Anime World CZ/SK - Příběhy

1. Valentýn se blíží

Ve škole jsme měli za úkol napsat slohovku na téma Svatý Valentýn. Tento den jsem v lásce neměla. Na co ho slavit, když člověk nemá partnera, se kterým by ho slavil. Proto jsem se rozhodla napsat toto:

 

Valentýna slavíme čtrnáctého února, což je svátek zamilovaných. Jedná se o svátek lásky a náklonost.  Jako symbol lásky jsou dárky v podobě srdíček. Ať čokoládové, perníkové, nebo květiny. Svátek je odvozen od svátku Lupercalia ve starověkém Římě. A tento svátek se rozšířil po celé Evropě.

 

To by bylo k svátku a teď můj názor. Svátek neslavím. Sice je tu jeden muž, kterého miluju, ale nemám odvahu se mu vyznat. A stejně by to nepřijal. Ano mám malé sebevědomí, ale tu odvahu nikdy mít nebudu. Co se týká lásky, jde mimo mě. Člověk se vyzná a může být odmítnut s výsměchem, nebo urážkou. Nebo se přetvařují, kvůli sladkostem. Ne všichni takoví jsou, ale nemám na to moc dobré vzpomínky.

 

Na základní škole jsem se vyznala a on se mi vysmál se slovy, ošklivku nechci. Dost mě to ranilo. Ne řekl ošklivko, ale že se tomu smál. To bylo na tom to nejhorší.

 

U mých rodičů manželství skončilo. Na Svatého Valentýna mě a matce otec oznámil, že si našel jinou a chce rozvod. Proto muže ani v lásce nemám. Jsou to pokrytci. Ale to je můj názor. Mám s nimi prostě špatné zkušenosti. Dá se říci, že Valentýna nesnáším.

 

A ukončila jsem slohovku. Bylo mi jedno, co dostanu. Prostě jsem napsala svůj názor na daný svátek.

 

Sice jsem napsala, že muže v lásce nemám, to je pravda, ale mám tři kamarády. Lawa, Zora a Daikiho. A jsem i zamilovaná, ale i kdyby se mi on vyznal, tak já mu to věřit nebudu.

 

Ten den jsme my dívky měly kuchyňky. K mé smůle jsme měly udělat perníkové, nebo čokoládové srdce. A pak to dám našemu milému. Já se rozhodla pro perníkové srdce. Chtěla jsem ho darovat matce.

 

Vytvořila jsem si perníkové těsto. Vykrojila jsem velké srdíčko, které jsem dala na plech a šup do trouby.

,,Jak ti je, Janey?” zeptala se mě Robin, jedna z mých nejlepších kamarádek. Nebo spíš jsem měla dvě nejlepší kamarádky. Robin Nico a Cori Ozawa. Obě měly partnery. Robin Zora Roronou a Cori Daikiho Aomineho. Další kamarádka Law Trafalgar sice nikoho neměl, ale u dívek byl dost populární. Ale s žádnou si nic nezačal a odmítal je.

,,Jo jde to.” usmála jsem se na Robin.

,,Komu to perníkové srdce dáš?” zajímalo Cori.

,,Matce. Nikoho jiného nemám.” odpověděla jsem Cori.

,,Tak ho dej Lawovi.” navrhla Cori.

,,To nedokážu.” protestovala jsem.

,,Ale dokážeš. Věříme ti.” nedala se odbít Cori.

,,Cori, nech Janey na pokoji. Když se na to necítí, tak ji nenuť. Sama se mu vyzná, až nastane čas.” zastala se mě Robin. Vděčně jsem se na Robin usmála.

,,Dobrá.” rezignovala Cori. Pak jsme se věnovaly svým výtvorům.

 

Já vyndala perníkové srdíčko z trouby. Potřela jsem ho vajíčkem a čekala, až to zaschne. Mezitím jsem si připravila červenou polevu. Když srdíčko uschlo, napsala jsem na střed Z Lásky. Pak jsem ozdobila okraje srdíčka. Když zazvonilo na konec hodiny, daly jsme naše výtvory vychladnout do našich označených míst.

 

Cestou na tělocvik jsme potkali chlapi. Kromě Lawa se ti dva culili, jak sluníčka.

,,Tak co holky? Co jste tentokrát kuchtily?” zeptal se nás Zoro a objal Robin kolem ramen. Daiki a Cori se políbili.

,,Překvapení.” řekla tajemně Cori.

,,A co vy?” zeptala jsem se chlapů. I když jsem tušila stejnou odpověď, jako řekla Cori chlapům.

,,To je tajemství.” usmíval se Daiki.

 

V šatně jsme se převlékly a šly do tělocvičny, kde byl náš profesor na tělocvik. Hrály jsme volejbal. Tentokrát jsem hrála proti Cori i Robin. Nakonec vyhrál můj tým. Po tělocviku jsme šly na další hodiny. Nakonec škola utekla, jak voda.

 

Po škole jsem šla rovnou domů. Matka byla v práci až do večera. Takže byt jsem měla sama pro sebe.

 

Doma jsem si udělala úkoly a uvařila oběd. Najedla jsem se a šla na FB. Cori ani Robin připojené nebyly. Došlo mi, že mají rande se Zorem a Daikim. Ale Law byl online. Ale odvahu jsem neměla, abych jsem se mu ozvala. Ale po chvíli mi Law sám napsal.

,,Ahoj, jak je?” zeptal se mě Law. Hned jsem mu odpověděla.

,,Dobře, co ty?” odpověděla jsem a taky se Lawa zeptala.

,,Dobře. Chceš říct, co jsme dělali na dílnách?” zeptal se mě Law, že je ochoten mi říct to jejich tajemství.

,,Tuším, že to bude něco k Valentýnu.” odpověděla jsem Lawovi.

,,Přesně, a vy taky jste dělali to podobné, co?” souhlasil Law.

,,Jo.” odpověděla jsem. Pak jsme rozebírali slohovku, kterou jsme měli v hodině japonštiny napsat. A takhle jsme si psali do večera, dokud nepřišla mamka. Krásně se mi s Lawem psalo. Ve škole spolu moc nekomunikujeme, jenom přes FB.

 

Po večeři jsme se šla učit na písemky. V deset jsem si dala sprchu a šla spát. V noc se mi zdál sen.

 

Sen:

 

Byla jsem před školou s milostným dopisem pro Lawa. Když Law přišel blíž a já mu podávala milostný dopis, tak si ho vzal a vzápětí roztrhal na malé kousíčky.

,,S ošklivkou nechodím.” řekl mi Law. Já s brekem začala utíkat. Pak jsem se probrala se slzami v očích.

Podívala jsem se na hodiny. Bylo pět hodin ráno. Dál jsem spát už nešla. Bála jsem se, aby se ten sen neopakoval. Vstala jsem a šla jsem si dát sprchu. Oblékla jsem si školní uniformu a šla udělat snídani. Mamka už dávno byla pryč. Po snídani jsem udělala nádobí a šla do školy.

 

Ve škole panovalo pozdvižení. Dvě dívky se praly kvůli chlapovi. A tím chlapem byl Law. Slyšela jsem, že se blíží ředitelka. Vkročila jsem mezi ty dívky. Ale tak nešťastně, že jednu jsem od nich schytala. Ze rtu se mi spustila krev.

,,Tak, co se tu děje?” ozval se přísný hlas ředitelky.

,,Jane nás napadla.” řekla jedna z nich.

,,Všechny tři do ředitelny!” rozhodla ředitelka. Všechny tři jsme vyrazily za ředitelkou. Měla jsem z toho špatný pocit.

 

V ředitelně jsme seděly naproti ředitelce. Ta nás pozorně pozorovala.

,,Tak, jak to bylo doopravdy?” zeptala se ředitelka.

,,Tady Jane jsme řekly, že se chceme Lawovi vyznat, když v tom nás napadla.” řekla jedna z dívek.

,,Jane, bylo to tak?” zeptala se mě ředitelka a probodávala mě přísným pohledem. Jsem blbá, ale já přiznala, že to pravda je. ,,Dobře. Vy dvě jdete a ty tu zůstaň, Jane. Zavolám tvé matce.” oznámila mi, že bude volat matce. Z toho jsem radost neměla. Mamka si mě pěkně podá. Ty dvě vstaly a odešly. Ředitelka našla mou složku a zavolala matce. Ta za půl hodiny dorazila. Měla vztek. Když zjistila co se stalo skoro mě zmlátila u ředitelky. Ředitelka mi dala podmínečné vyloučení ze školy na půl roku. Z toho jsem nadšená nebyla.

 

Doma na mě matka křičela. Dokonce i facku mi dala. Pak celá vzteky se vrátila do práce. Já se zamkla v pokoji a rozbrečela jsem se. Nereagovala jsem na volání Robin, Cori ani Lawa. Matka mi nic nezakázala, jenom dala facku. A to pořádnou.

 

Udělala jsem si později oběd. Na jídlo jsem pomyšlení neměla, ale jíst musím. Tak jsem aspoň něco snědla. Po obědě jsem udělala nádobí, když se v tom ozval zvonek. Šla jsem otevřít.

 

U dveří byl Law. Byla jsem překvapena, co tu dělá.

,,L-Lawe?” dostala jsem ze sebe.

,,Co je s tebou?” zeptal se Law a já ho pustila dovnitř.

 

Udělala jsem mu pití. Aniž bych jsem se ho zeptala jestli pití chce.

,,Tak, co se děje? Proč si nešla do třídy?” vyptával se Law. Vše jsem mu řekla. A potlačovala jsem slzy. ,,To jsou mrchy.” zaklel. ,,Proč si neřekla pravdu?” zeptal se zvědavě i naštvaně.

,,Protože nemám odvahu.” řekla jsem sklíčeně.

,,Ty se jich bojíš?” zeptal se Law. Já jsem jenom přikývla na souhlas. ,,Tak to řekni aspoň matce.” navrhl mi.

,,To nejde. To by si hned byla stěžovat u ředitelky a dopadlo by to stejně, jako bych řekla, jak to bylo doopravdy.” nesouhlasila jsem s Lawovým návrhem.

,,Já tě ochráním.” řekl Law, což myslel vážně.

,,A na záchod budeš taky se mnou chodit?” zeptala jsem se Lawa. Law se zamyslel.

,,Tak budeš chodit s Cori a Robin. A já budu čekat před záchodky.” navrhl Law.

,,Radši to nechme tak, jak to je.” nesouhlasila jsem s Lawem. Law si povzdychl.

,,Dobrá. Přines si sešity. Budu sem chodit každý den, aby sis dopsala látky.” řekl Law a myslet to zase vážně. Tentokrát jsem bez řečí poslechla. Šla jsem pro tašku a vyndala si z ní učebnice a sešity. Hned jsem se dala do práce.

 

Když jsem měla vše hotové, tak se Law zvedl. Byl na odchodu.

,,Už půjdu, ale zítra se tu zase stavím s novými výpisky.” dodal Law. Já přikývla na souhlas.

,,Ahoj a díky.” poděkovala jsem. Law mi zamávala a už byl pryč.

Udělala jsem si večeři. Pak šla pod sprchu a do postele. Nevím ani, kdy přišla mamka z práce, ale naštěstí mě nechala spát. Ale tušila jsem, že rozhovoru se nevyhnu. Jenom jsem to o den prodloužila.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.