Anime World CZ/SK - Příběhy

7. Děti ví pravdu

Skoro celý týden jsem prospala. Vzbudila jsem se najedla se a hned zase spala. Ale schopnost ovládat oheň jsem už neměla. Ten zmizel zčistajasna, jak se zčistajasna objevil. Sice jsem stále nerozuměla, jak je možné, že jsem to přežila, ale byla jsem za to ráda. Žít jsem chtěla. A to se mi splnilo. Místo Ayanamiho sice zemřel Hyuuga, ale lepší někdo než nikdo.

 

Takhle jsem se jednou probudila a bylo mi o hodně líp. Dokázala jsem se sama posadit na posteli a opřít se. Nikdo v pokoji nebyl. Což mi přišlo zvláštní, protože tu někdo většinou vždy byl. Ať Law, nebo otec, nebo děti, ale nebyla jsem sama. Jako teď.

 

Odkryla jsem se a pokusila jsem se postavit na nohy. Když v tom se otevřely dveře. V nich stál Bastien s jídlem.

,,Měla by si ještě ležet.” promluvil Bastien.

,,Už se cítím líp.” pronesla jsem.

,,Je to vidět, ale i tak by si měla odpočívat. Byla jsi a pokraji života a smrti.” řekl mi Bastien s úsměvem. ,,Ale rád tě vidím v tomto stavu.” dodal a v jeho hlase zazněla úleva i radost.

,,Díky, i já jsem ráda, že žiju.” připustila jsem. Znovu jsem zalezla do postele a opřela jsem se o polštář. Bastien tác položil přede mne. Hned jsem se pustila do jídla a to s chutí.

,,Rád tě vidím plnou života. Promluvím s otcem, aby si mohla z postele.” slíbil mi Bastien.

,,Díky moc.” poděkovala jsem s plnou pusou. V tom se rozlétly dveře a objevily se děti.

,,Janey, Janey, Janey.” křičely jeden přes druhého.

,,Děti klid, Jane snídá.” zastavil děti Bastien, aby mě nechaly v klidu najíst.

,,Posaďte se na postel.” vybídla jsme děti. Všechny děti si sundaly boty a vlezly do velké postele. Verča s Robin byly blíž ke mně zbytek naproti mě. Já do sebe hodila snídani a Bastien odnesl tác s jídlem a já zůstala s dětmi sama.

,,Jak ti je Janey?” zeptala se mě starostlivě Verča.

,,Líp.” usmála jsem se na ně. Pak jsem se zamyslela. Chtěla jsem dětem říct pravdu, že Ayanami je můj bratr, ale nedokázala jsem to. Proto jsem radši mlčela.

,,A kdy si půjdeš s námi hrát?” zeptal se Teito.

,,Až mi povolí, abych jsem mohla chodit.” vysvětlila jsem dětem.

,,Nahnala si nám strach, Janey.” promluvila trošku naštvaně Cori.

,,Promiňte, ale nikdo to vědět nesměl.” došlo mi, že děti ví o tom, co jsem podstoupila.

,,Slib nám, že se to už nebude opakovat.” požádala mě Robin o slib.

,,Slibuju.” slíbila jsem dětem a usmála jsem se na ně. Věděla jsem, že žádné příště nebude. S dětmi jsem si takhle povídala, dokud nebyl čas na oběd. Děti se se mnou rozloučily a šli do jídelny, ale ještě stačily směrem ke mně zakřičet, že po poledním čase zase přijdou. Zamávala jsem jim. Poté co odešli jsem přemýšlela, co podniknout.

 

Ležet ani sedět se mi už nechtělo a taky jsem měla hlad. Že bych jsem šla do jídelny se najíst s ostatními? Ptala jsem se sama sebe. Ale v tom někdo zaklepal na dveře. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to otec. Hned jsem se na něho usmála.

,,Jane, vidím, že je ti líp.” promluvil otec.

,,Ano je. Chci se zeptat, kdy budu moci se postavit na nohy.” řekla jsem svou otázku.

,,Horečka ustala, je vidět, že nabíráš sílu. Pokud tomu tak bude po celý dnešní den, tak zítra se můžeš jít projít ale buď se mnou, Bastienem, nebo Lawem. Sama ne.” odpověděl mi otec a slíbil, že další den, se mohu jít projít, i když podmínku k tomu měl. Ale mně nevadila. Byla jsem ráda, že se konečně dostanu z postele.

,,Slibuju.” slíbila jsem nahlas.

,,Dobrá. Teď ti dojdu pro oběd. Určitě musíš mít hlad.” usmál se otec. Poté odešel, aby mi mohl přinést oběd.

 

Seděla jsem na poseli opřená o polštář, když v tom vešel dovnitř Law s tácem, kde byl můj oběd. Nevěděla jsem, jak mám reagovat. Co mám dělat.

,,Nesu ti jídlo. Jak ti je?” zeptal se mě Law a tác s jídlem položil na mé nohy. Já se hned dala do jídla.

,,Díky, je mi líp.” odpověděla jsem Lawovi s plnou pusou. Spolkla jsem sousto. ,,Zítra už můžu se jít projít.” dodala jsem celá natěšená.

,,To rád slyším.” řekl nesměle Law. ,,A neotravovali tě moc děti?” zeptal se na děti.

,,Ne, bylo to super.” řekla jsem pravdu. Law jenom přikývl hlavou na souhlas. A sedl si na mou postel. A já jedla oběd. Když jsem jedla, tak mě Law při jídle pozoroval. Bylo to tak trošku divné. Cítila jsem nával horka, ale tekl mi po zádech studen pot. Možná jsem maličko zrudla. Nevím, ale cítila jsem teplo na tvářích. Ale nic jsem neříkala a jedla jsem mlčky.

,,Až se najíš, rád bych jsem si s tebou promluvil.” oznámil mi Law.

,,Dobře.” přikývla jsem na souhlas. Svým způsobem i já s ním chtěla mluvit, ale neměla jsem odvahu mu říct, že s ním chci něco probrat. Tak jsem byla ráda, že s tím Law přišel jako první. Ale nehltala jsem. Nechtěla jsem, aby mi zaskočilo v krku. Po chvíli jsem vše snědla. Law si ode mne vzal tác se snězeným jídlem a odložil to na stůl.

,,Co si pamatuješ, když jsem byla obalena v ohni a než si ztratila vědomí?” zeptal se mě Law. Trošku mě tím zaskočil, ale tušila jsem, kam tím směřuje.

,,Jenom útržkovitě. Když mě lapil ten oheň, tak mi bylo teplo po celém těle. Slyšela jsem hlasy, ale nerozuměla jsem jim, protože byli vzdálené. Ale jednomu slovu jsem rozuměla, i když to taky bylo vzdálené, jak někdo vykřikl miluju tě.” přiznala jsem pravdu. Ale tušila jsem, že jsem to byla já. Žádné ženy na bojišti nebyly, tak neměl kdo, než-li já vykřiknout miluju tě. Law se na mě pozorně díval. Já cítila, jak jsem zrudla.

,,Byla si to ty.” řekl potichu Law, skoro neslyšně, ale já ho slyšela pořádně.

,,Pravda, musela jsem to být já.” přikývla jsem na souhlas. Cítila jsem, že rudnu ještě víc.

,,Takže je pravda, že ke mně něco cítíš?” snažil se Law ze mě dostat city, které k němu cítím.

,,Pravdě podobně ano.” přikývla jsem na souhlas.

,,Proč si mi to neřekla dřív? Nebo aspoň v době, kdy jsem se vyznal já tobě?” zeptal se zvědavě Law.

,,Nechtěla jsem si tu lásku připustit. A taky jsi biskup.” vysvětlila jsem Lawovi.

,,Tak i když jsem biskup, tak si někoho najít mohu, i založit rodinu. Otec je biologickým otcem Teito a Bastien je biologickým otcem Fraua.” řekl mi Law, že nevidí problém, proč bychom nemohli být spolu.

,,Vím, otec mi to už říkal. Ale neví o tom, protože si prošli krutý zacházením mého bratra Ayanamiho.” přikývla jsem, že o tom už vím. Ale že nás někdo poslouchá, to ani jeden z nás netušil.

,,Pravda.” připustil Law. ,,Ale děti se nesmí nic dozvědět. Jsou ještě malá na tuto pravdu.” řekl mi Law, že je to tajemství.

,,Vím, že by to byl poprask, kdyby to věděli.” připustila jsem.

,,Mám otázku. Nemusíš mi hned odpovídat. Nech si to nechat probrat hlavou. Ale nechtěla by si to se mnou zkusit?” zeptal se mě Law, jestli s ním nechci chodit.

,,Můžeme to zkusit.” odpověděla jsem hned Lawovi. Ten se na mě podíval.

,,Rozmysli si to pořádně. Nechci, aby si toho svého rozhodnutí nějak litovala.” doporučil mi Law.

,,Mám to promyšlené. Chci zkusit s tebou chodit.” usmála jsem se na Lawa a cítila další nával rudnutí. Law se ke mně naklonil. Zavřela jsem oči. Pak jsem cítila Lawovi rty na mých rtech. Law mě políbil a já jeho. V tom se rozlétly dveře. Já i Law jsme se lekli.

,,Je to pravda? Že tvůj bratr je Ayanami?” vyhrkl vztekle Frau a Zoro najednou. Law se ode mne odtrhl a podíval se na děti a pak na mě.

,,J-jak to víte?” dostala jsem ze sebe překvapeně.

,,Slyšel jsem vás.” připustil Frau.

,,Víte, že poslouchat cizí rozhovory se nesmí.” řekl v klidu Law, i když i na něm jsem poznala menší nervozitu.

,,Víme, ale to bylo jenom náhodou. Šel jsem se podívat na Janey, jak jí je. A vše jsem slyšel.” řekl nakvašeně Frau.

,,Ano je to pravda. Ale tady jste v bezpečí a nic se vám nestane. A Janey Ayanamiho nemá v lásce, stejně jako vy, jako já, jako ostatní biskupové.” snažil se všechny uklidnit Law.

,,To vám nikdy neodpustíme, že jste nám tahle lhali.” křikl Zoro. každý z kluků vzali za ruce dívky a už je vedli pryč. Já se podívala na Lawa a ten na mě. Oba jsme věděli, že je to průšvih, jako hrom.

,,Zajdu to říct otci” řekl Law, že to půjde probrat s otcem. Jenom jsem hlavou přikývla. Já musela zůstat v posteli a nic jiného mi nezbývalo, než být v posteli a čekat, jak to dopadne.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.