír promluvil, sice potichu a až žalostně ale přeci jen. Otočila jsem se tím směrem kam promluvil. Zahlédla jsem Lollu jak tam stojí a kouká na mě šokovaně. Zděsím se ne tohle se snad opakovat nebude to nedovolím. Okamžitě upírovy zaterasím cestu aby se k ní dostal.

*Lollo co tu proboha děláš, bacha je tu jeden z upírů. Je nebezpečný srší z něho nejskaženější zlo. Varuju jí a doufám že ustoupí. Ale ona mě obejde, věnuje mi klidný pohled. Pokračuje směle k tomu upírovy vstříc. Ta se snad zláznila chce se nechat dobrovolně zabýt. Jde přímo k němu ale ona ho snad svádí každým krokem. Zoufale na ní jetě zakřičím.

*Lolooo co to kurva děláš. Zabije tě.

Ignorovala mě, a já propalovala toho upíra. Pokud by se pokusil cokoliv udělat za vteřinu by byl mrtvej. Koukal se na lolu jako na nějakou extra vrácnou kořist která jde na jistou záhubu.

*Sebastiane…...ty upíre. Promluvila Lolla k němu. Počkat coo? Sebastian? To jako ten bratr Gabriela? Ten o kterém básnila?

*Tak je hodná kočička, pojď ke mně pojď. Jen se neostýchej. Oplácel jí slovy Sebastian. A kontroloval mě pohledem jako bych já měla jí oblýžit.

Proboha on jí on jí, zatajil se mi dech. Následně musím zamrkat, to co vidím se mi snad zdá. Lolla se o toho upíro otírá jak nějaké kotě o svého milujícího pána. A dokonce přede jí se to lýbí. Zírám na to jak péro z gauče. Opouští mě vlna vzteku a vystřídá jí zmatení. Cítím jak mě oči už tolik nepálí. Pomalu se uklidňuji. Když mi někdo přivodí skoro infakrt když promluví kousek za mnou.

*Co se to tu děje?

Strašně jsem se lekla, hned jsem poznala komu ten hlas patří. Gabriel. Automaticky jsem přeběhla za Lollu a sebastiena. Nečekala jsem že tu tu zjeví další upír a navíc on. Je mi úplně jedno že se schovávám i za upíra. Gabriel je něco ještě horšího. Jen co pomyslím na to co se stalo, a pohlédnu na něj, znova mě rozpálí trochu oči. Srce mi buší jako ozávod, začíná mi být dost vedro a to je chladná noc.

Gabriel zmateně si prohlédl všecny, sebastiena a Lollu a pak pohlédl i na mě. Propalovala jsem ty jeho rudé oči.

*Brácha jako beru to že sis ochočil Kočku jo. To jsem přijal v pohodě je to tvoje věc. Ale co tu dělá ten vlk? Zeptal se dost nechápavě. On neví kde jsem, ha ha tak to jsem si oddechla.

*To by mě také zajímalo, co se tu dějě Lollo. Vysvětly to. Tak to jsem zvědavá co se dozvím. To mě zajíma. Jak ochočil kočku? To jako mezi nima je něco víc než to co jsem zatím viděla?

Co ta Lolla zase vidádí, proč se přeměnila spátky do…. Počkat co to zen Upír dělá? On jí objímá, on si jí hlýdá? Rad si se od nich trochu vzdálím to nemusím mít pod čumákem brr. Ale zastavím se v půli cestě když uvídím jak Gabriel na mě hledí.

*Gabriely, jak se máš? Zaslechl jsem tady od koťátka že jsi našel nějaký oběv. Promluvil nečekaně ten Sebastian na Gabriela. Počkat co, teď už to zas nechápu. Jaký oběv, a koťátko. Pozastavuji se nad tím ospovením.

*Co, to je blbost, nevěř jí ani slovo. Vzpouzí se Gabriel, na to asi něco bude.

*Promiň, ale koťátku věřím a i to vidím že jsi trochu jinak naladěn. Počkat, počkat, sned nemyslý mě? Ten Lolly pohled se mi nezamlouvá.

*Sebi….dovol mi ti představit někoho velice důležitého. Je to má spolubidlící nad barem, spolupracovnice a teď po nečekané reakci a situaci kamarátku. Poslouchám Lollu jak mě pěkně schrnuje. Všimnu si jak se Gabriel podezřele nadšeně rozhlýží. Dívku která neskutečně uhranula tady Gabriela, že se ani kontrolovat nedokáže že. Cooooo, počkat to jako že, dojde mi souvislot. Jasně že to Lolla viděla co se stalo v baru. Musela to vidět. Takže to jako že měla být náklonost? A od upíra, proboha to ne. Za co si já tohle zasloužíla.

*Opravdu zlato, tak už pověz kdo to je a nenapínej. Jsem zvědav kdo dokázal mého neuprosného bratra zmámit. I přes to, že tvrdil celou dobu opak, že nikdy, nikdo taková nebude. Netrpělivě promlouval Sebastian. Gabreiel si poklepával nervůzně nohou jako mu zase někdo něco vyčítal.

*To není pravda. Nic takového se nestalo. Hned se na to ohradil a propaloval Sebastiena pohledem. Tohle se mi nelýbylo, Lolla něco plánuje. Vidím jí to na očích. Připadám si jak na seznamce sakra.

*Dobrá nebudu už napínat. Lolla vyklouzla ze sevření Sebastiana který na první pohled z toho nadšený nebyl. Přistoupila ke mně. A jéjé je to tady tohle bude můj konec. Nervůzně přešlápnu a čekám až to vyslový. Propaluji Gabriela a čekám jak zareaguje. Tohle je ona, je to Kirra.

 

Pozoruji Gabriela jak zareaguje na Lollina slova. Rozšíří se mu oči, právě si očividně uvědomil co tu mluvil a jak mě hned nepoznal. Polknu o krok do zadu, pro jistotu kdyby náhodou. Ještě stále mi v očích přetrvává rudá barva. Ta mi vždy naběhne po tom co si vybavím jak jsem nechtěně polkla upírskou krev, naštěstí ten upír je mrtvej jinak bych to asi nedala. Pozoruje mě bedlivě od hlavy až k ocasu. Připadám si jako by každej chlup co mám na těle byl pod rengenem. Zachvěji se pod tím pohledem. Musím tomu pohledu uhnout. Kouknu se na Lollu která se už uculuje jako by nic neprovedla potvora jedna.

*Takže, co máš vlasně z tamtou pijavicí? Jízlivě podotknu a kívnu směrem k Sebastenovi.

*Jsme pár, on patří mě a já patřím jemu. Zastřihám ušima a bedlivě jí vnímám. Víš já jsem tak nějak ho pokousla z úmislem zabýt, alee……...nějak jsem toho nebyla schpná. Pak za nějaký čas ještě pokousal on mě a naše pouto bylo stvrzené víš jak to myslým. Vytřeštím na ní oči. Lolla fakt uzavžela s upírem partnerství stvrzené kousnutím od upíra. Když upír někoho kousně jako že si ho přivlastnuje, tak by měly mít propojený pocity že cítí i to co ten druhy a vše mají jakože intenzivnější. Ale to je mezi upíry. Jasně zaslechla jsem báchorky, že po tom co je jakože mír mezi námi a upíry se upíři někteří daly dohrovady s lidma ale tohle.

*Tak tos mě teď dost zaskočila. Ale jak si to myslela to jak jsi mluvila o Gabrielovy a nějakém oběvu? Musela jsem se jí na to zeptat. Ona se na mě šibalsky usmála. A jé je.

*Ty to moc dobře víš. Co jsem tím myslela. A říkám ti nebraň se tomu já se tomu také neubránila a uvidíš že je to mnohem lepší než bys čekala. Mrkne na mě a odkluše k Sebastienovy který to celé se zájmem sleduje.

Obejmul Lollu kolem pasu a ruce jí dal na zadeček který pevně stisk. Lolla se k němu natáhla a polýbyly se ve vášnivý polybek, kdy jí během chyvlky vykoukly jak ouška tak i ocásek. Lolla se ještě na mě mrkla a pověděla.*páá mi máme spuustu práce. Nezlobte. A už jich nebylo. Odbyhly kamsi do lesa prič. A já jen zýrala tím směrem. Chvilku jsem jen tak stála a přemýšlela co bych tak asi měla dělat. Nakonec jsem se zhluboka nedechla abych se uklidnila. Vyčistila si hlavu. Huuuuu. Upíry nemusím stále na tom se nic nemění. Jsou to krvesajné pujavice. Aleee no když oni, ne to vžádném případě a nebo že by možní i když no ne ne v žádném případě. Z mého přemýšlení a uvažování mě proberou slova zbývající osoby poblýž.

*Kirro? Kirroooooo. Hééj Kirro. Volal na mě Gabriel a když jsem ho neslišela zvášil hlas dokud mě neprobral.

*Co je, Co chceš? Nevoravuj nevidíš že přemejšlim. Vyštěknu na něj podrážděně. Spražím ho pohledem když si všimnu že je docela blízko oproti tomu jak byl před tím.

*Tak…..že co chceš dělat? Zeptal se trochu váhavě ale přezto z něho čišelo povzchní sebevědomí.

*Co prosim? Co chci dělat? Chci mít od tebe pokoj? Vysvětlím mu jeho otázku.

Ta ho všal ale nijak nezaskočila a ani neodradila.

*Jseš si tím naprosto jistá? Udělal krok ke mně. Proto že to tak nevypadá. Kdes přišla k tem rudým očím? Pokud vím máš je zelené. Ptá se a přistupuje ke mně po malých krocích.

Polamu ustupuji bez toho abych to nějk registrovala. Podvědomě se mu chci jak koliv vyhnout. Le nejde to jeho oči mě hypnotizují a když se do nich zadívám tak se v nich začínám strácet.

*Jsem si naprost..tt..to jistááá. Zadrhnu se a mírně zakoktám uprostřed slova. Co chceš ty po mě?

*Jááá…….já chci tebe. Přistoupil až ke mně a já už neměla kam covat. Stála jsem na okraji příkrého útesu a dochala že si dá odstup. Ale on se kě mě ještě více nahnul až k oušku a pošeptal. Už tam v baru jsem vědel že jsi pro mě jak stvořená, dokážu překousnout i to že jsi vlk. Jsi k nakousnutí. Zatajil se mi až dech co jsem to vyslechla. Nahrnula se mi krev do hlavi. Ještě že jsem v podobě vlka jinak bych byla stejně rudá jak mé vlasy. To to jako myslel vážně? To že mu nevadí že jsem vlk? I přez to by mě mě chtěl? Ne ne to nemůže být pravda tomu něvěřím.

*Ha ha ha ha ha, jo jasně to ti tak budu věřit. Pijavici která která určitě už obalamutila spoustu pěkných tvářiček aby je dostala do postoje a jako konzervu krve. To ti jen tak neseřeru. Tohle mě doslova probralo. Na nic jsem nečekala a pořádně se odrazím zadníma nohala a přeskočím ho. Běžím přič od něho přiš z toho šílenství. Běžím do nového domova nad barem.

Vešla jsem do bytu, rozhlédla se. Lolla nikde asi si zůstala s tím Sebastianem. Tak jsem se rozhodla že si hodím příjemně dlouhou koupel. Vešla jsem do koupelny a schodila ze sebe šaty. Vlezla do sprchového koutu a pustila na sebě příjemně teplou vodu. Aaaach to jsem potřebovala, hmmm to je blaho. Nevhávala jsem na sebe dopadat ty příjemné kapky teplé vody a mé byšlenky se výřily. „Ty to moc dobře víš. Co jsem tím myslela. A říkám ti nebraň se tomu já se tomu také neubránila a uvidíš že je to mnohem lepší než bys čekala. Přemýšlím na Lollinama slovama. Nebudu toho litvat? Jak je to myslela? Hmmm Gabrieel je je tak vysokej, tak mužnej, tak svalnatej. Nad tou představou jsem se kousla do rtu. Možná ale jenom možná by stál za hřích.a ty jeho oči, rudé, žhavé a vášnivé. Jeho rudé rty přímo k ochutnání. Jak by se asi tvářil kdybych, kdybych. Hmmm. Zastavila jsem sprchu, vylezla jsem z ní a pořádně se osušila. Uvazala si osušku kolem těla a vyšla z koupelny ven. Jen co jsem vyšla strnula jsem. Hleděla směrem ke dveřím od terasi a polkla.

 

Lolla

 

Rozloučila jsem se s Kirrou a už ze Sebastianem zmizely abychom jim daly trochu toho klidu. Šli jsme k němu do baráku kousek od tud.

*Takže to ona ho tak pobláznila? Chytil mě kolem pasu a přitisknul si mě k sobě.

*Jo měl si vidět jeho pohled jak na ní koukal když jí viděl poprví. Také jsem ho objala kolem pasu a spolu jsme pomalounku krášeky k němu.

*Pověz mi něco o ní?

*No tak je to vlk to ti je jasné že. Není součástí smečky, má smečku někde daleko ale teď s ní není. Je to šlechtického původu a podle hoho má i chování. Na první pohled je zdá být chladná ale cítím z ní veliké prázdno které touží být něčím zaplněno. Vše mu převiprávím.

*Tak snad jim to klapne. Neříkám že bych z Vlka měl radost ale překousnu to když je to tvá kámoška a možná Gabrielova partnerka. Políbyl mě na čelo.

Zbytek cesty jsme šli mlčky užívajíc si toho druhého.

Když jsem dorazily k němu, hned jsem šla do sprchy spláchnout ze sebe špínu ze šichny v baru. Vlezla jsem si do prostrné koupelny obloženou červenými kachlíky a býlím stropem, na zemi byly kachliky jak šachovnice ale bílo červená. Sprchová kout měl spoustu čudlíků na kterých jsem si už zvykla. Vana která byla uprostřed toho všeho bylo hodně prostorná, spíš to byla výřivka než vana. Mala skřínka ze dřeva kde byly ručníky, umivadlo s velkým zrcadlem.

Nechávám na sebe téct teplu vodu, když se ohnu pro žínku připomínající růžici ze sprchovým gelem s broskvovou vůní, tak mě po zadečku pouhladí Sebastienova ruka. Zachvěji se pod tím ledovým dotykem který mi zůsobuje neskonalou horkost. Vytáhne si mě nahoru, jeho silné svalnaté paže mě obejmou, cítím jak se na mě ze zadu natisklo chladné tělo. Celá se vzrušením zachveji a uteče mi z úst slastné vzdichnutí. Nakloní se k mému oušku a pošeptá.

*Cyběla jsi mi, moc jsi mi chyběla. Každou sekudndu jsem na tebe myslel a nemohl se dočkat až budu spátky. Chci tě tak hrozně moc. Cítila jsem jeho dech na krku, jeho vroucí polypky které mě spalovyly až do nitra. Zastavil se na krku kde mám pulzující tepnu. Nejprve jí jemně polýbyl. Pak ji olízl a pokračoval dál a lýbyní mého krku. Rukou mě hladil na plovhém bříšku a druhou rukou svíral jedno ňadro které jemně masíroval. Natčila jsem se k němu a spojila naše rty, nejprve jsem si je tak jemně okusovaly a pak zapojily i jazýčky které mezi sebou byčovaly o nadvládu. Už to nemohl vydržet, a natlačil mě na studene kachlíky ve sprše. Stále na náas tekla voda a mi se lýbyly bez toho abychom se chtěli od sebe oddělit. Mnul mi jedno nadro a přejíždel po již naběhlé bradavce. Vzrušení mnou jen kolovalo a já slastně vzdychyla do polibků. Přerušil polibek aby se mi zadíval do modrých očí a já do těch jeho. Utáběli jsme se navzájem, a on jen slastně vzdechnul když jsem mu rukou přejela po hrudi až na bříško a směr podbříšek. Dráždil mě o to ještě víc, moje hlava už nedokázala nic jiného vnímat ani ty kapky vody ne. Mé myšlenky byly plné Sebastiena. Přisál se mi na jdenu bradavku a sál jí jako by z ní chtěl vysát nějaké mléko. Druhou mě dráždil až k šílenství. Byla jsem tak citlivá po tm našem spojení, všechno je tak moc citlivé. Moje nohy se začínají nekontrolovatelně třást a já se brzo neudržím na nohou od té slasti. Všimne si toho a vyhoupně si mě za zadek do náruče. Hned mu nohama obejmu pas a ruce obtočím kolem krku. On bypne vodu a pomalu mě nese do ložnice do velké manželské postele s rudími nebesy.

Stále na rameni a na krku měl jizvy po tom co jsem ho ošklivě pokousala a on se nebránil. Olízla jsem mu je a on se zachvel, bylo to hodně citlivé a já ho ráda tím ještě více provokovala ož do umorných nesnesitelných rozkoší. Cítila jsem jak se o mě otírá ta jeho naběhla chlouba a dráždí mě u vstupu při každem kroku. Nemohla jsem to už vydržet a tak jsem se mu jemně zakousla do ucha, ten jen slastně zasténal a měl co dělat aby se udržel i semnou v náručí. Když už došel k postely hodil mě na ní. Hned byl u mě a opět mě lýbyl a hladil po celém těle, ouška i ocásek jsem měla už dávno veku a mírvě jsem s ním pokmitávala a tím ho více škádlila, lochtala a dráždila. Už jsem ho chtěl tak moc cítit v sobě a on to prevít musel pořád prodlužovat a prodlužovat.

*Se..bas...ti..e..ne slastně jsem vydechla když mě dráždil dole svím pořádně vzrušeným penisem.

*Anooo…...copak bys ráda? Šeptal mi do ouška otázku plnou chtíče.

*Na co čekáš…..nedráždi mě už….a pojď...do..vnitř. Šibalsky se usmál, vrousně mě polýbyla a lýbyl. Už jsem cítila jak pomalounku do mě vniká centrmet po centimetru. Byl stále jen na začátku a já to už nemohla snést.

*Prosííí….Sebastie..nee vydechla sjem slastně a chytla si ho nohala a porádně jssem ho na sebe natlačila. Hned se po těch slovech do mě pořádně zapřel a vjel až po kořen dovnitř. Hlasitě jsem zavzténala rozkoší. Objala ho kolem krku a vzdychala mu do ucha aby mi ic neuteklo. Začal do mě pomalu přirážet ale netrvalo dlouho a rozjel se nepředstavitelnou rychlostí.

*Lo..llooo tak moc tě Miluji od prvního okamžiku. Vzdychal mi do ucha a lýbal na krk.

*Já tebe také, moc Miluji. Přirážel stále rychleji a rychleji. Tušila jsem na co má chuť a tak jsem si odhrnula vlasi z krku a uvolnita tak víhled na můj krk. Přímo jsem mu ho vybýdla. Na nic jsem nečekala a mírně se tesáčky co mi vylezly i s kouškami a ocáskem zahryzla do jeho jizvy po tom kde jsem ho tak ošklivě pokousala. To ho vybýdlo ještě více a tomu aby zdychlyl, celé mé tělo pohlcovala neskonalá rozkoš, už to na mě pomalu ško a já stácela úplně hlavu, on nepříčetně přirážel, chytl mě za stehno a tím jestě prohloubyl vstup, trefoval se do tho velice citlivého mýstečka a já myslela že snad zešílím rozkoší. Najednou přirazil ještě silněji a začal do mě pumpovat svojí dávlu horkého semene která mě zevnitř vyplnivala a já se také prohla pod návala vyvrcholení. Zakousl se do mého krku a upil ze mě takový dva tři doušky mé lahodné krve. Svalili jsme se vedle sebe a zhluboka oddechovala ve společném náruší a obětí. Spokojeně jsem mu předla v jeho obětí a on mě hladil po vlasech a na oučkach. Než jsem oba spokojeně neusnuly.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.