Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Tajemství

Když jsem znovu nabyla vědomí, ležela jsem v tmavé místnosti. Na čele jsem měla studený obklad. Nebo spíš už teplý. Když jsem si ho sundala z čela, tak čelo celé hořelo. Došlo mi, že mám stále horečku. Cítila jsem sucho nejen v krku, ale i na rtech. Ty jsem měla dokonce i popraskaný. Někdo mě držel za ruku. Říkala jsem si, kdo to z těch děcek mohl být, ale když jsem se podívala pořádně, i přes rozmazaný zrak, jsem tu osobu poznala. Byl to Law. Spal a držel mě za ruku. Byla jsem překvapená. Tohle bych do Lawa nikdy neřekla. Musela jsem se nad tím pousmál. Byl roztomilý. Jenže jak jsem se pousmála, znovu mi praskla kůže na rtu a spustila se krev. Levou rukou jsem si tu krev setřela a měla jsem co dělat, abych jsem nevykřikla bolestí. Ale Law se narovnal a dívali jsme si do očí. I v té tmě jsem poznala, jak se na mě dívá a já na něho.

,,J-jak ti je?” zeptal se mě Law. A stále jsme si dívali do očí.

,,L-líp.” dostala jsem zase já ze sebe. Ale pravda to nebyla. Bylo mi mizerně. Cítila jsem, jak mi pomalu dochází život. Ale nechtěla jsem, aby to někdo věděl. I otec slíbil mlčenlivost. Musela jsem se s tím smířit hlavně já. A nechtěla jsem přidělávat ostatním problémy. A stejně Lawa by to nezajímalo. I když teď?

,,Odpočívej. Ať nabereš sílu a dostaneš se z toho.” radil mi vlídně Law. ,,Neopustím se.” slíbil mi. Tak ráda bych mu řekla, že se smrti bojím, ale nechtěla jsem lítost, soucit, nebo něco takového. Zavřela jsem zase oči, ale usnout jsem nemohla. Nešlo to. Proto jsem ty oči znovu otevřela. ,,Proč ještě nespíš?” byl překvapený Law.

,,Nemohu usnout.” přiznala jsem a posadila jsem se. Málem se mi to nepovedlo, jak jsem byla slabá.

,,Co to s tebou je?” zeptal se mě Law. ,,Otec mi nechce nic říct.” zeptal se mě přímo Law. Přemýšlela jsem, co mu mám říct. Pravdu jsem mu říkat nechtěla. Ani nevím, proč, ale nechtěla jsem, aby to někdo věděl.

,,N-nic.” dostala jsem ze sebe.

,,Nelži.” řekl stroze Law.

,,Promiň,ale nechci nic říkat.” řekla jsem tedy pravdu.

,,Ale proč? Chci ti pomoct.” bránil se Law. Tím mi to ještě víc ztěžoval.

,,Mi pomoct nemůže. Nikdo mi nemůže pomoct.” dostala jsem na konec ze sebe a rozbrečela jsem se. K mému překvapení mě Law objal. Brečela jsem mu na rameno. ,,Nikdo mi nemůže pomoct.” řekla jsem znovu mezi vzlyky.

,,Ale já ti pomůžu. Rád ti pomůžu.” šeptal mi Law do ucha. Rozbrečela jsem se jak nejvíc dovedu. Law mě objímal a hladil po zádech. Nedokázala jsem mu říct, že umírám. Kvůli té blbé schopnosti, která je pravdě podobně prokletá. Nikdo nedokázal určit čas mé smrti, ale já to tušila. Že porazím zlo a umřu. Proto jsem se rozhodla další den s otcem promluvit. Konečně jsem po nějaké době brečet přestala, ale stále jsem byla v obětí Lawa. Po chvíli jsem se odtrhla.

,,Mně nikdo nepomůže.” řekla jsem odhodlaně a otočila jsem se k Lawovi zády a znovu jsem se rozbrečela. ,,Nikdo mi nepomůže.” ještě jsem znovu zašeptala. Law se nezvedal. Zůstával na samém místě. Což mě znervózňovalo. Chtěla jsem, aby odešel. Aby mi dal pokoj.

,,Já nikam nepůjdu.” dodal Law tlumeným hlasem, ale rozumět mu bylo.

,,Jdi pryč.” dostal jsem mezi vzlyky. Law se ani nehnul.

,,Já zjistím, co se děje.” řekl rozhodným hlasem. Nakonec se mi povedlo znovu usnout.

 

Ráno, když jsem se probudila, tak Law v místnosti nebyl. Byla jsem ráda. Povedlo se mi nějak se posadit. Ale bylo mi divné, že tu nikdo není. Ale pak někdo vyšel z koupelny. Byl to otec.

,,Otče…” dostala jsem ze sebe.

,,Jane, jak ti je?” zeptal se mě hned otec a byl u mě. Chytil mě za ruku.

,,Bylo i líp. Chtěla bych si s tebou promluvit.” odpověděla jsem otci a požádala ho.

,,O co jde?” zeptal se otec.

,,Vím kdy zemřu. Zemřu až porazím zlo. Až svou moci zabiju Ayanamiho. Pak to bude můj konec.” vysvětlila jsem otci. Ten se zamyslel.

,,Seš si tím  jistá?” zeptal se mě otec.

,,Ano jsem.” přikývla jsem.

,,Ale jak ten oheň chceš ovládnout?” zeptal se mě otec.

,,To taky netuším, ale věřím, že až na ten boj dojde, že sama poznám jak na to.” pokrčila jsem rameny.

,,Dobrá, ale dokud ti neklesne teplota, tak zůstaneš v posteli.” souhlasil a na řídil otec. Přikývla jsem na souhlas. ,,A teď odpočívej.” nařídil mi.

,,Mohu se aspoň najíst?” zeptala jsem se otce, protože jsem už pociťovala, že mám hlad.

,,Jistěže. Hned ti to přinesu.” usmál se na mě otec. Poté se postavil a šel pryč. Šel pro moji snídani. Po chvíli se dveře zase otevřely.

,,Jsi tu nějak brzy.” pronesla jsem.

,,Koho si čekala?” ozval se mrzutý hlas. Podívala jsem se a byl to Law. Nesl mi snídani.

,,Otce, šel mi pro snídani.” odpověděla jsem Lawovi pravdu.

,,Tu ti nesu já.” dodal a já se nějak dokázala posadit na posteli.

,,Díky.” poděkovala jsem. Law tác položil na můj klín. Vzala jsem si chleba a za kousla jsem se. Bylo to vynikající, i když jsem se celá třásla.

,,Je ti zima?” zeptal se Law a jeho hlas zněl ustaraně.

,,Ne, proč,” řekla jsem pravdu a zeptala se Lawa, proč se ptá.

,,Celá se třeseš.” řekl mi Law

,,Prosím, nepozoruj mě tak.” požádala jsem Lawa.

,,Až mi řekneš, co se tu děje.” nedal se odbýt Law.

,,Promiň, ale to je moje věc.” odsekla jsem Lawovi.

,,Ale já se o tebe bojím,” neodpustil si Law.

,,Proč?” zeptala jsem se. Dost mě překvapil, když řekl, že se o mě bojí.

,,P-protože tě miluju.” vysoukal ze sebe Law. Byla jsem ještě ve větším šoku.

,,Miluješ mě?” dostala jsem ze sebe.

,,Ano. Vím, choval jsem se k tobě hrubě, ale to bylo tím, že jsem si nechtěl tu lásku k tobě připustit. Omlouvám se za své hrubé chování.” omluvil se mi Law.

,,A-ale já k tobě necítím lásku.” odmítla jsem Lawa. Nechtěla jsem si tu lásku k němu připustit, Kvůli tomu, že má smrt se nesmírně blížila.

,,I tak se mé city k tobě nezmění. A chci ti pomoct.” trval na svém Law.

,,Jenže já pomoct nechci.” skoro jsem křičela. A mít sílu,tak bych jsem vstala a odešla, ale to nešlo.

,,Proč to nechceš říct?” trval na svém Law.

,,Prostě nechci. Je to mezi mnou a otcem.”odsekla jsem Lawovi.

,,Jak myslíš.” řekl Law. Vzal ode mne tác s jídlem a šel to odnést. Já se schoulila do klubíčka a rozbrečela jsem se. Znova. Nemohla jsem to nikomu říct. Stejně by s tím nikdo nemohl nic udělat. Umřu tak i tak. Po chvilce se Law vrátil. Čekala jsem, že se už neobjeví. Byla jsem stále schoulená v klubíčku, ale už jsem nebrečela.

 

Sedl si zase k mé posteli. Já byla otočena k němu zády. Po chvíli jsem cítila jeho ruku na mých zádech a začal mě hladit. Bylo to příjemné, ale i bolestivé. Museli se mi tam udělat vředy. Párkrát jsem se bou cukla bolestí.

,,Podívám se ti na záda.” promluvil Law po chvíli, když mu došlo, že jeho dotýká mě bolí. Odhrnul mi triko a podíval se. Byly tam popraskané a krvavé vředy. Jak jsem čekala. Law se na to musel dívat zhrozeně.  ,,Co se to s tebou děje?” pronesl potichu, ale já mu rozuměla. Mlčela jsem a nic jsem neříkala. Law mi tričko opatrně stáhl. ,,Proč mi to nechceš říct a otci ano?” snažil se to ze mně  dostat. Mlčela jsem a nereagovala jsem. Po chvíli se objevil otec.

,,Tak co?” zeptal se nás otec.

,,Janey se udělaly vředy na zádech a nechce mi říct, co s ní je.” postěžoval si Law. Možná doufal, že otec mu to řeknu.

,,Měl by si ji nechat odpočívat. Potřebuje nabrat sílu.” poradil otec Lawovi.

,,Zůstanu tady. Neopustím jí.

,,Mohu s tebou mluvit Lawe?” zeptal se otec Lawa.

,,Můžeš klidně před Janey, nechci jí nic tajit.” řekl odhodlaně Law.

,,On mě miluje.” řekla jsem otci, na co se chtěl zeptat.

,,Myslel jsem si to.” připustil otec.

,,A to není zakázané, když je biskup?” zeptala jsem se na otázku, která mě napadla.

,,Není. Já jsem biologický otec Teita a Bastien je biologický otec Fraua.” odpověděl mi otec. Tím mi vyrazil dech. Toto jsem zrovna nečekala.

,,Tak to jo.” nakonec jsem ze sebe dostala. Ale sále jsem byla stočena do klubíčka zády k nim. Otec něco říkal Lawovi, ale já nevím co, protože se mi povedlo usnout.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.