Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Na pokraji sil

Když jsem se znovu probudila, cítila jsem, že jde na mě vzplanutí. Chvilkami mi třeštila hlava, chvíli jsem se cítila, jak v nebi. Odtáhla jsem ruku od Lawa, abych jsem ho nepopálila. Po chvíli co se Law probral jsem vzplála. Ale po chvíli to ustalo a já zase upadla do bezvědomí.

 

Když nabral vědomí, byl u mé postele otec. Podívala jsem se na něho. Držel mě za ruku. Pomalu jsem se posadila.

,,Jak jsem byla dlouho mimo?” zeptala jsem se otce.

,,Dva dny. Law i ostatní si dělají starosti, co se to s tebou děje.” přiznal mi otec. ,,A lhát jim se mi už nechce. Stejně si myslím, že už ví, že lžu.” přiznal mi otec.

,,Promiň za problémy. A ale nechci, aby to někdo věděl. Nestojím o lítost. Pak jsem sama začala brečet a to je to co nechci.” řekla jsem své důvody, proč nechci, aby to někdo věděl.

,,Chápu tě, ale nevím co jim mám už říkat. Děti se k tobě nepouštíme, i když to chytit nemůžou, ale nedali by ti klid.” vysvětlil mi, že nemohu děti vidět.

,,Vyřiď jim že na něho myslím.” požádala jsem otce.

,,Neboj, vyřídím.” usmál se na mě otec. V tom se rozlétli dveře.

,,Ayanami připravuje na nás útok.” oznámil Bastien zcela zadýchaný, jak pospíchal.

,,Tak nastala má chvíle.” pronesla jsem.

,,Víš to jistě?” zeptal se překvapený otec.

,,Ano, spojil se s námi a řekl, že pokud mu nevydáme Jane, tak na nás zaútočí.” oznámil Bastien otci i mně.

,,Tak má chvíle nastala.” znovu jsem řekla.

,,Ale ty tam nepůjdeš.” nařídil Bastien. ,,Jsi slabá a nezvládla by si to.” vysvětlil vzápětí.

,,Nemáme jinou možnost. Jinak budeme poraženi a bůh ví, co by se tu stalo.” nesouhlasil otec s Bastienem.

,,Ale ona tím může umřít.” protestoval Bastien.

,,Ale jiná možnost tu není.” nedal se odbýt otec.

,,Tak nechme rozhodnou Jane.” řekl nakonec Bastien. Než otec stačil reagovat, tak jsem promluvila.

,,Jdu do toho.” řekla jsem rozhodným hlasem.

,,Jsi si tím jistá?” zeptal se Bastien překvapeně. Tuto odpověď u mě nečekal.

,,Jo jsem. Chci Ayanamiho porazit. Aby všude panoval mír.” řekla jsem rozhodným hlasem.

,,Jak myslíš.” pokrčil rameny rezignovaně Bastien.

,,Měli bychom se připravit na nejhorší.” pronesl otec. ,,Jane, ty si odpočiň. Až tě budeme potřebovat, přijdu si pro tebe.” dodal a já jsem jenom přikývla na souhlas. Znovu jsem si lehla a znovu jsem usnula.

 

Vzbudil mě hluk. Nějak se mi podařilo se postavit na nohy, ale hned jsem si sedla na postel, jak jsem ztratila rovnováhu slabotou. Po chvíli se otevřely dveře. Podívala jsem se, kdo to je. Očekávala jsem otce. Ale byly to  ty děti. Frau,Teito,  Zoro, Daiki, Verča, Robin a Cori.

,,Nikam nechoď, venku je to nebezpečné.” varoval mě Frau.

,,Co se venku děje” zeptala jsem se dětí.

,,Jeden moc ošklivý chlápek útočí na klášter.” řekla s brekem Verča a objala mě. Bolelo mě to, ale nedala jsem znát žádnou bolest. Aspoň ne před dětmi. A tím ošklivým chlápkem Verča myslela mého bratra Ayanamiho. Z venčí se ozývali rány a výbuchy. Snad otec neporuší slib. Pomyslela jsem si. Chtěla jsem těm dětem říct pravdu, ale nemohla jsem. Nešlo to. Po chvíli se znovu otevřely dveře. V nich byl otec.

,,C-co tu děláte, děti?” byl otec překvapený.

,,Jsme tu s Janey, aby se nebála.” vysvětlil Teito.

,,Tak tu zůstaňte a já s Jane někam zajdu. Potřebuju s ní něco projednat.” nařídil dětem otec. Verča mě pustila a otec se mě vzal do náruče a už mě nesl ven z pokoje.

 

Došli jsme ven před klášter. U brány byl Ayanami se svou skupinou. A na druhé straně klášter. Law si mě všiml. Už se chystal protestovat, ale Ayanami byl rychlejší.

,,Koukám, že už ovládáš oheň.” zabručel Ayanami.

,,Ale půjdu s tebou nikam.” řekla jsem zostra. Ayanami se smál.

,,V tomto stavu mě neporazíš. A taky vidím, jak jsi na pokraji smrti.” zasmál se Ayanami.

,,Ty si věděl, že ta moc mě zabije, že?” snažila jsem se ovládat. Všichni se na mě podívali.

,,Věděl a co?” ušklíbl se Ayanami.

,,Otče, odnes Jane do pokoje.” řekl Law hruběji otci.

,,Nikam mě nikdo nebude odnášet. Jdu bojovat.” stála jsem si na svém.

,,A-ale to pak zemřeš.” dostal ze sebe Law.

,,I kdybych jsem nepomohla,stejně bych jsem zemřela. Takže je jedno jestli bojovat budu, nebo ne.” trvala jsem si na svém. Tím jsem Lawovi i Bastienovi řekla, že nemám šanci žít tak i tak. ,,Prosím postav mě na nohy.” požádala jsem otce. Ten poslechl, ale byla jsem tak slabá, že mě otec musel podpírat. Začala jsem se soustředit. Hlava mě začala třeštit. Po chvíli jsem cítila teplo. Bolest pomalu ustávala. Měla jsem zavřené oči. Z dálky jsem slyšela křik. Ale já se spíš soustředila na to teplo. Po chvíli jsem cítila, jak mi energie upadá. Cítila jsem, že jsem padla na nohy. Ale dál jsem se soustředila. Pak mě znovu začala třeštit hlava a cítila jsme, že upadám do bezvědomí. Ale než jsem to vědomí ztratila, slyšela jsem, jak zdálky někdo křičí.

,,Miluju tě Lawe.” Možná jsem to byla já, nevím. Znělo to zdálky a já ztratila vědomí, že jsem o sobě nic nevěděla.

 

Pomalu jsem přicházela k sobě. Nevěděla jsem, která bije. Už jsem si i myslela, že jsem na pokraji nebe a pekla, ale když jsem zahlédla Lawův obličej, došlo mi, že ještě stále žiju.

,,J-jak ti je, Janey?” zeptal se mě hned Law.

,,J-ještě žiju?” dostala jsem ze sebe. Šeptala jsem. Skoro jsem neslyšela samu sebe.

,,Jo, žiješ.” přikývl Law. Ale jak dlouho. Pomyslela jsem si. ,,Proč si mi neřekla, že je to tak nebezpečné?” zeptal se na rovinu Law.

,,Protože by si nesouhlasil a zakázal mi to.” řekla jsem pravdu.

,,Pravda.” přikývl Law.

,,Vidíš, proto jsem nechtěla, aby si to věděl. Chtěla jsem to udělat. A jak to dopadlo?” zeptala jsem se Lawa.

,,Jeden z nich uhořel. Ale Ayanami to nebyl.” odpověděl mi Law.

,,Jak vypadal?” zeptala jsem se Lawa.

,,Nosil brejle…” nedořekl Law, protože jsem mu skočila hned do řeči.

,,Hyuuga.” dostala jsem ze sebe.

,,Znala si ho?” zeptal se mě Law.

,,Znám všechny. A Hyuuga měl být můj snoubenec. Ale i když k němu nic jsem necítila, tak ze všech se ke mně choval slušně a mile.” vysvětlila jsem Lawovi.

,,Chápu.” přikývl Law. Poté se otevřely dveře a vešel otec.

,,Mohu s Jane mluvit osamotě?” zeptal se Lawa otec. Law se na mě podíval.

,,Jen jdi.” vybídla jsme Lawovi, aby odešel. Law vstal a šel pryč. Otec si sedl k mé posteli. ,,Otče, jak je možné, že stále žiju? A je mi o něco líp?” zeptala jsem se otce.

,,Studoval jsem to, protože to vrtalo hlavou i mě. A došel jsem k závěru, že to láska kletbu zlomila. Tím, že si řekla, Lawe miluju tě a on se ti taky musel vyznat, takto tě zachránilo. Ale asi už nemáš moc ohně.” vysvětlil mi to otec.

,,Tak to nebyl sen.” řekla jsem a ruku jsem si položila na čelo.

,,Co nebyl sen?” zeptal se nechápavě otec.

,,Ale nic.” pokývala jsem hlavou, že je to OK.

,,Dobře. Teď ti už bude jenom líp a líp.” ujišťoval mě otec. Jenom jsem přikývla hlavou na souhlas.

,,Ale nemohu pomoct se schopností.” pronesla jsem.

,,Tvůj život je důležitý.” uklidňoval mě otec.

,,Dobře, ale budu s vámi proti němu bojovat. Umím zacházet s katanou.” přislíbila jsem pomoc.

,,O tom si promluvíme až ti bude hodně líp.” usmál se na mě otec. ,,Teď odpočívej. Musíš nabrat sílu.” dodal a pohladil mě po vlasech. Usmála jsem se na něho a přikývla. Zavřela jsem oči a usnula.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.