Odraz stínu
Informace:
Je to můj první horor a asi je dost podobný jako i další horory na této stránce. Každopádně i tak doufám že vás to také trochu zaujme a budete se bát nebo budete třeba překvapeni, a při nejhorším to po dvou větách zavřete.
Doufám že se to nikomu nestalo ani nestane a pěkné čtení!
Omluvte prosím mé chyby:3
Průhledné jezírko poblíž krásného dvoupatrového domku mělo šedou barvu, a všichni spali kromě babi a její vnučky Amálie. Babička vařila a pečení trouby, provázené pobrukováním bylo slyšet až do mého pokoje. Najednou se ale něco změnilo, pobrukování i pečení utichlo. Ticho vyplnilo celí dům. Náhlé bouchnutí jako by otřáslo s celým domem a pronásledoval ho nenávistný smích jako duch. Proplížila jsem se ke schodům a ze schodů pomalu, aby staré dřevo nevrzalo.
Došla jsem dolů a přes okraj rohu jsem se podívala co se děje. To co tam bylo, mi však vůbec neudělalo dobře. Ba i naopak, o dost hůř. O dveře ven se vsedě opíraly babi a děda. Ruce i nohy úplně bez života. Babi měla místo očí knoflíky a místo jejích perel jen drátek, a čtyři písmena na něm tvořící slovo “kill”. V ruce držela zavařovačku a zevnitř na sklu nalepení nápis: ,,Miluji tě!“ Děda měl rozřízlou pusu natvarovanou do širokého úsměvu a obě ramena propíchnutá. Nad nimi velkým krvavým nápisem napsáno: „KDE JSI? TVŮJ ČAS UŽ VYPRŠEL!“ A z horního patra se ozvala ukolébavka, kterou mám tak strašně ráda: „Ho ho Watanay a tentokrát se mi hnusila. Z horního patra se ozval křik mojí mamky a já se rozbrečela. Slzy mi tekli po tváři a já začla vidět rozmazaně. Najednou jako by na shodišti někdo stál a já slyšela jen jeho hlas. ,, Zahrajem si na hoňku? Dám ti náskok!” Jeho hlas se nejvíce podobal nepromazaným pantům. Utíkala jsem se schovat do sklepa. Otevřela jsem dveře do sklepa a seběhla po kamených schodech. Schovala jsem se za hromadu brambor a doufala, že to skončí. ,,Hra skončila, mám tě!!” Vyděšeně jsem se podívala vedle sebe. Byla jsem tam já, ale místo těla jen sláma. Obličej I krk z masa a kostí. Krk podříznutí a krvavé zorničky. Najednou se mi před očima zatmělo.
Když jsem se probudila byla jsem na pohřbu. Byla jsem v kostele. Farář říkal proslov. ,, Sešli jsme se tu nyní abychom truchlili nad zmizelou rodinou, možná živou, možná mrtvou. Nikdo neví, co se stalo.” Jak? Proč? Já žiju! Já vím jak to bylo! Vše se proměnilo v rozmazanou šmouhu a já se propadla do tmy. Byla tam ona, ta, která mi zabila rodinu. Tedy možná.
Byl to sen? Horor? Nebo jen povedený vtípek?
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
