Siréna
Informace:
Mno tak po x měsících jsem tu s novou KRÁTKOU jednorázovkou :) Příjemné čtení :)
Pluly jsme na řece do neznáma. Jediné co narušovalo klid hladiny byli naše pádla jež sem tam popohnaly loďku ku předu. Naší loď jsme nechali již dávno za zády, a mířily jsme k pokladu. Nikdo si nedovolil ani ceknout, všichni se báli, protože věděli přesně kde jsme. Byly jsme na místě zvaném ,,řeka mrtvých", místo obývané sirénami, jež stáhnou každého do vodních hlubin a nikdy je nepustí na zpět. Každé žblunknutí nám zastavilo srdce, každý zvuk nás děsil k smrti, ale přesto jsme pluly dále. Touha po bohatství byla mocnější než všechno ostatní.
,,Kapitáne. Pohyb na pravo od nás" zašeptal jeden z mích podřízených. Všichni se tím směrem podívaly. Z pod hladiny se vynořila hlava. Byla to siréna. Naše loďka se zastavila, všichni čekaly na mé rozkazy. Já jen tupě hleděla do těch krásných hnědých očí. Rudé vlasy se rozprostíraly na teď již úplně klidné hladině. Její koutky rtů se zvedly v nádherný úsměv. Lehce jsem natáhla ruku, s nadějí že se jí dotknu. Ruka mi byla rychle stažena. ,,Co děláte?" prudce jsem se na posádku otočila, pak jsem se otočila zpět. Ona se na mě pořád usmívala. Pak lehkým švihem ocasu ke mě připlula blíže.
,,Ahoj krásko" chytla se boku loďky. ,,Půjdeš se mnou?" Její hlas byl jak pohlazení letního vánku. Opět jsem k ní natáhla ruku, a ona jí chytla. Cítila jsem jak mě posádka chytla okolo pasu. ,,Nedělej te to" křičel jeden přes druhého. Jen jsem omámeně smetla jejich ruce. Pak jsem se naklonila přes okraj. Siréna lehce trhla mou rukou, a za mnou se uzavřela hladina. Siréna se smála, hlasy mích společníků ustávaly, a mě docházel dech. Čím hlouběji jsme byli, tím víc jsem cítila že umírám....
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.