Lapena v ohni - 3. kapitola - Vzplanutí
Informace:
Janey se dozvídá, že je vyvolenou, která zachrání celý svět, před hrozbou, kdy by byl zničen celý svět. Jenže Janey se nedaří živel ohně ovládnout. Law ji povzbuzuj, což je Janey divné, protože k ní se chová hrubě.
Další díl, příjemné čtení a omluvte mé chyby :)
3. Vzplanutí
Jak tak jsem ležela, tak jsem náhle vzplála. Kolem sebe jsem měla plamínky ohně. Když jsem se podívala na své ruce, i ty byly v plamenech. Ale nespálila jsem se. Byl to příjemný pocit. Hřejivý, teplý. Nedávalo to smysl. V tom jsem pocítila vlhko a plameny zmizeli. Já byla mokrá od hlavy až k patě.
,,C-co to bylo?” dostala jsem ze sebe a otočila jsme se na Lawa, který na mě vylil vodu.
,,To mi řekni ty.” řekl Law nevrle.
,,Jak to mám kruci vědět?” obořila jsem se na Lawa. Poznala jsem, že děti rád má, ale mě ne. Nevadilo mi to, nebo aspoň jsem si to myslela, že mi to nevadí.
,,To se ti to stalo prvně?” zeptal se maličko mírněji Law.
,,Jo.” odsekla jsem Lawovi.
,,Rychle jdeme.” rozhodl Law. Čapl mě za ruku a už mě táhl z pokoje pryč.
,,K-kam jdeme?” dostala jsem ze sebe, ale Law už nepromluvil.
Law mě táhl chodbou do jednoho pokoje na konci chodby. Zaklepal a vstoupil dál a nečekal, až dotyčná osoba vyzve nás dál.
Vešli jsme dál. Sotva jsem zavřela dveře. Law nepouštěl mojí tvář. Byli jsme u otce.
,,Lawe, Jane, co se děje?” zeptal se nás překvapeně otec.
,,Myslím, že jsme našli obdarovaného, který nám pomůže v boji.” řekl jenom Law. Nechápala jsem co tím myslí.
,,Nemyslíš...Snad…” soukal ze sebe otec.
,,Můžete mi říct, co se tu děje?” zeptala jsem se nechápavě i podrážděně.
,,Jednou za tisíc let se objeví člověk s nadpřirozenými schopnosti, který pomůže zachránit svět od všeho zlého. A tím vyvolením jsi pravdě podobně ty.” vysvětlil mi to otec. Nevěřícně jsem ho sledovala. ,,Lawe půjč jí tu knihu.” obrátil se na Lawa. Law přikývl a zase mě táhl pryč.
Law mě odvedl do knihovny kláštera. Šel k jednomu regálu. Musel vědět, kde ta knížka je, protože šel na jisto. A za pár minut v ruce držel knížku, o které mluvil otec. Law mi ji podal a ukázal na volné místo, kam jsem si měla jít sednout. Sedla jsem si a Law si sedl naproti mě. Otevřela jsem knížku a začala číst. Stálo v ní:
,,Jednou před deseti miliardami let, se objevila kometa, která byla pojmenována ohnivá kometa. Když ji lid spatřil, tak stalo to, že se narodilo dítě se schopností ovládat oheň. A toto dítě vždy světu pomohlo od toho nejhorší zla, které se objevilo taktéž. A takhle se to dělo po tisících let. Jednou za tisíc let se objevila ohnivá kometa, která obdarovala člověka.”
Dočetla jsem se celou knihu na jeden zátah. Až tak tlustá nebyla. Ještě tam byli obrázky té komety a pár dodatků. Když jsem to dočetla, tak jsem se nevěřícně podívala na Lawa.
,,T-to myslíte vážně?” dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Dokázala si, že ano.” přikývl Law.
,,Jenom kvůli tomu vzplanutí?” dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Jo.” odpověděl tentokrát stroze Law.
,A co teď? zeptala jsem se, co se bude teď dít.
,,Poradíme se s otcem a Bastienem.” řekl Law. Vzal knížku, vrátil ji na místo, čapl mě zase za ruku a táhl mě za otcem.
Na pokoji otce byl už i biskup Bastien. Law se neobtěžoval zaklepat na dveře a vstoupil dál. Oba se na nás podívali.
,,Přečteno?” zeptal se otec. Law přikývl hlavou na souhlas.
,,Co si o tom myslíš, Jane?” zeptal se mě Bastien.
,,J-já nevím.” vysoukala jsem ze sebe. ,,Jenom jsem se otočila ke zdi a najednou kolem mě byl oheň. Bylo to příjemné. Bylo mi teplo, ale cítila jsem blaho.” snažila jsem se vysvětlit své pocity, které jsem cítila, když jsem vzplanula.
,,To je zajímavé.” pronesl otec. ,,O polední klid a večer budeš s Lawem trénovat ovládnutí tohoto živlu.” řekl a myslel to dost vážně. Já i Law jsme přikývli, že rozumíme. ,,Ale teď bude poledního klidu konec, tak začnete dneska večer.” dodal Bastien. Oba jsme znovu přikývli.
,,A zatím nikomu nic říkat nebudeme.” dodal otec, že není správná doba to komukoliv vyzradit. Znovu jsem s Lawem přikývla. ,,Teď běžte pro ostatní. Já si promluvím s arcibiskupem.” dodal a tím nás rozpustil.
Šli jsme pro chlapce a dívky. Ti byli rádi, že je konec poledního odpočinku a můžeme si zase hrát. Jedné věci jsem se bála. Že vzplanu před dětmi. Ale své obavy jsem nikomu neřekla. Nechala jsem to na osudu.
Venku jsme se rozhodli, že si budeme házet s míčem. Udělali jsme kruh, jeden byl uprostřed a házeli jsme si. Když tomu, co byl uprostřed míč upustil, tak šel doprostřed ten co míč hodil. A takhle jsme se bavili celou tu dobu. Law vymyslel hru vybíjenou, kterou jsme si taky zahráli. Ani jsme si nevšimli, kdy se zapojil otec. I ti dva totiž začali si s míčem hrát. Dokonce jsme provizorně hráli fotbal.
Když byl čas večeře, šli jsme všichni do svých pokojů se umýt. Pak jsme se všichni sešli u stolu v jídelně. Tam jsme mlčky jedli každý svou porci jídla. Nebylo toho moc, ale na zasycení žaludku to stačilo. A tady vařili o hodně líp, než u bratra. Ale jak tak jsem přemýšlela, tak Ayanami i Hyuuga věděli, že jsem obdarována touto schopností. Ale vrtalo mi hlavou, jak to mohli vědět. Po jídle šel každý do svého pokoje. Nakázal to otec a to kvůli tomu, abych jsem mohla cvičit svou schopnost s Lawem. Ostatní protestovali, ale otec byl neobluvný. Ale všichni ho poslechli, i když chlapci trošku protestovali.
S Lawem jsem se zamkli u nás a pokoji. Aby jsme nebyli rušeni a taky, aby na to nikdo jiný nepřišel. Law si sedl na zem a pokynul mi, abych jsem ho následovala. Poslechla jsem a napodobila jsem Lawa.
,,Zhluboka dýchej, zavři oči a na nic nemysli.” říkal potichu Law. Já ho poslouchala a dělala přesně to, co on mi říkal. ,,Myslí na vzplanutí. Že kolem tebe je oheň, který tě hřeje.” dál mi radil co mám dělat. Poslouchal jsem jeho hlasu, ale i když jsem se soustředila, tak mi to nešlo. Začínala jsem ztrácet nervy. Pomalu, ale jistě jsem začínala zuřit. Toto jsem nejspíš zdědila po bratrovi. Že když něco nejde, tak se hned rozčílíme. ,,Jenom klid, to dáš.” povzbuzoval mě Law. Což mě vykolejilo, protože takhle se ke mně nikdy nechoval. Ale ať jsem se snažila sebe víc, tak to nešlo. Ale trénovali jsme dál, dokud nebyl čas večerky. ,,Zítra to budeme zkoušet znovu.” řekl mi Law. Přikývla jsem na souhlas. Oba jsme si zalehli do postele. Nevím, jak Law, ale já odpadla, jak neviňátko a hned jsem vyčerpáním usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.