Noční můry o křídlech - 1. Prolog - Sen
Informace:
Tady se nám představuje jedna z hlavních hrdinů Jane, nebo-li Janey. Seznámíme se, co ji přes týden trápí a proč je nevyspalá. Nakonec se ve škole svěřuje svým nejlepší kamarádkám, přesto je tu někdo kdo to taky zaslechl.
Tak je tu slibovaná povídka, která se teď píše pro babičku. Omluvte mé chyby a užijte si to :)
1. Prolog - Sen
Janey:
Prudce jsem se posadila na posteli. Byla jsem propocená. Z čela mi tekly kapičky potu. Rukou jsem si je setřela.
„Už zase.“ Řekla jsem nahlas. Podívala jsem se na budíka, kolik je hodin. Byly tři hodiny ráno. Šla jsem do koupelny, spustila jsem si vodu a studenou vodou jsem si opláchla propocený obličej. A toto se už dělo den co den.
Každou noc se mi zdálo o andělech s býlími křídly. Jak jsou krásní. Jenže pak se zkřivily jejich tváře v úšklebek. Zlověstný úšklebek. Pak vybouchlo auto, kde byli mí rodiče a andělé se chechtali. Dál nevím, protože se pak probouzím. A vždy to končí takhle a já se noc co noc proberu okolo třetí hodin ranní.
Opláchla jsem si obličej a šla si ještě lehnout. Ale trvalo, než jsem usnula. V šest mě probral budík. Vstala jsem a šla do koupelny pod sprchu. Dávám si vlažnou sprchu. Osušila jsem se a oblékla jsem se do školní uniformy, která se skládala z bílé halenky, černé kravaty, tmavě modré sukně a bílými podkolenkami a takové hnědé boty. Sukně a šaty fakt nesnáším, ale školní uniforma patří mezi pravidly školy, tak je musím dodržovat. Když jsem byla oblečena, hygiena za mnou, šla jsem si udělat snídani.
Udělala jsem si dva tousty. Nejdřív jsem natřela paštikou na tousty, vložila cibuli nakrájenou na kroužky, červenou papriku a hlávkový salát. Dala do toustovače. Při čekání jsem si udělala čaj. Jinak bydlím sama v garsonce. Malá kuchyňka, se stolem a jednou židlí. Malá linka, lednička a mrazák. Pak malá koupelna se záchodem a jeden pokoj, kde jsem měla postel, šatní skříň a psací stůl a na něm notebook. Mí rodiče zemřeli před deseti, takže v mých sedmi letech mí rodiče při autonehodě. Mám jedenáct let staršího bratra Fraua, ale ten stále studuje v Anglii. Ale jsme v úzkém kontaktu. Vychovával mě, když zemřeli naši. Vzdal se studia kvůli mně. Ale teď jsem skoro dospělá, tak on začal studovat v zahraničí a já zůstala v Japonsku, kde mi Frau pronajal malou garsonku.
Tousty se mi udělaly a já s popíjením čaje dala do jídla. Blížila se sedmá hodina. Rychle jsem do sebe kopla tousty, vzala na záda tašku a pospíchala jsem na metro, ale nejdřív jsem zamkla byt.
Doběhla jsem k metru, kde už byli studenti a každý se cpal do metra. Každý den s tím bojuju, abych jsem se do metra dostala. Ale ještě se mi nestalo, že by mi ujelo. Metrem jsem jela pět stanic, než jsem vystoupila.
Před metrem na mě čekaly tři mé nejlepší kamarádky. Cori, Robin a Verča. Všechny tři se usmívaly od ucha k ucha. I já se na ně usmála.
„Ahoj holky.“ Pozdravila jsem je.
„Ahojky Janey.“ Pozdravily mě sborově. Zasmály jsme se a vyrazily do školy. Chodily jsme na gympl.
Cestou jsme si různě povídaly. O předešlým dni. Co jsme dělaly po škole atd…Ale ze mě a z Robin vylezlo to, že jsme se jenom učily na písemky. Cori a Verča byly venku, ale každý se svou partou ze základní školy.
Když jsme dorazily ke škole, tak se škola otevírala. Vešly jsme dál a šly ke svým skříňkám. Měly jsme je blízko sebe. Přezuly jsme se a šly do třídy.
Ve třídě byl šrumec. Jako každé ráno. Sedly jsme si do svých lavic, které jsme měly vedle sebe. Všechny tři se na mě otočily.
„Jsi nějaká bledá, Janey.“ Pronesla Robin starostlivě.
„Ale to nic není.“ Mávla jsem nad tím rukou.
„Co se děje?“ zeptala se Cori. Podívala jsem se na ty tři. Čekaly co jim řeknu.
„Dobrá. Už přes týden se mi zdá samý sen a vždy se proberu ve tři hodiny ráno.“ Řekla jsem pravdu.
„A co se ti zdá?“ zeptala se starostlivě Verča. A tak jsem jim převyprávěla ten sen. Nikdo nic neříkal. Ani jsme nezaregistrovaly, že nás zrovna někdo poslouchal. Pak škola probíhala normálně. Odpoledne jsme se rozešly a každá šla do svého domova.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
