Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Svoboda

Celou cestu jsme mlčeli. Nikdo nic neříkal. Mně vrtalo hlavou, proč se Law nechal chytit s tím, že chce, aby ho popravili. Ale zeptat se ho, to jsem odvahu neměla a nikdy mít nebudu.

 

Došli jsme k mariňácké základně, kde jsme přelezli zeď a šli k těm třem. Zoro i Frau na nás vzhlédli. Law měl hlavu skrčenou a díval se na zem.

„Co tu zase chcete?“ zeptal se nevrle Zoro.

„Chceme vás do posádky.“ Zazubil se Luffy.

„Pokud nechcete, aby vás za tři dny popravili.“ Dodala pohrdavě Verča.

„Jak to myslíš?“ zeptal se Frau Verči.

„Slyšeli jsme toho blonďatého mariňáka říkat, jak vás tři za tři dny popraví.“ Řekla jsem ledabyle.

„Pokud mi seženeš katanu, tak se k vám připojím.“ Ozval se Zoro.

„I já se přidám.“ Připojil se Frau. Všichni jsme se podívali na Lawa.

„Sice taky chci, aby jste mi přinesli katanu, ale i tak se k vám chci přidat.“ Pozvedl hlavu Law a šibalsky se usmál.

„Dobrá, hned tu budu.“ Řekl Luffy, natáhl ruku a už byl pryč.

„C-co to bylo?“ zděsil se Zoro.

„Ďáblovo ovoce.“ Odvětil ledabyle Law. Tak ráda bych jsem se ho zeptala, proč se nechal chytit a chtěl, aby ho popravili. Ale nedokázala jsem se na něho podívat, natož zeptat.

„Hele, proč si chtěl, aby tě popravili, když teď se chceš připojit k nám?“ zeptala se Verča. Překvapila mě, ale v jejím hlase zaznělo pohrdání.

„Na toto odpovím jediné osobě, ale ta se musí zeptat osobně.“ Šibalsky řekl Law. Podívala jsem se na něho. I on se díval na mě. Přišlo mi, že tou osobou jsem já. Ale to jsem hned zavrhla. To nebylo možné, aby myslel mě. Po chvíli se u nás objevil Coby a začal rozvazovat Zorovi provazy, které byly dost dobře uvázané. Law a Frau byli upoutány řetězy z mořského kamene. Takže jim byla oslabena síla a došlo mi, že oba jsou uživatelé ďáblova ovoce.

„Coby, co tady děláš? Neměl si být náhodou s Rikou?“ zeptala se Verča přísným tónem hlasu. Občas naháněla hrůzu. Ale takhle komunikovala i ona se mnou.

„Jako budoucí mariňáky, jsem nemohl nechat vás jít samotné a nepomoci vám. Takhle se správný mariňáky nechová.“ Vysvětlil Coby všem.

„Hele, vy dvě nás můžete osvobodit. Máte katany.“ Řekl nám Frau.

„Počkáme až budete mít své zbraně. Oba jste uživatelé ďáblova ovoce, takže kdyby jste byli teď volní, tak je vám to k ničemu.“ Pokrčila jsem rameny a vysvětlila, proč jsem je už neosvobodila.

„Jak si to poznala?“ zeptal se překvapeně Coby.

„Rozdíl je v tom, že Law i Frau jsou spoutáni mořským kamenem. Kdežto Zoro jenom provazy.“ Ukázala jsem, v čem je ten rozdíl.

„Hmmm, zajímavý postřeh.“ Zamumlala Verča.

„T-ty to nevěděla?“ dostala jsem ze sebe překvapeně a podívala jsem se na Verču.

„Ne.“ Odpověděla pohotově Verča. „Víš, já jsem bojechtivá a nejdřív jednám a pak přemýšlím.“ Dodala  s vážnou tváří.

„To mi mělo dojít.“ Řekla jsem si pod vousy. „To i já jednám bezmyšlenkovitě, ale jenom, když mě někdo, nebo něco nasere.“ Řekla jsem nakonec nahlas.

„To my došlo při tvém jednání v té hospodě. Jak ses na toho blonďáka vrhla.“ Ušklíbla se Verča.

„Hele, jenom jsem mu jednu vrazila a nebyla jsem sama. I Luffy se připojil.“ Snažila jsem se nějak bránit a cítila jsem, že rudnu.

„Červená ti sluší.“ Zašeptal Law, že jsem ho slyšela jenom já. Zrudla jsem ještě  víc a nedokázala nic říct. Přišlo mi, že jsem slyšela, jak se Law uchechtl. Ale pak nastaly komplikace.

 

Objevila se mariňáci a hlavní kapitán mariňáky Morgan. Místo pravé ruky, měl sekery. Tasila jsem katanu, protože ostatní mariňáci tasili zbraně. Umím přepůlit kulku vejpůl, ale jich bylo moc a kdo tu mohl bojovat jsem byla já a Verča. Mariňáci začali střílet. S Verčou jsme dělaly maximum ty vězně ochránit. Dokonce se povedlo, že jedna rozpůlená kulka mě škrábla na tváři. Hned se mi spustila krev, ale neřešila jsem to. Dál jsem ty tři bránila společně s Verčou. Ale po chvíli se objevil Luffy se čtyřmi katany. Kulky se odrazily od Luffyho těla zpátky k mariňákům.

„PŘÍŠERA!!!“ začali všichni mariňáci utíkat pryč s křikem.

„Rozvažte je.“ Přikázal mně a Verče Luffy. Já rozvázala, nebo spíš přetrhla řetězy Lawovi a Verča Frauovi. Luffy s Cobym bojovali s provazy u Zora. Nakonec se jim to povedlo i bez mé pomoci, nebo pomoci Verči. „Byly tam jenom čtyři katany.“ Řekl Zorovi, Lawovi a Frauovi.

„Ty jsou moje.“ Řekl Zoro a vzal si své tři katany. Law bez řečí si vzal tu svou katanu.

„Moje zbraň je vybudována v mí ruce.“ Řekl šibalsky Frau a z jeho pravé ruky vylezla kosa. Jinak vylezla z pravé paže, kde měl něco jako tetování.

„Vy se postarejte o mariňáky, Morgan je můj.“ Rozhodl Luffy. Všichni jsme ho poslechli. Ale co se stalo, když Luffy sháněl katany?

 

Luffy hledá katany:

 

Luffy se rozeběhl, natáhl se a v mžiku byl pryč. Zachycoval se v letu všech možných držáků, které byly v budově. Až se dostal úplně nahoru.

 

Na střeše mariňáci zrovna postavovali sochu kapitána Morgana, kterou vytesali z kamene do obrovské velikosti. Jenže Luffy, se při letu zachytil jednoho provazu. Provaz se přetrhl a socha ztratila balanc a spadla na zem. Okamžitě se rozbila na malé kousíčky.

„Hups, omlouvám se.“ Zazubil se Luffy omluvně.

„Otče, to je ten, co mě uhodil. Poprav ho.“ Ozval se hlas toho blonďáka. Luffy, jakmile ho zaregistroval, tak ho chytl a běžel s ním do budovy.

„TY!“ křikl ještě Luffy a s blonďákem byli pryč. Mezitím Morgan začal zuřit a nařídil jít dolů se zbytkem mariňáky.

 

Ti došli k vězňům, kde byla i Jane, Verča a Coby. Morgan nařídil střelbu. Mariňáci zamířili a začali střílet, dokud se nezjevil Luffy s katany v ruce a nezastavil ty kulky a mariňáci zmizeli s křikem Příšera.

 

Luffy, než seskočil k ostatním, aby je zachránil, běhal po budově s blonďákem, který se jmenoval Helmeppo. Ten na chvíli ztratil vědomí, takže Luffy běhal sem tam. Nakonec blonďák nabral vědomí.

„Kde jsou jejich katany?“ zeptal se netrpělivě Luffy blonďáka.

„V-v mém pokoji.“ Vysoukal ze sebe blonďák.

„A ten je kde?“ dál se ptal Luffy.

„T-tam vpředu.“ Ukázal na cestu zpátky. Luffy prudce zabrzdil a vrátil se. Blonďák ho tentokrát navigoval. Luffy dorazil do jeho pokoje. Blonďáka odložil stranou, který hned ztratil vědomí. Luffy viděl čtyři katany. Hned je vzal všechny do ruky a vykoukl z okna. Kde panovala palba na jeho nové přátelé. I hned seskočil z okna a stoupl si před Jane a schytal kulky, které pak nechal odrazit zpátky na mariňáky. Koupil jim čas, aby osvobodili vězně.

 

Poté, co nás Luffy zachránil a my propustili vězně, tak začala bitva. Frau k boji používal svou kosu, Verča a já katanu a Law vytvořil prostor, kde všechny mariňáky přesekl na půlku a pohrával si s nimi. Law mi i zachránil život. Jeden mariňáky se rozhodl zaútočit na mě zezadu. Já bojovala proti třem mariňákům najednou, že toho čtvrtého jsem nezaregistrovala. Law rychle vytvořil prostor a toho čtvrtého rozsekal na malé kousíčky. Když mí tři protivníci zbělali, tak jsem se otočila, na co tak vyděšeně zírají. Hned jsem si toho všimla.

„Poděkuješ mi až potom.“ Ušklíbl se Law na mě. Chtěla jsem něco říct, ale rozmyslela jsem si to, protože jsem se musela soustředit na svůj boj. Mariňáci do deseti minut byli v limbu, takže leželi na zemi omráčeni. Luffy zrovna dokončil svůj boj proti Morganovi, který byl sice silný, ale Luffy byl silnější. Všechny útoky od Morgana vykryl a sám na něho útočil svými pěstmi. Nakonec Morgan byl KOa ztratil vědomí. Tím bylo naše vítězství zpečetěno. Vyrazili jsme všichni do hospody najíst se, protože jsme všichni byli vyhládlí, hlavně Zoro, Law, Frau a Luffy.

 

Cestou jsem šla vedle Verči a obě jsme mlčely. Když se k nám připojil Law, tak Verča zmizela dozadu za Frauem. O Lawovi jsem nevěděla, tak jsem se chystala  zeptat, kam jde, když v tom promluvil Law z mé pravé strany.

„Tak co? Dlužíš mi poděkování za záchranu života.“ Pošeptal mi do cuha Law. Cítila jsem jeho dech na mé tváři. Nejen, že jsem zrudla jak rak, ale taky mi naskočila husí kůže.

„C-co? N-nic ti nedlužím.“ Soukala jsem ze sebe.

„Tak to se mýlíš.“ Znovu zašeptal do mého ucha Law.

„H-hele jsme si kvit. Já tě dostala z toho svázání a postavila se před tebe, aby si neschytal žádnou kulku.“ Dodala jsem si odvahu a vmetla to Lawovi do obličeje. Dost mě tím naštval.

„Koukejme, kdo se tu rozčiluje.“ Posmíval se Law. Měla jsem co dělat, abych jsem ho nepraštila.

 

Nakonec jsme došli do hospody, kde byla pro nás uspořádaná hostina. Všichni jsme se pořádně najedli i napili. Rika byla ráda, že nás všechny vidí. Hned pomáhala matce v kuchyni, aby nám mohla něco dát k jídlu.

„Jak velkou posádku máš a loď?“ zeptal se po jídle Zoro Luffyho.

„Tak posádka jsme jak tu jsme a loď je jenom jedna, ale tam se všichni nevejdeme.“ Zamyslel se Luffy.

„Ale já ani Janey v posádce nejsme. My máme jinou posádku.“ Začala tvrdě protestovat Verča.

„Verčo si na omylu. Já Luffymu patřím. Slíbila jsem mu, že jakmile se znovu setkáme, tak budu v jeho posádce.“ Zarazila jsem Verču. „A Luffy i já mám loď a vejdou se tam tři lidi.“ Poté jsem se obrátila na Luffyho.

„Tak to pro teď stačí.“ Zazubil se Luffy.

„OK, OK, ale řeknu to narovinu. Nejsem moc poslušná a dělám si co chci.“ Rezignovala Verča.

„Nejsi jediná. Někdy jednám podle svého uvážení a neposlechnu rozkaz.“ Usmála jsem se na Verču. V tom se otevřely dveře a v nich se objevili mariňáci. Hned přišli k nám.

„Chceme vám říct, že děkujeme za záchranu, ale musíte ihned pryč, protože jinak vás budeme muset zatknout.“ Promluvil mariňáky, který si převzal slovo.

„Dobrá, odcházíme. Coby ty tu zůstaň a staň se dobrým mariňákem.“ Zazubil se Luffy. Všichni jsme se postavili a vyrazili do přístavu, kde jsme měli lodě.

 

V přístavu bylo několik lodí. Verča a já jsme nasedly na tu naši loď. Už jsem chtěla pronést, že se k nám vejde ještě jeden člověk, když na naši loď nastoupil Law. Ani se nezeptal a jen tak nasedl.

„Škoda, že musím kormidlovat svou loď, hned bych šel k tobě Janey.“ Povzdychl si Luffy. Luffy, Zoro a Frau nasedli na loďku Luffyho. Rozvázali jsme lodě a pomalu jsme vypluli. Ještě na molu se objevil Coby s mariňáky.

„Luffy, děkuju.“ Zakřičel ještě Coby na Luffyho a zasalutoval. Ostatní mariňáci, co byli s Cobym, udělali totéž. Zamávali jsme jim a vypluli za novým dobrodružstvím.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.