Anime World CZ/SK - Příběhy

7. Vánoční nákupy - Holky

Janey:

 

Dávno skončily turnaje ve sportech. Cori se uzdravila a začala chodit s námi do školy. Tedy jenom s Robin a Ichim. Verča ještě marodila s nohou. Ale blížil se den, kdy jí tu sádru měli sundat a Verča se měla vrátit do školy. Já, Zoro, Law a Daiki zase do své třídy. Po bujarém vrství jsem byla nastydlá. Trošku i teplotu jsem měla, ale přesto jsem do školy chodila. Nechtěla jsem marodit a taky týden bez Lawa bych jsem nepřežila. Zjistila jsem, že ho moc miluju. Je hodně oblíbený, ale každou zatím odmítl. Slušně jí řekl, že ji nemiluje. Ale že by byl hrubý to ne. A jak to vím? Jednou se mi povedlo být toho svědkem.  Ale byla to pouhá náhoda.

 

Uběhl týden a Verča se vrátila do školy. A naše parta byla kompletní. Každou přestávku jsme se sešli na chodbě a povídali jsme si. Pokud se nám ovšem neblížila písemka. To jsme se učili nejen doma, ale i ve škole o přestávkách. Což nastal měsíc prosinec a skoro každý den dvě písemky. Byly to časy, kde jsme si mohli ještě zlepšit známky.

 

Jednou takhle o přestávce, kdy jsme si povídali přišla Verča s nápadem.

„Holky, co jít dneska na nákupy vánočních dárků?“ navrhla Verča. Podívali jsme se všichni na každého.

„To je dobrý nápad Verčo.“ Přikývla Cori.

„A my bychom vyrazili zítra.“ Navrhl Daiki klukům. I ti souhlasili. Takže každý koupil osm dárků. Sedm svým přátelům, což jsme byli my a pak jeden dárek pro spolužáka, či spolužačku, kterou jsme si vylosovali ve třídě.

 

Škola uteka jak voda a bylo konec poslední hodiny. Před školou jsme se my děvčata rozloučila s chlapi a šly jsme do města. Chlapi šli domů. Cestou jsme si povídaly.

„Tak co kdo komu koupíte?“ zeptala se nás Robin.

„To ještě netuším.“ Přiznala jsem pravdu. Cori a Verča přikývly, že taky nemají potuchy.

 

Šly jsme do obchodního centra. Tam jsme se rozdělily do dvojic. Abychom nevěděly co kdo komu dá. To co kdo koupí klukům jsme si chtěly pak ukázat, ale c nám děvčatům, to ne, protože by to nemuselo být takové překvapení. Já byla v týmu s Cori. Abychom se nedohadovaly s kým kdo půjde, tak jsme losovaly. Sice bychom se nějak domluvily, ale ten los nebyl špatný.

„Tak za tři hodiny zase tady?“ zeptala se Verča nás všech. Podívaly jsme se kolik je hodiny. Byly tři hodiny. Takže v šest jsme se měli sejít u informacích. Nikdo neprotestoval, tak jsme se domluvily a každý dvojice se rozdělila.

 

Verča:

 

Já šla s Robin po nákupech, poté co jsme se rozdělily. Janey s Cori už vyrazily. Já se podívala na Robin a ta na mě.

„Kam půjdeme?“ zeptala jsem se Robin.

„Co to vzít od shora dolů a porozhlédnout se,kde by se daly koupit ty dárky?“ navrhla Robin. Já jsem jenom přikývla na souhlas. Nohu jsem měla už v pořádku, ale ještě jsem pajdala. Ale nikdo nikam nepospíchal, a vždy se mnou ostatní drželi krok. Ještě jsem nesměla tři měsíce cvičit. Díky Ichimu jsem měla veškerou látku přepsanou v sešitě i naučenou. Takže jsem nic nezmeškala. Když po zápasech přišli ostatní s tím, že mi darují medaile, bylo mi do breku, ale ne smutkem, ale radostí. Nikdy bych nečekala, že najdu tak suprovou partu lidí. Jenom byla škoda, že nás rozdělili, a nebyli jsme každý ve stejný třídě. Ale aspoň jsme se sešli o přestávkách, kde jsme si povídali, pokud jsme se nepřipravovali na písemky.

 

Vyjela jsem s Robin nahoru. Nahoře jsme narazily na Janey s Cori, ale ty tam byly na jídle. I já měla hlad, ale chtěla jsem nejdřív koupit ty dárky.

„Půjdeme nakupovat a pak se najíst, nebo obráceně?“ zeptala se mě Robin.

„Já bych nejradš koupila nejdřív ty dárky a pak jídlo.“ Navrhla jsem, jak bych to viděla já.

„Super, taky jsem chtěla nejdřív koupit ty dárky.“ Usmála se na mě Robin. Obešli jsme páté patro, ale to bylo samé jídlo. Tak jsme hned sešly do čtvrtého patra.

 

Tam jsme prolezly každý obchod. Oblečení, bižutérie, knihkupectví atd…Nejdřív jsme zašli do obchodu se sportovními věcmi. Tam jsme chtěly něco koupit klukům.

 

Měli tu míče, boty i oblečení. Ale nakonec jsme nic nevybraly, protože to měli docela drahé. Proto jsme šli do obchodu, kde byly věci levnější.

 

Tam měly veliký výběr. Dalo se tu víc najít. Nakonec jsem vybrala pro Janey a Cori kravaty do školy. Obě si na tom potrpěly, tak jsem jim chtěla udělat radost. Ale pro kluky jsem tu nic nekoupila. Byly tu pěkné trencle, ale na to jsem neměla odvahu. To jsem spíš viděla na Cori s Janey, že by jim to koupily.

 

Pak jsme šly do drogerie. Tam jsem pro Robin potají koupila kosmetiku. Sprchový vanilkový gel, šampón s jahodovou vůní, pěnu do koupele z kokosovou vůní. A teď mi chyběly už jenom chlapi. Ichi, Law, Daiki a Zoro. Nakonec jsem pro ně vybrala sběratelskou kolekci autíček. Pro každého jenom jedno. Na víc jsem peníze neměla. Robin koupila každému triko. Teda nevím, co ona mně, ale ostatním trika s motivy. Pak, když bylo vše koupené jsem se šly najíst. S Janey a Cori jsme se viděly až na určitém místě, jsme se měly sejít. Všechny jsme měly to, co jsme potřebovaly. Pak jsme se rozloučily a každá šla domů.

 

Cori:

 

Jakmile jsme se rozdělily, tak jsem se podívala na Janey a ta na mě. Vyrazily jsme úplně nahoru.

„Dáme žrádlo a pak nákupy, co říkáš?“ zeptala jsem se Janey.

„Jasně, že jo. Už taky umírám hlady.“ Souhlasila se mnou Janey.

 

Našly jsem si čínský fast food a vybraly jsme si jídlo. Janey si dala kuřecí kung pao s hranolky a já nudle bez masa. Obě jsme si pochutnaly. Nebo já ano. Po jídle jsme sjely o patro níž a koukaly po obchodech. Janey zahlédla knihkupectví.

„Proč nezajdeme nejdřív do knih?“ navrhla mi Janey.

„Dobře, můžeme.“ Souhlasila jsem s Janey a hned jsme si to tam zamířily.

 

Janey si to zamířila hned k odborným knihám. Byla jsem překvapena, co tu chce najít.

„Janey, co tu hledáš?“ nakonec jsem se Janey zeptala.

„Law se ve třídě jednou zmínil, že by byl rád doktorem, ale že mu nevyšly přijímačky na zdrávku, tak šel na pajďák. Chci mu koupit nějakou odbornou literaturu na lékařství.“ Vysvětlila mi Janey.

„Neříkalo se to náhodou na první hodině na začátku školy?“ podivila jsem se, že se o tom bavili v blízké době.

„To máš pravdu, ale já si to zapamatovala.“ Přiznala se mi Janey.

„Ty ho opravdu miluješ od prvního okamžiku, co si ho uviděla, co?“ pronesla jsem k Janey.

„Jo, a moc. Patří mezi populární chlapi na škole. Ale vyznávat se mu nebudu. Na to odvahu nemám.“ Přiznala se mi Janey.

„Vím, jak ti je. Stejný pocity mám já u Daikiho.“ Přiznala jsem Janey, že není sama. „A myslím, že u Verči s Robin je to taky tak.“ Dodala jsem. Janey jenom přikývla hlavou na souhlas. Nakonec Janey vybrala nějakou tu knížku pro všechny. Vím, že i pro mě, ale nevím jakou. Pak jsme se šly ještě projít po obchoďáku.

 

Došli jsme k bižutérii, kde jsem nakonec všem vybrala přívěšek na krk. Byly docela levné. Když jsme za dvě hodiny měly vše vybrané, šly jsme si užít zábavu. Šly jsme do pět do fotobudky. A dalších atrakcí. Po třech hodinách jsemse všechny sešly v přízemí. Rozloučily jsme se a každá šla do svého domova.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.