Anime World CZ/SK - Příběhy

5. První mise: Past

Law:

 

Netrpělivě jsem čekal na centrále, kde jsem se snažil najít informace o Toyohisovi. Z toho všeho jsem měl blbý pocit. Nelíbilo se mi, že Janey je s tím chlapem. Sice jsem Janey nevyznal svou lásku, ale taky to nezapřel. Sám jsem nevěděl, co a jak ke komu cítím. Jediné co jsem věděl bylo to, že toho muže nenávidím. Nepadl mi do oka.

,,Země volá Lawa, halo.“ Ozval se hlas vedle mě. Vzpamatoval jsem se a podíval se na Zora.

,,Eh…Co?“ dostal jsem ze sebe překvapeně.

,,Jsi nějak mimo.“ Konstatoval Zoro. Děje se něco?“ zajímalo Zora.

,,N-ne nic.“ dostal jsem ze sebe.

,,Tak proč nereaguješ na svůj počítač?“ zeptal se mě Zoro. Podíval jsem se na monitor. Počítač něco na Toyohisu našel.

,,Jenom jsem se zamyslel.“ přiznal jsem barvu Zorovi. Pak se věnoval zprávě z počítač. Nic moc zajímavého tam nebylo. Teda až na jednu drobnost. Byl hledaným zločince, kde se zjistila jeho záliba. Miloval lov. Ze začátku jsem tomu lovu nerozuměl, ale pak mi to došlo. On lovil lidi. Dostal jsem strach o Janey.

,,Ginozo, našel jsem něco.“ Promluvil jsem nahlas, aby mě všichni slyšeli. Každý se na mě podíval. Ginoza naznačil, abych jsem promluvil. ,,Toyohisa má nejen trestný rejstřík, který je hledaný ze zločinu a nepovedlo se ho chytit, ale taky si hoví  lovu. Ale ne ledajakém. Nejde o poklady, i když svým způsobem pro něho je to zábava Chci tím říct, že loví a pak zabijí lidi. Převážně ženy.“ domluvil jsem a doufal, že jsem to vysvětlil pochopitelně. Nejen Ginoza, ale i ostatní na mě koukali s vyvalenýma očima.

,,Takže si myslíš, že zbytek je v nebezpečí?“ Zeptal se mě Ginoza.

„Ano myslím si to.“ přikývl jsem na souhlas.

,,Ozvěte se Robin. Pak uvidíme co dál.“ Rozhodl Ginoza. Law se hned pustil do práce a snažil se dovolat Robin. Jenže ta to nebrala.

,,Ginozo, neozývají se.“ řekl jsem naštvaně. Měl jsem zlost, ale sám na sebe. Že jsem si nevybojoval, jít do akce s Janey. Teď bylo pozdě.

,,Jedeme.“ Rozhodl Ginoza. Všichni jsme se postavili, hodili na sebe bundy a šli k druhému autu a jeli jsme do obchoďáku.

 

Janey:

 

Jakmile hlas přestal mluvit, což jsme poznali, že to byl Toyohisa. Hologramem místnost, ve které jsme byli se změnila na les. Došlo nám, že půjde o lov na život a na smrt. Já, Robin, Kogami, Tsunemori a Kagari jsme lovná zvěř a Toyohisa je lovec, který nás chce zničit. Jenže mi byli neozbrojeni. Sice jsme si zbraně vzali, ale nechali jsem je v autě. Takže jsme byli bez braní. Z anime jsem věděla, že Kogami je dobrý v bojování tělo na tělo. Což určitě uměl i Kagiri a Tsunemori. Jenom já a Robin ne. Nebo aspoň jsme si to mysleli. Ale nikdo neprotestoval ani si nestěžoval.

,,Musíme najít místo se signálem a spojit se se základnou.“ zašeptala Tsunemori. Všichni jsme ji rozuměli.

,,Máme se teď rozdělit?“ zeptala jsem se Tsunemori.

,,Bude to tak lepší. Já půjdu na průzkum s Kagarima vy zbytek půjdete s Kogamim.“ rozhodla Tsunemori. Kagari už byl natěšen. Ale nic neříkal. ,,Vy jděte do posledního patra. My se postaráme o zbytek.“ dodala a už s Kagarim šla na protější stranu. Já, Robin a Kogami jsme osaměli. Věděla jsem, že Robin bude muset vymyslet plán. I Kogami na to čekal.

,,Tak jdeme na to, ne?“ ozvala se Robin.

,,Jasně, ale jak chceš začít?“ zeptala jsem se Robin. Došlo jí, že to musí vymyslet ona jako vyšetřovatel. Od prvního patra po poslední patro budeme prohledávat na patře pokoje. Nikdo nepůjde hledat o patra níž, než to dřív řeknu. Aby se nestalo fopá.“ rozhodla Robin. Oba jsme přikývli, že rozumíme. A taky jsme vyrazili.

 

Zoro:

 

Když se zbytek týmu, který jel do obchodní budovy, neozval, tak jsem dostal strach. Ne o sebe, nebo ostatní lidi, ale o Robin. Byla plachá, ale statečná. Chtěl jsem se o ni postarat, ale nevyšlo to. Cestou jsme stále zkoušeli se se zbytkem spojit, ale nebylo to možné. Někdo nám rušil spojení. Což se dalo čekat.

 

Dojeli jsme do obchodního domu. Vylezli jsme z auta a Ginoza nám připravil zbraně. Všichni jsem si to nastavili na omračování.

,,Na zabití si to nařiďte, pokud to bude bezvýchodná situace.“ rozkázal nám Ginoza. My jsme přikývli na souhlas a šli jsem všichni do obchoďáku.

 

Janey:

 

Při rozkazu od Robin se náhle ozvala rána. Všichni jsme se běželi schovat. Došlo mi, i Kogamimu, že se jedná o brokovnici. Nevím jak je to možné, ale ve zbraních jsem se orientovala. Jenže z úkrytu, když jsme se podívali, tak nebylo vidět ani na krok. Věděli jsme, že Toyohisa má výhodu, že v té tmě vidí, protože na očích měl svítilnu, který mu oznamovala naší polohu.

 

Utíkali jsme do nejbližšího pokoje. Otevřeli jsme dveře a vstoupili dál. Nikdo v místnosti nebyl. Ale svým způsobem, když jsme do toho pokoje vstoupili, vstoupili jsme do slepé uličky. Ale neřešili jsme to. Protože lepší se schovat, než bezmyšlenkovitě utíkat. I když hrozilo, že nás snad najde a zabije. Kogami začal nosit stůl a židli ke dveřím. Aby zabarikádoval pokoj. Když mi to došlo, tak jsem mu pomohla. Robin se o to taky chtěla postarat, ale klepaly se jí ruce na tolik, že jsme ji nechali si sednout, že se o to my dva postaráme. Robin nakonec souhlasila. Z chodby jsme slyšeli robopsy. Nebo-li psi ze stroje. Ti dokázali kohokoliv zneškodnit, zabít, že jim rozpárou hrdlo. Když jsme s Kogamim vše zabarikádovali, tak jsem se podívali na okno, které tu bylo. Ale utéct odtud bylo nemožné. Okno bylo obklopeno mříží, takže nikdo by tím oknem neprošel. V tom jsme uslyšeli hlas.

,,Mně se neschováte. Znám to tu píď na píď.“ Zasmál se hlas, který opravdu patřil Toyohisovi. My tři mlčeli. I Robin, která si rukou zacpala ústa, aby ze sebe nevydala žádnou hlásku. Když v tom se ozvaly další dvě rány. A dveře, kde jsme se schovávali byli rozčílené a na nás Toyohisa mířil pistolí. Teď by se nám ty zbraně hodily. Pomyslela jsem si. ,,Teď se můžete rozloučit, protože se už nikdy nesetkáte.“ zasmál se  a mířil na nás brokovnicí. Chtěla jsem něco vymyslet, ale nešlo mi to. Bála jsem se, ale strach bych nikdy nepřipustila. A taky Robin mi dodávala odvahu, když se mě chytla za ruku. Když se Kogami snažil domluvit s Tsunemori, tak i toto bylo blokováno. Rušiček teda muselo být víc, než jenom jedna. Zavřela jsem oči a byla připravena n smrt. Ale žádná rána se neozvala. Znovu jsem otevřela oči a Tsunemori s Kagirim měli v ruce tyče, které našli a ránou do hlavy Toyohisu omráčili. Tsunemori ho hned svázala, aby neutekl, až se probere.

,,Právě včas.“ pronesla jsem s úlevou v hlase. Postavila jsem se na nohy a pomohla jsem vstát Robin. Hologram zmizel a zase to byla budova obchodního centra.

,,Zkusím se spojit se základnou.“ rozhodl Kogame a promluvil do vysílačky. ,,Tady orel jedna, slyšíte mě?“ promluvil a my čekali na nějakou odpověď.

,,Tady Orel dva slyšíme, co se u vás děje?“ ozval se Ginoza z vysílačky. Ulevilo se nám, že smrtí Toyohisi nezmizel hologram, ale i ta rušička nebyla. Kogami ve zkratce řekl, co se stalo. ,,Hned jsme u vás.“ oznámil nám . Kogami mu řekl v jakém patře jsme i v jakém pokoji. Po chvíli přijel za námi zbytek týmu. Ginoza si přezval omráčeného Toyohisu a šel s ním do auta. Když Ginoza zmizel, tak se Zoro neovládl a objal překvapenou Robin. Všimla jsem si, že Robin má co dělat, aby se nerozbrečela.

,,Zoro, to stačí. Umačkáš ji.“ snažila se Cori odtáhnout Zora od Robin. Zoro pustil Robin.

,,Bál jsem se o tebe.“ řekl Zoro nahlas. Pak si to uvědomil, že jsem ho slyšeli všichni. Hned mu zrudly tváře. I Robin, protože toto nečekala. A kdo by to čekal, že? Když jsem se podívala na Lawa, všimla jsem si, že má co dělat, aby nešel ke mně a neobjal mě taky. Ale ovládl se a neudělal to.

,,Vraťme se. Tam vyslechneme Toyohisu.“ rozhodl Ginoza. Vzal omráčeného Toyohisa a šel do výtahu. My ostatní jsem Ginoza následovali.

 

Naštěstí venku byly dvě auta, tak jsem se nemuseli mačkat v tom jednom autě.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.