První láska . 2. kapitola - Koncert - 2. část
Informace:
A tady jak to vidí před koncertem a při koncertu Rin a Daiki :)
2. Koncert - 2. část
Rin Okumura:
Mé jméno je Rin Okumura, upovídaný a veselý student Tokijskýho gymplu. Je mi 17 let. Neustále si ve sluchátkách pouštím různé písničky, nejen ty naše z naší skupiny, ale i ostatní zpěváky a skupiny. Mám o rok mladší sestru Verču, se kterou chodím od základky do stejné třídy. Šel jsme o rok později. Narodil jsem se totiž v prosinci a musel o rok prodloužit pobyt ve školce. Od školky se znám s Frauem a Robin. S Frauem a dalšími hochy jsme založili skupinu Black Jack. Rodiče mi to povolit nechtěli, ale když jsem jim dokázal, že to zvládnu najednou, jak školu i skupinu, tak mi to povolili. Což jsem byl velice rád. Jsem prostě pohodář.
Panoval pátek první týden školy a my měli na školu nastoupit až v pondělí. Dneska jsme měli koncert. Od osmi jsme museli být na stadionu. Proto jsem se probral už v šest. Mým zvykem je vždy zaspat, ale tentokrát mě budík probral. Šel jsem pod sprchu, obléci se a pak jsem potichu metrem vyrazil ke stadionu.
Cestou jsem si koupil bagetu k jídlu. Nestíhal jsem se už najíst doma. U stadionu už byl Law a Frau. Ostatní ještě nedorazili.
,,Ahoj, proč si na mě nečekal Fraue?” vytkl jsem Frauovi, protože bydlí blízko metra, kde nastupuju na metro taky.
,,Sorry, ale měl jsem odvoz.” zazubil se Frau.
,,Ahoj.” pozdravil Law.
,,Tak to tě omlouvám.” zazubil jsem se na Fraua. Došlo nám dvěma, že byl u nějaké slečny. Od svých třinácti let provozuje sex snad s každou dívkou, kterou kdy potkal. To já čekám na tu pravou. Nejsem takový koketa, jako je Frau. Nikdo takový není, co vím teda. Law a Daiki nejsou zase takový, že by se svěřovali. Po chvíli dorazili i ostatní a my se šli převléct do cvičného oblečení a šli trénovat na večer.
Koncert měl trval od osmi do půlnoci. Měli jsme i sólové songy. Takže jsme trénovali společné songy, duety i sólovky. A do toho všeho i choreografii. Do oběda jsme zvládli na trénovat společné songy s choreografii a duety. Odpoledne nás čekali sólové songy.
Při obědové přestávce jsme si různě povídali. Měli jsme k obědu pizzu. Přeci něco o trošku lehčího, než je třeba nějaký gulášek.
,,Hele Shizu-chan, jací jsou ti dva?” zeptal jsem se Shizua na sourozence, kteří dostali V.I.P. vstupenku od Shizua k narozkám. Pak jsem se zakousl do pizzy.
,,Sám poznáš.” řekl maličko šibalsky Shizuo.
,,No tak, nenapínej.” naléhal jsem na Shizua.
,,Neřeknu.” pokrčil rameny Shizuo, což bylo znamení neptej se, nebo se neovládnu. Tak jsem se v tichosti věnoval své pizze. Pustil jsem si ipoda do sluchátek a poslouchal songy a baštil pizzu. Když bylo po obědě a my si odpočinuli, šli jsme trénovat jednotlivé songy. Takže někdo odpočíval dýl.
Když se blížil večer, tak jsem se rozhodl zavolat Verče. Ta mi to hned vzala a já spustil.
,,Tak co, už na cestě?” zeptal jsem se Verči a poslouchal jsem. Chtěla něco dodat, ale já ji nenechal. ,,Už se na tebe těším. Chybíš mi tu.” dodal jsem naschvál smutným tónem hlasu. ,,Bingo, aby si mě kontrolovala.” zasmál jsem se do telefonu. ,,OK, tak po koncertu.” rozloučil jsem se s Verčou. Když jsem schoval mobila, tak jsem si všiml, jak mě ostatní sledují.
,,No co, znáte mě ne?” zazubil jsem se na ostatní. Musela uznat, že jsem stále, jak malé dítě a mávli nad tím rukou.
Všichni jsme se postupně vysprchovali, oblékli se do dresů, jak tomu já říkám, a přišli lidé, kteří nás nalíčili. A my byli připraveni na osmou hodinu na začátek koncertu.
V deset byla půlhodinová přestávka, kde jsme si oddychli. Potřebovali jsme nabít novou energii. A pak pokračovali do půlnoci, kdy jsme se rozloučili a šli do šatny čekat na děvčata a jednoho chlapa. Shizuo se rozhodl, že pro ně dojde. My jsme se napili a netrpělivě čekali na zbytek.
Aomine Daiki:
Jsem Daiki. Aomine Daiki. Kytarista a zpěvák skupiny Black Jack. je mi 17 let a nastupuju na tokijský gympl, do prvního ročníku. Škola už týden běžela, ale my se skupinou začínali až ten další týden. Rád na sobě mám školní uniformu. Mí rodiče patří mezi nejbohatší lidi Japonska a už od školky jsem chodil na soukromou školku, kde se nosily uniformy. Ale na základku jsem chodil na státní, protože jsem si to přál. A jsem jediné dítě mých rodičů, tak mi od mala vyhovovali. Což jsem byl rád. Dokonce jsem si přál být ve školce o rok dýl. Znovu mi rodiče dovolili. Nejsem moc upovídaný a stále nosím vážnou tvář, ale to je tím, že už od mala mi rodiče tvrdí, že ukazovat svou pravou tvář není moc dobré. Že by mě mohl kdokoliv podrazit a ublížit mi. Proto jsem si vytvořil falešnou tvář. Rád zpívám a hraju na kytaru a to byl důvod, proč jsem se připojil ke skupině Black Jack.
V pátek se měl konat náš další koncert v Tokiu. Nedá se říct, že bych jsem se netěšil, jenom jsem to nedal tu radost najevo. Tentokrát po koncertu měli přijít dva noví přátelé Shizua, Aki, Cori a Zora. Neznal jsem je, ale respektoval jsem to souhlasil, ať je pro jednou mezi nás pustí. V osm jsme měli být Vstával jsem v šest hodin ráno. Zaběhal jsem si kolem baráčků, osprchoval jsem se, i když to bylo zbytečné, a dal si připravenou snídani od naší kuchařky. Po snídani jsem nasedl do auta, kde čekal taťka a hodil mě ke stadionu.
Tam už byl Law, Rin a Frau. Zbytek dorazil krátce po mém příjezdu. Manažer nám otevřel zadní vchod a my šli najít naší šatnu. Mohli jsme mít každý svou šatnu, ale všichni jsme se dohodli, že budeme jenom jednu pro všechny.
Hned jsme se převlékli v čem trénujeme. Já měl na trénink modré tílko a bílé kraťasy. Trénovali jsme choreografie a zpěv na dnešní večer. Vždy při začátku jsem měl mravenčení v žaludku. Věděl jsem, že je o nervozita, ale nikdy jsem nic neřekl nahlas a choval se chladně až povýšeně. Jako každý náš koncert trval čtyři hodiny. Proto před koncertem jsme trénovali, ale ne úplně na 100%. Na 100% jsme tančili a zpívali vždy při koncertu. Před dopoledne jsme nacvičili choreografie skupinové a duetové. Odpoledne nás čekal trénink sólových vystoupení.
K obědu jsme si objednali všichni pizzu. Sice jsem měl chuť na ramen, ale podřídil jsem se většině. V podstatě mi to bylo i jedno, hlavní bylo, že se něco jedlo. Při jídle se Rin zeptal Shizua, kdo jsou ti dva, co měli se po koncertu k nám připojit.
,,Hele Shizu-chan, jací jsou ti dva?” zeptal se Rin a zakousl se do pizzy.
,,Sám poznáš.” odpověděl ledabyle Shizuo. Rin dál naléhal na Shizua.
,,No tak, nenapínej.” chtěl vědět Rin.
,,Neřeknu.” pokrčil rameny Shizuo a všichni jsme pochopili, nechci o tom mluvit. Pak jsme se bavili různě a na ty dva nováčky, které máme poznat, jsme se už nebavili.
Než začal koncert, tak jsem si všiml, jak Rin s někým telefonuje. Došlo mi, že je to jeho sestra Verča. Trošku jsem se nad tím pousmál a šel pod sprchu a obléci se na první číslo vystoupení. Měli jsme najaté maskérky, které nás namalovali, abychom dobře vypadali. Moc jsem to v lásce neměl, protože to šlo stěží smýt, ale neprotestoval jsem. Věděl jsem, že je to nutné. Pak jsme byli všichni připraveni na náš koncert.
Koncert trval od těch osmi do té půlnoci s tím, že v deset jsem měli půlhodinou přestávku, což jsme každý z nás uvítal. Po skončení koncertu jsme všichni čekali, až Shizuo přivede ostatní. Hlavně všichni jsme beli zvědaví na ty dva. Ale na někom to nadšení a čekání bylo znát, na někom ne. Nikdy bych nepřiznal, že se na ty dva těším.