Realita či sen? - 3. První mise: Mrtvoly žen
Informace:
Při prvním případě mají hned dvě mrtvoly žen, ze tří. První vyšetřování zjišťuje, že někdo vymazal z videonahrávky časy a úseky, kdy byly ženy uneseny a zabiti.
Pokračování užijte si to a omluvte mé chyby :)
3. První mise: Mrtvé ženy
Ginoza se podíval na obrazovku, kde se objevila zpráva, o co přesně jde. I my ostatní jsem se dívali. Ale mně, Lawovi, Robin, Zorovi, Cori a Daikimu to nic neříkalo. Ostatní nejspíš věděli, kde to je. Ginoza s Tsunemori si vzali sáčko vyšetřovatelů a taky je podali Robin, Cori a Daikimu. Ti si to na sebe hodili. Rychlými kroky jsme šli do garáže do velkého auta, se kterým jsme jeli na místo činu.
Vyšetřovatelé seděli vepředu a my chytači jsme se mačkali vzadu. Seděla jsem vedle Lawa a Kagomiho. Naproti mně seděl Kagari, který se culil od ucha k uchu. Jelo se mlčky. Nikdo nepromluvil žádné slovo. Ani nebylo o čem mluvit, protože o případu jsme toho moc nevěděli. Ale tušila jsem, že pěkný pohled to nebude. Protože co jsem si z anime pamatovala, tak nikdy nebyl pěkný pohled na mrtvolu. V jedno jsem doufala, a to v to, aby se mi neudělalo od žaludku zle. Kdybych vyvrhla snídani, tak bych byla nejen rudá, ale hlavně bych jsem se cítila trapně a chtěla bych jsem se zahrabat do země jak nejdál by to šlo.
Po nějaké té době jízdy auto zastavilo. Tomomi, který seděl na kraji otevřel dveře. A my si postupně vystoupili z auta. I vyšetřovatelé si vystoupili.
,,Jdeme za ředitelem obchodního domu, abych jsme zjistili více, co se tu stalo.“ rozhodl Ginoza. Všichni jsme jenom přikývli na souhlas a vyrazili jsme do budovy.
Zastavili jsme se u recepce. Ginoza nám naznačil ať jsme tam, kde jsme a sám šel k recepci. Sice umím odezírat ze rtů, ale tady jsem to nezkoušela. Protože na rty Ginoza jsem neviděla, jenom na rty recepční. Asi bych z toho si vydedukovala, na co se Ginoza ptá, ale nechtěla jsem špiclovat, tak jsem to nechala být. Ginoza se za chvilku vrátil
,,Máme tu počkat na ředitele.“ oznámil nám Ginoza.
,,Za jak dlouho dorazí?“ zeptal se Kagari Ginozi.
,,Říkala tak za půl hodiny.“ řekl trošku nevrle Ginoza.
,,Ale to nám pachatel může zdrhnout.“ protestoval Kagiri.
,,Vím, ale ředitel nemá jak si teď čas.“ zabručel Ginoza. Nikomu z nás se to nelíbilo.
,,A proč tam nevkročit a přerušit ředitele od té důležité práce?“ zeptala se Cori.
,,Tento ředitel je i diplomat a nemůžeme na něj. Je pod ochranou prezidenta.“ povzdychl si Ginoza.
,,A co když tím vrahem je zrovna on? Co se bude pak dít?“ zeptala jsem se, co se klidně může stát.
,,Nakopeme prezidentovi ten jeho zadek a ředitele pak v klidu můžeme zatknout.“ ušklíbl se Kagiri.
,,Tak to nezní špatně, ale podle mě je to nereálné. Což je škoda.“ řekla Cori, která by se zachovala stejně, jako Kagiri.
,,Ne prezident jede v těchto nekalých plánech taky.“ promluvil Tomimi. Všichni jsme se na něho podívali.
,,I to je možné, ale žádné spekulace. Na vše přijdeme časem, při vyšetřování.“ zarazil nás Ginoza. Ale v duchu si říkal, jak s námi souhlasí. Někdo si mezitím sedl na pohovku, někdo stál. Po této debatě, nikdo nic neřekl. Mlčky jsme čekali, až se uráčí ředidel obchodního domu ukázat. Ten se nakonec objevil.
,,Omlouvám se za zpoždění, ale měl jsem důležitý hovor.“ hned se ředitel začal omlouvat.
,,V pořádku. Můžeme jít do vaší kanceláře?“ zeptal se Ginoza.
,,Jistě že. Jen Pojďte.“ souhlasil ředitel a už nás vedl do výtahu.
Výtah byl dlouhý, tak jsme se nakonec do něho vešli všichni. I nás dokonce uvezl nahoru, aniž bychom se nějak zasekli. Za což jsem byla ráda protože, když jede ve výtahu víc lidí, tak mám závratě. Jinak mi výtahy a úzké místnosti nevadí. Jen tam nesmí být až moc lidí, jako teď.
Ředitel nás dovedl do jeho kanceláře. Šli jsme zadními dveřmi, takže jsme sekretářku neviděli. V jeho kanceláři si Ginoza, Tsunemori a Cori sedli naproti řediteli. Já, Kogami, Law a Zoro sedli na pohovku. Yayoi, Kagari a Tomomi stáli.
,,Mé jméno je, Senguji Toyohisa. A klidně můžete odjed pryč. Potvrdilo se, že to byla nehoda.“ představil se nám ředitel a hned nás zase vyháněl pryč. Něco mi tu nesedělo, ale nebyla jsem jediná.
,,Tak proč jste nás povolal?“ zeptal se Ginoza, kterému se to taky nelíbilo. Nikdo z nás řediteli nevěřil.
,,Mysleli jsme, že to byla vražda, ale ukázalo se, že to byla nehoda. A já se vám už nedovolal.“ zalhal Toyohisa.
,,To nechte posoudit nás, jestli to byla nehoda, nebo vražda.“ řekl přísným, ale klidným hlasem Ginoza.
,,Ale, opravdu vás tu není zapotřebí.“ dál trval na svém Toyohisa.
,,Už jste nás jednou povolal, tak mi to nevzdáme. Hned se vrhneme na vyšetřování. Nebo jste vraždil vy a snažíte se to zamaskovat?“ řekl ironicky Ginoza. Na čele Toyohisi jsem si všimla jeho potu na čele. Lhal a nechtěl, abychom tu čmuchali. To bylo jasné jak facka. I ostatním to došlo.
,,A-ale to opravdu není nutné.“ dál se bránil Toyohisa. Ale bylo to prd platné. Ginoza si vyžádal veškerá videa z bezpečných kamer. Toyohisa to udělal velmi nerad.
,,Yayoi, podívej se na ty záznamy.“ požádal Ginoza Yayoi.
,,Ano.“ odpověděla Yayoi a hned zasedla k počítači, který v kanceláři byl. Po chvíli jsme sledovali na video obrazcích veškeré obchody, chodby i wc, jak houf lidí chodí po obchodním domě. Yayoi se snažila najít videa, kde by byla oběť, ale nic nenašla. Ale zjistila, že ty záznamy někdo vymazal. A došlo to nejen mně, ale i ostatním. Ginoza se podíval na Toyoshisu.
,,Proč na žádném videu není naše oběť, když tu byla?“ zeptal se zostra Ginoza.
,,T-to ne-netuším.“ soukal ze sebe Toyoshisa.
,,Teď se připravte, že tu vše prozkoumáme! Nevymluvíte nám, že to byla nehoda!“ rozčiloval se Ginoza. Toyoshisa se na nic nezmohl. ,,Robin, Janey, Kogami, Tsunemori, Daiki a Law půjdete se podívat na tu mrtvolu! My ostatní se postaráme o zbytek!“ rozhodl. Nikdo neprotestoval. Naše šestice jsme se odebrali z kanceláře k výtahu a jeli ještě o tři patra výš.
V jedné kanceláři bylo rušno. Byly tam roboti, kteří hlídali vchod do místnosti. Nechtěly tam nikoho pustit, jak jim to bylo na řízeno. Ale my, když jsem se prokázali od policie, tak nás pustili, abychom mohli vykonat svou práci.
Všichni jsme se šli podívat na tu mrtvou ženu. Nebyl to moc pěkný pohled. Mrtvola ženy byla rozřezaná na části. Byla sestavena jako kostra. Jen s rozdílem, že vše bylo od krve. Myslela jsem si, že to nevydržím, nebo spíš můj žaludek, že o nevydrží, ale naštěstí jsem se držela. Ale musela jsem mít ruku na ústech, abych ten puch zmírnila, ale bylo mi to prd platné.
,,Janey, kdyby ti bylo zle, klidně odejdi.“ pošeptal mi do ucha Kogami. Jenom jsem přikývla hlavou na souhlas a podívala jsem se na Robin. Ta byla bílá, jak stěna. Došlo mi, že ještě chvilku a bude zvracet. Už jsem se chystala říct, že je mi zle, že jdu ven s Robin, ale nebylo to zapotřebí. Tsunemori zakryla dekou mrtvolu. Na Robin bylo znát, že je to lepší.
,,Myslím si, že těch mrtvou bude víc.“ pronesla jsem, aniž bych jsem si uvědomila, že jsem to řekla nahlas. Všichni se na mě podívali. Došlo mi, že jsem to řekla nahlas, i když v plánu jsem to neměla. ,,Eh…To je jenom má teorie.“ dostala jsem ze sebe.
,,Taky to tuším.“ připojil se ke mně Law. V tom Robin se ozval vysílač. Hned přijala hovor. Objevil se hologram Ginozi.
,,Jestli jste tam nahoře skončili, prohledejte celý areál budovy! Vypadá to, že tu musí být ještě takové dvě tři mrtvoly!“ řekl zlostně Ginoza. Došlo mi, že se zlobí, na Toyohisu a ne na nás, ale vztek byl tak silný, že to řekl rozzlobeně. Robin měla co dělat, aby se nerozbrečela. Chtěla jsem se ozvat, že chápu, že má vztek, ale nemusí na Robin tak ječet, ale Tsunemori byla rychlejší.
,,Ginozo, prosím mírněji. Jsou tu nováčci.“ řekla klidným, ale rozhodným hlasem Tsunemori. Ginoza radši hovor ukončil a my se na sebe všichni podívali. ,,Rozdělíme se na tři skupiny. Vy prohledáte přízemí, kde jsou garáže.“ a ukázala na mě a Robin. ,,Vy dva první patro.“ ukázala na Zora a Daikiho. ,,A já s Kogamim druhé patro. Budeme ve spojení. Když někdo něco najde, zavolá ostatním.“ rozkázala nám. Nikdo neprotestoval.
Výtahem jsem se s Robin dostala do přízemí, kde byly garáže. Tsunemori nám usnadnila práci, že nám dala zbraně. Tou zbraní jsme mohli nepřítele omráčit, nebo i zabít. Záleželo na situaci. Ale všichni jsme si to aktivovali na omráčení. Potřebovali jsme vraha živého a ne mrtvého.
Já i Robin jsme šli za sebou. Já jako první a Robin za mnou. Ráda bych jsem ji držela za ruku a utěšovala, ale měly jsme práci, a ta byla důležitá. Pokud jsme nechtěly, aby přišla další žena o život. Tušila jsem, že půjde spíše o ženy, než muže. Ale důkaz jsem neměla. Byla to jenom má domněnka.
,,Hele, támhle něco je.“ ukázala Robin před sebe. Podívala jsem se tím směrem. Na kapotě nějakého auta ležela postava. Podle oblečení to byla žena.
,,Jdu tam, kryj mě.“ pošeptala jsem Robin do ucha. Ta než stačila jakkoliv reagovat, tak já byla pryč.
Přišla jsem k tomu autu. Na kapotě ležela rozřezaná žena. Stejně jako u té první oběti. Vytočila jsem číslo Tsunemori, která to po chvíli zvedla. Rukou jsem Robin naznačila, aby šla blíž.
,,Našly jste něco?“ zeptala se Tsunemori.
,,Ano. Další tělo ženy. Rozřezané tělo leží na kapotě nějakého auta.“ potvrdila jsem nález těla.
,,Hned tam budeme.“ oznámila nám Tsunemori. A hovor ukončily. S Robin jsme šly ke dveřím, kterými jsme se dostaly do garáží. Nechtěla jsem, aby Robin byla u těla, když jí to nedělá dobře. I mně se ulevilo, protože moc pěkný pohled to nebyl. Po chvíli přišla Tsunemori, Kogami, Daiki a Law.
Tsunemori se chystala něco říct, ale já jsem rukou ukázala, kde je mrtvola. Všichni jsme tam znovu mlčky vyrazili. Já a Robin jsme šly jako poslední. Vidět tu mrtvolu znovu jsme moc nechtěly. Tsunemori se hned ozvala Ginozovi.
,,Našli jste něco Tsunemori?“ zeptal se hned Ginozo mírnějším hlasem.
,,Ano. Další tělo ženy. V garážích na kapotě jednoho auta. Stejný způsob jako u té první oběti.“ přikývla Tsunemori.
,,Postarejte se o tělo. Za hodinu se sejdeme u auta.“ rozkázal Ginoza a hovor ukončil. Všichni jsme se dali do práce. Jako u první oběti, jsme tělo přikryli. Pak jsme zavolali techniky, aby tělo zabalili a odvezli na soudní. Když se tak stalo, tak jsme šli k autu. Nikdo tam ještě nebyl. Jinak kromě mě a Robin se třetí oběť neobjevila.
Když jsme se všichni sešli u auta, tak jsme na něj nasedli a jeli na centrálu. Naše práce tu prozatím skončila, ale ne zcela. Měli jsme právomoce čmuchat a slídit dál. Nikdo nechtěl věřit, že tam jsou jenom dvě mrtvoly, když se zjistilo, že byly pohřešované tři ženy. Z toho ty dvě se našly. Mrtvé.