Můj příběh - 2. Karaoke
Informace:
Janey se svou partou přátel jde na karaoke. Zpívají ve dvojicích a Janey s Verčou jsou se svými tajnými láskami. Ale jakmile dojde na zpěv, tak obě zpívají velmi dobře. Ani ta nervozita není znát. Ale nakonec vyhrává Zoro s Daikim.
Příjemnné čtení a omluvte mé chyby :)
2. Karaoke
Cori:
Když nám Zoro řekl, co Janey uskutečnila, tak jsem myslela, že ji zabiju. Ale když šel i Law, kterého Janey milovala, jako já Daikiho, tak jsem si uvědomila, že s pocity je na tom stejně jako já. Tak jsem jí to hned prominula. Jak se říká, Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Přesto jsem nedokázala promluvit žádné slovo. A to jsme měli jít na karaoke,kde se zpívá. S Janey jsme šly jako poslední. Obě jsme poslouchaly, co si ostatní říkají.
„Nebude vadit, když se k nám připojí ještě jeden člověk?“ zeptal se Law nás ostatních.
„Ne, nevadí. A kdo to je?“ zeptala se Verča a usmála se.
„Jmenuje se Ichinose Tokiya, ale řkám mu Ichi.“ Řekl Law. Verča jenom přikývla hlavou a taky se nezmohla na slovo. Mně došlo, proč tomu tak je. Verča Ichiho milovala. Jedou se nám svěřila. Teda mně a Robin. Robin to měla nejsnadnější. Milovala Zora, ale dokázala s ním dobře komunikovat. Já se bála, že s Daikim to nedokážu.
„Kde holky jste?“ počkal na nás Zoro. My ho došly. „Snad nejste stále mimo?“ divil se Zoro.
„Promiň, ale jo. A je to má chyba.“ Promluvila tichým hláskem Janey.
„Není, to já je pozval ty ne.“ Bránil se Zoro.
„Jenže Daikiho jsem chtěla pozvat já. Kdyby nepřišel Law, tak bych to udělala.“ Přiznala se Janey.
„Teď je to fuk. A pokud nechcete, aby padlo nějaké podezření, tak se chovejte normálně.“ Napomenul nás Zoro. Nerada si nechávám komandovat, ale tentokrát jsem uznala, že Zoro má pravdu.
„Děje se něco?“ zeptal se Law, který na nás počkal.
„N-ne, nic.“ Dostala ze sebe Janey.
„Daiki vymyslel, že na lístečky napíšeme naše jména a bude se zpívat ve dvojicích.“ Oznámil nám Law. Nejen já a Janey, ale i Zoro zkoprněl.
„J-já myslel, že se bude soutěžit.“ Dostal ze sebe Zoro.
„Bude, ale ve dvojicích.“ Přikývl Law.
„Sakra, snad los dopadne dobře.“ Posteskl si Zoro a všimla jsem si, na koho kouká. I Janey si toho všimla, ale tu to moc nepřekvapilo. Nakonec jsme došli do herny, kde se konalo karaoke.
Verča:
Když jsme došli na místo, kde se konalo karaoke, už tam na nás čekal Ichi. Holky se Zorem věděli, že se mi hodně líbí. Ale až když Daiki oznámil, že jde i Ichi, věděla jsem, jak se cítí Cori s Janey. Chtěla jsem jít k nim, ale to by se s nimi jenom bavila Robin a kluci by si mohli pomyslet, že se jim všichni jinak straníme. A to jsem nechtěla. Ale stejně se mi povedlo být mimo, že ani nevím jestli jsem něco říkala, či ne.
„Já to zaplatím a každý dá pade. Zbytek co zůstane vyhraje napůl dvojice s nejlepším karaoke výsledkem.“ Oznámil nám všem Daiki. Nikdo neprotestoval a dali jsme každý padesátku Daikimu. Ten šel pak zaplatit, a my sednout do koutku, kde se konalo karaoke.
Když Daiki dorazil, tak přinesl i pití. Na všechny se zazubil, s tím, aby nám ukázal, jak na nás myslí.
„Tak a dejme se do losu. Na papírek napíšeme vlastní jména.“ Řekl Daiki a dal každému lísteček. My si vytáhli pera a napsali vlastní jména. Daiki pak vyprázdnil penál a lístečky vložil dovnitř. „Janey, byl to tvůj nápad, tak losuj jako první.“ Rozhodl. Podívala jsem se na Janey.
„To nebyl můj nápad.“ Protestovala potichu, ale jako bych jsem ji slyšela mluvit hlasitěji. Janey si vybrala lísteček a otevřela ho. Nedokázala od lístečku odvrátit zrak, jak na něho zírala překvapeně.
„L-Law.“ Dostala nakonec ze sebe. Nevěděla jsem přesně jak se cítí, ale tušila jsem, že to za chvilku zjistím taky.
„Ichi, teď ty.“ Rozhodl Daiki. Ten vylosoval lísteček a hned to jméno přečetl.
„Verča.“ Řekl s úsměvem Ichi. Rozbušilo se mi srdce. V žaludku mravenčení, nohy i ruce se mi třásla. Ztratila jsem i řeč. Tak takhle se musela cítit i Janey, když si vylosovala Lawa. Ichi si ke mně přisedl.
„Tak konečně se líp poznáme. Ale zpěv ti budu spíš kazit.“ Promluvil tím nejmilejší úsměvem Ichi.
„T-to spíš já to budu kazit.“ Vysoukala jsem nějak ze sebe. Los nakonec dopadl tak, že Zoro byl s Daikim a Cori s Robin. A karaoke mohlo začít.
Daiki:
Hned jsem se ujal iniciativy a napsal do počítače, jak kdo půjde první. Já šel se Zorem. Sice jsem ho moc neznal, jenom vím, že dosti času tráví s Janey a s ostatními z vedlejší třídy. Ichiho jsem znal a teď poznal i Cori, Verču a Robin. Aspoň jsem věděl, do koho se Ichi zabouchnul. Všechny se mi líbily, ale nejvíc Cori. Litoval jsem, že jsem si ji nevybral, ale nechtěl jsem nic dát najevo. Ale všiml jsem si, jak Law po Janey pokukuje a žárlí na Zora. Nevím jestli to bylo oprávněné, ty dva se znali dost dobře, ale přátelili se a trávili volný čas i s ostatníma, tak se dá o tom jenom spekulovat. Jak první šla Janey s Lawem.
Law:
Když Janey vyřkla při losu mé jméno, tak se mi rozbušilo srdce, mravenčení v žaludku a cítil jsem, jak se mi klepou ruce i nohy. Ale došlo mi, že Janey na tom je stejně. Teda t jsem vydedukoval podle jejího výrazu. Přišel jsem k ní i se svými věcmi.
„M-mohu?“ dostal jsem ze sebe nějakým způsobem. Janey jenom přikývla, že jo.
„P-promiň, ale moc mi zpívání nejde.“ Omluvila se mi hned Janey.
„Neomlouvej se. Nějak to dáme. Ani já to neumím perfektně.“ Usmál jsem se na Janey. Ta mi úsměv vrátila. Jak jsem ji tak pozoroval byla ještě krásnější než ve školce. Ale trošku mě mrzelo, že si na mě nepamatuje. I když jsem musela uznat, že je to dlouhá doba. A možná i na mě zapomněla, protože nejspíš chodí se Zorem. Nebo se ještě před ním objevil někdo jiný. Nevím. Ale taky mi došlo, že jsem se změnil. Hluboký hlas, vysoký a hlavně potetovaný skoro všude. Což asi dopomohlo k tomu, že Janey si na mě nepamatuje. Ale nechtěl jsem na ni tlačit a rozhodl se, že o tom slibu pomlčím. Že ji nejdřív poznám líp, ale co jsem zpozoroval ve třídě, tak se změnila. Oproti školce měla kolem sebe přátelé. Nebylo jich moc, ale nějaké měla. Ve školce měla složitou povahu. Nedůvěřovala jen tak někomu. Ani ze začátku mně ne. Ale pak se se mnou bavila.
„Tak Janey a Law na scénu.“ Oznámil Daiki. Já i Janey jsme se na sebe podívali. Přikývli a stoupli si. Daiki pustil spouštěč na výběr hudby.
„Zmáčkni to.“ Řekl jsem Janey, že to ona má vybrat píseň. Janey jenom přikývla a zmáčkla čudlík. Vybrala píseň We Are! Začala hrát hudba a já s Janey jsme začali zpívat do mikrofonu, podle slov, které nám jezdily po obrazovce. Nakonec jsme to dozpívali a ostatní nám zatleskali. Od Janey jsem si vzal mikrofon dal ho Daikimu. Pak jsem si sedl zase k Janey. Janey pila z coly a já čekal, kdo půjde další.
Ichinose:
Když jsem byl vylosován s Verčou, tak se mi rozbušilo srdce. Hodně ji mám rád od první chvíle, kdy jsem ji spatřil. Byl jsem rád, že chodí do stejné třídy jako já. Jenom jsem neměl odvahu ji oslovi. Zůstával jsem stranou a po očku ji pozoroval. A teď jsem byla dvojka v karaoke. Když zpívala Janey s Lawem, tak jsem se na ně moc nesoustředil, jako na to, že jsem sledoval Verču. Všiml jsem si, jak se jí chvějí ruce. Dodal jsem si odvahu.
„Neboj, to zvládneme.“ Pošeptal se Verče do ucha a chytil ji za ruku. Ta se na mě podívala a jenom hlavou přikývla, že rozumí. Dokonce se na mě usmála. I já se usmál na ni.
Když Janey s Lawem dozpívali, tak jsme jim všichni zatleskali. Ani nevím jak jim to šlo, protože jsem je moc nevnímal. Ale měl jsem něco jiného nastarost. Uklidnit Verču i sebe.
„Teď je na řadě Verča a Ichi.“ Vyvolal nás dva Daiki. Oba jsme se postavili. Vzali jsme si mikrofon a Daiki nám roztočil ruletu.
„Jen to stopni ty.“ Požádala mě Verča. Přikývl jsem a po chvíli dal stop. Měli jsme za úkol zazpívat píseň Misa no Uta. Po chvíli se spustila hudba a pak i slova. Já i Verča jsme začali zpívat. Já zpíval hrozně a kazil jsem to Verče. V duchu jsem se modlil, ať to konečně skončí. Nakonec jsme se dobrali konce. Všichni nám zatleskali a my dva vrátili mikrofon Daikimu.
„Promiň.“ Zašeptal jsem Verče do ucha. Ta se na mě podívala.
„Za co?“ zeptala se mě nechápavě.
„Že jsem tu píseň kazil.“ Vysvětlil jsem to Verče.
„Neomlouvej se. I já to kazila.“ Usmála se na mě Verča. Bylo znát, že tu trému už tolik nemá. Stejně jako já. Pak jsme čekali, jaká to bude třetí dvojice.
Robin:
Na jednu stranu jsem byla ráda, že zpívám s Cori a ne se Zorem, ale na druhou stranu mě to i mrzelo. Ale když jsem viděla Janey i Verču jak jsou na dně, tak jsem byla ráda, že se Zorem nejsem, protože bych jsem nedokázala nic říct, natož zpívat. Když byla na řadě Janey s Lawem tak jsem je poslouchala. Z Janey vyprchala nervozita a oba to zazpívali bravurně. Potlesk si opravdu zasloužili. Jestli byl i Law nervózní to nevím, ale Janey při zpívání nebyla. Jako by to byla ta samá Janey, jakou znám. Jako druhý šel Ichi s Verčou. I na Verče byla znát nervozita. Ale všimla jsem si, jak se ruce klepou i Ichimu. A pak jsem si toho všimla. Ichi po očku Verču sledoval. Došlo mi, že je tu láska oboustranná, jen ani jedna strana o citech toho druhého neví. Rozhodně jsem to chtěla probrat s Janey a Cori a nějak těm dvěma pomoci. Ale když začali zpívat, věnovala jsem se zpěvu a ne uvažování a přemýšlení. Ani ti dva nezpívali špatně, i když občas Ichi, nebo Verča to zkazili. Ale bylo na nich vidět, jak si to užívají. Což bylo skvělé. Dozpívali a šli si sednout. Došlo mi, že já jsem na řadě s Cori. Ale čekaly jsme, až nás Daiki zavolá.
„Předposlední je Cori a Robin.“ Ohlásil Daiki. Obě jsme se postavily, vzaly mikrofony a šly na plac.
„Vylosuj píseň ty, Cori.“ Požádala jsem Cori. Ta se na nic neptala a stopla spuštěnou ruletu. Vylosovala za píseň Period. Hudba začala hrát a já s Cori začala zpívat. Trošku jsem se u toho zapotila. Ale zvládla jsem to s Cori dobře. I ten potlesk od ostatních byl silný. S Cori jsme vrátily mikrofony a sedly si. Jako poslední měl jít Daiki a Zoro. Při jejich zpěvu jsem sledovala Zora. Jak já Zora milovala.
Zoro:
Když se losovalo, kdo s kým bude, přál jsem si být s Robin, ale bohužel los mi nepřál. I když na jednu stranu to bylo dobře. Protože bych jsem se pak nesoustředil. Hlavně mi to došlo, když jsem si všiml v jaké stavu je Janey a Verča. A takovou nervozitu jsem zažít nechtěl. Proto jsem nakonec s losem byl spokojen. Při zpěvu jsem pozoroval Janey i Lawa. Oba zpívali jako profíci. Nervozita ta tam. Nebylo ani po nervozitě památky. Janey jsem viděl někde ve filmu, jak dokázala uvolnit se a zpívat tak nádherně. A to i se svou největší životní láskou. Obdivoval jsem ji, protože já bych to takhle nezvládl. Pak šla zpívat Verča s Ichim. Tam nervozita byla znát z obou stran. Nezpívali špatně, ale Janey s Lawem byli lepší. Ale byla vidět snaha. Proto jsem asi tleskali nejvíc těm dvou. Poté byla řada na Cori s Robin. Z Robin jsem ani na chvilku nezpustil oči. Držel jsem ji palce. A obě to zazpívaly dobře. Maličko té nervozity z Robin byla znát, ale snažila se a bylo to dokonalé. Už kvůli Robin jsem přál těm dvou vítězství. Oba dozpívaly a vrátily mikrofon a šly si sednout. Teď byla řada na mně a Daikim.
Daiki, aniž by se mě zeptat vylosoval song Rival. Hudba se spustila a my do mikrofonu začali zpívat. Měl jsem zavřené oči, abych jsem nebyl nějak rozptylován. Nechtěl jsem to Daikimu zkazit. I když bych to udělal rád, už vůči Robin. Ale Daiki by mi dal co proto. Nebo aspoň myslím. Nakonec jsme i my dozpívali. Sedli jsem si.
„Teď uvidíme kdo vyhrál.“ Řekl Daiki a počítačem nechal vylosovat vítěze. Tento počítač si uložil všechna vystoupení a podle úspěchu určil vítěze. První místo jsem obsadil já s Daiki. V závěsu to byla Janey s Lawem. Pak Ichi s Verčou a nakonec Cori s Robin. Litoval jsem toho posledního místa, které obsadila Robin. Ale Robin oproti Cori to brala sportovně.
„To není fér. Vy jste na pajďáku, kde hudebku máte a jste v tom dobří.“ Začala protestovat Cori.
„Smůla, třeba by ti to šlo být s někým z nás.“ Dělal si Daiki srandu z Cori.
„Příště si sama vyberu s kým budu.“ Řekla rozhodně Cori.
„A co teda poražení udělají?“ zeptal se Daiki.
„Zaplatí nám večeři.“ Navrhl jsem a hned jsem toho návrhu litovat.
„Dobře.“ Souhlasil Daiki.
„C-co?“ dostala Cori s Robin najednou.
„Já jdu do toho s vámi a něco na tu večeři přispěju.“ Ozvala se Janey. Tomu říkám pravé přátelství. Musel jsem se pousmát. Byla to Janey, jakou znám už od školky. Nakonec to dopadlo tak, že na tu večeři jsme se složili všichni. Ani Daiki neprotestoval, ba naopak souhlasil s tím. Po karaoke jsme se rozdělili domů. Ichi doprovodil Verču a Daikiho. Já doprovodil Janey, protože bydlíme skoro vedle sebe. A Law doprovodil Cori s Robin.