East Blue - 2. Záchrana
Informace:
Jedná se o záchranu čtyř lidí. Povede se to Luffymu, Jane, Nikúš, Terce, Verče a Cobymu?
Další díl, tak si ho užijte a omluvte mé chyby :)
2. Záchrana
Luffy se zubil od ucha k uchu. Kdežto já si musela povzdychnout. Pak jsem se jala vysvětlování.
„Jsme bratr a sestra, ale ne pokrevní. Jako malí jsme si dali slib bratrství.“ Vysvětlila jsem všem, nebo spíš jsem se o to pokusila.
„Aha.“ Všichni přikývli. Tak to nejspíš pochopili.
„Pojďte se podívat, koho chci do posádky.“ Rozzářily oči Luffymu. Už jsem chtěla protestovat, ale Luffy mě čapl za ruku a táhl k zídce, na kterou jsem vylezli. I ostatní nás následovali.
Všichni jsme vyšplhali až nahoru na zíťku. Podívali jsme se, koho chce do posádky. Tam byli čtyři vězni. Zelenovlasý lovec pirátů Zoro Roronoa, pirát srdcových pirátů Law Trafalgar a dva neznámí muži, modrovlasý a blonďák. Jejich jména jsem neznala.
„Luffy, to nemyslíš vážně, že ne?“ zděsila jsem se koho vlastně chce. „Zoro se nepřidá, protože je lovec pirátů a Law má svou posádku. A ty dva neznám, tak nevím.“ Řekla jsem Luffymu. Než stačil Luffy jakkoliv reagovat, objevil se žebřík vedle Cobyho. Jednalo se o malou holčičku. Naznačila nám, abychom jsme byli potichu. Přelezla zeď a šla ke dvěma vězňům.
Z pohledu holčičky:
Holčička přelezla zeď a došla potichu k vězňům Zorovi a Lawovi. Ty druhé dva ignorovala.
„Holčičko, co tu chceš?“ obořil se Zoro na tu holčičku. I Law se na tu malou podíval.
„Přinesla jsem vám onigiri, které jsem sama dělala.“ Zašeptala dívka těm dvěma.
„Hele, koukejme co tu máme.“ Ozval se křiklavý hlas. Všichni se otočili za tím hlasem. Stál tam blonďák, s vlasy vypadající jako kastrol. Vysoký moc nebyl. „Onigiri to si dám.“ Dodal s úšklebkem a hned si od holčičky vzal jedno onigiri.
„Ale…“ nestačila dívka protestovat, protože muž už se do onigiri zakousl. Ale hned to vyplivnul.
„Sůl, tam patří sůl a ne cukr!“ rozzlobil se mariňáky.
„Ale já myslela, že se to má osladit.“ Špitla dívka a podívala se na mariňáka.
„Zabij ji!“ poručil jednomu z mariňáků.
„Ale Helmeppo…“ začal ten mariňáky protestovat.
„Chce, abych jsem si stěžoval tatínkovi?“ ušklíbl se na mariňáka. Ten smutně přikývl. Vzal malou holčičku.
„Promiň maličká.“ Omluvil se mariňáky malé holčičce a už ji přehazoval přes zeď.
Z pohledu Jane:
Vše co ten blonďatý mariňáky říkal jsem tlumočila všem. Umím totiž odezírat ze rtů. Takže jsme tak nějak všichni věděli, co se tam děje.
„Luffy, teď.“ Řekla jsem Luffymu a ten se natáhl a malou holčičku chytil. Všichni jsme se hned k těm dvěma připojili. Holčička byla naštěstí v pořádku bez jediného škrábance.
„Měla by si jít domů.“ Doporučila jsem holčičce. Ta jenom přikývla a sama odešla domů.
„Jdeme k nim.“ Rozhodl Luffy. Všichni až na Cobyho jsme souhlasili. Vylezli jsme přes zeď. Verče trošku pomohla Nikúš a já zase Terce.
Přišli jsme k těm čtyřem blíž. Všichni se na nás podívali. Já se cítila nesvá, ale nebylo to kvůli mariňákům, ale kvůli něčemu jinému, ale nevěděla jsem co to je.
„Co tu chcete?“ obořil se na nás Zoro.
„Chci, abyste se k nám připojili.“ Zazubil se Luffy. Já jsem jenom přikývla hlavou na souhlas, když v tom jsem se zarazila.
„My?“ dostala jsem ze sebe. Podívala jsem se překvapeně na Luffyho, tak jsem si nevšimla, že se někdo na mě podíval.
„Ne, jsem lovec pirátů a pirátem se nestanu.“ Řekl rozhodným hlasem Zoro.
„Jestli mě odtud dostanete, tak se přidám.“ Promluvil hluboký mužský hlas. Patřil Lawovi. Podívala jsem se na něho. Všimla jsem si, že se ušklíbl.
„A vy dva?“ zeptal se Luffy těch dvou, co tam taky byli.“
„Jsme sice lovci pirátů, ale jo přidáme. Lepší být volní, než být zavření.“ Promluvil blonďák.
„Ještě tě chci poprosit, dej mi to onigiri.“ Požádal Zoro Luffyho.
„I mně.“ Ozval se Law. I ti dva se ozvali.
„To myslíte vážně?“ zeptal se jich Luffy. Všichni přikývli na souhlas. Luffy, já, Nikúš, Terka a Verča jsme učinili to samé, co Luffy. Luffy dal najíst Zorovi, já Lawovi, Nikúš modrovlasého a Verča tomu blonďákovi. Bylo slyšet, jak kamenní ze země, chroupou v ústech.
„Tak my jdeme, ale ještě se vrátíme.“ Zazubil se Luffy a my se vydali pryč od vězňů.
Cestou se na mě podívala Verča. Už se chystala něco pronést, ale mně došlo na co se chce zeptat, tak jsem ji nenechala na nic se zeptat a hned jsem jí odpověděla.
„Ano, jsme v jeho posádce a to všichni.“ Zašeptala jsem Verče do ucha, ale řekla jsem to tak, aby to slyšela i Nikúš i Terka. Všimla jsem si, jak se Verče rozzářila očka. Musela jsem se nad tím pousmát.
Došli jsme do hostince, kde jsme potkali tu holčičku. Hned k nám běžela. Dokonce objala Luffyho.
„Díky, že jste v pořádku.“ Řekla holčička a bylo poznat, že se jí ulevilo.
„Máme ti vyřídit, že onigiri chutnalo.“ Usmála jsem se na tu malou.
„Vážně?“ žasla malý holčička.
„Jup.“ Přikývla Nikúš.
„A jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Terka. To je Verča, Nikúš, Jane, Coby a Luffy.“ Představila ještě nás všechny.
„Rika, pojďme dozadu.“ Vybídla nás Rika a šli jsem dozadu hospody. Tam byli bedny, na které jsme si všichni sedli.
Sedli jsme si, a čekali, až se Rika rozpovídá. Poznali jsme na ni, že nám chce něco říct.
„Jde o to, že ti dva jsou zavření kvůli mně. Ti dva se sešli tady u nás. Měli mezi sebou rozepři. Když do hospody vpadl vlk Hellmeppa a chystal se mě napadnou. Ti dva to zaregistrovali a pomohli mi. Jenže Helmeppo chtěl potrestat mamku, za to, že ti dva zneškodili toho vlka. Ale když to ti dva slyšeli, tak ti dva se mamky zastali a nechali se zavřít. Zora, že po několika dní propustí a Lawa nechají popravit. Což nechci. Oba mi pomohli a já chci pomoci zase jim.“ Měla Rika na krajíčku. Nikúš byla k Rice nejblíže, tak Rika Nikúš objala. Což Nikúš trošku rozhodilo. V tom jsme zaslechli skřípavý hlas. Vykoukli jsme a viděla toho mariňáka jménem Helmeppo, jak říká svým mariňákům.
„Za tři dny je nechám všechny popravit.“ Říkal skřehotavým hlasem a začal se smát. Což nás všechny naštvalo, nejvíce mě a Luffyho. Oba jsme se rozběhli zezadu a praštili Helmeppa do obličeje. „Já se budu stěžovat tatínkovi.“ Řekl brekem Helmeppo a odešel se svými mariňáky pryč.
„Musíme je zachránit.“ Promluvila jsem k Luffymu.
„Jdeme.“ Rozhodl okamžitě Luffy. Všichni až na Riku a Cobyho, kteří zůstali v hospodě.
Došli jsme k mariňácké základně a přelezli zase zeď a šli k těm čtyřem. Všichni se na nás podívali. Byli maličko překvapení, že nás vidí, takhle v blízké době.
„Co tu zase chcete?“ zeptal se nás Zoro.
„Chci, aby jste se k nám přidali.“ Řekl Luffy znovu svou otázku, směřující na Zora.
„Než odpovíš, tak vás dva chtějí za tři dny popravit.“ Předběhla jsem Zora, a byla jsem rychlejší.
„Ten parchant!“ zaklel Zoro.
„Dobře, přidám se k vám, ale musíš mi přinést mé katany.“ Rezignoval Zoro.
„I nám.“ Dodal rychle Law a měl namysli sebe, a ty dva muže.
„Všechny a na Zora rozvažte. Zora přesvědčím a rozvážu sám.“ Rozhodl Luffy a vydal se na opačnou stranu, než byla základna.
„Na opačnou stranu, ty tupče!“ křikl Zoro na Luffyho.
„Pravda.“ Zazubil se Luffy a natáhl se a odlétl pryč na základnu.
„C-co to má být?“ dostal ze sebe Zoro překvapeně.
„Ďáblovo ovoce.“ Zašeptal Law, ale já jsem ho slyšela. Poté co Luffy odešel, tak já jsem rozvázala Lawa, Nikúš modrovlasého a Verča blonďáka. Všichni tři si mnuli ruce.