Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Rozdělení na vyšetřovatele a chytače

Janey:

 

Rozhlédla jsem se kolem dokola. Nic mi to místo neříkalo. Jestli je to anime Psycho-Pass, tak kde to kruci jsme? Zamyslela jsem se. V tom jsem si uvědomila, že mi někdo drtí ruku. Když jsem se podívala, kdo to je, tak to byla Robin. Jak jen to šlo, její ruku jsem taky stiskla. Nejen jí, ale i sama sobě, jsem dodala odvahu.

,,Tak víte, kde to jsme?“ promluvil modrovlasý muž, což byl Daiki.

,,Ne a vy?“ odpověděla Cori.

,,Já to anime maličko znám. Viděla jsem zatím šest dílů, ale kde přesně jsme to nemám ani páru.“ přiznala jsem. Uvědomila jsem si, že všichni na mě upřeli zrak. ,,Jde tu o to, že je tu mnoho potenciálních pachatelů, psychicky labilních, kteří provádějí špatnosti. Z anime znám dva vyšetřovatele a čtyři chytače. Vyšetřovatelé dohlížejí na chytače, kteří jsou zločincky s narušenou psychikou, kteří jsou pod dohledem vyšetřovatelů a pomáhá jim chytat zločince, kteří si posílají do léčeben.“ snažila jsem se to nějak vysvětlit. ,,Sama tomu ještě pořádně nerozumím. Z první řady, která má dvacet dva dílů, já jsem  viděla jen šest.“ dodala jsem, že sama tomu pořádně nerozumím.

,,Já jsem Cori.“ představila se chlapům Cori.

,,Já jsem Janey.“ taky jsem se představila.

,,Robin.“ i Robin se představila.

,,Aomine Daiki.“ Představil se Daiki.

,,Law Trafalgar.“ taky se nám představil Law.

,,Zoro Roronoa.“ i Zoro se nám představil.

,,A co teď?“ zeptala se nás všech Cori.

,,Kdybych věděla, kde to jsme, tak bych asi návrh měla, ale takhle?“ ozvala jsem se a pokrčila jsem rameny. Robin mi stále drtila ruku. V tom se otevřely dveře budovy a vylezl z nich muž. Od prvního pohledu jsem věděla, o koho jde, ale na jméno jsem si nemohla vzpomenout.

,,Konečně jste tady! Máte dvacetiminutové zpoždění!“ řekl dost přísně. Chvilku jsme na něho všichni zírali. Já se snažila přijít na jeho jméno ale ne a ne mi naskočit. Z toho dle anime jsem si pamatovala jenom jedno jméno. A to chytače, bývalého vyšetřovatele Kagomiho. Ale jen Kagomi, křesní jméno jsem si taky nepamatovala.

,,Veliteli Ginozo, kam…“ nedořekl dívčí hlas. Když jsem dívku zahlédla, taky jsem ji hned poznala, ale na jméno si ne a ne vzpomenout. Jako obvykle.

,,Vyšetřovatelko Tsunemori! Ubytujte tuhle výpomoc!“ rozkázal muž jménem Ginozo. Hned jsem si vzpomněla, že kagomi mu říká Gino.

,,Ano pane.“ zasalutovala dívka. Pak se otočila na nás. ,,Pojďte za mnou.“ vyzvala nás. Všichni jsme se na sebe podívali a pak vyrazili za Tsunemori.

 

Vedla nás budovou. Cestou jsme na pár lidí narazili, ale ti nás ignorovali a my je. I Tsunemori je ignorovala.

,,Nejdřív odvedeme do pokojů chytače.“ rozhodla Tsunemori. Všichni jsme přikývli na souhlas. Došlo mi při procházení zavřených dveří, že sem patří chytači, kteří jsou pod dohledem. ,,Janey, tady je tvůj pokoj.“ oznámila mi u jednich dveří. Udělala jsem krok vpřed, že si dveře otevřu a vlezu do svého pokoje, když se otevřely dveře nalevo vedle mých dveří a vyšel muž. Nejen, že jsem ho poznala, ale věděla jsem i jeho jméno. Kagomi. Ruku jsem nechala na klice od mých dveří a zírala na Kagomiho jako na nějaký obraz.

,,Tak posila dorazila.“ pronesl Kagomi. Nezněla to jako otázka, spíš jako konstatování. Já se v tu chvíli vzpamatovala a zachovala jsem se jako zbabělec. Rychle jsem otevřela dveře a vpadla do svého pokoje a zabouchla dveře. Jako malé děcko, které se bojí cizích lidí. Ani mi nedošlo, že nevím, kteří dva jsou chytači jako já. A ani kde kdo má svůj pokoj.

 

Law:

 

Když se oval mužský hlas, podíval jsem se, kdo to je. Byl to mladík, který podle všeho byl taky chytačem. Když Janey se podívala na toho muže, všiml jsem si jejího výrazu. Došlo mi, že ho poznala. Už mě to ani nepřekvapovalo. Ale jedna věc mě překvapila a to tak, že když Janey se vzpamatovala, tak hned zalezla do svého pokoje a zavřela jsem. Nechápal jsem proč to tak učinila. Ale cítil jsem, že mi bude tento muž nesympatický. Nevím proč, ale takto jsem se cítil.

,,Ano jsou. Ta dívka, co zmizela v pokoji je Janey.“ představila ta mladá dáma, její jméno si bohužel nepamatuju, Janey, která už byla ve svém pokoji. ,,Tohle je Law, který má pokoj, hned vedle Janey.“ pokračovala v představování. Cítil jsem nadšení, že jsem vedle Janey. Ale ničemu jsem nerozuměl. Ale čekal jsem, až nám toho muže ta dívka představí. ,,A poslední chytač je Zoro. A vyšetřovatelé je Cori, Robin a Daiki.“ představila nakonec nás. Teď nastala chvíle zjistit jméno toho muže. ,,A to je chytač Kagomi.“ řekla jeho jméno. Prohlídl jsem si ho od hlavy až k patě. Pak jsem potichu mlčky šel do svého pokoje.

 

Robin:

 

Když dívka jménem Tsunemori všechny představila, tak mi došlo, že já jako slabý článek budu vyšetřovatelem. Ale asi lepší, než být chytač. Reakce Janey, když viděla Kagomiho mě velice překvapila. Držela jsme se Janey pevně za ruku, ale v tu chvíli se mi vytrhla ani nevím jak. Podívala jsem se na Cori a ta na mě. Taky jí to vrtalo hlavou. Takhle se nikdy nezachovala.

,,Tak, teď jdeme ubytovat vás tři.“ řekla Tsunemori a vedla nás zbylý tři do prvního patra.

 

Já měla naštěstí pokoj uprostřed. Mezi Cori a Daikim. Ale než jsme my tři zalezli do svých pokojů, tak Tsunemori nám oznámila, že za patnáct minut si pro nás přijde a odvede do řídící místnosti. Kagomi byl s námi. Tsunemori ho poté požádala, aby to oznámil Janey, Lawovi a Zorovi. Ten jenom přikývl a už byl pryč.

 

V šatníku jsem měla oblečení, ale všimla jsem si malého zrcátka. Otevřela jsem víčko. V tom momentě se objevil hologram s oblečením. Chtěla jsem nějak vymazat, ale povedlo se mi zmáčknou nejspíš enter, protože jsem náhle byla v tom oblečení. Žasla jsem nad tím. Janey by mi to nejspíš vysvětlila, ale momentálně byla ve svém pokoji. Ani nevím jestli tam do těch pokojů chytačů taky smíme jít. Ale nakonec na princip toho podivného zrcátka jsem přišla a vybrala si příslušný oblek jako vyšetřovatel. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít. Byla tam Cori v podobném oblečení, jako já. Chtěla jsem Cori pozvat dál, ale v tom se objevila Tsunemori i Daiki.

,,Tak můžeme vyrazit?“ zeptala se nás. Všichni jsme mlčky přikývli a vyrazili na Tsunemori.

 

Zoro:

 

Jakmile jsem zjistil jaký mám pokoj, tak jsem se hned ubytoval. Nebo spíš prohlídl pokoj. Pohovka, stůl, na něm počítač, koupelna, kuchyně i tělocvična. Na nočním stolku leželo něco zvláštního. Když jsem si to zval do ruky, myslel jsem si, že je to zrcátko, ale když jsem to otevřel, vykoukl na mě hologram oblečení. Nevím jak, ale rychle jsem se v tom zorientoval a už měl na sobě jiné oblečení. Vybral jsem si takové, které mi sedlo a bylo pohodlné. Chystal jsem si lehnout na pohovku, že si na chvíli odpočinu a popřemýšlím, co se tu děje. Jenže někdo zaklepal na dveře. Tak jsem šel ke dveřím a otevřel dveře. Stál tam Kagomi, nebo aspoň myslím, že se tak jmenoval.

,,Za patnáct minut si pro tebe přijdu. Půjdeme na centrálu.“ oznámil Kagomi a hned šel ke dveřím, kde byl Law. Já zavřel dveře a šel se podívat do koupelny. Věděl jsem, že sprchu nestíhám. Po nějaké době se znovu ozvalo zaklepání a tam byl Kagomi, který si pro mě přišel. Hned jsem vyzvedli Lawa  a Janey a šli do centrálu.

 

Law:

 

Když jsem vlezl do svého pokoje, tak jsem se rozhlédl kolem sebe. Místo postele zde byla pohovka, stůl, počítač, koupelna, kuchyňka. Malé, ale útulné. Pomyslel jsem si. Po nějaké době se ozvalo zaklepání na dveře. Šel jsem otevřít dveře. V nich stál ten muž, který je mi nesympaticý. Než jsem stačil něco říct, tak promluvil on.

,,Za patnáct minut si pro tebe přijdu. Půjdeme na centrálu.“ oznámil mi ten muž. Na jeho jméno jsem si nemohl vzpomenout. Jenom jsem hlavou přikývl, že rozumím a zase jsem ty dveře zavřel. Sedl jsem si na pohovku a začal uvažovat. Ani mi nedošlo, že uběhlo těch patnáct minut. Když se ten muž znovu objevil u dveří, byl s ním i Zoro. Došlo mi, že je čas jít.

 

Janey:

 

Jakmile jsem se schovala ve svém pokoji, tak jsem se zhroutila na zem. Nejen, že tu byl Law, ale i Kagomi, který se mi taky líbil jako Law. A teď tu jsou dva krasavci. Jak tohle přežiju, netuším. Pomyslela jsem si. Poté jsem si šla prohlédnout pokoj.

 

Byl docela velký a přišlo mi to i útulný. Na nočním stolku jsem našla předmět, kterým se dalo změnit oblečení. Hned jsem si ho změnila. Se svým vzhledem jsem byla spokojena. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Opatrně a nejistě jsem šla otevře dveře.

 

Ve dveřích stál Kagomi. Když jsem se na něho podíval , tak se usmíval. Já nevím jak jsem se tvářila, protože jsem byla mimo sebe.

,,Smím dál?“ zeptal se a stále se usmíval.

,,J-jistěže.“ vykoktala jsem ze sebe. Uvolnila jsem mu místo u dveří a Kagomi vešel dál.

 

Hned usedl na pohovku, která měla být na spaní. Já si stoupla ke kuchyňské lince. Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali.

,,Jinak já jsem Kagomi. Zmizela si dřív, než jsem se stačil představit. Tvé jméno vím od Tsunemori.“ představil se mi Kagomi, což nemusel. Já ho znala jménem, ale nechtěla jsem nic vysvětlovat, tak jsem o tom pomlčela.

,,T-těší mě.“ dostala jsem ze sebe.

,,I mě těší. Za patnáct minut se tu pro tebe stavím. Půjde se na centrálu. Tam se seznámíš se zbytkem týmu.“ oznámil mi Kagomi. Postavil se a šel ke dveřím. ,,Já se vyprovodím. Zůstaň kde jsi.“ dodal, zvedl ruku na pozdrav a za chvilku zavřel dveře a byl pryč.

,,Uf, jestli tohle přežiju, tak to bude zázrak.“ řekla jsem nahlas s úlevou, ale jenom částečně. Hned mi došlo, že to tak lehce neskončí. Že se budu vídat, jak s Lawem, tak i Kagomim. A z toho jsem radost neměla.

 

Po patnácti minutých se ozvalo zaklepání. Přišel si pro mě Kagomi s Lawem a Zorem. Aha, tak ti dva jsou taky chytači, jako já. Blesklo mi hlavou. Zavřela jsem dveře a všichni jsme mlčky šli na centrálu.

 

Na centrále byli úplně všichni. A s každým jsme se seznámili. Vedoucím byl Ginoza, který měl nastarost Yaoyoi a Kagariho, který se mnou, Cori a Robin začal koketovat. Ale já ho moc nevnímala. Cori byla trošku vytočená a Robin trošku vyděšená. Pak nám byl představen tým Tsunemori. Což byl Kagomi a Tomomi. I my byli rozdělení. Mě měla nastarost Robin, Lawa Daiki a Zora Cori. Byla jsem ráda, že jsem s Robin, i když jí bych přála, aby měla na starost Zora. I Cori bych brala, ale Daikiho asi ne. Cori by mohla žárlit a to bych nechtěla. V tom se ozvalo poplašné zařízení. Všichni jsme se na sebe podívali. Akce začíná. Došlo mi.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.