První láska - 1. Koncert - 1. část
Informace:
Tady je první část, z pohledu Aki Heiwajimi a Robin Fest. Snad se bude líbit :)
1. Koncert - 1. část
Aki Heiwajima:
Jmenuju se Aki Heiwajima a je mi 16 let. Chodím na místní gympl v Tokiu. Kromě školní uniformy, která se skládá z halenky, kravaty, sáčka, sukně a podkolenek, ráda nosím na hlavě zelenou čepici, kterou mi darovat k mým osmým narozeninám otec. Měřím 165 centimetrů. Mám světlé modré oči a do bíla vlasy, po otci. Jinak volná trika, či halenky s kravatou. Mám o rok staršího bratra, který je ve známé skupině Japonska, Shizua Heiwajimu. Je sice o rok starší, ale bude nastupovat na stejnou školu jako já. Jako zpěvák a kytarista skupiny má uvolnění ze školy, když koncertují mimo Japonska. Naši s tím i souhlasili a Shizuo šel o rok později do školy, takže jsme šli spolu. Na základce jsme si našli přátelé, Janey Oriharu, jejího bratra, dvojče, Izayu Oriharu a Cori Roronou a jejího o rok staršího bratra Zora Roronou. I Zoro je ve skupině se Shizuem.Robin a Verču jsem poznala na gymplu. A jejich o rok starší sourozence Fraua a Rina. A z vyprávění od Shizua jsem znala Lawa Trafalgara a Daikiho Aomineho, jako poslední člen skupiny. Skupina si říká Black Jack.
Připravovala jsem se na koncert Shizua a ostatních. Shizuo mi vždy sežene V.I.P. vstupenku. Ale nejen pro mě,ale tentokrát i pro Janey a Izayu, kteří nikdy v zákulisí nebyli a žádného příbuzného v kapele nemají. Shizuo pro ně sehnat ty V.I.P. vstupenky, protože ten den měli narozeniny. Když jim Shizuo předával vstupenky, tak Janey skočila Shizuo do náruče a objala ho. Což vykolejila nejen Shizua, ale i mě a Izayu. Ale hned si to Janey uvědomila omluvila se a radši se otočila zády k nám, abychom neviděli, jak je rudá. I Izaya byl šťastný. Ale ten jenom s úsměvem poděkoval. A ten den nastal.
Měla jsem sraz s dívky před halou. Každý u sebe tak zcela nebydlí. Shizuo byl dávno s chlapami v hale v zákulisí. Byla jsem oblečena do čapky, volného trika a sukně. Jako obvykle. Nalíčila jsem se, vzala tašku.
,,Tak ahoj.” rozloučila jsem se s mamkou a pádila na autobus. Ani jsem nestačila registroval, co mamka řekla.
Na autobusové zastávce jsem potkala Cori a Janey s Izayou. Než jsem stačila pozdravit, přijel autobus. Nastoupili jsme si a šli úplně dozadu.
,,Jak se těšíte?” zeptala se nás Cori.
,,Těším, ale jsem nervózní.” přiznala se nám Janey.
,,Je to takové nové.” dodal Izaya, a přiznal tím, že je taky nervózní. Já se podívala na Cori a ta na mě. Mrkli jsme na sebe a Cori objala Janey a já Izayu.
,,Zažijete něco, co jste ještě nikdy nezažili.” pronesla Cori s šibalským úsměvem.
,,Vy něco chystáte, že?” zbystřila Janey. Já a Cori jsme se jenom zasmály. Izaya chytil Janey za ruku, aby se uklidnila. Znal ji moc dobře a věděl, že by teď začala křičet na celý autobus.
Vystoupili jsme si na konečné, kde bylo patnáct minut cesta do arény. Vyrazili jsme a cestou jsme narazili na zbytek posádka, tedy na Robin a Verču.
,,Jé, ahoj. Nečekala jsem, že na sebe narazíme při cestě.” usmála se Robin.
,,Ahoj.” pozdravila nás tišeji Verča.
,,Jak se těšíte vy dva?” zeptala se Robin Janey a Izayi.
,,Trošku nervózně.” přiznala Janey a Izaya jenom přikývl na souhlas. Pak jsme si cestou povídali. Když jsme dorazili k hale, tak zrovna pouštěli dovnitř.
Vecpali jsme se dovnitř k pódiu, kam jsme měli lístky. Stáli jsme všichni po spolu. Než začal koncert, tak jsme si vzrušeně povídali. V osm se zhasly světla, začala hrát hudba koncert započal.
Bylo to úžasné. Srdce mi bušilo, jak o život. Jako u každého koncertu. Hudba mi duněla v uších a z mých úst proudila slova, nebo spíš texty písní skupiny. Law a Shizuo hráli na baskytary a zpívali. Rin se staral o bubny a zpěv. Daiki na kytaru a zpěv a Frau a Zoro se starali jenom o zpěv. Fanynky, stejně jako já, jsme řvaly z plných plic. Koncert skončil o půlnoci, kdy všechny fanynky odcházely s brekem, že to skončilo. Jenom My tu zůstali a čekali, až pro nás někdo přijde.
Robin Fest:
Mé jméno je Robin Fest a je mi 16 let. Začala jsem navštěvovat místní gympl v Tokiu. Kromě školní uniformy, která se skládá z halenky, kravaty, sáčka, sukně a podkolenek, ráda nosím sukně nad kolena, trika a na nich sáčka. Měřím 165 centimetrů. Mám dlouhé po záda hnědé vlasy i oči mám hnědé. Mám o rok staršího bratra Fraua, ale chodíme do společné třídy, protože Frau šel o rok později do školy. Frau je zpěvákem skupiny Black Jack. Ze začátku naši moc nadšení nebyli, že se vydal a pěveckou kariéru, ale po výsledcích na základní škole, mu to povolili s tím, že pokud si zhorší prospěch bude muset skupinu opustit. Verču Okumuru a Rina Okumuru znám už ze školky. Zbytek jsem poznala až na střední. A Lawa Trafalgar s Daikim Aominem jsem se taky seznámila, díky Frauovi.
Chystala jsem se na koncert bratra a jeho skupiny. Byl pátek, tak jsem mohla jít. Vždy, když koncertují v Tokiu a je pátek, či sobota, tak jsem na jejich koncertu, společně s ostatníma, kromě Janey a Izayi. Ti dva ve skupině neměli známé. Myslím rodinné příslušníky, jako my ostatní. Ale na tento koncert šli oba jako V.I.P. hosté. Aki se Shizuem jim dali lístky pro V.I.P. hosty k narozeninám, které nedávno oslavili. Z vyprávění vím od Aki, jak Janey reagovala, když ten lístek vyndala z obálky. Ale Janey neví, že se mi Aki s tím pochlubila. Slíbila jsem Aki, že to nikomu neřeknu a taky jsem to splnila. Ani Verče jsem nic neřekla.
Byl čas vyrazit. S Verčou jsem měla sraz před metrem, protože bydlí u metra a já metrem bych jela ke stadionu, tak jsme se domluvily, že pojedeme spolu. Se zbytkem týmu jsme měly sraz před stadionem. Naši bráškové na stadionu byli celý den.
Čekala jsem na Verču, ale ta nikde nebyla. Netrpělivě jsem sledovala hodiny. Po chvíli jsem si všimla, jak ke mně běží Verča. Už jsem se chystala jí vynadat, když Verča se začala omlouvat.
,,Promiň. Volal mi Rin. Měli nějakou přestávku, nebo co a neuvědomil si, že pospíchám a nemohla jsem ho umlčet.” omlouvala se mi Verča.
,,V pohodě, hlavní je, že tu jsi.” usmála jsem se na Verču. Obě víme, že Rin je ukecaný a málokdy ho kdo zastavím. Šly jsme na metro a metrem jeli ke stadionu.
Metro staví asi dvacet minut cesta pešky před stadionem. Jak jsme tak šly ke stadionu, všimla jsem si ostatních. Aki, Cori, Janey a Izayu.
,,Jé, ahoj. Nečekala jsem, že na sebe narazíme při cestě.” usmála jsem se na ty čtyři.
,,Ahoj.” špitla Verča, na které byla poznat nervozita.
,,Jak se vy dva těšíte?” zeptala jsem se Izayi a Janey
,,Trošku nervózně.” přiznala Janey a Izaya jenom přikývl na souhlas. Pak jsme si cestou povídali. Když jsme dorazili ke stadionu, tak zrovna pouštěli dovnitř.
Vecpali jsme se dovnitř k pódiu, kam jsme měli lístky. Stáli jsme všichni po spolu. Než začal koncert, tak jsme si vzrušeně povídali. V osm se zhasly světla, začala hrát hudba koncert započal.
Každý koncert, na kterém jsem byla jsem vždy prožívala. I dneska to nebyla výjimka. Srdce bušilo, jak o život. Hudba proudila celým mým tělem. Cítila jsem i dunění pod nohama, jako by tím procházel elektrický proud. Zpívala jsem, nebo spíš křičela jejich text písní, kterou zrovna zpívali. A nejen já, ale všechny fanynky, jsme tak vyváděly. Koncert trval do půlnoci. O půlnoci ubulené fanynky odcházeli, jenom já, Cori, Verča, Aki, Janey a Izaya jsme zůstali na místě a čekali, až si pro nás někdo přijde, jako při každém koncertu.