První láska - 4. kapitola - Koncert - 4. část
Informace:
Tady tentokrát z pohledu Shizua a Zora :)
4. Koncert - 4. část
Shizuo Heiwajima:
Jsem Shizuo Heiwajima, ale většinou mi říkají Shizu-chan. Hlavně Rin. Mám o rok mladší sestru Aki, se kterou navštěvuju stejnou základku i střední jako má sestra. Naši mě dali do školy o rok později. Měřím 185 centimetrů. Na sobě mám nejraději trika a jeansy, které jsou na pár místech roztrhané. Jsem blonďák s krátkými vlasy a oči mám hnědé. Jsem členem skupiny Black Jack. Hraju na kytaru a zpívám. Od základky se znám s Janey a Izayou. Nikdy ani jeden z nich neřekl, že by rádi šli do zákulisí po koncertu. Ale Cori poznala, že by jednou rádi šli s námi. Proto jsem se rozhodl k jejich 16 narozeninám dát V.I.P. vstupenky. Oba byli moc nadšeni. Hlavně Janey, která mi skočila kolem krku radostí. Znejistěl jsem, protože toto jsem nečekal. Když si to Janey uvědomila, hned se mi omluvila a otočila se k nám zády.
Ráno v šest jsem vstával a šel si udělat snídani. Po snídani jsem se oblékl do svého trika jeansů. Bylo sedm, když jsem vyrazil na cestu. Kytaru jsem měl v pouzdře a na zádech. Své věci s batohem jsem už měl na stadionu v šatně.
Autobus tentokrát přijel načas a jel sem na stadion. Dorazil jsem ke stadinu za pět minut osm. Pár chlapů tam už čekala. V osm nám manažer otevřel zadní východ a my jsme šli dovnitř do naší šatny.
V šatně jsme se převlékli do cvičebního úboru, což byli tepláky a trika, nebo tílka a šli jsem na pódium trénovat naše choreografie. Sice hrajeme na hudební nástroje, kromě Frau a Zora, ale byly tu songy, které jsme tančili a zpívali všichni.
Tento koncert měl trval od osmi do půlnoci, takže jsme měli zpívat všechny naše songy. Jak skupinové, tak i duety a sólové písně. Při tréninku, nikdo nic neříkal. Všichni jsme se soustředili na hudbu a na to, abychom začali zpívat, tak jak to má být. Ale už jsme všichni byli sehraní, ne jako na začátku.
Okolo poledne jsme měli oběd. Skoro jako vždy byla pizza. Nevadilo mi to, ale pomyslel jsem si, že kdybychom ji měli pořád, tak si ji zprotivím. Naštěstí to nebylo dennodenně. Při obědě Rin naléhal, abych jsem řek něco o Janey a Izayovi.
,,Hele Shizu-chan, jací jsou ti dva?” zeptal se mě Rin.
,,Sám poznáš.” odbyl jsem Rina.
,,No tak. Nenapínej.” dál naléhal Rin. Ztrácel jsem trpělivost.
,,Neřeknu.” odmítl jsem Rina a pokrčil rameny. Což znamenalo, dej mi pokoj, nebo vybuchnu vzteky. Proto Rin toho nechal a já v klidu mohl sníst svou pizzu.
Odpoledne se hlavně trénovali sólové písně, nebo i duety, kdo si nebyl jistý, že to zvládne s tím druhou sychronizovat. Já mezi ně patřil. Měl jsem duety se všemi, ale u Rina jsem si nebyl jistý, tak jsme to procvičovali spolu. Ale obavy jsem měl zbytečné.
Když jsem vylezl ze sprchy slyšel jsem Rina, jak mluví se svou sestrou. Vždy před začátkem koncertu ji volal. Měl o ni strach. Jednou se mi svěřil, že byla ve školce napadena jednou dívkou. Že si Verča hrála s panenkou, kterou jí pak ta holka sebrala a začala Verču s tou panenkou mlátit do hlavy. Od té doby je odtažitá, nervózní a málo komunikativní. Proto jsem rozuměl, že se o ni Rin bojí a je rád, že je s ní ve třídě, aby ji mohl nadále ochraňovat. Proto, když jsem zaslechl jejich hovor, nebo spíš to, co říkal Rin jsem se pousmál a šel jsem se převléci do kostýmu, ve kterém budeme vystupovat. Poté nás nalíčili a koncert mohl začít.
Při hraní na kytaru a zpěvu jsem se soustředil na text a hudbu, ale když jsme tančili, tak jsem pozoroval fanynky u pódia. Doufal jsem, že tam poznám Janey, Izayu, Aki, Cori a Zora, ale to světlo bylo dost jasné, že rozpoznat obličeje bylo nemožné.
V deset jsme měli přestávku, kde jsme se různě vydýchávali a pak šli na druhou půlku koncertu, který trval do půlnoci. O půlnoci jsme se rozloučili s fanynkami a šli do šaten trošku se z kurturnit. Rozhodl jsem se, že všechny přivedu do šatny. A proto jsem šel k pódiu, kde byli ostatní a čekali na nás.
Zoro Roronoa:
Jsem Zoro Roronoa, 17-ti letý student tokijského gymplu a člen skupiny Black Jack. Měřím 181 centimetrů. Jako Rin nosím skoro všude sluchátka, kde poslouchám naše song. Moc se mi ty písničky líbí a mohu je poslouchat od rána do večera. Mám o rok mladší sestru Cori. Já šel do školy o rok později, protože jsem se narodil v listopadu. Tak od základky chodím do stejné třídy s Cori. Na základce jsem poznal Shizua, Aki, Janey a Izayu. Rád nosím jendobarevná volná trika a rifle. Na zádech nosím batoh se svými důležitými věcmi. Na rukou mám žluté rukavice a na očích brýle. Mám krátké zelené vlasy a oči jsou tmavě hnědé. Jsem taky upovídaný jako sestra, ale ne tolik. A vím, kdy přestat mluvit a kdy mluvit mám. Kdežto Cori to moc nerozezná, tak se ji snažím vždy naznačit, aby držela klapačku. Ve skupině jsem jenom zpěvák, stejně tak i Frau.
Dneska se měl konat náš koncert v Tokiu. Nemohl jsem se dočkat, jako každého našeho koncertu. Ráno jsem vstával už v půl šesté. Pomalu se totiž probouzím. Seděl jsem na posteli a protíral si oči. Pak jsem se převlékl, ustlal postel a pospíchal na snídani, kterou mamka připravila a vyrazil jsem na autobus cesta stadion. Už jsem se těšil až bude tentokrát po koncertu a oslavíme to i s moji sestrou a přáteli. Dneska měla dorazit i Janey s Izayou, protože od Shizua dostali k narozeninám V.I.P. vstupenky. Původně jsem to chtěl udělat já, ale Shizuo mě předběhl, ale nevadilo mi to. A oslavovat budeme narozky Janey a Izayi, i když je už měli. Ale bylo to pro ně překvapení. Na stadion jsem dorazil jako poslední, ale ne zase pozdě. Zrovna se otevíral zadní vchod.
V šatně jsem se převlékli. Já si vzal béžové triko a černé tepláky a šli jsme trénovat na dnešní koncert. Trénovali jsme choreografie, ale i zpěv a hraní na hudební nástroje. Já sice umím hrát na klávesy, ale chtěl jsem radši stát a jenom zpívat, nebo trošku dělat na pódium koniny, aby se i diváci pobavili. Nikdo si neztěžoval, tak jsem to dělal na každém koncertu. Ale Rin mě učí trošku hrát na bicí, když je čas, což je málokdy.
V pravé poledne jsme si objednali pizzu a dali jsme se do jídla. Při jídle Rin vyzvýdal od Shizua.
,,Hele Shizu-chan, jací jsou ti dva?” zeptal se Shizua Rin.
,,Sám poznáš.” řekl maličko šibalsky Shizuo.
,,No tak, nenapínej.” nedal si pokoj Rin.
,,Neřeknu.” pokrčil rameny Shizuo, což bylo znamení neptej se, nebo se neovládnu. Rin teda dal Shizuovi pokoj. Překvapilo mě, že se na Janey a Izayu nezeptá mě, protože, jak Shizuo, tak i já je znám. Ale mlčel jsem a Rin se neptal. Když nám slehlo po vydatném obědu, tak jsme šli zase trénovat.
Trénovali jsme choreografie a songy sólových songů. Někde někdo mě rychlejší, někdo pomalejší songy, takže někdo u toho tančil, někdo ne. Třeba já měl ryhlejší, tak jsem měl i choreografii.
Když se blížil večer, tak jsme se osprchovali, oblékli a nechali se nalíčit. Rin zavolal své sestře, jako pokaždé. I já bych volal Cori, ale oba jsme ukecaní,tak Cori by nestihla přijet v čas a já bych meškal začátek našeho koncertu.
Od osmi jsme jeli naše songy, v deset jsem si dali půlhodinovou přestávku a pak zase zpívali až do půlnoci. Když jsem se tak nějak oddychli, tak Shizuo šel pro naše sourozence a V.I.P. hosty.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
