Anime World CZ/SK - Příběhy

6. První mise: Výslech

Přijeli jsme na základnu. Ginoza hned odvedl Toyohisa do výslechové místnosti, kde byl pod dohledem, aby nic neprovedl. My ostatní jsme se šli převléci do čistého. Mezitím Ginoza byl u šéfové se poradit co a jak dál.

 

Ginoza:

 

Co jsem dovedl do vyslýchací místnosti Toyohisu, šel jsem za šéfovou Joushuu Kasei. Taková stara babizna, ale poslouchat ji musím. Pár věcí mi na ni vadí, ale nikdy nikomu jsem to neřekl a taky nehodlám. Je to můj pocit, můj názor. Nemusí o něm vědět všichni.

 

Zaklepal jsem na dveře. Ze vnitř se po chvíli ozvalo dále a já otevřel dveře a vstoupil jsem dál. U stolu seděla Kasei. Když jsem si sedl naproti ní, tak se na mě podívala.

,,Jak postupujete?“ zeptala se k jádru věci Kasei.

,,Zadrželi jsme Toyohisu, lovce lidí. Máme za to, že zabil víc, než jen ty tři ženy.“ Řekl jsem svůj názor. Kasei mě poslouchala. ,,Teď bych ho rád vyslechl.“ Svým způsobem jsem žádal o povolení k výslechu.

,,Dobrá, slečna Janey a muž Law tam taky budou.“ Rozhodla Kasei. Chvíli jsem na ni zíral. Nikdy nesouhlasila s tím, aby vyslýchali chytači, natož teď dva chytači.

,,Jste si tím jistá?“ zeptal jsem se nejistě.

,,Máte s tím nějaký problém?“ odpověděla mi Kasei otázkou.

,,Ne, madam.“ Jenom jsem odpověděl a byl jsem na odchodu.

,,Nesete za ty dva plnou zodpovědnost.“ Ještě mi přikázala Kasei. Jenom jsem přikývl hlavou na souhlas a šel najít Janey i Lawa, abychom vyslehli Toyohisa.

 

Janey:

 

Byla jsem v jídelně a šla si dát nějakou baštu. Sice mi ještě trošku bylo zle z toho, co jsme viděli a zažili, ale i tak jsem hlad měla.

,,Janey, pojď se mnou.“ Ozval se za mnou hlas Ginoza. Lekla jsem se, a kdybych v ruce držela tác, tak to upustím.

,,Nestraš mě tak.“ Obořila jsem se na Ginozu.

„Promiň. Ale máme práci.“ Dodal a otočil se a odcházel pryč. Já uklidila tác a šla za Ginozou.

 

Ale Ginoza mě vedl do pokoje, kde bydlel Law. Kogami zrovna vylezl ze svého kutlochu.

,,Janey, nezajdeme na jídlo?“ hned se mě Kogami zeptal. Ginoza byl u dveří Lawa a klepal na ně. Law vylezl a Ginoza mu něco říkal. Říkal to potichu, že mu nebylo rozumět, ale já věděla o čem je řeč. A to jsem ani nemusela odezírat z jeho úst.

,,Promiň, ale Ginoza má pro mě a Lawa něco na práci.“ Pronesla jsem omluvným tónem hlasu. Kogami chtěl něco říct, ale to už šel Ginoza s Lawem.

„Tak jdeme.“ Řekl rozhodným hlasem Ginoza. Zamávala jsem Kogamimu na rozloučenou a všichni tři jsme vyrazili do výslechové místnosti.

 

Ve výslechové místnosti seděl Toyohisa a na rukou měl pouta. Díval se na nás takovým zvláštním pohledem. Sedli jsme si naproti Toyohisovi. Tedy já a Ginoza. Law si stoupl do jednoho rohu.

„Tak, proč si ty ženy zabil a kolik jich bylo? Protože tolik krve naznačuje, že obětí je víc, než jenom tři.“ Začal s výslechem Ginoza. Já sledovala Toyohisa, jak se začal od ucha k uchu usmívat.

„Na to si přijďte sami. Neřeknu vám kolik jich bylo. Ale máte pravdu. Bylo jich víc, než ty tři děvky.“ Řekl škodolibě Toyohisa. ,,A stejně vám nic neřeknu. Nebo možná jo. Nejsem sám, kdo si takhle libuje.“ Ušklíbl se. Ten úšklebek se mi nelíbil.

,,Takže je tu váš šéf, který vás vede.“ Spíš jsem to konstatovala, než se zeptala. Hned mě napadlo jedno jméno. Shogo Makishima. Pomyslela jsem si. Ginoza i Law se na mě podívali.

,,Ale kdo to je, na to si přijďte sami.“ Ušklíbl se. Pak se jeho tvář znetvořila a jeho hlava padla na stůl. Z úst začala stékat pěna. Jed. Blesklo mi hlavou. Ginoza i Law byli u Toyohisi, ale pozdě.

,,Zavolejte úklidovou četu.“ Konstatoval Ginoza. „Jdeme.“ Nařídil mně a Lawovi. Oba jsme poslechli a mlčky šli do kanceláře, kde kupodivu byli všichni.

 

Všichni se na nás podívali. Já byla bílá jak stěna. Za poslední dny vidím, jen samé mrtvoly, až mi z toho bylo zle. Sedla jsem za svůj stůl. I Law si sedl za svůj stůl a mlčel. Sice nebyl bílý jak stěna, jako já, ale poznala jsem, že i jemu to leze krkem jako mě. Ještě štěstí, že u toho nebyla Robin. Pomyslela jsem si. Ginoza v tom měl telefonát. Pak se postavil a mlčky odešel. Všichni se podívali na mě a Lawa.

„Co se stalo?“ zeptala se nás Cori.

„Ten lovec lidí spáchal sebevraždu, ale díky Janey víme, že za nitky tahá někdo jiný.“ Řekl chladně Law. Všichni se na Lawa podívali a pak na mě.

„To ho nikdo nezkontroloval, aby tu sebevraždu nespáchal?“ zajímalo Zora.

„Měl jed zabudovaný v zubu. Než zub s jeden zničil, řekl, že je v tom někdo jiný. A pak bylo po něm.“ Promluvila jsem já.

„Na jídlo asi nemáte chuť, co?“ navrhl Kogami.

„Já rozhodně, i když hlad mám.“ Odmítla jsem večeři. Ostatní, ale vstali a na jídlo šli. Já a Law jsme zůstali sami. I Kogami šel, i když nerad.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Law a přišel ke mně blíž.

„Jo…Bude to dobré.“ Přikývla jsem na souhlas. V tom mě Law objal. Což neměl dělat. Klekl si a objímal mě. Já ho objala kolem krku a začala jsem brečet na jeho rameno. Chtěla jsem být silná a nebrečet, ale prostě jak mě Law objal neudržela jsem slzy na uzdě. Ale díky tomuto objetí jsem si uvědomila jednu věc. I když Kogamiho mám ráda a to moc, tak přeci miluju Lawa a ne Kogamiho. Byla jsem rozhodnuta už říct aspoň Lawovi svůj verdikt a později i Kogamimu. Ale nemusela jsem. Když se Kogami vracel, viděl nás v obětí. I když se snažil sám sebe uklidnit, že to obětí nic neznamená.

„Janey, miluju tě.“ Řekl Law nahlas a odtáhl se ode mne. Podívala jsem se mu do očí.

„I já tebe, Lawe. A řeknu dnes Kogamimu, že ho mám ráda, ale miluju tebe.“ Usmála jsem se na Lawa. Law se mi díval do očí, ze kterých mi ještě tekly slzy. Law mi začal rukou stírat tekoucí slzy.

„Opravdu?“ zeptal se Law vlídním hlasem. Věděl, že mu nelžu, ale rád to chtěl ještě  ode mne slyšet.

„Opravdu. Miluju jenom tebe.“ Ujistila jsem Lawa. „Jenom to pak řeknu Kogamimu.“ Dodala jsem.

„Už nemusíš. Slyšel jsem tě.“ Řekl sklesl hlas za mnou. Když jsem se otočila a Law se podíval před sebe, tak tam stál Kogami.

„Promiň, ale srdci neporučíš, ale mám tě ráda. Jen ne tak, jak by si rád.“ Omlouvala jsem se Kogamimu.

„Nevadí. Jsem rád za upřímnost. A přátelé můžeme být, ne?“ usmál se Kogami. To odmítnutí bral velice dobře.

„Jasně, že jo.“ Usmála jsem se na Kogamiho.

„Pokusím se mít i tebe nějak v lásce.“ Podíval se Kogami na Lawa.

„Slibuju, že i o to přátelství se pokusím i já.“ Slíbil Law. Byla jsem za to ráda, že se oba pokusí mezi sebou vycházet dobře. Na oba dva jsem se usmála.

„Teď si jdu lehnout. Jsem nějak KO.“ Řekla jsem oběma. Law se postavil a pomohl i mně se postavit na nohy. Oba dva mě doprovodili, před můj pokoj.

 

Rozloučili jsme se a popřáli dobrou noc. Já zalezla a šla pod sprchu, kde jsem se znovu rozbrečela. Když jsem se oblékala do pyžama, tak někdo klepal na dveře. Šla jsem otevřít. Byla to Robin s Cori.

„Ahoj Janey, můžeme dál?“ zeptala se Robin, ale Cori se už vetřela do mého pokoje. I Robin vstoupila dál a já zavřela dveře. Všechny tři jsme se namačkaly na pohovku.

„Stalo se snad něco?“ zeptala jsem se holek.

„Trafy, koukáme, že si nejistá nejen u Lawa, ale i toho Kogamiho. Můžeš nám vysvětlit, jak je to možné?“ vyhrkla na mě Cori. Cori mi občas řekne Trafy, místo Janey. Naštěstí mě takhle nejmenovala před Lawem.  I když teď by to bylo jedno.

„Tak trošku se mi Kogami líbí.“ Začala jsem s vysvětlováním.

„Trošku víc, ne?“ neodpustila si Cori.

„Mám ho ráda, ale miluju Lawa. A oba to ví.“ Nadechla jsem se a řekla jak je to s mými city.

„J-jak ví?“ dostala ze sebe Robin překvapeně.

„Oba se mi nedávno vyznali. Nebo spíš Kogami. Law se nevyznal, ale taky to nepopřel. A dali mi čas na rozmyšlenou. Měla jsem jim dát odpověď po tomto případu. Ale dneska se mi i Law vyznal a já díky dnešní akci si své city uvědomila. Lawa miluju z celého srdce. Kogamiho mám hodně ráda. Dalo by se říct, jako svého bratra. Takže ho svým způsobem taky miluju. A dejme tomu, že Lawovi i Kogamimu jsem řekla pravdu o svých citech.“ Snažila jsem se to holkám nějak vysvětlit.

„T-ty ses Lawovi vyznala?“ stále žasla Robin.

„Ano, ale hned poté, co se Law vyznal mně. Kogami řekl, že mě přesto miluje, ale respektuje mé rozhodnutí. A oba mi slíbili, že mezi sebou budou vycházet jak nejlíp to jde.“ Vysvětlila jsem, jak to bylo doopravdy.

„Ty máš takové štígro.“ Posteskla si Cori.

„Neboj, i vy se dáte dohromady. Ty s Daikim a Robin se Zorem.“ Snažila jsem se obě utěšit.

„Nemyslím si.“ Posteskla si Robin.

„Ale jo. Věřím tomu.“ Povzbuzovala jsem Robin.

„Hele vsaďme se. Jestli já se dám dohromady s Daikim a Robin se Zorem, tak ti koupíme malibu. Pokud se pleteš ty, tak na měsíc přestaneš koukat na anime.“ Navrhla mi Cori. Byla to lákavá nabídka, ale zase jsem nechtěla projet a měsíc bez anime nepřežiju.

„Nejdu do toho. A klidně mi říkejte srabe. Vím na sto procent, že Daiki miluje tebe Cori a Zoro tebe Robin. Jen nevím, kdy se vám vyznají. A navádět je zase nechci.“ Odmítla jsem tu sázku.

„Škoda, byla by sranda.“ Pronesla Cori. Ale srabem mě nenazvala, za což jsem byla ráda.

,,Holky, nechci vás vyhánět, ale já bych si ráda šla už lehnout, jestli dovolíte.“ Omlouvala jsem se holkám.

„Nevadí, i já jsem nějak KO.“ Souhlasila se mnou Robin.

„Dobrá, ale zítra se zase stavíme a pokecáme.“ Souhlasila i Cori. Obě mě objaly a já je. Pak jsem je doprovodila ke dveřím. Když holky zašly za roh, tak jsem zavřela dveře a šla si lehnout. Ale hned jsem neusnula. Myslela jsem na Lawa i na Kogami. A nejen na ty dva, ale i na Cori sDaikim a Robin se Zorem. Nakonec jsem zabrala a usnula.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.