Anime World CZ/SK - Příběhy

Další den se probouzí jako první Kirra, otevírá svoje rudá očka a rozhlédne se po mýstnosti. Stále leží tak jak usnula. Lolla spokojeně a klidně spí. Sedrig leží natáhlej na postely a také ještě spí. Poklidně oddechuje, Kirra chvilku pozoruje jak se mu nadzvedá hrudník jak dýchá. Pak potichunku sleze s přijde k němu a pozoruje jeho spící roztomilou a zároveň velice mužnou tvář. Polkne, je nervózní a nesvá. Její rudé vlasy které teď značí že je spjatá ze Sedricem ačkoliv to takhle nechtěla, se mírně zachvějí v návala mírného větříku profujující od okna. Přijde k oknu a vyhoupne se ven, vyleze na střechu a tam se posadí a pozoruje jak slunce vychází na ohlohu.

Sedric se probouzí s příjemnám pocitem. Otevřel oči a okamžitě pohlédne na místo kde ležela Kirra. Není tam a hned se zalekne. Rozhlédne se po celém pokoji, nikde není jenom Lolla která ještě spí. Zahlédne otevřené okno. Přujde k němu a pohlédne ven. Nádherný výhled na celé město ho uchvátí ale Kirru nikde nevidí. Kouká tedy z vokna a přemýšlí.

Z přemýšlení ho vyruší nějaký rachot a dupání na třeše nad ním. Rozhodne se to zkontrolovat. Vyskočí na parepet a vyšplhá nahoru na střechu. Jakmile se vyhoupl nahoru zahlédl Kirru. Posadil se na kraj střechy a pozoroval co provádí. Byla otočená k němu zády a tak ho neviděla.

Kirra na střeše nevydržela být v klidu a vzpoměla si na meč co si vzala s sebou. Vytáhla ho z pochvy a začala sním švihat ve vzduchu, jen to svištělo. Kdyby vzduch byl hmotný a měl najaký pevný tvar už by byl rozsekaný na malé kousky. Měla zavřené oči a takhle máchala měčem v různých kombinacích útoku, skoušela zkombinovat z různými skoky, přešlapi a dokonce i kombinaci s ohněm. Byla do toho velice zažraná a nevšimla si že Sedric sedí na kraji a pozoruje jí.

Po nějaké době otevřela oči a zahlédla ho. Její tvář v rázu zkameněla při pohledu na Sedrica. Sevřela meč pevně v pravé ruce, polkla až to šlo slišet až k Sedrichovi a postavila se do útočné pozice.

Sedric nejdřív nevěděl co zamýšlí ale když mu ukázala gestem ruky že má začít tak pochopil. Chtěla si s ním zabojovat. Sedric neměl u sebe žádnou konkrétní zbraň a přeměnovat se do Cerberose teď nechtěl, to by nedokázal s ní bojovat. Postavil se tedy do obrané pozice a vyčkával co Kirra udělá. Ta nečekala dlouho a vyrazila proti němu s nenávistným pohledem co naháněl hrůzu a děs. Sedric ale byl v klidu a připravený. Vyhýbal se jejím zuřivým útokům mečem. Musel uhýbat i před jejím ocasem který byl mrštný a chtěl mu podrazit nohy nebo ho schodit ze střechy. Kirra nebrala žádné ohledy na to že nemá zbraň, na nic nemyslela jen chtěla pořádně vybýt svojí zlost že někomu patří a že je to zrovna on. Sedric ale byl pohotoví a podařilo se mu nečekaným výpadem vyrazit Kiře meč. Ta se toho nezalekla a útočila dál svýma drápama. Oči měla otevřené dokořán a na rtech měla šílený krvechtivý úškleb. Sedric se jí jen tak tak vyhýbal a uskočil dalšímu jejímu velkýmu výpadu. To se mu ale vymstilo když pod ním jedna z tašek podklouzla a on letěl k zemi ze sřechy dolů. Padal z velké výšky střemhlav dolů. Díval se při tom na Kirru která z okraje pohlýžela dolů jak padá. Mohl by rozevřít křídla a vzletět ale chtěl vědět co udělá Kirra když křýdla neroztáhne.

Kirra stojic na kraji střechy pozorovala Sedrica jak padá dolů. Přemýšlela jestly má něco udělat či ne. Je přeci anděl a má křídla.

Kirra: Sarkra proč ten debyl neroztáhne svá křídla. Neříkej že padl do bezvědoví a teď je mimo. Nebo, nebo to jenom předstírá. Doprčic, co mám sakra dělat.

Kirra stále hleděla jak Sedric padá dolu a nic nedělá. Kousla se do rtu a skočila dolů za Sedricem, padala tak aby ho co nejrichleji dohonila, mýřila k němu a osacem kormidlovala svůj směr pádu. Už, už byla u něj. Sedric v tu chýly otevřel své oči a pohlédl do těch Kirriných který byle plné obav a strachu. Chytla ho holem hrudi, jelikož neměl nic na sobě kromě kalhot tak ho musela obejmout. Rychle roztáhla křídla. Sedric byl rád že pro něho skočila, teď si byl už jistej že nu není lhostejná. Usmál se a obějmul Kirru. Když ale pohlédl dolů zděsil se, už byly mc blýzko k zemi. A vybrat to bylo nemožné. Zavřel oči a čekal na nepřijemně tvrdý náraz.

*Ccc, koukej se držet.

Sedric hned otevřel oči, a pevně se držel. Nevěděl co má Kirra v plánu ale musel to vidět. Kirra už s roztaženými křídly letěla přímo k zemi. Vypadalo to jako by chtěla narazit do země, ale ona se zákařně usmála a křídly začala prudce máchat. A její dlouhý ocas jí pomáhal kormidlovat v ostré zatáčce. Těsně nad zemí změnila směr a letěla rovně nad zemí, až se její přídla máchnutím dotkly země a pak následně vzlétla zas nahoru. Vyletěla na střechu a přistála. Sedric jí stále ještě objímal a nechtěl pustit.

*Už mě můžeš pustit jsme nahoře. Řekla přísně a bezcitně.

Sedric jí pomalu pustil ale než se oddályl tak opět chytil její rudý pramínek do levé dlaně. Moc se mu ta barva lýbyla.

*Co to děláš?

Pohlédl na ní se zábleskem v očích.*Já věděl že mě nenecháš spadnout.

*Co prosím? Jak věděl. Já sama nevěděla jetly tě chytím. Odporovala.

*Vycítil sem to……..Auuu vykřikl a pustil pramínek rudých vlasů.

Podíval se na dlaň ale to co zahlédl nechápal. Měl na levé dlani tam kde držel Kirriny vlasy divnou spáleninu. Měla modrý nádech a byla ve tvaru plamenů. Nevěděl co se to děje. Kirra polkla a chňapla ho za tu ruku aby se podívala co se mu tam oběvilo.

Jakmile to zahlédla tak si povzdechla a posmutnila.

*Co je? Co se mi to stalo? Ptal se Sedric a netušil co se děje.

Kirra nic neříkala jenom zvedla ruku do výše svý hrudi, dlaní smerem k neby a vyvolala svoje modré plameny. Vypadaly přesně takový jaký měl vypalene Sedric na dlani.

*To je moje značka. Podotkla Kirra.

*Tvoje značka?

*Ano, na znamení že patříš ke mně.

*Já patřím k tobě? Rozzážil se s překvapeným oblyčejem.

*Joo, patříš. A já patřím k tobě. Poukázala na své vlasy.

 

Kirra se Sedricovy celé vysvětlila aby pochopil co se stalo. Nebyla z toho nadšená ale nedalo se nic dělat. Když se něco takového stane nejde to vrátit. Znamená to na celý život a že krev Draga, předchůdce všech z jejiho rodu přijal toho dotičného. Nikdo nemá právo tohle znehodnotit.

Sedric byl štastný ale Kirra z toho nadšená nebyla.

 

Lolla byla také už vzhůru a jakmile zahlédla Kirru a Sedrica přijít oknem dovnitř něco jí tam nehrálo. Všimla si značky na jeho ruce. A tak se začala zvědavě vyptávat. Kirra jí to tedy v klidu pověděla aby chápala co se stalo a co se děje. Nevěřila s vým uším a očím. Byla za oba moc ráda.

Kirra seděla na židly a vyprávěla jí to a Sedric ji zezadu objal. Kirra vypadala jako že mu jednu flákne ale neudělala to věděla že to nemá cenu když jsou k sobě připoutáni. Má na to právo a Sedri byl v samém neby.

Lolla ještě podotkla jestly to není problém když Sedric je Anděl. Kirra jí utvrdila že by to problém byl ale to že má v sobě i krev Cerberose tak je částečně potomkem podsvětí a proto krev Draga ho přijmula. Než si vše vyříkaly bylo odpoledne a oni vyrazily do města se porozhlédnout jestly tu něco nezmůžou. Jestly se tu nenajde nějaká prácička za kterou by mohli něco utržet.

Netrvalo dlouho a narazily na nástěnou tabuly s různýma nabýtkama a i s odměnami. Kirra si hned jednu vyhlédla.

Byl to úkol ve vedlejším městě nedaleko od tud. Stálo tam že ve vedlejším městě někdo řádí a zabýjí mladé muže co jsou nezadaný. Jenom po nich nacházení krvavé stopy a roztrhaná těla. Odměna byla dost vysoká a to se Kiře zamlouvalo. Lolla s tím souhlasila a Sedric samosebou sohlasyl a tak se vydaly na cestu.

 

K večeru už byly ve vedlejším městě a procházely se už skoro vylydněnýma ulicema. Domky vypadaly dobře a zachovale, některé byly i mýrně ošuntělé. Město budilo klidný dojem ale jenom na oko. Kirra, Lolla a Sedric se šli ubytovat do jedné putiky, na noc se chtěly vyspat a další den budou skoumat a pátrat.

Lolla byla ráda za tuhle misi, aspoň splní přání Boha a očistí svět od padoucha z lidských řad. Né že by Démoni byly něco dobrého nebo špatného ale pořád se řídí svýma pravidlama. Za to lidé nikoliv jakmile sou svrhnuti na špatnou stranu jejich vnitřního já tak neznají zábrany.

Přemýšlela také o tom co provede z tím dolem co jí teďka patřil, možná by ho mohla nechat zatomit a udělat z nej jezero nebo snad něco jiné, třeba nějaké útočiště pro někoho. Rozhodně o tom hodlala ještě přemýšlet.

Sedric se ještě před spaním protahoval a přemýšlel nad tím jak jsou teď s Kirrou spojeny. Byl velice rád a nijak toho nelytoval ale chtěl dát nakonec Kiře trochu času. Tak nijak nepospíchal. Posadil se na postel a opřel se o stěnu, byl trochu zasněný, hleděl na znamení na jeho dlani a druhou rukou se opatrně dotkl vypáleného plamene. Byl z toho uchvácen jak to bylo propracované. Na hmat skoro nic cítit nešlo ale očima šlo vydět jak každej plamánek je zvlášť vypálenej s odstíny modré. Pohlédl na Kirru která si opět lehla nahoru na trámy. Usmál se na ní když viděl že ho zamyšleně pozoruje. Pak si lehl aby si do zítra odpočinul.

Kirra si opět vylezla na trámi nad nima a pohodlně se uvelebyla, byla zviklá spát z křýdlami venku a tak také spala, jen málo kdy spala bez křídel. Její křídla byly něco jako takový radar kdyby se něco dělo zacítí chvění a to Kirru probudí. To hlavně využívala v jeskyních a když nespala doma a nebyla si jistá kdo se k ní nachomítne.

Podívala se na Sedrica jak si prohlýží vypálenou značku na ruce. Nadzvedl se jí levý koutek při tom pohledu na něho. Na jednu stranu byla ráda že už nikoho nemusí odmýtat, teď už všem dojde že někomu patří. Od té doby si ho potkala v tom dolu cítily v sobě divný neznámí pocit, nedokázala ho vysvětlyt ale teď už možná trochu ví co to bylo.

 

Další den se všichni sešly na svídani dole v putice a zaposlouchaly se do rozhovorů který byl kolem nich. Vyposlouchaly to že se tady vě městě dijou dost divné věci a že všichni mladíci co byly nezadaní a ucházely se o nějakou dývku nedopadly dobře. Spíš už je nikdo neviděl.

*To nezní moc dobře. Podotkla Lolla.

*To máš pravdu. Něco divného se tu děje. Sala jí za pravdu Kirra.

*Tak co uděláme? A kdo vlastně zadal tendhle úkol? Zeptal se Sedric.

*Noo, tak to pujdeme zjistit. Prohlásila Kirra.

A než stačil kdokoliv něco říci, Kirra vstala a šla za těmi muži co mluvyly o těchto případech. Došla k nim. Muži si jí všimly a přeměřily si jí od hlavy až k patě. Plášť na sobě neměla, rozhodla se si ho nechat na pokoji. Ušklýbly se z nekalými umysly.

*Ale, ale co pak to tu máme. Démonka, přišla jsi nás pobavit coo? Promluvil jeden z nich.

Kirra si je přeměřila, byly nechutní a páchny alkoholem a chamtivostí. Byly skažení.

*Pobavit? Noo, já se přišla pobavyt to ano. Co se stalo z mladíkami co se ucházely o nějakou dívku?

*Coo? Proč tě to zajímá, Sakubyčko posaď se k nám a pobavý me se společně. Promluvyl další.

*Kde je někdo kdo o tom něco vý. Kirra se snažila krotit ale její plameny se řídily jejímy emocemy, tak že okamžitě vzplály jakmile Kirra vyjádřila jakoukolyv podrážděnou emoci. To proto že tady vzduch není tak vařící a ona ze sebe vyzařuje dost horka.

*Proč tě to zajímá? Byly dost oráchly.

Jeden se dokonce pokusil jí chytit za zápěstí co jí nehřelo. Ale to neměl dělat protože to už byl u něho Sedric. Chytl jeho za zápěstí a on pustil to Kirrino. Pořádně stiskl až muž zasikl bolestí a kosti nezačaly mírně pokřupávat. Jeho oči na moment probleskly rudou barvou.

*Ještě jednou se jí dotkneš a tu ruku budeš mít na kaši. Pohrozil smrtelně vážně Sedric, až z něho šel strach. Otočil se na Kirru a usmál se na ní. Chytl si jí kolem pasu aby dal najevo že je jeho a nikoho jiného.

*Tak a teď jí odpověz. Propályl je rudým nenávystným pohledem.

Kirra se usmála, a pak až šíleně zašklebyla. Zvedla ruku a v ruce jí zplál modrý oheň. Její drápi byly jako knoty k plameni uprostřed. Chlaby polkly a znervozněly, uvědomily si že modré plameny značí satana. Ještě nikoho takového nepotkaly ale teď měly opravdu strach. A i z toho podinýny co jí drží okolo pasu že se jí vůbec nebojí.

*Za městem…….v...v malé chatrči…...je t..t..ta co hledáte. Dořekl ten co si zprvu vyskakoval. Hodil mince na stůl, a i se svýma společníkama vystřelily ven z putiky. Kirra i ze Sedricem se vrátily spátky k Lolle která to celé jen pozorovala.

*No, no, no. Nemyslýte že jste to krapet přehnaly co Kirro. Mírně je pokárala Kirra.

Sedric se nevině usmál, a Kirra dělala že neví o čem to mluví. Pohlédla na Sedrica a děkovně se na něj usmála. *Nemusel si nijak zasahovat, já bych to zvládla sama. Řekla podrážděně.

*Já vím že bys to zvládla, ale oni by to nezvládly. Usmál se na ní, věděl že to co říká není to co si myslí.

*Tak vyrazíme se podívat do té chatrče co vy na to. Prohlasila Lolla.

Vyrazila jako první. Lolla si také nechala plášť na pokoji a tak všichni kolem kterých prošla se jí uctivě klaněly. Poznaly že je anděl díky přívězku co měla na krku a jejího oblečení. To že je Archanděl se rozneslo docela rychle. Vítr si pohrával s jejímy havraními vlasy, a ona si užívala ten příjemný pocit větříku. Ani si hned nevšimla že jí někdo zrovna pozoruje, když si vzpoměla že se chtěla ještě na něco zeptat.

Kiře a Sedrichovi řekla. *Běžtě na před, hned vás doženu něco si ještě musím zařídit. A už odletěla pryč.

 

Lolla roztáhla přídla a vzlétla, vzpoměla si že si chtěla na něco zeptat. Zaletěla si do sirodčince a tak zašla do konceláře. Vyřídila si co potřebovala a pak zašla ještě za lidmi co stavěly a budovaly. Vsvětlyla jim svůj plán a požadavky a že jim samo sebou zapaltí. Ty souhlasily a dohodly se. Když Lolla od nich odcházela byla ráda že její plán se jí daří uskotečnit. Chtela z toho dolu udělat velkou vilu s jezerem kde by mohly být sirotci v bezpečí a klidu a ona by tam také mohla bydlet s kýmkoliv.

Šla tedy zase pomalu za Kirrou a Sedricem. Procházela ulicí a pozorovala co se tu vše děje. Lidé všelicos kupovaly a prodávaly. Děti pobýhaly a dováděly. Někdo koukal z okna někod zas pucoval koberec a všeli cos jiného. Když procházela kolem kolem nějakého zahradnictví někoho povědomého zahlédla.

 

Sebastian:

Co Kirra a Lolla odletěly tak jsem se dál věnoval své slaďoučké dušičce. Ale byl hrozně vybýraví nec mu nebylo po chuti. Ta jeho náročnost na rostlynu byla děsná. Ještě že ten jeho úkol za chvilku už bude splněnej. Už zítra budu mýt od něho klid. Chce mít obrovskou zahradu všech rostlyn a chce jí darovat jeho milé co ho odmýtla. Prostě pošuk co dodat. Ale co aspoň budu mýt tu jeho dušičku.

Když už Sebastian mal klid od další duše tak se rozhodl že by snad i mohl zaletět za Kirrou. Přeci jen je tu poprvý a měl jí rád. Konečně se mohl zbavit toho děsného oblečení, všude ho škrtilo a nedávalo mu volnost. Teď mohl mýt zase svoje kalhoty. Jenom kalhoty tak to bylo nejlepší. Letěl tedy směrem odkud cítil Kirru, Docela brzi se mu podařilo jí najít ale nebyla sama. Byla s ní Lolla a ještě někdo. Nějaký chlap, z divným hárem, že by to byl ten anděl o kterém mluvila Lolla.

Sebastian se po tají a z povzdálý pozoroval, zjistil že Lolla je dcera vyhnaného a usmrceného démona. Zjistil že ten anděl byl pokousán cerberosem. Trochu ho překvalilo že t vůbec přežil. Všilm si i toho že Lolla je opravdu okouzlující a začínala se mu lýbýt čím dál víc. Chtěl jí okusit, vůně její duše byla neodolatelné a krev která jí kolovala v žílách ho mučila.

Drřel si od stup a jen pozoroval, následoval je i k putice kde se Kiře změnily vlasy.

Hmmm, tak moje malá setřička už není vůbec malá. Pospíšila si, dokonce dřív než já. To je ale divoška, není se čemu divit už jako malá byla pěkný kvítko a všichni se kolem ní motaly. Nikoho si ale k sobě nepustila. Jediný kdo k ni mohl jsem byl já a otec, aa no jo a taky Cerberosové ty jí poslouchaly na slovo. Nikoho jiného takhle dobře neposlouchaly. Ani mě ne.

Pak odlětěl do vedlejšího města kde ale bohužel zjistil že tu řádná duše není tak dobrá. Posatil se na střechu a přemýšlel, bal tak zabraný že tam i usnul a probudil se až další den. Probrala ho velice lákavé duše, nad tou vůní se olýzla. Vstal a pohlédl dolů, aby spatřil lahodnou dušičku. Toho koho spatřil ho ale moc nepotěšilo. Lolla, byla dole Lolla které patřila ta neodolatelně dobře vonící duše. Povzdech si.

*Sakra, takhle duše mě asi bude už pronásledovat. Kvůli ní mi každá duše příde obyčejná.

Pozorval jí a když zalezla do sirodčince radši odešel. Procházel se po ulicy a ženy na něj zamilovaně koukaly. A vábyly ho k sobě. Jeho tohle nezajímalo. On radši duše. Když vled hlavu zahlédl zahradnictvý a tak se tam zašel mrknout. Prohlýžel si roztlyny co tu byli. Zaujal ho kaktus, uchopil ho a prohlýžel si ho. Vypadal fakt zaujatě když si ho prohlýžel.

Něco ho z jeho soustředění ale probralo a to lahodná vůně. Otočil se a zahlédl na ulici Lollu jak se dívá jeho směrem.

Hmmm tak na mě narazila co asi udělá. Když k ní pudu?

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.