Vlk a Upír…..Zapřísáhlí nepřátelé. 1.
Informace:
tak mám tady povídku o Vlcích, upírech i nespoutané kočce. přeci jen povídky toho to rázu mi jdou nejlépe a tak tu opět nějaká je. budu jí psát převážně z pohledu Kirri ale sem tam se oběví i jiný pohled.
Padá noc, krajinu zahaluje přikrývka noci a příjemného večerního chládku. Lehký vánek si pohrává s listím na stromech. Tráva se kolébá ze strany na stranu. Deňí živočichové už dávno spí, klidně a pokojně oddechují. Sova, která sedí na větvi stromu u svého hnízda, vše pozoruje.
Veverka opatrně našlapuje na listí, hledá oříšky a žaludy. Sova pozoruje bedlivě veverku a připravuje se na tichý útok. Vzlétá potichounku, plachtí na perutích. Blíží se k veverce která nic netuší a v klidu louská oříšek. Najednou zbystří, výtr se mění a ona startuje k útěku. Pařáty s ostrými drápi už chňapají po kořisti.
Výtr nese divný pach, něco se blíží. Země duní pod náporem tlapek s měkými polštářky a ostrými drápy. Krajinou, mezi stromi, přez kameny a spadlé kmeny se řítí černá čmouha s rudými oušky. Zelenýma očima. Rudým huňatým chvostem. Zarývá při běhu své drápi do hlýny a rozviřuje prach a listí od země.
Konečně jsem dorazila na kraj úžasného lesa. Předemnou už konečně začíná město. Trochu větší město plné hluku, lidí, aut, technologii a hlavně těch lidí. Povzdychnu si a protřepu hlavou, zhluboka se nadechnu a nasaji nové pachy.
Tochu se představím, jsem Kirra Darkness a jsem dcera vůdce smečky těch nestarších Vlků pod měsícem. Můj otec je Alfa samac s mou matkou vedou tu nejsilnější smečku. Patří také do rady Vlku, kde se vždy sejdou alfa páry všech smeček. Pocházím ze smečky, která je mezi vlkamí uznávaná a brána jako šlechta. Máme dost velké finanční přijmy a spoustu priorit.
A jak to, že nejsem u své smečky? To je jednoduché, už mě to tam nějak nebavilo. Jelikož jsem něco jako Vlčí princezna a všichni to vědí tak jsem měla vše servírované přímo pod čumák. Všichni vlci mi nadbýhaly a to mě také už nebavilo. Chci si také něco vybojovat sama. Dožíváme se delšího věku než normální lidé ale nežijem zas tak dlouho abychom předčily upíry. Ty arogantní oprsklý pijavice vyslověně nenávidíme. Už s nima nastěstí neválčíme ale je mezi námi veliká propast a nechuť.
Lidé bereme tak nějak normálně, necítíme k nim nějak zvláštní nechuť ci opovržení. Musíme si ale před nima dávat pozor aby nezjistily kdo jsme. Jelikož lidé už po několik staletí si myslí že Vlci, Upíři a ostatní bytosti jsou jen fantazie.
Vlci jsou rozsáhlá rasa je nás docela dost a jsme po celém světě. Co vím tak by mělo být tak 50 smeček na celém světe které jsou oficialně bráni a známi už po generace. Jsou to smečky z různých známích rodů. Jako já jsem ze smečky rodu Darkness, tak je tu pak dalších 49 dalších rodů kteří jsou součástí rady. Takže když to tak vermu rada vlků se skládá z 50 alfa samců a 50 alfa samic. Velíká to sešlost a navíc můj otech vede celou tuhle radu. Tak snad pochopíte jak se asi cejtím a proč také jsem opustila svou smečku. Otec s matkou nebyli nadšení ale pochopily mě a dali mi i dost velké neněžní zázemí na účtě. Nemuseli ale i tak to udělaly. Nic jsem nechtěla ale zas neodmítnu že.
Otec s matkou mě nezapřely řekli že mohu jít ale ať nezapomenu kdo jsem a že se mi jednou ozvou. Přeci jen bych měla v buducnu převžít otěže vůdce smečky. Z toho moc nadšená nejsem a také o to moc nestojím.
Tak teď stojím na okraji jednoho města, hledím dolů a kochám se tou nádherou. Je mi 24 a jsem dospělá a teď i samostatná. Měla bych si najít nějakou práci a také nějaký byt. Hmmm co já bych tak mohla dělat. Jelikož jsem vlk a toho nejsilnějšího klanu tak oproti všem vlkům v mém věku jsem mnohem silnější. Jsem ryhlejší a troufám si i říci že rychlostí předčím i upíry ale neskoušela jsem to. Ještě jsem je nikdy osobně nepotkala. Sice nemusím pracovat mám peněz dost ale zas nechci se nijak nudit. Jdu tedy pomalu k městu menším lesílem až přejdu směr k parku. Tam se přeměním do své lidské podoby.
Jsem vysoká 175cm, jsem štíhlá a mám vypracované bříško. Kratší rudé vlasy které mi padají do obličeje a skrývají mé zelenkavé oči. Nosím kratasi z tmavé ryfloviny a tmavě modré tílko. Na nohou mám pohodlnu sportovníí obuv ale v tomhle letním vedru spíš preferuji sportovní sandály na boso. Na zádech mám malý baťůžek s nejnutnějšími věcmi jako je peněženka, doklady, menší svačina a pití. Základní oblečení. V kapse u kraťasů mám svůj mobyl značky Lenovo, který mám od odce. Na krku se mi hupe modrý kamínek na kožené šňůrce c mi věnovala matka na cestu pro štěstí.
Park se mi dost lýbyl, byl prostorný, čistý kupodivu a v tuhle dobu i dost vyprázdněný a klidný. Posadila jsem se na lavičku a pustila se do svačinky kterou jsem měla zabalenou sebou.
Vychutnávám si kus propečeného masa mezi dvěma plátky domácího chleba. Uvažuji co budu dělat, jestly se mám někde vyspat nebo se toulat městem a zkoumat prostředí.
Vstanu, opráším si ruce o kalhoty a vyrazím z parku do města. Procházím pustými ulicemi, koukám po obchodech co jsou teďka zavřené, v oknech se svítí a lidé za okny dělají různé věci. Užívám si čerstvý vzduch. Procházím i kolem pár hospod a nočních baru, různých diskotéch a zábavných podniků. Sem tam minu někoho nalitého nebo na myslotný pár lýbající se v postraní uličce. Dokonce i milující se dvojci v polotmavé uličce. Musím se nad tím pousmát když vidím že tohle město žije. Nuda tu očividně nebude.
Prošla jsem dost velkou část města a rozhodla jsem se že si skočím do jednoho baru na chvilku posadit. Hmm jestly pak tu jsou i nějací vlci pomyslela jsem si. Vybrala jsem si podnik s názvem Silver Moon.
U vstupu stojí dvě goryly co které hlídají kdo vstupuje dovnitř. Přistoupila jsem k nim a mile se usmála. Úsměv mi oplatily a pustily mě dál. Vevnitř milo dost živo a plno, hodně lidí sedělo u stolu a popíjelů různé drinky. Parket byl plně obsazen tanečníky pohupující v rytmu ohlušující hudby. První co zacítím je hromada upocených těl co se zmítají na parketu. Následně spoustu alkoholu a také kouře z cigeret. Mám co dělat abych nezačala kýchat než si na ten pach zviknu. Přistoupím k baru a posadím se na volnou barovou židly. Ještě si to tu prohlédnu, je to tu pěkně zařízené a dost nově vybavené. Rudý koberec, černé zdi, Parket a bar jsou z tmavě hnědého dřeva. Ještě cítím že je opravdu nově nalakovaný. Kochám se tou krásou, když mě vyruší něčí halas. *Zdravím, ty tu jsi poprvý co? Dáš si něco k pití? Otočím se na toho kdo na mě mluví. Prohlýžím si ho, je to barman, blaďák s modrýma očima a milým úsměvem. Ale jinak nijak zvláštní, obyčejný člověk. *Ahoj, jo dám si mojito. Odpovím mu a sleduji jak to profesionálně připravuje. Jde vidět že ho tahle práce baví a také mu to jde. Postaví přede mě hotový nápoj a já si z libostí a chutí do něj pustím. Je výtečný, mám ho moc ráda ale neměla jsem zatím tak velkou mžnost si ho dát. Jako vlk jsme tohle u nás něměli je to moc slabé na t aby nás to jak koliv opilo. Máme silnější kořínek a vydržíme toho mnohem více. Popíjím a sleduji lidi jak se baví.
Na parketu tancuje hodně párů v pevném obětí, několik i skupinek jako nějaké party či v trojcích složené převážně z holek. U stolu jsou všelijací lidi a baví se dost hlasitě. Ale jak koukám jak chci přez ten odpornej puch cigeret a doutníků nejsem schopní poznat jestly tu je i nějaká vlk. Povzdechnu si a pomalu dopíjím svůj drink. Už se blíží druhá hodina raní. Říkám si že asi už pujdu že tu nic zajímavého se nestane. Nepočítám upilce co se furt vnucují ať si du zatančit nebo mě jak koliv otravují. Nemám o ně zájem. Ale než stihnu říci že chci zaplatit zacítím něco nepřjemného. Divný pocit díki kterému mi naskočí husina. Otočím se abych zjistila co se děje. Vipadá to že na parketu je někdo kdo se nepohodl s nějakým klukem.
Mladík dost napitý a vratký na svých nohou, co si o sobě dost myslý vrazil do jiného, který ovšem vypadá klidně, jeho jen tak něco nerozhodí. Ale opilec si to nenechá lýbyt a pustí nával nadávek, chce aby se mu omluvyl, že do něj vrazil, přitom to bylo právě naopak. Chladný muž to neřeší a vyloženě ho ignoruje. Obešel ho a šel dál svojí cestou. Opilec ale to nenechá být chňapne muže na rukáv jeho černé kočile a otočího směrem na sebe. Už se nepřahuje že mu vlepí pěstí s nadávkou „ty hajzle kam si myslýš že jdeš“ ale udělal zatracenou chybu. Muž jeho pjěst chytil do své ruky a stiskl, opilec jen zakňučel bolestí a upadně na kolena. Dál se už nezmůže na jakou koliv vzpouru a nechá ho odejít.
Pozoruji ho, je tak 190cm vysoký, hubený a svalnatý tak akorát, nic přehnaného. Má černé delší vlasy seplé ve volném culíky svázané rudou šňůrkou. Černá košila přesně padnoucí, černé kalhoty a vyleštěnými botami. Má opravdu vytříbený vkus oděvu, nic levného samé značkové oblečení. U košile má rozeplých pár knoflíčku. Jak prochází kolem holek tak rozhodně za sebou zanechává spoustu omámených pohledů které ho hypnotizují s poblázněním. Mám z něho divný pocit, dám si na něj pozor a když prochází kolem mě radší se otočím spátky k baru a něco si obědnám ať to není nápadné. Barman přede mě postaví další nápoj který popíjím.
Naštěstí kolem jenom prošel a pak nevím kam zašel ale už nemám ten divný pocit. Oddechnu si, vypiju na jeden zátak obednané pití, zaplatím a odcházím tady nic zajímavého nehude. Všla jsem ven do příjemně chladné noci. Zhluboka se neadechnu toho skvěle čerstvého vzducu bez kouře. Hmmm to je mnohem lepší. Jdu spátky do parku kde si vyleru na nějaký strom kde hodlá přečkat dnešní noc.
Kdýž už chci vylézt na stom tak se zarazím. Hmm to radši né bude lepší když se vyspím ve své podobě bude to pro mě bezpečnější. Rozhlédnu se jestly tu někdo je či ne. Když zjistím že tu nic není tak se proměním. Ve své podobě mám černou srst až na uši, ocásek, tlapky a náprsenku to všechno mám rudé. Moje matka je celá rudá a otec černo bílý. Jsem tedy černá po otci a to co on má bílé já mám rudé. Moje či jsou stále zelené ale víc zářivější. V kohoutku měřím 175cmm ale hlavu mám samo sebou víš takže když jsem vzpřámená přesahuji dva metry.
Takže tady spát nemohu a už na mě pomalu leze unáva, zalezu si někam do křoví a pohodlně si lehnu. Ještě si zývnu a pomalu usínám.
Probouzí mě hluk který se odehrává kousek ode mě. Přoč ty zatracení dospívající vlčata nemohou na chvilku zavřít svůjí tlamu. Dám si packy přez uši a snažím se to ignorovat a dál spokojeně polehávám. Nemohu ale už spát a tak jenom poslouchám.
Rozeznávám tři vlky jak tu furt pobýhají a pokřikují. Na něco na stromě a očividně je to dost baví že do toho vkládají tolik energie. Začichám a soustředím se na pachy vlků, hmm počkat tyhle pachy neznám. Pak si uvědomím že už nejsem doma. Takže v tomhle městě jsou přecijen nějací vlci. Hned jsem vzhůru a bedlivě poslouchám a sleduji co se děje. Hlavu tak mírně a nenápadně vystrčím z křoví. Jsou to tři vlci a opravdu to jsou ještě štěňata nejsou tak velcí ani tak sttaní ale jde vidět že to jsou už pořádný puberťáci. Očividně nemají žádnou pořádnou výchovu když si tu tak pokřikují. Zjevně napatří do nějakého klanu z padesáti smeček jinak by se chovaly jinak. Všimnu si že něco je na stromě. Začmuchám, hmm ona na tom stromě je kočka. Ale podle pachu to není obyčejná kočka. Nevím kam bych jí měla zažadit, takový pak jsem ještě necítila. Zaujala mě, v mojí smečně se kolovaly legendy že ještě tu je žije jeden druch rasy a ta je jaksi spřízněná z kočkami ale nic konkrétního nevím. Je jich prej velice málo pokud ještě žijí. Co vím tak sou samotáři a dobře se ukrývají.
Asi si mě nevšimly a ani neucítily. Tak toho využiju. Byla jsem dobře cvičená už od mala v tichosti, přesnosti a dravosti. V naší smečce jsem každého překonala svými schopnistmi. Pomalu a potichounku jsem vylezla ze křový a plížila se k tem třem nezbedům. Všichni tři byli hnědě zbarvení až na pár odstínů do černa které měli každý trochu jinak. Stála pořvávají nahoru na strom aby slezla že si sní chtějí jenom pohrát. Ccc jako by jin na to skočila, je moudrá že vylezla nahoru. Kdyby moc chtěly tak se přeměněj a vylezou také nahoru ale pak by přišly o tak velkou převahu.
Jsem asi tři metry od nich a stále si mě nevšimly. To jsou ale břídilové, kdybych byla upír byli by hned na místě mrtvý. *Ehmm, ehmmm. Odkašlu si dost nahlas aby si mě všimly.
Nakonec aspoň nějsou hluchý, všichni se otošily na mě. Byly překvapení nečekaly že tu někdo je. Jeden z nich se polekaně lekl a hned stáhl uši i ocas, druhý jenom zpozorněl a pozoroval mě, ten posledný byl oráchlejší. *Co tu chceš? Kdo si? Vůbec tě neznáme od nás nejsi co tu chceš? To je ale otázek najednou, že se nestydí se vůbec ptát. To nevidí že jsem o dost starší než on. *Máš pravdu nejsem od tud. Pomalu je obcházím dokola a prohlýžím si je. *Kdo jsem ti říkat nemusím, štěně. Ale vy byste se měli stydět. Nechápavě na mě hledí všichni tři při tom jen ten nejdrzejší odpovídá. *Proč, bychom se měli stydět? Cc to je fak nechápavej. *Celou dobu tu jsem a pozoruji vaše marné počínání a vy si mě ani nevšimete. Kdybych byla upír tak už byste byly na místě mrtvý. Podotknu podrážděně *To vás nikdo neučil že si máte vždy dávat pozor.
Hmm tak si to konečně uvědomily. Aspoň že tak. *No to je asi pravda, děkujem. A následně na to odešli. Asi se konečně zastyděli tím co provedly. Nebýt to já ale někdo jiný a hrší byli by mhrtvý.
Pohlédnu do korun stromu a zahlédnu fascinující věc. Je tam opravdu kočka ale není obyčejná. Je velká tak jako tygr, a o tak mohutná. Barvu má ovšem jinou je celá černá a má šablozubé zuby. Syčí prská co to jde, je celá naježená. Jde na ní vydět že jí přítmnost vlků nedělá zrovna dobře ale co odešli její chování se zlepšilo. Je klidnější sice z ní cítím nejistotu ale to je tak vše. Trochu odstoupím od toho stromu a ulehnu do trávy. Pozoruji ten strom a tu kočku, všimnusy jejich modrých očí, pěkné moc pěkné. Ležím takhle už půl hodiny a začínám pociťovat hlad, už mě to čekání nebaví a nemám trpělivost. Vstanu a přijdu ke tromu mnohem blíž. *Jak dlouho ještě hodláš na tom stromě sedět? Promluvím k ní nahoru. Pohlýží na mě trochu nechápavě. *Slez dolů a netvař se že mi nerozumíš, odemě ti nic nehrozí. Mám svojí stoudnost na kočky neutočím nejsem psisko. Zaujala jsem jí, proměnila se do lidské podoby. Takže na stomě na větvi seděla teď lidská holka nebo spíš mladá krásná žena. Modré oči, černé vlasy dost dlouhé, černé kalhoty a rern tílko, boty měla na pohodlném podpadku s otevřenou špičkou. Čekala až se také přeměním. Asi by jinak neskočila dolů tak se také tedy přeměnim aby viděla že to s ní myslým dobře.
Všimla jsem si jejího zprvu překvapeného pohledu a následně zaujatéto prohlédnutí od hlavy k patě. Seskočila dolů. *Ahoj, tys byla včera v baru že? Hned na mě vybalý takovou otázku.
*Ano byla, proč se ptáš? Nechápu jak tohle může vědět. *Vyděla jsem tě tam, byla jsem tam za barem. Odpoví mí a usměje se. *Aha, takže ty bracuješ v baru Silver Moon joo. Nadzvednu tázavě obočí. *Přesně tak, díky za to žes je odehnala. Ti kluci si nedaj pokoj když se chci protáhnout. Ale jakmile jsem v přeměně instinkt nezapřu a musím zdrhat když se zamnou vrhnou. Nějak se nám číča rozpovídala. *Takže ty je znáš? Zeptám se. *Jo jo znám jsou to synové šéfa z baru, tendhle bar vedou vlci a já tam pracuji. A jsou moc mylý všechno jen ti kluci jsou deš. To mi připomíná když jsem tě teď viděla nechceš se k nám přidat mám dojem že by tě v baru uvítaly a hodila ba ses na ochranku uvnitř.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
