Bohyně stínů 1.Kapitola
Informace:
Tak tady je první dílek snad se vám bude lýbyt.
Holky úspěšně ukončily akademii Sirius. Stěhují se ze školských kolení do ubytovací části Firmy. Stěhují si věci do specialně upravených apartmánů. Každý apartmán měl velkou prostornou kuchyň s moderním zařízením, ve stylu dřeva a mramoru. Následovala společenská mýstnost s velkou televizí, obsáhlou knihovnou, třemi křesly a velkým gaučem. Vše bylo sladěné do přírodních a uklidňujících barev. Podlaha všude byla dřevěná a krásně vyleštěná, sedačka s křesly měla kožený potach černého zbarvení, zdi byli jemně modré jako samotné nebe. Veškerý nábytek byl samosebou z kvalitního a vytříbeného dřeva. Ze společenské místonosti vedly troje dveře. Jedny vedly do pokoje který odteď patřil holkám. Měli tam dvě postele a dvě krásné almary, stoly s počítačema a plouchou na veškeré psaní. Noční stolky a i osobný koupelnu s vanou a sprchou zároveň. Koupelna byla do světle modré a fialovými doplňkami. Byl to pěkný kontrast barev. Jejich pokoj byl také dvojbarevně vymalován dvě stěny proti sobě byly světle modré a další dvě byly příjemě fialové.
Další dveře vedly do stejně vybaveného pokoje ale doposud prázdného. A poslední dvěře vedly do místnosti určené k trémingu takže byla hodně prostorná a zařízená do stylu tělocvyčny.
Lolla se hned roztáhla na prostorném gauči a uživala si nového bytu. Kirra vše vybalila aby to měla jako první z krku a jelikož už měla trochu hlad uklohnila něco chutného k jídlu aby se společně najedly u velkého jídelního stolu. Chtěli jít brzo spát jelikož se další den měli hlásit v kanceláři. Měli sa tam dozvědět co bude jejich první náplň práce.
Mezi tím ve světě stínů se připravují dva šlechtici na to že vyrazí do světa lidí najít stracené bytosti. Už ve firmě Sirius byly obeznámeni s tím kdo přijde a koho hledají ale o nikom takovém neměli sebemenší tušení. Měli svolení tam přijít a pracovat tam v utajení aby mohly pátrat.
Sebastian si leštil poslední příbory a ukládal si je do svého specialního kufříku. Přes to že uměl zacházet z jakoukoliv zbraní co by mu přišla do ruky preferoval klasický stříbrný příborník který vždy nosil po kapsách. Je malý a dobře skladný. Na sobě měl černé kalhoty s pevným černým páskem s kovovou naleštěnou přeskou. Býlou košily s rozeplými dvěma knoflíčky které mírně odhalovyly jeho hruď. Rukávy měl dlouhé a volné u zápěstí sepnuté ozdobným knoflíčkem. Přez košily měl černou vestičku na míru ušitou se spoustou kapsišek na příbory a hlavně na příborové nože které měl nejvíce v oblibě. Z kapsi u kalhot mu vysel stříbrný řetízek na kterých byly klasické otvýrací hodiny které měl po svém dědovy. Pročísl si své černé kratší vlasi které mu sem tam zabloudily do obličeje. A vyrazil na místo kde se měl sejít se svým společníkem.
Liu se také připravoval na cestu a už se moc těšil až pozná nové lidi a svět. Pečlivě si čistil katanu aby na ní nebyla sebemenší skvrnka. Uložil jí do pochvy ze slonovyny a na chvilku si jí odložil. Oblékl si připravené kimono které bylo velmi pohodlné. Nejprve kalhty které byly uspusobené k pohybu. A následně kimono které si volně uvázal aby na něm příjemně splývalo. Uvazal si pásek za který si vložil svojí katanu a pečlivě jí upevnil. Vějíř si pověsil na svůj pravý bok. Přehodil přez sebe ještě ozdobný kimono černé modře vyšívané s květy a blesky v pozadí. Svoje vlasi si učísl a spoutal do volného culýku aby mu nelezly do obličeje. Na nos si posadil brýle který sloužili jen jako takový okrasný doplněk, většinou je používal na čtení ale nebyla to potřeba. Zcela připraven vyrazil na cestu a místo ke se sejde ze Sebastianem.
Sebastian už čekal na místě odkud zamíří k místu kde je vstup do lidského světa. Liu tak během chvilky dorazil a přistopil k Sebastianovi uctivě se uklovil na pozdrav.
*Velice rád tě poznávám Sebastiane Michaeli, jsem Liu Fushimi a je mi ctí že tě budu doprovázet.
Sebastian si ho prohlédl od hlavy až k patě a nadzvedl jedno své obočí.
*Jo také tě zradím, ale doufám, že nebudeš takhle celou dobu mluvit, že né? Jsem prostě Sebi ve skratce ju, nemusíme se chovat jako nabubřelí šlechticové město narmálních je normální.
Liu stál a překvapeně na něj civěl. Tohle nečekal. Ale po chvilce uvažování uznal že to pro jejich úkol bude asi lepší přecijen svět normálních je ohledně stínu trochu neznalej a nechápavej.
*Splinout máš namisli že. Tedy dobrá budu tě nazívat Sebim mě říkej čistě Liu.
Představly se navzájem a než dorazily k průchodu ještě si po cestě stihly povědět něco o sobě aby pak nebyly nečekaně zaskočeni.
Dorazily na místo, před nima uprostřed palouku byl mohutný strom s divnou dírou uprostřed. Zamířily k ní a pak opatrně jeden po druhém prošly skrz do normálního světa. První šel Liu a za ním Sebastian. Průlez nezabral ani minutku ale to co je čekalo na druhé straně je odzbrojilo. Vylezly na ulici v rušné části města. Všude samá auta, kola, vlaky, hodně lidí chodíce různými směri. Někteří tichý někteří ukřičení. I psy tu prošly okolo. Když se oba podívaly za sebe zjistily že vylezny ze škvýry mezi automaty na pití. Rozhodli se tedy torochu vzdálit od toho zušného místa a trochu se rozkoukat. Měli se dostavit do firmi Sirius ale netušily kde to je a tam měli zůstat poblíž že je někdo vyzvedne.
Zvoní otravný budík. Nezvoní vysloveně řve na celý pokoj. Kirra poklidně spí a nijak zvlášť budík neřeší. Jenom se otočí na druhý bok a vyčkává. Ví že kdyby ho zaklapla tak Lolla nevstane. Leží tak aby vyděla na Lollu a pozoruje její spokojené spaní. Když budík už asi po páté opakuje svůj zvonící ciklys na celý pokoj tak Lolla už je vytržena z příjemného spánku. Namísto obviklého nahmatání budíku a vapnutí ho zuřivě popadá do ruky a plnou sylou ho vymrští proti protější zdi. Kirra už na to psichycky připravená a probuzená chytá onen budík do tlami své vlčí podoby. Promění se hned spátky a položí budík už vyplý vedle sebe.
*Dobré ráno Lollo. Jak ses vyspala? Optala se své sestry Kirra jako by nic.
Lolla se převalila přez postel a svezla se na zem. Posadila se protáhla a nakonec i řádně zívla.
*Joo dobře, dobře až na ten budík. Proč ho nastavuješ když ho pak ani nevipneš?
*Prostě. Kdybych ho vypla co by tě pak probudilo? Zeptala se Kirra.
*Taky fakt.
Vyhrala se z postele udělaly raní hygienu a šli sníst něco k snídani. Lolla už chtěla jít opět do lesa si zaběhat ale Kirra jí zastavila že musí do kanceláře. Čeká je jejich první oficiální úkol jako zaměstance a ochránce. Jako studentky už splnili nějaké ty úkoly a mise a byla nejlepší z ročníku. Proto také dostaly snad to nejlepší apartmá a měli zrbusu nové vybyvení. Měli i tu čest dohlýžet na prezidenta republiky a také na zahraniční hosty. Lolla a Kirra byli sehryné a všimli si všeho podezřelého.
Vyšli společně z pokoje a šli dlouhou chodbou až na konec, všude byl klid a ani živáčka. Sešli dolů a mýřily rovnou do budovi kde jsou kanceláře. Prošli kolem recepce kde už se pár bytostí pohybovalo. Došly ke kanceláři a Kirra zaklepala. Lolla by zakalepala tak, že by jí šlo slišet až u nich v pokoji. Z poza dveří se ozvalo odkašlání a oni vešly dovnitř,
Kancelář byla prostorná a plný knich umístěných v policích. Velký masivní stůl z tmavého dřeva. Na stole natebook, lampička staršího motyvu, velký štos papíru a různých lejster. Za stolem seděl muž z divnou tváří. Neměl normální obličej, žádná tvář ani výčka či rty. Naopak měl místo obvyklé hlavy vlčí lepku s kroucenýma a zahnutýma rohama jako nějaká koza. Z očních důlkou kokama malá rudá očka. Na první pohled budil respekt a nejistotu. Byl ovšem slušně a řádně oblečen do obleku a pláště který ho zahaloval. Zvedlo pohled od papírů a pohlédl na Lollu a Kirru.
*Aaa výtám vás holky a těší mě že se konečně setkávám s těma nejlepšíma z letošního ročníku. Co jsem slišel pokořily jste i některé rekordy a máte ty nejlepší výsledky.
*Děkujeme. Poděkovaly obě rároveň.
*Tak holky výte co je země stínů??? optal se ředitel.
*Je to svět který s námi zdílí planetu ale je jakoby v jiné dimenzu ale stejném času. Vysvětlila Kirra.
*Tedy aspoň podle toho co říkaly ve škole. Dodala Lolla.
*Přesně tak. A víte o legendě ztracených bytostí ze světa stínu do našeho světa? Bedlivě pozoroval jejich reakci.
*Neee neslyšely. Odpověděla Lolla pohotově.
*Posaďte se. Vyzval je, holky se posadily. V zemi stínů se vypráví legenda o dvojci bytostí co by měly být potomci oné bájne bohyni stínů. Málo kdo jí spatřil na vlastní oči a je pro ně ta nejsvětější bytost tak jako je tady pro lidi bůch. Ale u nich to má hlubší význam. Tyto dvě bytosti byly neznámou bytostí odnesene prej sem aby byly uchráněny před nebezpečím. Dokončil vyprávění a vysvětlování.
*Před jakým nebezpečím? Zeptala se Lolla se zájmem.
*Proč nám to vlastně vyprávíte? Zeptala se Kirra
*To nebezpečí neznám. A proč to vyprávím protože dva šlechtici ze světa stínů sem přijdou za účelem najít tyto bytosti. Objasnil stručně.
Kiře se to nezdálo a Lolla byla zaujatá.
*Pujdete je vyzvednout a ubytuje te je v apartmánu kde bydlíte. Jeikož to jsou šlechticvé měly by mít to nejlepší a proto vy dvě jakožto nejlepší z nejlepších jim budete dělat ochranku a pomůžete jim v hledání. Holky byly překvapené. Byly rádi že mají práci někoho střežit ale tohle nečekaly ale než stihly něco říci byli přerušeni. Běžte se připravit měly by se oběvit během dvou hodin na náměstí mezi automaty. Tam je průchod běžte. Vypověděl je z kanceláře.
Odešly z kanceláře a zamířily spátky do pokoje se připravit. Byly zvědavý na to jak budou ti šlechtici vypadat a jak se budou chovat. Oblékly se a vyzbrojily. Připravené na akci vyrazily na určené místo kde by se měli oběvit. Došli na náměstí ještě v předstihu a posadily se na lavičku s dobrým výhledem na automaty. Seděli a čekaly až se začne něco dít. Už se pomalu začínaly nudit a Lolla vymíšet co roupama dělat. Rozhlýžela se když zahlídla stánek s točenou zmrzkou. A tak neotálela a šla jí koupit. Kirra zůstala sedět a pozorovala prostor mezi automaty. Akorát když Lolla se vrátila se dvěma porcema zmrzky a jednu podal jí a posadila se.
Tak se z prostoru mezi automaty něco začalo dít. Bedlivě to pozorovaly a mlsaly doubu zmrzku. Začal se tam tvořit nějaký výr energie, výtr mírně zchladnul a automaty začaly podivně blikat. Lidé procházející okolo si ničeho nevšímaly a ani nic nezpozorovaly jako by se nic nedělo. Minijaturní kamínky se vznesly a z výru energije vyskčil první mladík s černými vlasy svázanýma do zadu v culíku. Na sobě měl kimono černé barvy a vyšívyný přehoz. Meč za pasem a vějíř. Chvilku poněm vyšel i druhý, tentokrát elegantně obečen v černých halhotech s černou vestičkou a býlou kočilý. Černé rozčepířené vlasi mu vlály, na první pohled uputal tím že u sebe neměl žádnou zbraň.
Lolla a Kirra dojedly zmrlinu a vydaly se za nima.
Kluci se rozhlýžely ale všichni lidi jim připadaly stejní. Všichni někam spěchaly a nevšímaly si jich.
Liu se rozhlýžel a pozoroval okolí. Stál poblýž jednoho z automatů a když se o něj mírně otřel hned začal automat vyšilovat divně blikat a jistkřit. Až z něj začaly padat plechovky s pitím a né se zastavit. Liu se polekal a ustopil, byl ve střehu v bojové pozici a rukou na meči a čekal co se bude dít. Sebastian se otočil jakmile zaslechdivný rachot plechovek a viděl jak padají z automatu ven.
*čééče co tu provádíš chlape že se ta krabice na tebe tak naštvala že na tebe plive plechovky. Podřepl a uchopil jednu z vychlazených plechovek s pitím.
*vůbec nic jen sem se o tu krabice asi otřel rukou. A asi se jí to nějak nelýbylo. Uvolnil svojí pozornost a stoupl si do uvolněné pozice. Opět se rozhlédl ale tentokrát si všimnul dvojce holek které kráčejí směrem k nim.
*Sebi……..podívej. Ukázal na příchozí holky.
Sebastian vstal a přišel blýže k Liovi i s plechovkou neznámého obsahu.
Dvě neznámé holky k nim mýřily a prohlýžely si je. Ta na levo měla krátké rudé vlasy rozčepířené a mírně rozcuchané. S děsivým rudým pohledem zabijáka. Měla na sobě kalhoty od kimona a vršek byl také do stylu kimona, rukávy dlouhé a prostorné ale jinak kabátek byl obvázán jen na prsou takže jí ploché bříško šlo vidět. Na levém boku jí vysely dvě minijaturní kosy s řetěrem a nad zadkem měla rovkou katanu. Na nohách měla vzdušné sandály.
Dívka na pravé straně byla menší v černých latexových kalhotech s dírama a rozparkama. S fijalovým tílkem s černýma krajkama. Boty na potpatku ze spevněným kotníkem. Vlasi měla dluhé a býlé až na černé konečky. Její oči upoutaly Sebastianův pohled, každé oko měla jinak zbarvené. Jedno bylo zelené a to druhé zas rudé, v její tváři se mísylo několik emocí na ráz. Radost, nedočkavost a obezřetnst.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.