One Piece I. - 1. kapitola - Shledání po letech
Informace:
Tady jsem to začínala už dýl a kromě začátku jsem se nikam víc nedopracovala, ale tentokrát se to pokusím dopsat celé.
Jane se setkává po letech s Luffym svým bratrem. Ale nejdřív se Jane setkává s podivnou dívkou Verčou, která se k ní připařila. A všichni tři se pokouší osvobodit tři vězně.
1. Shledání po letech
Dvanáct let po smrti Gol D. Rogera. nastala éra pirátů. Teď je mi dvacet let a jsem už od deseti let pirát. Ale to je trošku jiný příběh. Byla jsem u jednoho piráta, kterého jsem se bála a to do slova. Už sedm let se ho bojím. Ale až teď, ve dvaceti letech jsem našla odvahu k útěku od něho. A měla jsem jednoho komplice, který by rád taky odešel, ale měl větší strach, tak se jenom odhodlal mi pomoci s útěkem. Obstaral mi menší loď pro tři lidi.
Dneska jsem službu Tyger. Ostatní piráti spali. Měla jsem zabalený batoh. Vytratila jsem se Potichu jsem šla kolem Tygera. Zašeptala jsem děkuju. Tyger se nepatrně usmál a já si vlezla do loďky a začala jsme pádlovat od ostrova pryč. Od své minulosti co nejdál.
Pádlovala jsem celou noc. Byla jsem utahaná a unavená, ale pádlovala jsem přesto dál. Musela jsem si dát pozor hlavně na mariňáky. Jsem dost vysoce hledaný pirát. Za 300,000,000 belly. Ale o tom teď moc mluvit nechci.
Bylo to pár dní, kdy jsem plula. Přes den jsem na ostrovech odpočívala a přes noc plula. Jednou jsem odpočívala opřená o strom. Odpočívala jsem v ostražitosti, kdyby se někdo přibližoval. Bylo něco k poledni a já začínala mít hlad. Chystala jsem postavit na nohy, když jsem zaslechla hluk. Zbystřela jsem. Podle sluchu jsem poznala, že někdo proti někomu bojuje. Chtěla jsem se vytratit do města, pro jídlo, jenže vše se zvrtlo a já se do boje zapojila taky.
Šla jsem jako myška, jenže jsem se pak zadívala, kdo to bojuje. Byla to dívka proti pěti mužům. Chvíli jsem je sledovala. Ale ta dívka si mě všimla.
„Pomůžeš mi, nebo tam budeš jenom stát a čučet.“ Křikla na mě ta dívka. Už jsem se chystala jí oponovat, jenže ti muži se na mě podívali.
„To je Jane za 300,000,000 belly. Na ni.“ Ozval se jeden z těch mužů. Poté se dva na mě vrhli a další dva měla ta dívka. Ten pátý už byl v říši snů.
„Díky.“ Křikla jsem na tu dívku ironicky a ze zad jsem tasila svou katanu. Rychle a snadno jsem ty dva poslala do říše snů. I ta dívka se těch dvou zbavila. Poté jsme si stouply naproti sobě. Obě jsme držely katany v rukách.
„Verča.“ Řekla dívka.
„Co?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.
„To je moje jméno.“ Zakroutila očima dívka jménem Verča.
„Eh…Jane.“ Dostala jsem ze sebe. Poté dala Verča ruku na mé rameno.
„Vítej parťáku. Teď rychle pryč.“ Řekla Verča a táhla mě k pláži. Já se na nic nezmohla, než jen klopýtat k pláži.
Doběhly jsme k pláži a Verča se konečně zastavila. Já měla co dělat, abych jsem nespadla na zem.
„Kde máš plavidlo?“ zeptala se mě Verča, a nebyla vůbec zadýchaná.
„Hele, co to má znamenat?“ dostala jsem ze sebe.
„Kde máš to plavidlo? Pak ti vše vysvětlím.“ Odsekla Verča. Oddychla jsem si a zavedla Verču na svou loď.
Obě jsme si nastoupily a já vyplula. Byla jsem hladová, zásoby už nebyly a teď jsem měla pasažéra. Když jsme byly mimo ostrov, tak jsem nechala loď plout vpřed a otočila jsem se na dívku.
„Tak a teď mi řekni co se tu děje.“ Obořila jsem se na verču. Ta seděla na zemi opřená o zábradlí.
„Jsem Verča hledaná za 60,000,000 belly za vraždu jednoho boháče. Má první akce piráta. Díky setkání s tebou mám větší šance dostat se k pirátům. Můžeme založit skupinu i my dvě a nabrat cestou další členy posádky. Jenom časem budeme potřebovat větší loď.“ Řekla mi Verča, co je v plánu. Zírala jsem na ni jak z jara.
„p-počkej…Jak posádka?“ soukala jsem ze sebe překvapeně.
„Neříkej, že si mi nerozuměla.“ Podivila se Verča.
„Jo rozuměla, jen to musím vstřebat.“ Přikývla jsem Verče.
„Dobře. Teď jsme komplicové. A spolu najdeme novou loď i posádku.“ Zazubila se Verča. Poté se odebrala do kajuty, kde si šla dát šlofíka. Já kormidlovala loď a přemýšlela jsem o tom, co řekla Verča.
Pluly jsme nějaký ten den, když jsme zakotvily v jednom městečku. Potřebovaly jsme zásoby jídla a pití. Verča se nezdála, ale byla větší piják alkoholu, než já.
Něco jsme si k jídlu i pití sehnaly a pádily do zátoky, kde jsme kotvily. A jak tak jsme šly okolo mariňácké základky, tak někdo to do mě napálil. Neudržela jsem rovnováhu a spadla na zem.
„Au…“ zaklela jsem. Chtěla jsem něco říct, ale když jsem se podívala, kdo to je, myslela jsem si, že mi vypadnou oční důlky. „Luffy?“ dostala jsem ze sebe.
„Janey?“ dostal ze sebe Luffy. Seděli jsme na zemi a objali jsme se. Poté jsme se oba postavili na nohy.
„Ty ho znáš?“ zeptala se mě Verča. Podívala jsem se na ni. Byla ostražitá.
„Luffy dovol mi představit mou společnici Verču. Verčo to je Luffy.“ Představila jsem ty dva.
„A toto je Coby a má sestra Janey.“ Představil Luffy zase mě Cobyho.
„SESTRA?!“ vyhrkla Verča s Cobym najednou.
„Ale nevlastní. Jenom jako děti jsme si na bratrství připili. Ale to je už doba.“ Ledabyle jsem to vysvětlila.
„Pojďte ukážu vám, koho chci do posádky.“ Vybídl nás Luffy a mě čapl za ruku a táhl k zídce, kde sídlili mariňáci.
Všichni jsme vyšplhali na zídku a podívali se, koho tam drží. Byl to lovec pirátů Zoro Roronoa a Frau Fest. Oba byli spoutáni ke dřevu a pařilo na ně slunce. Pak tam byl ještě někdo. Do obličeje mu vidět nebylo, ale podle oblečení se jednalo o chlapa. Jestli pirát, bandita, či lovec pirátů, nevím. V tom se vedle Cobyho objevila dívka. Malá dívka. Naznačila nám, abychom byli zticha. Vyšplhala přes zídku a šla k těm vězňům. Sledovali jsme, co se stane.
„Janey, tlumoč to.“ Požádal mě Luffy. Přikývla jsem a začala jsem říkat, to co jsem dokázala odezírat. Nebo spíš, komu jsem viděla do tváře, hlavně na rty.
„Co tu chceš?“ tlumočila jsem všem. Co říkala ta malička nevím, tak jsem mlčela. „Jdi pryč.“ Tlumočila jsem. To mluvil Zoro. Frau se jenom na dívku díval a ten třetí měl stále skloněnou hlavu.
„Co se tu děje? A onigiri, to si dám.“ Promluvit blonďák, který tam přišel s mariňáky. „Fuj, to je sladky. Tam patří sůl!“ křičel blonďák, že ani tlumočit ostatní nepotřebovali. Přesto jsem tlumočila. „Zabij ji!“ obrátil se na jednoho mariňáka.
„Ale, pane…“ začal mariňák protestovat.
„Chceš, abych jsem si stěžoval tatínkovi?“ zašklebil se blonďák. Mariňák zbělal v obličeji a vzal tu malou.
„Promiň malička.“ Zašeptal mariňáky, chytil dívku a hodil s ní před zídku.
„Luffy, teď.“ Křikla jsem na Luffyho. Ten se natáhl a tu malou zachytil. Ulevilo se mi. Než jsem slezla dolů, tak jsem se na ty tři ještě podívala. Ten třetí vzhlédl, že mu bylo vidět do obličeje. Ten obličej bych poznala všude. Má tajná láska, pirát Law Trafalgar. Kapitán Srdcových pirátů, kam jsem se chtěla dostat. Hned jsem se vzpamatovala a seskočila dolů k ostatním.
Luffy s Cobym podpírali otřesenou dívku. I Verča byla trošku naměkko, a bylo poznat, že je nejen tvrdá, ale i starostlivá. Ale hned zase zvážněla.
„Vše je v pořádku?“ zeptala jsem se dívky. Ta jenom přikývla na souhlas. Byla stále otřesena.
„Coby, odveď ji domů, my hned přijdeme.“ Rozhodl Luffy. Coby přikývl a my tři se vrátili na zídku a seskočili na druhou stranu a šli k těm vězňům.
Došli jsme tam. Law znovu skrýval svůj obličej. Onigiri, bylo na zemi rozšlapané. Měla jsem s to chutí běžet za tím mariňákem a jednu mu vrazit. Ale ovládla jsem se.
„Co chcete?“ zeptal se muž se zelenými vlasy. To byl lovec pirátů Zoro Roronoa.
„Chceme vám do naší pirátské posádky. Já jsem Luffy a to je má sestra Janey a kamarádka Verča.“ Představil nás Luffy a řekl jim, o od nich chce. Já jsem přikyvoval hlavou, když mi to došlo.
„Co?“ dostala jsem ze sebe. Verča se na mě podívala. „Luffy, ty ses nezměnil.“ Zašeptala jsem, že mě slyšela jenom Verča.
„My jsme lovci pirátů, takže odmítáme.“ Promluvil blonďák, což byl lovec pirát Frau Fest.
„Odejděte. My se k vám nepřipojíme.“ Dodal Zoro, který souhlasil s Frauem.
„Jestli mě pustíte, připojím sek vám.“ Promluvil pirát jménem Law Trafalgar. Překvapeně jsem se na něho podívala. Nečekala jsem, že se vzdá postu kapitána ve své posádce. Ale když jsem se tak zamyslela, tak jeho posádka tu nebyla a ani nevím, že by se pokusila svého kapitána zachránit. Law jinak byl hledaný za 200,000,000 belly.
„Ještě přijdeme.“ Slíbil Luffy.
„Ale než půjdete, můžete nám dát to onigiri.“ Promluvil Zoro a myslel tím i ty dva.
„Jste si tím jistí?“ zeptal se Luffy nejistě. Všichni tři přikývli na souhlas. My tři udělali z písku a rýže tři koule a dali je těm třem. Luffy dal Zorovi, já nejistě a klepajícíma rukama Lawovi a Verča chladně Frauovi. Všichni tři to chroupali až mě zabolely zuby.
„Ještě se vrátíme.“ Zazubil se Luffy.
„Vyřiďte té malé, že to bylo vynikající.“ Křikl na nás ještě Frau. A mluvil za Zora i Lawa. My seskočili zídku a vraceli se do města za Cobym a tou malou dívkou.
Oba byli v místní hospodě, kde pracovala maminka té dívky. Už tam na nás čekali. Dívka byla už ve své kůži. Hned nás zatáhla dozadu, kde jsme si sedli.
„Riko, řekni jim, co si řekla ty mně.“ Vybídl holčičku jménem Rika Coby.
„Stalo se to před čtyřmi dny. Napadl mě vlk Helmeppa, ale lovec pirátů Zoro a Frau mě zachránili před tím vlkem. Jenže Helmeppo chtěl zavřít hospodu, tak Zoro i Frau se vzdali. Už tam jsou vězněni čtyři dny.“ Převyprávěla nám Rika, co se ve skutečnosti stalo.
„Ty, musím mít v posádce.“ Zajásala očka Luffymu. Musela jsem se pousmát.
„A to ten třetí?“ zeptala se Verča Riky na Lawa.
„Myslíš Lawa Trafalgara?“ zeptala se Rika Verča.
„Nevím jak se jmenuje.“ Pokrčila rameny Verča.
„Ano, myslí.“ Řekla jsem ze Verču. Verča se na mě podívala.
„Ten se nechal sám zajmout. Nevím proč, ale prohlašovat, že chce zemřít.“ Pokrčila rameny Rika. Nechtěla jsem tomu věřit. Law, tak silný a obávaný pirát a nechal se sám zavřít a chce se nechat popravit? Honilo se mi hlavou. Poté do reality mě vrátil povědomý hlas. Vykoukli jsme zezadu do dění hospody. Tam byl ten blonďatý mariňáky. Tlumočit jsem nemusela, jak byl hlučný.
„Za tři dny všechny tři nechám popravit.“ Smál se ten blonďák. Já i Luffy jsme dostali vztek. Podívali jsme se na sebe a oba vyběhli z místa do hospody a oba jednu tomu mariňákovy natáhli. Ten se skácel na zem. Držel se za obě tváře.
„Já si budu stěžovat tatínkovi.“ Zafňukal blonďatý mariňáky a rychle se zbytkem mariňáky utekl.
„Netušila jsem, že si tak výbušné povahy, Janey.“ Řekla mi s úšklebkem Verča, která k nám přišla i s Cobym a Rikou.
„To si mě ještě neviděla zuřit víc.“ Dodala jsem vzteky bez sebe.
„Musíme je varovat.“ Řekl Luffy, který taky ještě kypěl zlostí. „Vy dva tu zůstaňte.“ Oznámil Rice a Cobymu. Oba přikývli a my šli do mariňácké základny.