Anime World CZ/SK - Příběhy

„Promiň Nanami, ale dneska nemůžu jen tak odejít. Mám pro tebe zprávu, ale nejdřív se tě potřebuji na něco zeptat. Co znamená tohle,“ potichu seskočil z okenního parapetu na podlahu a zachrastil mi před obličejem onou podezřelou krabičkou, kterou jsem předtím schovala za okno v koupelně. Ohnala jsem se po jeho ruce a krabičku mu z ní vyrazila. Přetočila jsem se na druhý bok a podezřelý předmět si zahrabala pod polštář. „To tě nemusí zajímat. Nevím, jak se to tam dostalo,“ snažila jsem se z toho chabě vymluvit. Nahlas vzdychl a posadil se na zem vedle mého futonu. „Pak tedy, přejdu k té zprávě: Máš se zítra dostavit ze hokagem, kvůli chuninské zkoušce,“ pronesl svým charakteristickým strnulým hlubokým hlasem, který ovšem většinou používá jen k podávání hlášení. „Tak to vyřiď dědovi Hiruzenovi, ať si trhne nohou, že se přemluvit nenechám,“ odpověděla jsem naštvaně. „Říkal jsem mu, že budeš reagovat takhle, tak dodal, ať ti když tak řeknu, že první předběžnou zkoušku jim už zařídil bez tebe a že si potřebuje jen promluvit o lékařském dohledu u následujících částí,“ kdyby nebyla tma, asi bych toho viděla víc, ale jelikož do místnosti zasahovalo jen světlo pouličních lamp, místo Kakashiho jsem viděla jen šedivý hýbající se flek. Nahlas jsem vzdychla a zvedla se do sedu: „Tak to jo. Zítra se tam zastavím, ale teď mě prosím už nechej spát.“ „Dobře, pěkně se vyspi, ale tohle si beru,“ bleskově zasunul ruku pod můj polštář a krabičku si zastrčil do kapsy, „sama víš nejlépe, že ti to nedělá vůbec dobře.“  Než jsem stačila cokoliv říct, vypařil se.

.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.

„Hehe lidi, zdravím. Jelikož jsem hlavní lékařský ninja téhle akce, řeknu vám jen jedno. Snažte se moc nezranit. Buď umřete, nebo se vraťte v pořádku. Nechci s vámi mít moc práce,“ trošku jsem si zažertovala, ale většina účastníků vypadala z mého projevu velmi zmateně. Práskla jsem se hlavou do dlaně,“ Vážně? To nikdo z vás nemá smysl pro humor? No prostě i mi v zdravotnickém oddělení se budeme snažit zajistit co nejhladší průběh zkoušky a po ukončení svého souboje má každý z vás, kdo toho bude schopen, povinnost zastavit se za mnou vzadu, abychom vyloučili možné riziko vnitřního poranění nebo podobných kravin. Chápeme?“ Nasadila jsem zářivý úsměv a vypařila se. Jo jen tak mimochodem, ano, už jsme u zkoušky s číslem 2,5. Tedy alespoň tak jsem ji nazvala já. Je čekají přípravné boje a mě v tom případě spousta práce. Proč jsme nemohly zůstat u teoretických zkoušek, při těch bylo daleko méně zranění. Hned první souboj nevypadal úplně bezpečně. No jo, ale co je v tomhle světě bezpečné. A po souboji, jako bych jim to ještě na začátku nepřipomínala, se Sasuke zdechnul. Byla jsem celkem naštvaná, ale když jsem ho viděla odcházet s Kakashim, tak jsem se trochu zklidnila. Yoroi (ninja, se kterým Sasuke bojoval) naopak nijak neprotestoval, no vlastně ani nemohl. Nakonec všechno dopadlo dobře. Nikdo neumřel a některé z „našich dětí“ dokonce postoupili, jmenovitě: Uchiha Sasuke, Aburame Shino, Nara Shikamaru, Uzumaki Naruto a z těch starších jen Hyuga Neji. Co mě ale víc naštvalo, bylo, že všichni tři nafoukaní sourozenci z Písečné vyhráli své souboje také. Ale některé „naše děti“ byli vážně zraněny. Malá Hinata byla vážně zraněna, ztratila vědomí, ale bude v pořádku, daleko větší strach mám o Rock Leeho, protože ten, po souboji s Gaarou, nedopadl úplně dobře. Bojím se, že tady ta jeho „síla mládí“ nepostačí.

.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,

„Ne ne, to není pravda,“ snažila se mi chabě odporovat Kurenai. „Ale no tak, ty vůbec nebereš v potaz to, že mou specializací je psychologie,“ zastavila jsem, přizvedla jsem se na špičky a do ucha jí s jemným úšklebkem pošeptala, „Mám tě přečtenou. Mezi vámi něco je už od akademie.“ Zachvěla se. „Jak…jak ty můžeš vědět, co bylo na akademii? K-když ty jsi nastoupila, my už měli skoro odchozeno,“ snažila se dál vymlouvat, i když už musela vědět, že hádat se se mnou o takových věcech prostě nemá smysl. Pokračovala jsem v chůzi. „A jak je vlastně Hinatě?“ snažila se po chvilce ticha oživit konverzací změnou tématu. „Ale, Hinata je silná, už je skoro v pořádku, jen si myslím, že trochu utrpěla její, už takhle téměř nulová, sebedůvěra. Jenže mě víc bavilo probírat tvůj vztah s Asumou,“ šibalsky jsem se usmála a Kurenai znovu zrudla. „M-mohla bys z-za Hinatou někdy zajít a trošku jí pomoct s tréninkem,“ snažila se rozechvěle znovu odbočit od tématu. „To bych mohla, ale teď si musíme pospíšit, za chvilku to začíná,“ usmála jsem se, udělala piruetu, vzala jsem jí za zápěstí a vyběhla s ní k aréně.

Komentáře