Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Noví přátelé

Law:

 

Seděl jsem ve třídě a zíral jsem z okna.  Poslouchal jsem své spolužáky, co kdo říká, ale jeden rozhovor mě zaujal ze všech nejvíce, tak jsem se víc zaposlouchal.  Jednalo se o spolužačky Jane, Cori, Robin a Verču. Když Jane vyprávěla své sny svým kamarádkám, začínalo mi to v hlavě šrotovat. A v tom mi to došlo. Musel jsem o tom mluvit se svým poradcem, ale to až odpoledne, protože teď jsem musel být ve škole.

„Čau Lawe, jak je?“ pozdravil mě můj nejlepší kamarád Zoro s Ichim a Daikim.

„Čau kluci, dobře a jak se máte vy?“ usmál jsem se na své přátelé.

„Taky dobře.“ Odpověděli mi sborově. Museli jsme se zasmát. Pak započala první hodina. Ale já se hodině moc nevěnoval. Soustředil jsem se na tu dívku Jane a na její sen. Věděl jsem, která bije. Ale musel jsem se poradit se svým poradcem a nájemníkem Uraharou.  Ten byl ve spojení s mým šéfem Rosinantem, anděl-zástupce boha. Ano já jsem taky anděl, ale dohlížím na svět, před démony, které se objevují v Japonsku. Chodím do školy jako student, ale když se mi ozve radar, co ohlašuje výskyt démona, tak se proměním do své pravé podoby, nebo-li anděla a bojuju proti démonům.

 

Škola utíkala velice pomalu a já při výuce byl mimo. Bylo mi záhadou, jak to mohlo potkat, tak krásnou dívku, jako je Jane. Přiznávám. Pokukoval jsem po ní už dýl. Ale jako anděl mám zákaz vztahu s člověkem. Byl jsem rád, že své pocity umím dobře skrýt i před mými nejlepšími přáteli, jako je Zoro, Daiki a Ichi.

 

Po škole jsem pospíchal domů, za Uraharou. Naštěstí nájem jsem mu nemusel platit, neměl bych z čeho,  ale vypomáhal jsem mu s domácími pracemi. Takže jsem vařil, uklízel a bojoval proti démonům. Jakmile jsem dorazil do svatyně, dal jsem si tašku do svého pokoje a pospíchal jsem najít Uraharu.

 

Nakonec jsem ho našel ve skleníku, jak se staral o své květiny. To byla jediná práce, kterou jsem nevykonával. Přilítl jsem od skleníku jako nějaký uragán. Urahara se na mě podíval.

„Chlapče, co ten spěch?“ promluvil vlídným hlasem Urahara.

„Našel jsem oběť Doffyho.“ Vyhrkl jsem ze sebe rychle.

„Pojď, vydýchej se a hezky pomalu mi vše řekneš.“ Usmíval se Urahara. Já jsem ho poslechl. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Pak jsem mu vše řekl. O spolužačce Jane, o jejích snech o andělech.

„Vše nasvědčuje, že za tím je Doffy.“ Řekl jsem nakonec.

„Zadrž, jsi si tím na sto procent jistý?“ zeptal se Urahara v klidu.

„Ano jsem. I její kamarádky si všimly, že je Jane nevyspalá a dneska jim řekla, o těch snech, nebo spíš snu, který má už přes týden.“ Přikývl jsem, že si jistý jsem.

„Dobrá. Trošku si ji vyzkoušíme.“ Řekl v klidu, ale tajemně Urahara.

„Jak to myslíš,“ zděšeně jsem se zeptal Urahary.

„Zítra uvidíš, ale zůstaň ve své formě a nic nepodnikej. Nechci zatím, aby věděla, že jsi anděl.“ Byl stále tajemný Urahara.

„Ale nestane se nikomu nic, že ne?“ dostal jsem ze sebe. Původně jsem chtěl říct, nic se jí nestane, ale včas jsem si to uvědomil a řekl nikomu. Ulevilo se mi, že jsem řekl právě toto. Věděl jsem, že láska do lidského člověka je pro anděla tabu.

„Neboj, jenom nezasahuj. Ještě to proberu s Rosinantem.“ Usmíval se Urahara. Přikývl jsem hlavou na souhlas a odešel jsem. Šel jsem do svého pokoje, kde jsem se vrhl na úkoly ze školy. Při tom jsem sledoval přístroj, který začal pískat, když se objevil nějaký ten démon.

 

Druhý den:

 

Ráno, co jsem dělal snídani, přišel za mnou Urahara. Podíval jsem se na něho a on na mě. Usmíval se. Jeho úsměvu jsem se vždy obával. Že nevěstí nic jiného.

„Mluvil jsem s Rosinantem. Můj plán se uskuteční. A tvým úkolem bude nezasahovat a nějak se spřátelit s tou dívkou. To je tvůj úkol.“ Oznámil mi Urahara. Jenom jsem přikývl hlavou na souhlas a šel dodělat snídani. Oba jsme se najedli v tichosti. Přemýšlel jsem, co má Urahara za lubem. Udělal jsem ještě nádobí a šel do školy.

 

Janey:

 

Na dnešní noc jsem měla zase ten samý sen a probrala jsem se ve tři hodiny ráno. Takže jsem byla zase nevyspalá. Když jsem se sešla s Verčou, Robin a Cori před vstupem do metra šly jsme spolu do školy.

„Zase ten sen?“ zeptala se Cori.

„Jo.“ Přikývla jsem na souhlas.

„Nechtěla by si navštívit nějakého psychologa?“ zeptala se mě Robin.

„A myslíš, že by mi psycholog pomohl?“ zeptala jsem se nevěřícné Robin.

„Za pokus nic nedáš, Janey.“ Řekla mi Verča.

„Jestli chceš, domluvím to dneska s taťkou a půjdeš k tomu nejlepšímu.“ Řekla Robin a usmála se na mě.

„Dobře.“ Souhlasila jsem nakonec. „Pak mi dej vědět, Robin.“ Požádala jsem Robin.

„Jasně, neboj.“ Uklidnila mě Robin.

 

Došli jsme do školy. Přezuly jsme se a šly do třídy. Sedly jsme si na svá místa. Připravily jsme se na hodinu. Když v tom mi někdo poklepal na rameno. Otočila jsem se. Byl to Law. Nejpopulárnější kluk na střední, nedej bože na světě. Byla jsem překvapena, ale nebyla jsme jediná, kdo byl překvapen. Co ještě o něm vím je to, že každou dívku odmítl. A začalo se o něm kolovat, že je gay.

„Ty jsi Jane, viď?“ pronesl moje jméno.

„Ano?“ zeptala jsem se otázkou, která měla značit, co si přeješ.

„Jsem Law Trafalgar a chtěl jsem tě požádat o pomoc.“ Představil se mi Law a požádal mě o pomoc. Zajímalo mě, co si idol školy, vymyslel za pomoc.

„S čím mohu pomoci?“ zeptala jsem se Lawa a nepřestávala jsem na něho zírat.

„S japonštinou. Trošku v ní pokulhávám.“ Vysvětlil mi Law. Byla to pravda, že v japonštině pokulhával, ale nepochopila jsem, proč si zrovna na doučování vybral mě.

„Dobře, ráda pomohu. Kdy se ti to hodí?“ souhlasila jsem, že mu pomohu.

„Co dnes po škole, ke mně? Nebo máš lepší nápad?“ navrhl mi Law.

„Tak jo. Čekej venku, nebo budu čekat já.“ Souhlasila jsem s návrhem Lawa.

„Díky moc.“ Poděkoval Lawa šel zase na své místo. Podívala jsem se na holky a ty na mě.

„Co to mělo znamenat?“ dostala ze sebe Cori, která se jako první vzpamatovalal.

„Nevím.“ Pokrčila jsem rameny.

„Idol školy a zrovna tebe požádal o pomoc. Za tím něco musí být.“ Řekla rozhodným hlasem Cori. Všechny jsme se na Cori podívaly.

„Nemaluj čerta na zeď.“ Napomenula jsem Cori.

„Nemaluju, říkám holá fakta.“ Ohradila se Cori.

„Dobrá, dobrá.“ Vzdala jsem se. Pak jsme si ještě povídaly, nebo zazvonilo na první hodinu.

 

Při třetí hodině, při biologii, jsem zaslechla randál. Ale nešlo to přímo z budovy, ale zvenku. Podívala jsem se z okna. A v tom jsem viděla příšeru. Zírala jsem na ni s vykulenýma očima. Nemohla jsem tomu uvěřit.

„Démon.“ Zašeptala jsem si pro sebe. Už jsem chtěla všechny varovat, ale v tom démon zmizel. Jak se ukázal, tak i zmizel. Rozhodně  jsem se o tom chtěla pobavit s holkami, ale teď byla hodina a já se začala věnovat učivu.

 

Po hodině jsme si zase začaly povídat. Chtěla jsem se jich zeptat, jestli viděly toho démona, ale Robin mě předběhla.

„Viděli jste tu zrůdu?“ zeptala se nás Robin

„Takže to sen nebyl.“ Pronesla Cori.

„I já ji viděla.“ Přikývla jsem na souhlas.

„Ale co tu dělal ten démon?“ byla vyjukaná Verča.

„Nevím, ale radši o tom pomlčme. Abychom nedopadly někde v blázinci.“ Navrhl jsem holkám. Všechny přikývly na souhlas. Pak zase začala hodina a my se začaly věnovat učivu.

 

Po škole na mě čekal Law. Byli tam i jeho tři kamarádi. Daiki Aomine, Zoro Roronoa a Ichinose Tokiya. Věděla jsem, že Robin se líbí Zoro a Verče zase Ichinose. Jen já a Cori jsme po nikom nekoukaly.

„Ahoj, tak můžeme vyrazit?“ zeptal se mě Law. „Jinak to jsou mí přátelé, Daiki, Zoro a Ichi.“ Představil mi jeho kamarády.

„Můžeme, jinak toto je Verča, Robin a Cori.“ Taky jsem jim představila své kamarádky. Pak jsme se rozešli každý svou cestou. Já šla za Lawem, který mě vedl k němu domů.

 

Cestou nikdo z nás nepromluvil žádné slovo. Šli jsme mlčky. Já nevěděla co říct a Law na to nejspíš byl stejně. Ale po nějaké době Law to ticho porušil.

„Viděla jsi tu zrůdu dneska?“ zeptal se na toho démona Law.

„Ty taky?“ byla jsem překvapena. „Viděla, i holky ji viděly.“ Přikývla jsem na souhlas.

„Tak to nebyla halucinace.“ Řekl zamyšleně Law.

„Ale zajímalo by mě, kam se poděla.“ Přemýšlela jsem.

„To nevím, ale snad se tu už neobjeví.“ Řekl Law zamyšleně. Že o tom ví, co se to dělo jsem neměla ani potuchy. Sice jsem ho moc neznala, ale věřila jsem mu. Nevím proč, ale měla jsem k němu důvěru.

 

Došli jsme do svatyně, kde Law bydlel. Prohlížela jsem si svatyni od stropu až po zem. Nikdy bych nečekala, že Law bude bydlet ve svatyni. Jak jsme tak šli dál, objevil se muž. Polodlouhé blonďaté vlasy a na hlavě klobouk se zeleno-bílými pruhy. Měl ho zasazen do čela tak, že mu nebyly vidět oči.

„Kdo to je?“ zašeptala jsem, aby mě slyšel jenom Law.

„Jsem jeho podnájemce.“ Zašeptal mi Law do ucha. Přikývla jsem na souhlas. Ten muž mi přišel tajemný, až z něho šel strach. Když přišel k nám blíž, tak na tváři se mu rýsoval úsměv.

„Vítej v mé svatyni. Chtěl bych si s vámi oběma promluvit.“ Promluvil ten muž. Podívala jsem se nechápavě na Lawa.

„Jen pojďme.“ Zašeptal mi Law do ucha. Nakonec jsem Lawa poslechla a toho muže pronásledovala.

 

Došli jsme do zahrady svatyně. Tam byl přichystaný stoleček s čaji. Sedli jsme si okolo stolu. Muž nám nalil čaj do hrníčků.

„Jen se napijte.“ Pobídl nás muž. Nevím proč, ale já jsem ho poslechla. Vzala jsem si hrníček a ucucla z čaje.

„Výborný.“ Pronesla jsem nadšeně. „Takhle dobrý čaj jsem dlouho nepila.“ Dodala jsem a usmála jsem se. Díky tomu čaji jsem zapomněla, proč tu jsem.

„To rád slyším.“ Usmál se muž. „Jinak mé jméno je Urahara. Nemusíš se mi představovat. Já znám tvé jméno, Jane.“ Představil se muž a stále se usmíval. Podívala jsem se překvapeně na Lawa. Law se chystal něco říct, ale ten muž jménem Urahara, ho předběhl. „Včera mi o tobě Law říkal, a o tvých snech. Nezlob se na Lawa.“ Řekl Urahara a vyrazil mi tím dech. Dívala jsem se z Lawa na Uraharu a zase zpět.

„Promiň, nechtěl jsem poslouchat, ale zaslechl jsem to.“ Omlouval se mi Law.

„C-co se tu děje?“ dostala jsem ze sebe.

„Teď ti řeknu jeden příběh.“ Promluvil Urahara a usrkl z čaje. I já se napila a pozorně ho poslouchala. „Jde o to, že jistý démon, jménem Doflamingo, zkráceně Doffy, který má velikou moc. Dokáže labilnímu člověku vnutit sny o andělech, kteří se chovají jako mírumilovní bytosti, a pak jako zrůdy. Když si takovou oběť najde, tak je ta dotyčná osoba na rozcestí. Může se z něho stát zlý člověk, v lepším případě. V nejhorším případě se z něho stane démon. Máme za to, že tento démon tě ovládá. Nemusíš si to uvědomovat, ale ty sny tomu nasvědčují. A je tu jedna možnost, jak se démonem nestát. Bojovat proti těmto démonům a snažit se zahnat tento sen. Znepřátelit si démony a bojovat proti nim. A teď mám otázku. Viděla jsi dneska nějakého démona?“ dovyprávěl příběh a zeptal se mě na démona, kterého jsem dneska viděla. Chvíli jsem byla potichu, protože jsem si vše musela promyslet.

„Ano viděla jsem.“ Přikývla jsem na souhlas. „Ale nebyla jsem jediná. Další tři mé kamarádky toho démona viděli.“ Dodala jsem, že jsem nebyla jediná. Urahara se zamyslel.

„I mí tři kamarádi toho démona viděli.“ Řekl Law, že i jeho přátelé toho démona viděli.

„Zítra sem přijďte všichni. Promluvíme si.“ Rozhodl Urahara. „Lawe doprovoď Jane domů.“ Dodal, postavil se a odešel. Já a Law jsme osaměli.

„Tak jdeme ne?“ promluvil Law. Podívala jsem se na něho. Pak jsem se postavila a Law mě doprovodil až domů.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.