Anime World CZ/SK - Příběhy

,,Tak si myslím že je to jasné…” ukázal jsem do dálky ,,Jdeme do Lamia Scale !”

 

Z pohledu Graye

Byl to normální den v Lamia Scale. Když jsem přišel do cechu, byl tam nějak podezřelý klid. No, ale neměl jsem náladu tím zaobírat. Namířil jsem si to ke stolu, kde seděla Chelie.

,,Dobré ráno, Gray-san.” otočila se na mě Chelia.

,,Ahoj.” mávl jsem na ni. V tom jsem si všiml Lyona

,,Ty už jsi se vrátil z mise ??” sedl jsem si vedle něj.

,,Jo.” napil se piva, co měl před sebou ,,Ta mise nebyla nic moc těžkého.” položil půllitr na stůl.

,,Aha... ” zadíval jsem se do stropu.

,,Grayi !!” zařvala na mě Cherry ,,Máš tu návštěvu !!”

,,Jdu !” zvedl jsem se a vydal se ke vchodu.

,,Kdo by to tak mohl být ?? Za mnou přece nikdo nechodí...” zamyslel jsem se.

,,Snad to není…” na chvíli jsem se zastavil ,,To nemůže být ona.” začal jsem logicky uvažovat. Když jsem přišel ke vchodu, stáli tam ti lidé, které bych tu nikdy nečekal.

,,Čau, Grayi... Dlouho jsme se neviděli.” zašklebil se na mě Natsu.

,,Nazdar. Co tady děláte ??” nechápavě jsem na ně koukal.

,,No, víš, dáváme dohromady Fairy Tail.” škrábal se na hlavě ,,A přišli jsme pro tebe.” podal mi ruku, jako abych si s ním plácl.

,,Jestli si myslíš, že jen tak z fleku zase přejdu do Fairy Tailu, tak se šeredně mýlíš.” otočil jsem se k němu zády.

,,Myslel jsem si to… Chtějí mě zase dostat do Fairy Tailu. Proč by asi jinak přišli.” zatnul jsem pěst.

,,Naštvalo mě to. Jen tak si sem nakráčí a chtějí mě zpět. To tak.”

,,Ale no tak, Grayi, Fairy Tail je přece tvůj domov.” snažila se mi to rozmluvit Lucy.

,,Teď už ne… “ odbyl jsem jí ,,Teď je můj domov Lamia Scale.” chystal jsem se k odchodu.

,,Dobře, nenutím tě se zase přidat k Fairy Tailu…” zastavil mě Natsu ,,Ale aspoň nám pomoz.”

Otočil jsem se na něj.

,,Jde o Juvii…” zvednul hlavu.

,,Cože…” rozbušilo se mi srdce ,,Ale no tak Grayi, uklidni se sakra !” snažil jsem se zamaskovat svoje překvapení.

,,Grayi, co jsi jí udělal ??” naléhal na mě Natsu.

,,Z čeho soudíš, že jsem to byl já ?!” štěkl jsem na něj.

,,Od nikoho jinýho by si nic líbit nenechala. A navíc, hned jak nás viděla, začala utíkat. Vypadala dost vyděšeně… “ probodl mě pohledem ,,A i kdyby jsi to ty neudělal. Jenom ty jí můžeš pomoct !” chytl mě za ramena ,,Tak už se sakra vzpamatuj Grayi !” trhl mnou. Chvíli jsem přemýšlel.

,,Dobře, kvůli Juvii s váma půjdu... ale s tím cechem si to ještě rozmyslím.” založil jsem si ruce na hruď.

,,Já věděl, že bys to tak nenechal.” bouchnul mě do zad Natsu.

,,Tak kdy vyrazíme ??” zeptal jsem se Natsua.

,,Teď…” odvětil Natsu.   

Zabalil jsem si jenom ty nejpotřebnější věci a pak jsme vyrazili.

,,Co přesně vám Juvie řekla ??” otočil jsem se na Natsua.

,,Vlastně nic.” dal si Natsu ruce za hlavu. Šli jsme do vesnice, kde Juvia bydlí. Cesta byla lemovaná stromy a v dálce byly hory. Dokonce jsem zahlédl i jezero. Přišlo mi to jako nekonečná cesta.

,,Jak je ta vesnice ještě daleko ??” kouknul jsem se do dálky. Wendy si vyndala z brašny mapu.

,,Ještě hodně daleko.” hledala v mapě.

,,Ale vždyť už se stmívá.” začala si stěžovat Lucy. 

,,A já mám hlad.” přidal se Happy. Chvilku sebou potácel a pak spadl vyčerpaně na zem.

,,Bože, Happy…” chytla se za hlavu Charla.

,,Dobře, tak se utáboříme.” vzdychl Natsu. Sundal jsem si svoji brašnu a začal sbírat dřevo na oheň. Už jsem měl docela slušnou hromádku.

,,Hej, Natsu !” zařval jsem na Natsua.

,,Co je ?!” ozvalo se odněkud z lesa.

,,Pojď zapálit oheň !!” zařval jsem do lesa. Najednou se mezi stromy prohnal plamen a zapálit tu hromadu dříví co tam byla.

,,To bylo o fous…” stál jsem vyděšeně vedle ohně. Sedl jsem si vedle táboráku a koukal do plamenů. Za chvíli přišel Natsu s nějakýma bobulema v náručí.

,,Hej lidi, mám jídlo !” zařval na celý kolo.

,,Cože…” přišoural se k němu Happy ,,Dej mi taky.” Natsu mu podal jednu z těch bobulí.

,,A… já myslel že máš rybu…” postěžoval si Happy.

,,Tak to máš smůlu…” zašklebil se Natsu. Všichni už si chřoupali svojí bobuli.

,,Grayi ?? Co jsi vlastně Juvii udělal ??” zeptala se mě najednou Lucy.

,,Noo, to je složitý…” podrbal jsem se na hlavě ,,Řekněme, že jsem jí řekl, že jí nenávidím…” zakoukal jsem se do plamenů.

,,Cože ?? To bys neudělal...“ zasmál se Natsu ,,Nebo udělal ??” podíval se na mě.

,,Vlastně udělal…” cítil jsem se dost trapně. Chvíli bylo ticho.

,,Bylo to pro její dobro. Kdybych to neudělal, nedokázala by žít samostatně…” znova jsem se zahleděl do plamenů ,,A navíc pro ní nejsem dost dobrej…” zase jsem si připadal trapně.

,,Aha… tak to budeš mít co dělat, aby ses s ní usmířil.” namítla Lucy.

,,Jsem na to připravenej.” podíval jsem se na ní.

,,Nebo si to alespoň myslím” zatnul jsem pěst.

,,Co takhle jít už spát ?” narovnal se Natsu ,,Ještě máme před sebou dlouhou cestu....” podíval se na ostatní.

,,Souhlasím…” přidal jsem se k Natsuovi ,,Měli bychom se trochu prospat.” zívl jsem.

,,Asi máte pravdu.” zvedla se Lucy. Došel jsem si k brašně pro deku. Natsu mezitím snědl trochu ohně, aby nebyl tak velký a my nepřitahovali zbytečně pozornost. Ale přesto oheň pěkně hřál.

,,Dobrou noc…” popřála nám Lucy.

,,Dobrou.” přikryll jsem se. Natsu a Wendy už dávno spali.

,,Doufám, že se zítra všechno vyřeší…” povzdechl jsem si. Nemohl jsem usnout. Pořád jsem se převaloval z boku na bok. Neustále jsem přemýšlel, jestli jsem to náhodou nepřehnal. Zvedl jsem se a šel se trochu projít. Šel jsem hlouběji do lesa. Když se přede mnou objevilo něco jako útes. Došel jsem skoro až na jeho konec. Byl tam krásný výhled že jsem viděl snad až deset kilometrů do dálky. Všude byly stromy, občas nějaké to jezero. Když jsem se podíval pořádně, v dálce jsem viděl něco jako vesnici. Vypadalo to, že tam prší.

,,Že by to bylo ono... ??” zeptal jsem se sám sebe. Najednou do mě vrazil silný vítr. Jen tak tak jsem se udržel.

,,Fuj, to bylo o fous…” oddechl jsem si.

,,Asi už bych měl jít zpátky…” otočil jsem se a rázoval jsem si to zpátky do tábora. Byla skoro půl noc. Chvíli jsem nemohl najít cestu zpět, ale pak mě vedlo Natsuovo chrápání. Když jsem přišel zpět do tábora, tak oheň už skoro nehřál. Proto jsem trochu přiložil. Oheň se pěkně rozhořel. Zase jsem se zachumlal do deky a šel spát. Chvíli jsem ještě přemýšlel, ale pak se mi začaly zavírat oči a usnul jsem.

 

Z pohledu Juvie

Probudily mě sluneční paprsky, které pronikaly oknem do pokoje. Neohrabaně jsem se zvedla z postele. Došla jsem k oknu.

,,Dneska je pěkně…” otevřela jsem okno. Sešla jsem do druhého patra do kuchyně. Prošla jsem kuchyní do koupelny, kde jsem opláchla obličej a ruce. Prošla jsem kuchyní a šla zpátky do pokoje. Will ležel ne posteli a pořád spal. Pohladila jsem ho a zamířila ke skříni. Oblékla jsem si své šaty a šla zase do kuchyně a začala dělat snídani. Za tu dobu, co jsem tu žila, jsem se naučila tak průměrně vařit. Sobě jsem si udělala vafle a Willovi, co jiného, než maso.

,,Wille, vzbuď se !” šla jsem ke schodům,,Je jídlo !” zařvala jsem směrem nahoru. Ozval se hlasitý štěkot. Za chvíli přiběhla ta rozespalá šelma.

,,Dobré ráno, Wille.” položila jsem před něj misku vařeného masa.

,,Dobré…” začal vrtět ocasem. Vzala jsem z linky talíř s vaflemi a položila ho na stůl. Sedla jsem si na židli a začala jíst. To Will už jedl dávno.

,,Jak jsi se vyspal, Wille ??” otočila jsem se na něj.

,,Skvěle…” liboval si.     

,,Co bys řekl tomu, kdyby jsme dneska šli trénovat na kopec ??” mrkla jsem na Willa.

,,To by bylo super !” vylizoval misku. Zvedla jsem se a misku mu sebrala.

,,Juvie co to děláš ??” nechápavě se na mě podíval.

,,Vždyť v tom už nic není.“ ukázala jsem mu misku.

,,Ale je !” odbyl mě.

,,No když myslíš, tak ti to teda Juvie vrátí.” položila jsem misku zpátky před něj. Chvíli ji ještě vylízával, ale pak jí vzal, vyskočil na linku a dal jí do dřezu.

,,No vidíš, tak je hodný…” začala jsem ho drbat za uchem. Seskočil z linky přišel ke mě a prohlásil: ,,Za tu dobu, co tady s tebou žiju, se ze mě stala služka…”

,,Ale jen si nestěžuj…” zvedla jsem se ,,Stejně tady všechno dělá Juvie…” začala jsem mýt nádobí.

,,Cože ?!” vyskočil na linku, abych mu viděla do očí.

,,Je to pravda…” pustila jsem vodu ,,Kdo tu dělá jídlo ??” dala jsem si ruku v bok ,,No Juvie.”

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.