Anime World CZ/SK - Příběhy

Kirra letí pryč je stále ještě naštvaná a podrážděná.

Jak si ten parchant mohl dovolit mě políbyt. To je nehoráznost. Já myslela že se lidé bojí démonů a že se jich drží dál. I když je pravda že někteří dělají smlouvy s démony jako ze Sebastianem. Hmm sakra brácho kde jsi teď bych tě potřebovala. Počkat kdyť já ho dokáži vycítit a snadno najít přeci jen jsme propojení. Bezva pudu navšívit bráchu. Jsem zvědavá co na to řekne až mě tu uvidí, přecijen se s otcem pohádal než zas odešel. Hmmm kde ho tak asi mám hledat.

Lolla porozuje a letí za Kirrou. Je celá nesvá a mimo. Něco se muselo stát je úplně vyvedená z rovnováhy kdyť ani leletí pořádně rovně.

Kirra letěla snažíc rovně ale jak přemíšlela nad tím co se stalo tak letěla jak opilá a smyslu zbavená.

*Kirro co se tam stalo seš úplně nějak rozhozená?

*Coo? Rozhorená nikoliv. Jen se jeden hajzl mě opavážil polýbyt a to dokonce dvakrát. Začíným ty lidi nesnášet pokud jsou takový.

*Počkat cooo. Člověk tě polýbyl? To ale není normální. Lidi se démonu bojí a straní si jich. Kdyť jsou i putyky pro lidi a anděly nebo pro démony. A když démon se vetře mezi lidi hned začínají vyvádět.

*A věděl že jsi démon možná to nevěděl?

*Neměla jak plášť a navíc jsem to řekla že jsem démon.

*Tak to čumím. Hele nepujdem do putiky už začínám mít hlad.

*Jo ráda.

Lolla zavedla Kirru do putiky pro démony, tak se tam rozhlížela a přišlo jí to super vypadalo to jak v podsvětí. Tak se posadily ke stolu a obědnaly si něco k jídlu. Kirra si obědnala porádný kus masa nez oblohy a k tomu chtěla pití.

Lolla si také obednala ale normální jídlo s oblouhou a přílohou. A k tomu pohár výna. Kirra naštěstí byla už v pohodě a podívala se na Lollu která jí pozorovala.

*Lollo kam pak chceš jít?

*Hmm nevím, mohly bysme tu přespat a pak nevím to se uvidí pak.

*Dobře a co kdybychm zítra vyrazily na jednu cestu.

*Na jakou cestu?

*Navštívyt jednoho mýho příbuznýho.

*Příbuznýho?

*Ano měl by být teď někde tady ve světě lidí.

*Dobře není problém stejně nevím co bych těď měla dělat. A kde je ten tvůj příbuznej?

*Noo já ho musím nejdříve lokalizovat nevím kde je ale to mohu udělat až poletíme.

*Dobře.

Hostinský jim donesl jídlo a pustily se do něj. Lolla měla rybu brambory a zeleninový salát. Pustila se schutí do toho. Kirra měla ten velký kus masa i s kostí. Bylo to nádherně propečené a okořeněné.

*Co to má být?

*Co jako?

*To maso co s ním je?

*Je opečený tak ja má být. Nebo to tak snad být nemá?

*To nevím ale já ho vždy jedla syrové.

*Aaaahha no tak to skuz třeba ti bude chutnat. To se divím že když máš oheň a žila si v podsvětí kde je vedro si nejedla pečené maso.

*No jo no když otec rád syrové tak se to tak jedno no.

Pustila se do toho, uchopila maso za kost která trčela a zakousla se. Maso bylo štavnaté a velice chutné že jakmile ho Kirra uchutnala tak se neovládla a začala hrozne hltat a mlaskat až se ostatní otáčely. Málem jí dkonce zaskočilo a kopla do sebe pití na dva loky. A pokračovala v hodování. Během chvilky to měla v sbe a ještě ohlodávala kost. Rozkousla jí a vyjedla upečenej chutnej morek. Opřela se o židly a oblízla se.

*Hmmm to byla mňamka už se nedivým že Sebastian chodí stále sem nahoru. Mají tu fakt super jídlo.

*Sebastian?

*Můj brácha.

*Aha.

Po jídle šli do pokoje kde si lehly na postel. Každá na svojí. Kirra se zavěsila o trám a vysela hlavou polu. Křídlami se zabalila tak jak byla zviklá. Pevně byla zaseklá ve třevěném prahu a rychle usnula.

*Tak takhle bych spát nemohla.

Lolla si šla lehnout do pohodlné postele a schoulila se do klubíčka tak jak to dělávala když byla ještě otrokem. A také usnula.

 

Sedric:

Už 25 let v dolech na kamení pracuje jeden muž. Je to sirotek co v dolech přišel o svojí rodinu. V hrozných podmínkách a pod dozorem musí těžit kamení. Teží už od svích sedmi let a tak má velkou sýlu, jako jediný je schopen unýs 100 kylové kamená jako nic. Má svaly na rukách, vypracovanou hruď a břišáky. Nosí jenom kalhoty, tak jako všichni otroci zde. To proto aby je démoni mohly popřípadě byčovat. Má černé vlasy kratčí, mírně mu padají do očí které mají zelenou barvu. Je to samotář noc se s lidmi ani s démony nebaví.

Démonů se vubec nebojí dá se říci že když byl ještě malý tak ho vychovávaly a nutily k práci takže je na ně pořádně oráchlej. Už od mala na něh jeden dohlýží. Je to velkej démon s kopitami, ocasem a rohamy. Ve dvakrát tak mohutnej jak Sedric. A ten toho náležitě využívá když chce mít od něho pokoj zaleze si do skulyny kam za ním nemůže.

To byl zas den kdy už té práce měl plné zuby a chtěl od všech trochu klidu. Přemýšlel jestly se od tut někdy dostane, ale nedával si naději. Nevěděl co by dělal zná jenom tohle a tyhle lidy a bytosti tu. Seděl za úzkou prasklinou a jeho opatrovník a hlýdač ho zas otravoval. Chtěl aby vylezla ale on ho ignoroval jak vždy. Sedel na zemi a opíral se o zeď a jen koukal směrek ke štěrbině a tiše se bavil že se sem nedostane. Když najednou zaslechl neznámí hlas.

*Co se to děje?

*Jeden otrok tam zalezl, je ze včech nejschopnější ale dělá furt potíže a zalejzá do takových štěrbin, nemužem ho dostat ven.

*Ustupte vy motovidla jsem moc velcí na tohle.

Démon odstoupil a neznámá osoba nakoukla dovnitř. Sedric viděl jak se nějaký démon kouká skrz škvíru. Pozoroval ho a všiml si že je mnohem hubeňejší a jinak tvarovaný. Byla to žena. Co ti dělá žena nikdy tu žádná nebyla.

Najednou Sedric viděl jak se bez problému procpává dovnitř. Když už byla uvnit hleděla na mě jak tu sedím, Prohlídl jsem si jí, Byla vysoká hubená, krásné štíhlé dlouhé nohy. Černé krátké kratázky, bříško ploché a odhalené ňadra měla velká a plná zahalené jenom tenkou trojúhelníkovou látkou která byla černá, vypadalo to jako by měla plavky. Zavázané kolem krku. Vlasy měla dlouhé svázané do volného culíku měli barvu měsíce která mě uchvacovala. A její rudé oči mě propalovaly, rudé plné rty nesnesitelně lákaly. Co je ona zač, že mě tady tím svím ohozem nesnesitelně provokuje. Neuvědomuje si že jsme tu žádnou babu ještě neviděli na živo a ona si sem nakráčí takhle polonahá. Ale něco se sní děje, jen tu stojí a čumí.

*Co jsi zač a nech mě na pokoji.

Démonka nadzvedla jedno obočí. A Chovala se nějak divně, Byla nějak podrážděná. 5Ekl jsem něco špatného? Nevím jak sní hovořit nikdy jsem z ženou nemluvil ale hrozně mě rajcuje.

*Jsem démon a ty teď půjdeš ven člověče.

Postavil jsem se před ní, byla o půl hlavy menší než já. Člověče proboha to je hroznej název jako člověk si ani nepřipadám když trčím tady dole.

*Tak hele to že jsi démon to je mi u prdele, a jmenuji se Sedric né člověk. A teď mi dej pokoj. Nebo bys snad něco chtěla co.

Démonka celá zkoprnělá. Slišel jsem jak jí buší srdce jak o závot. Probodává mě tím svím pohledem. Co proboha odemě chce. Možná že by chtěla polýbyt. Tak to jí splnit mohu. Skláním se k ní a uchopim jí za tu její malou kouzelnou bradu a polýbým jí nesměle na její plné rty.

Najednou z ničeho nic mě uchopila silně za krk, začala mě trochu škrťit ale to mi zas tolik nevadilo byl jsem na to už zviklý od démonů. Najednou jí začaly hořet její krásné vlasy modře. Pak semnou pořádně praštila přesně do té trhlyni a prorazila semnou celou zeď až jsem narazil do další zdi přez celý prostor. Trochu mě bolely záda a ruce jak jsem se zachytil a svezl na zem.

Démonka pomalu vyšla uchopila meč co démon držel. Stále jí hoželi její půvabné vlasy, ocas a drápi. Byla nažhanená a zdá se že zuřila asi jsem jí trochu vykolejil.

*Koukejte si ten odpad někam zavřít a dávejte pozor ať vám neuteče. Řekla opatrovníkovi

Odcházela někam pryč, ale než úplně odešla tak se ještě nedemnou sehnula a řekla mi že toho budu ještě litovat. Ne já toho litovat nikdy nebudu. Litoval bych jedině toho kdybych nic neudělal. Ještě pak blábolila a nějakým Satanovi a že prej budu mrtvej. Ale já už praktycky mrtvej sem tak co. Jenom jsem se na to ušklíbl jak se mejlý, nadzvedl jsem se k ní blýže její ňadra se nademnou nebezpečně skláněla a já měl s to chutí toho využít. Ale nakonec jsem jí ještě rychle chutil za bradu aby nestihla reagovat a polýbyl jí na rozloučenou když to pom polibku tak toužila dopřál jsem jí ho.

Úplně se rozohnila a udeřila mě svojí pěstí přímo do obličeje. Ta mi tedy sedla. To je dračice přesně pro mě. Padl jsem do bezvědomí a už jen zahlédl jak odchází a vidím mizet ten její svůdný zadeček s vlnícím se ocasem.

 

Probouzím se ve svém pokoji nebo spíš cele ale to je jedno. Ještě mě bolý tvář jak je ta záhadná démonka udeřila. Hmm to byl ale kus ale proč byla tak nevrlá? Posadím se a promnusi svojí bolavou tvář.

*Ta ti patřila. Promluvil na mě můj dozorce z poza mříží. Vypadal dost pobaveně.

*Proč myslíš?

*Ty asi nevíš kdo to byl že? Když jsis dovolil něco takového.

*Ženská to byla.

*No tak do ženské má daleko. Je to tyranka a navíc cera samotného Satana vládce celého podsvětí.

*Hmm opravdu? To je až tak významná?

*Ano to je a ty sis dovolyl jí polýbyt. Co tě to vůbec napadlo jsi člověk. Pouhý člověk který nemá jedinou šandi.

*No a to se změní.

*Ha ha ha ha. Ona odmítla ty nejlepší partie z podsvětí. Nikoho si k tělu nepřipouští až na svého otce a bratra. Je krutá a všichni démoni se jí nechtějí dostat do křížku.

*To zní moc dobře, je to opravdu velká dračice. Dozorce se beznadějně povzdechl.

Pustil Sedrica z celi a vatoval ho aď na ní zapomene že není pro něho. A aď jde zas pracovat nebo bude mít větší malér.

Sedric se opět pustil do své práce a tentokrát ani nedělal potíže. Našel totiž důvod k žití a přemýšlel jak se odsud dostat a najít jí. Musí jí ještě jednou vidět. Uběhlo pár dnů a do dolů přichází kontrola z podsvětí. Nějaký velký démon ze svým mazlíčkem přivázaným na řetězu.

Byl to velký mohutný démonský pes, vypadal jak na steroudech, měl tři hlavy a kolem každého krku měl mohutný a sylný kovový řetěz. Oči měl rudé a vyzařovaly z něch čisté šílenství smíchané se zuřivostí. Velké tlami a ostré zuby jako má samotný žralok. Z tlam mu tekly nechutně odporné slyny a jeho jazyk připomínal hada.

Sedric nedělal potíře a jen je pozoroval hlýdači a všichni démoni se shlukly u něho a poslouchaly co jim říká. Sedric vycítil svojí příležitost. Popadl svůj krumpáč a pomalu a potichounku se snažil vyplížit ven kolem velkého seskupení démonů. Chtěl jí zase někdy vidět a věděl že tady by na ní asi už nenarazil.

Dokázal to a proplížil se okolo, vystoupal na povrch a ještě musel projít přes velký dvůr než by se dostal do lesa a pryč od tud. Neváhal ani minutu a rozeběhl se rovnou pryč. Nevšiml si ale že na dvoře je ta hnusný uslyntaná potvora s třema hlavama. Jakmile ho zmerčila tak se za ním rozeběhla a začala dělat hroznej randál aby upozornila démony že se něco děje. Sedric nezastavoval a ještě přidal víc do běhu, přeskočil branku a běžel dál ale to tu bestyji nezastavilo a branku se žuřivostí porazila až to pořádně zařinčelo. To přivolala démony na horu kteří hned začali pronásledovat Cerberose který běží za Sedricem. Ten se rači ani neohlýžel a utíkal dál ale neměl šanci Cerberos byl démoní mazlíček a tak měl i neuvěřitelnou rychlost. Dohnil ho a skočil mu na záda.

Povalyl ho na zem ale Sedric se bránil a oháněl krumpáčem. Několikrát se trefil krumpáčem do Cerberose který výc a výc zuřil. Cerberos věděl že má zakázáno jak koliv člověku ublížit že je má jen chytit ale tohle bylo něco co ho ještě více rozzuřilo. Měl ofklivou ránu na krku jedné hlavy pár škámu a škrábanců a druhá hlava byla omráčená zbývala jen dedna.

Sedryc byl od Cerbera velice očklyvě podrápán do krve a celej oslyntanej. Jeho slyny v ránách příšerně štípany a pályly až dokonce sičeli. Sedrych se ještě víc rozpřáhl a udeřil Cerberoce špičkou přesně tam kde by měl mýt plýce a rdce. Trefa a démon se skácel k zemi. Sedric sebou plácl na zem a oddechoval. Né ale dlouho když zaslechl blýžící se démony tak vstal přistoupil ke Cerberovy a vytáhl z něj krumpáč. To ale neměl dělat.

Cerberos neohrabaně ale rychle vstal a než stihl Sedric zareagovat tak ho Cerberos očklivěvě pokousal do stehna. Pak nakonec odpadl a proměnil se v prach.

Kousnutí pálylo a bolelo jak čert, rána ale nekrvácela. Rozhodl se tedy utéct aby nebyl zase chyce. Utíkal asi kylometr ale už ke konci cítil že je něco v nepořádku. Jeho krev byla infikovaná a kolovala v ní Cerberosí infekce. Začínál mýt horečku a zymnici zároveň až nakonec upadl do bezvědomí v návanech křečích. Než úplně odpadl myslel na onu démonku kterou nemohl vymazat z hlavy.

 

Kirra a Lolla se probouzí skoro na stejno. Lolla se protahuje na postely, posadí se zývne si a promne si krk. Pohlédne na Kirru která je stále zavěšená hlavou dolů. Protáhla si křídla a sková je. Protáhne si ruce a natáhne je směrem k zemi. Pustí ce trámu a přistane na rukách. Následně se postaví na nohy a protáhne se.

*To jsem se dobře vyspala. A co ty?

*Joo dobrý ušlo to. Ale nemohla bych spát jako ty.

*Proč, je to takhle opravdu pohodlné.

*To jako fakt?

*Jo jo takhle spím často, a nebo ještě v houpací síti to je také bezva.

*Aha.

*Nemohu spát v normální postely schočela by podemnou. Když spím můžu se někdy ve spaníhrozně moz rozehřát a pak vše schodí na popel.

*Aha, tak to se pak už nedivým.

Sešli domů a daly si nějaký gáblýk. Rozhodly se že tedy poletí najít Kirrinýho bratra.

Holky letěly ve vzduchu a Kirra se snažila soustředit a vycítit bratra ale marně nic necítíla. Proto letěli dál a dál že musí být někde daleko jinak by ho už vycítila.

*Tak co už ho cítíš Kirro? Už mě to jen tak poletování trochu navuje.

*Ne stále nic, nevím kde by mohl být že ho necítím. Nebo?

*Nebo? Cooo?

*Nebo se snaží svojí existenci potlačit aby na sebe tolik neupozorňoval.

*Proč?

*Hmm asi proto že je potomek Satana a kdyby se nás někdo zbavil Satan by neměl následníky, třeba tak.

*Aha, a co tedy budem dělat?

*Poletíme tam kde vím kde by mohl být a pozeptámese a uvidíme.

 

Kirra přidala na temlu a málem Lolle uletěla. Naštěští Lolla jí ryhle dohnala a dál letěli společně. Letěli pár dní než doletěli do velkého města kde to překipovalo budovami, vozudly tažené moněmi ale i podivnýma vozama bez zpřežení, Lidé tu furt někam spěchyly a bylo jich tu jak narváno. A opravdu živo.

Lolla si všimla že na jedné budově je nějaký chlápek vysoké postavy, černýma vlasama a fialovýma očima. Byl svím spůsobem záhadný a tajemný. Jeho kůže byla trochu našedivělá. Měl na sobě černé halhoty s koženým páskem. Bílou kišily a sako. Někdo na něho zavolal a on se otočil, pokorně se uklonil a odcházel dovnitř. Zmizel ve dveřích a už ho nebyl vidět.

Kirra na Lollu chvilku mluvila ale ta jaksi nereagovala.

*Lollo. Lollo. …………...Lolloooooo. Zvíšila na ní hlas a ona se probrala.

*Co co co se děje. Už vnímám.

*Já se ptám co se děje, ztuhla si a byla jsi mimo.

*Jo no já sama nevím. Tak kde máš toho tvýho přibuzného.

*Nevím ale cítím malé vybrace někde tu dube. Už mám hlad poďme se najíst nebo budu nevrlá.

*Tak jo to je dobrý nápad.

Sletěli domů mezi lidi a démony a anděly. Byly tu zástupci všech ras. A vypadalo to že si navzájem nijak nevadí. Kirra byla udivená tím množstvím lidí na jednou mýstě a jak se furt za něčím ženou. Lolla zas neměla zas tak dobrej pocit. Moc lidí na jednom místě jí nedělalo dobře a tak popadla Kirru za ruku která se rozhlížela po všech a po všem. Táhla jí za sebou a v plula do postraní uličky. Tam jí pustila a oddechla si. V postraních uličkách bylo sile temno ale klid a tiho bez lidí. Prošli takové tři, čtyři ulička než narazily na nějakou malou a útulnou putyku. Vešly do ní a posadily se někam do zadu do kouta, tak aby na všechny viděly ale oni samotné viděny nebyly. Obědlaly si pití a jídlo a čekaly až jim to přinesou.

Za chvilku už jedly a spokojeně si cpaly břicha.

Kirra se zarazila a zhluboka nedechla, něco cítila. Něco co moc dobře zná a poznala by kdekoliv. Byl to její bratr. Jeho pach po ochni by poznala kdekoliv. Rozhlédla se po putice ale neviděla ho. Někde tady poblýž bude.

Lolla se také rozhlédla, poznala že Kirra asi něco zjistila.

Najednou se ozval rachot a ze zhora letěl květináč s kaktusem. Dopadl na zem a roztříštil se. Všichni se tím směrem o točily a poslouchaly ten rachot.

*Vypadni a přines něco pořádného. Tohle se vůbec nehodí a nechápu jak si to mohl sem vůbec přinést. Ona má narozeniny a přece jí nemohu dát kaktus.

*Nerozčilujte se můj pane. Kdyť kaktus je moc pěkný.

*Nééé to teda není a teď už vypadni.

*Neměl by ste se rozčilovat mohl byste si ublýžit.

*Nech si tu péči vím o co ti jde a teď už di.

Další květináč proletěl a rozbyl se. Tentokrát ale byl prázdný bez hlýny. Kirra se jenom usmívala a vstala. Šla směrem odkud šel ten povyk. Lolla nevěděla c se děje a tak šla za ní. Kirra se otočila a dívala se nahoru do prvního patra kde stál mezi dveřmi nějaký skrček co se rozčivovat a nadával. Také tam stál vysoký pohledný muž s černýma vlasama a fialovýma očima. Lolla v něm hned poznala dotičného ze střechy a zatahala Kirru.

*To je ten jak jsem ho před tím zahlédla na střeše.

Kirra se jen usmála a houkla nahoru.

*Už zase si hraješ s kaktusama?

Řekla to dost nahlas aby si byla jistá že to usliší. Ten jakmile tohle zaslechle tak se přemístil mrknutí oka. Lolla si ho ani nevšimla ale Kirra se hned otořila a vykrila se.

*Ahooj, koukám že jsi stále ve střehu to je dobře. Copak tu dělá moje malá sestřička.

Lolla jen nevěřícně hneděla na ty dva a nevěřila že jsou nějak příbuzní.

*Nejsem malá. A hledám tě tu to nevidíš.

*Hledáš mě?? proč? Nejdu domů. Naklonil se ke Kiře. Našel jsem si lahodnou duši k pozžení.

*To mi je jasné. A budu hádat ta uječená a nafoukaná duše tam nahoře že.

*Tuším moc dobře. A kdo to stojí vedel tebe. Ukázal na Lollu když si jí všiml.

*Nooo, to je moje………….Průvodkyně.

*Průvodkyně? Překvapilo to Sebastiana a přistoupil k Lolle blíže. Prohlýžel si jí. Měla černé dlouhé vlasy fialové oči a byla zahalená v plášti který jí krásně kopíroval postavu. Všimlu si drápů a tak jí uchopil za ruku a prohlížel si její drápi. Lolla se mírně zamračila, nebyla si jistá ale nic neříkala. Sebastian jí hleděl do jejích očí a skoumavým pohledem promluvil.

*Jak se jmenuješ?

*Lolla proč?

*Jen tak nebudu tě přeci oslovovat osobo ne. Co máš tady s Kirrou?

*Nic jen mi dělá společnost a doprovází mě.

*Tebe? Není to spíš naopak?

*Ne nené ona doprovází mě ukazuju jí to tu.

*Hmmm dobře co jsi zač? Démon?

*Aaa aano. Odpoví nejistě když do toho vstoupí Kirra.

*Sebastiane. Přestaň nebuď jako otec jo.

*Jáá a jako otec proč myslíš?

*Už začínáš vyzvídat jako otec když se mu někdo nezamlouvá.

*Tak dobrá ale chci vědět kdo to stebou putuje. Aproč váhala když odpovídala na to kdo je.

*Je to démon jako já a já jí věřím. Tak jí klidně věř taky jo.

*Dobře proberem to pak teď jdu něco obrtalat.

Rozloučí se s holkami a odchází. Než odejde ze dveří otočí se na holky a pošle vzduchem pusu.

*Ten toho asi nikdy nenechá. Povzdechne si Kirra a jde se posadit ke stolu.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.