Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Adopce

Rina nesla rozchod s Lawem dost těžce. Tak jsem byla její oporou. Scházely jsme se každý pátek v putyce. Už mi to lezlo na nervy. Vždy se opila. A slyšet jak mi nadává mi taky příjemné nebylo. I když Rina nevěděla, že nadává mně. Nikdo nevěděl, že chrápu s Lawem. Se svým bratrem. Ale to co jsem k němu cítila, byla láska. Ale pak jsem Rině řekla už dost. Už jsme se nevídaly. Ne že bych ji vidět nechtěla, ale jak se upnula na alkohol, to mi vadilo.

 

Takhle jednou jsem v práci dostala za úkol sestavit rodokmen svých kolegů i svůj. Nejdřív jsem se rozhodla, že si seženu své podklady. V nejhorším, že se zeptám našich. Takže jsem si přitáhla práci domů. Jinak nikdy ani já, ani Law jsme si práci domů nebrali.

 

Hledala jsem svůj rodný list, který jsem k tomu potřebovala. Nikdy jsem si ho neprohlížela. Až teď, když jsem ho našla. A čekal tam na mě šok. Začala jsem se celá třást, i ten rodný list spadl na zem. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Law byl ještě v práci, tak nikdo nemohl vidět, jak jsem se celá třásla. Po chvíli dorazil domů Law.

,,Zlato, jsem doma.” zvolal Law ode dveří. Já nereagovala. Law mezitím si uklidil tašku a šel do obýváku. Tam mě našel zhroucenou mezi papíry. ,,Janey, co se stalo?” zeptal se starostlivě a objal mě. Místo odpovědi jsem se odtrhla od Lawa a dala mu ten svůj rodní list přečíst. Law si ho ode mne vzal a začetl se. Já se ještě celá třásla, ale slzy mi už netekly. ,,T-takže...to...znamená…” soukal ze sebe.

,,Nejsme sourozenci. Ne pokrevní.” dodala jsem za překvapeného Lawa. Law mě objal.

,,Jsem za to moc rád.” zašeptal mi do ucha. ,,Nemusíme náš vztah tajit. Není to trestné. Zněla úleva v hlase Lawa.

,,To je…” dostala jsem ze sebe.

,,Bál jsem se, kdyby si otěhotněla, jak to zakamafluvat, že to dítě není moje. Ale teď se toho bát nemusím. A i kdyby si otěhotněla a byli bychom sourozenci, tak bychom si to dítě nechali. Na potrat bych tě ani nepustil.” dodal rázně Law.

,,Já bych na potrat nikdy nešla.” řekla jsem taky rázně.

,,To je dobře.” políbil mě Law. ,,A kvůli čemu potřebuješ rodný list?” zeptal se mě Law.

,,Mám v práci projekt. Sestavit rodokmen všech zaměstnanců včetně mého.” řekla jsem Lawovi.

,,Jsem za tvou práci rád. Nebýt tohoto projektu tajíme náš vztah do naší smrti.” dodal s úsměvem Law. ,,Nepůjdeme to zapít?” navrhl, když si všiml, že jsem o něco klidnější.

,,Můžeme.” souhlasila jsem s Lawovým návrhem.

,,Tak já se jenom převleču.” dodal s úsměvem Law.

,,I já se převleču.” souhlasila jsem s Lawem Oba jsme se oblékli, zamkli byt a vyšli ruka v ruce ven.

 

Zašli jsme do nejbližší putyky. Tu jsme moc neznali, ale nebylo to tak strašné. Sedli jsme si do jednoho salónku, abychom nebyli rušeni. Law objednal dva panáky. Při pití jsme si různě povídali. Když jsme v sobě měli pátého panáka, tak Law zaplatil a šli jsme domů.

 

Nastoupili jsme do výtahu. Law mě začal líbat a já mu to oplácela. Když se výtah zastavil, tak Law mě objal kolem ramen, otevřel dveře a dal mi pusu na tvář, když jsem v tom zkameněla. Law se podíval co se děje. Poté si všiml Rini, jak na nás dva kouká.

,,Rino, nech…” nedořekla jsem.

,,TY DĚVKO!” křikla na mě Rina, nastoupila se slzami do výtahu a jela dolů. Já chtěla jít po schodech dolů a dohnat ji.

,,Nech ji být. Ona se z toho dostane.” utěšoval mě Law a nechtěl mě za ní pustit.

,,Dobře…” řekla jsem nejistě. Law otevřel dveře a oba jsme vyšli dovnitř.

 

Doma jsme hned hupsli pod sprchu, kde jsme měli sex a pak ještě v posteli. Usnuli jsme až k ránu. Druhý den nás vzbudil zvonek u dveří. Oba jsme se probudili.

,,Já tam zajdu.” promluvil Law. Hodil na sebe trencle a šel ke dveřím. Já se mezitím oblékla a ustlala postel.

 

Pak jsem šla do kuchyně, kde už byli naši. A zrovna mile se netvářili. Podívala jsem se na Lawa a ten na mě. Obou došlo, že Rina si stěžovala našim.

,,Ahoj mami, tati.” pozdravila jsem oba dva.

,,Sedněte si!” řekla přísně matka. Oba jsme poslechli a sedli si ke stolu k rodičům.

,,Řeknete nám, co se děje?” zeptal se jich Law, i když oba dva jsme věděli, co se děje.

,,Vy víte o co jde. A jak to hodláte řešit?” zeptal se otec, který byl v klidu oproti matce.

,,Nijak. Jsme pár jako jsou jiné páry.” odpověděla jsem stroze.

,,Ale to je zakázané! Jste sourozenci!” zlobila se matka.

,,Tak to řeknu jinak. Do kdy jste nám chtěli lhát o tomto?” zeptala jsem se maličko naštvaně a šla do obýváku pro rodní list. Poté jsem ho hodila na stůl před rodiče.

,,Aha, takže to víte.” povzdychl si otec.

,,Proč si ho hledala?” zeptala se matka.

,,Kvůli práci, ale to je teď jedno. Jak dlouho jste nám to chtěli tajit?” znovu jsem se obou zeptala.

,,Nechtěli jsme ti to říct.” řekl otec s povzdechem. Otočila jsem se na matku.

,,Nechtěli jsme, aby sis vyčítala, že praví rodiče tě opustili, když jsi byla ještě malé miminko. Že tě nechtěli. Chtěli jsme tě toho ušetřit.” vysvětlila nám matka.

,,Ale teď jsem dospělá, pochopila bych to. Kvůli tomu jsem tajila s Lawem náš milostný vztah a bála se, že až na to někdo přijde, tak půjdeme do vězení. A taky jsem litovala toho, že nikdy nebudu mít děti. Ale teď je to jiné.” obořila jsem se na matku.

,,Janey, klid.” uklidňoval mě Law.

,,Janey má pravdu. Měli jsme jim to říct už dřív.” souhlasil se mnou otec.

,,Tak mi jedno vysvětlete. Proč jste se k sobě chovali jako psi?” zeptala se matka, co ji trápilo, nebo spíš honilo hlavou.

,,Chtěl jsem na Janey zapomenout. Chtěl jsem, aby mě spíš nenáviděla, protože jsem věděl, že spolu nemůžeme být. Proto jsem bral tu nenávist, než lásku. A to si nepřestanu nikdy vyčítat.” vysvětlil to Law.

,,Neboj, já ti dávno odpustila.” usmála jsem se na Lawa. Ten mi úsměv oplatil.

,,Objednáme pizzu?” zeptala se mamka a usmívala se. Bylo vidět, že se i jí ulevilo.

,,Můžeme.” souhlasila jsem. Nikdo neprotestoval, tak jsme si objednali pizzu.

 

A od té doby náš vztah není tajemstvím. Rina mě nenáviděla a smazala si mě z přátel. Katsuro se nadále s námi bavil, ale litoval, že nejsem s ním já, ale jsem s Lawem. Katsuro se totiž přiznal, že je do mě zamilovaný.

S Lawem jsme po roce měli svatbu a pak i děti. Byli jsme velká sedmičlenná rodina. A všichni jsme byli šťastní.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.