Anime World CZ/SK - Příběhy

Lolla strávila týden v útočišti ráje aby si úplně zvykla na její novou podobu, na její křídla, drápy a její teď novou sílu. Za ten týden se seznályla snad skoro ze všemi Anděli. Dohromady jich mohlo být nějakých 50-60 jedinců nebyla to nijak velká společnost. Lidí na zemi bylo už přez 700000 a stále číslo narůstalo. A Démonu je ještě více. Tá čísla nenávratně rostou.

Lolla zrovna seděla na jednom kameni a hřála se v paprscích právě vycházejícího slunce. Studený severní vánek jí čehral pírka a její černé lokny vlály ve větru jako sávoj nevěsty. Jako většina andělu byla oblečená do býlého hábytu a uvažovala nad tím co by si měla obléct. Mohla si totiž vybrat cokoliv ale mělo to být býlé barvy což je barva co reprezentuje anděli. Lolla bílé moc neholdovala ale když to jinak nešlo napadla jí mžnost jak by to mohla vyřešit.

Nechala si od Andělského kterjčího ušít kraťásky a tílko. A ještě poptrosily a nějaký dlouhý plášť který by jí celý zahalyl, měla ale zbláštní požadavek chtěla aby ten plášť byl černý se zlatým lemem. Jelikož se stala Arch Andělem tak jí krejčí vyhověl a měla by to mít další den už hotové. Všichni andělé nosily jeden typ obuvy a to byli sandála. Jenomže když Lolla má drápi pokaždé ty sandály po pěti minutáp praskly a seschly. Její andělsko demonská krev zapříčinila že vyzařuje ze svého těla teplo jako démoni ale její teplo se reguluje podle její nálady. Když je vešelá a štastná tak vyzařuje teplo ale pokud je smutná a něco jí trápý začne studit.

Rozhodla se tedy že bude chodit bosa jako démoni. Prto ten plášť aby mohla skrát že je anděl a mihla tak proniknout nenápadně do společnosti.

 

Z přemýšlení vy vyrušil Michaely.

*Lollo máš jít za šéfem.

Lolla vstala kývla na Michaela a šla do přijímacího sálu, zaklepala a vešla dovnitř.

*Copak potřebujete mystře?

*Nic, nic konkrétního. Vím že chceš jít skoumat svět a mýsta pro anděli nepřístupná. A tak bych tě rád pověřil maličkostí.

*Ano co to bude mystře?

*Když už se budeš toulat mezi lydma a démonama a uvidíš nějakou nekalost a nespravedlnost zasáhni prosím. Máš mnohem větší sílu jak všichni andělé doromady díky démonské stránce kterou máš a tak bych byl rád kdybys byla takovej můj velvyslanec a konala pod mím jménem.

Lolla chvilku uvažovala jestly to má přijmout, mohla by se takhle pár lidem pomstít a zjistit kdo vlastně byl její otec. Navštívyt Podsvětí a zjistit jací démoni vlastně jsou.

*Dobrá souhlasým.

*Děkuji. Vstal a přešel k malému stolku. Uchopil krabyčku ze dřeva lemovanou žlatem. Došel k Lolle a otevřel jí.

*Tady Lollo jsem nechal něco pro tebe vytvořit. Bude to tvůj symbol pod kterým tě lidé pak budou znát. Myslím že jeho význam pochopíš.

Převzala si od Mystra přívěsek na řetízku. Řetízek byl zlatý, přívěsek byl také ze zlata, byl to pentagram který značí démona a na pentagramu byla vyzozbazena holubice s olivovou větvičkou která znázorňovala Božského posla. Bylo to trochu ironické ale potěšilo jí to. Zapla si ho na krk.

*Děkuji, mistře. Poděkovala a odešla ze sálu.

 

Další den zašla ke krejčímu kde dostala svoje oblečení, poděkovala a šla se převléct.

Vyšla z kabinky, Měla na sobě krátké bílé kraťásky lemované zlatími a černími nitkami. Tílko s černou krajkou se zlatým třpitem. Její pokožka byla světlounká ale né tolik jako u ostatních Andělů. Vlasy havraní až do půly zad splívající se po jejich křivkách skoro až k pupíku. Tílko bylo tak akorát že jí odhalovalo její ploché bříško. Drápi co měla na rukou a nohou krásně ladily s vlasama a krajsama na tílku. Moc se jí to lýbylo. Ještě dostala plášť který si nasadila, ten jí zelou zakryl a okopíroval její rysi. Látka byla hedvábná a pružná sse zlatým lemem jak si přála. Měla i k tomu velkou kapuci a na zádech spesialní rozparky aby plášť mohla mít i s křídly které teď byly schované. Od Krejčího dostala ještě středně velkou tašku na nejnutnější věci jako je svačina a pití.

Poděkovala a pomalu vyrazila k molu odkud Andělé vzlétají do světa lidí.

 

Po cestě jí ještě zastavil Michaely a dal jí měšec zlaťáků, které jí posýlal Mystr aby měla něco do začátku na ptování. Poděkovla a objala ho na znak důvěry a pokory.

 

Měla na sobě plášť, něchala si vyvolat křídla a protáhla si je. Byly obrovské, rozpětí mohly mít tak šest metrů, na šířku mohli mít tak mětr a půl. Cesta dolů byla snadná nemusela niak vzláš máchat křídly jenom plachtila po proudu větru směrem dolů který jí zanesl až ke stomu s ovocem.

 

Podsvětí:

 

Sebastian se už zase pohádal s otcem o tom že nechce převžít zodpovědnost. Pohádal se sním i o tom že Kirru nechce pustit do světa lidí, měl svojí sestřičku rád a věděl že je zvědavá a dříve či později by otec poznal, že i ona by ho po čase přestala poslouchat a to mu také vpálil do ksichtu i přez to, že je jeho otec samotný Satan. Jeho otec šílel zlostí a vše kolem něho hořelo modrýma plamenama. Sebastian také měl modré plameny ale moc je nepoužíval neměl o to zájem. Spíš ho nejvíce lákalo hledat Lidi s tou nelákavější duší která byla ochotna s ním uzavřít smlouvu. A jakmile smlouva byla naplněna tak on si mohl na té lahodné duši pošmáknout. Ze všech démonů v podsvětí právě Sebastian požíral nejvíce nejlahodnějších duší na světě. Až ho začali démoni přezívat lapačem duší. Všichni moc dobře věděli že Sebastian je schopen udělat úplně všechno jenom pro to aby duše se kterou uzavřel smouvu pak bude jeho a bude si na ní moci pochutnat.

 

Po hádce z otcem se Sebastian pět vydal do světa lidí si vabrat dušičku se kterou uzavže smlouvu. Satan byl velice rozladěn a snažil se jak koliv uklidnit. V Podsvětí vládl každodení chaos jako vždy a tak to také mělo být.

Kirra se opět prolétala nad městem a pozorovala všechny tam. Všichni jí znaly a bály se jí. Věděli že pokud zmerčí sebemenší flákání a nedělání tak ho zmidlí a pošle do dolu. To měla po otci, vybýjela si nudu na ních nevěděla co má už dělat chtěla do lidského světa a i démoni chtěly aby vyrazila do světa a jim dala na chvýli pokoj. Měla na sobě černé kratásky a vršek od plavek, přeci jen byla démon a tak jí bylo věčně teplo. Její tělo vyzařovalo skoro sto stupˇmu a to jen tehdy když byla v klidu a dobré náladě. Když byla naštvaná tak to byla i vyšší teplota.

Kirra také mohla ovládat modrý oheň se kterým si poslední dobou hodně hrála. Dokonce se naučila na špičce ocasu vzplát malinkej plámínek.

Už jí nebavilo prolétat na městem a tak zamířila spátky domů že se asi bude flákat. Během chvylky byla doma akorát když Sebastian zase odlétal do Lidského světa.

*Otče proč nemohu také do Lidského světa?

Satan začal ještě více zuřit a udeřil co stolu u krerého stál a odmrštil pár věcí které mířily na Kirru. Ta je s lehkostí zachytila a položila je spátky na stůl.

*Otče, uklidni se a vysvětl mi to.

*Jsi ještě moc mladá. Řekl přísně a rázně.

*Jo jasně mladá. To tomu tak uvěřím. Všichni tady mají ze mě respekt a bojí se mě vědí kdo jsem. Chy také poznat jaké to je když nikdo neví co jsi zač.

Satan si povzdechl a začal přemýšlet a uvažovat. Vylétl na trám trčící ze zdí a na ten se posadil. Po chýly ovařování už bal uklidněný a nadechl se.

*To tam nahoru fakt tak moc chceš?

*Jo to tedy chci.

*Výš o tom že tam jsou i andělé.

*Samozřejmě že vím.

*A strom s ovocem.

*Jooo, vím a nesmím jíst to býlé to je pro anděly smím jen to rudé. Kdybych snedla bílé tak bych buď zemřela v lepším případě v horším byla bych navždy uvězněná jako člověk.

*Dobrá pokud tohle víš a budeš si to pamatovat tak si di. Ale buď opatrná a skontroluj někdy Sebastiana dokážeš ho najít že.

*Jo jo. Díky otče.

 

Kirra byla natěšená a štastná že konečmě dostala svolení jít nahoru do světa lidí.

 

Zdělila otci že další den dopoledne vyrazí. Satan s tím souhlasyl ale byl trochu překvapen že až zítra.

*Dobře ale jak to že nejdeš už dnes. Celou domu tam chceš a teď řeknež že jdeš až zítra.

*Otče to je snad jasné ne musím se na to připravit, a zbalit pár věcí a také se na to vyspat. Čau.

Zdělila v rychlosti otci, otočila se rozeběhla a vyskočila z okna ven. Padala z 600 metrové výšky střemhlav dolů. Padala se zavřenýma očima a užívala sy ten nával adrenalinu co jí koloval tělem. Asi pět metrů nad zemí rozdáhla křídla a vzlétla. Letěla do města k obchodníkovy si něco zařídit. Něco tam měla vyhlídnutýho ale jelikož jí to bylo k ničemu nekupovala si to ale teď už měla dobrej důvod. Přistála na střeše toho obchodu. Schovala křídla a dovnitř vklouzla oknem rovnou ze střechy. Obchodník se lekl jak se tam zničeho nic oběvyla.

*Ach, slečno neděste mě takhle.

*Jasně jasně jako by ses lekl. Ha ha ha.

*Copak potřebujete slečnoo.

*Chtěla bych ten vak jak si mi tehdy ukazoval.

*Ach vy myslíte tu ledvinku z pavoučí kůže??

*Jo jo ledvinku, vak nebo co to je to je jedno ale chci jí.

*Dobře dobře hned vám pro ní skočím. Zašel do zadu a byl dobrých pět minut pryč. Kirra už nevěděla co dělat a tak sy prohlýžela vystavené zboří vo nabýzel. Byly to všelijaké byťohy, brašny, vyky. Dokonce i hlyněné nádoby nože a různé suvenýry ze světa lidí. Zaujala jí jedna věc posazená na zdi na stojanu. Přistoupila k ní a prohlýžela si hodně dlouhej a rovnej nůž. Byl v černým pouzdru s rytinami nějakého zvířete. Moc se to Kiře zalíbylo a chtěla si na něj šáhnout když v tu chíly se vrátil Obchodník i s ledvinou.

Podával jí Kiře, byla býlá ne spíše připomínala šistě ptříbrnou barvu. Šli vidět i ty nejemnější vlákýnka a byla na omak velice příjemná a pružná.

*Je to opravdová vzácnost, přes to že se zdá malá vede se do ní velké množství. Dokáže se roztáhnout podle potřeby a unese toho hodně i několik desítek kylo možná i výce. Neskoušel jse to osobně.

*Dobře tady máš peníze a díky. Hodila mu měšec z penězi. Ten si je skontroloval a byl velice potěšen částkou kterou dostal. Všiml si že Kirra kouká na meč co má vystavený na zdi.

*Zaujal váš ten meč??

*Meč??

*Ano, meč. Je to lidská zbraň. Je velice v oblibě ve východní části. Čepel je vyráběná celý měsíc v kuse, meč tohoto typu je rozný vhodný pro jedu i dně rude. Vělice ostrý.

*K čemu to slouží??

*No, původně to bylo určené k boji muže proti muži. Jelikož lidé neoplývají nijak zvláštní sylou vyráběly si tyto zbraně. Sloužily jim k zabyjení, útoku i k obraně. Teď je to spíše jako relikvije nebo upomínka. Lidé teď už mají jiné zbraně.

*Hmm zní to dobře. Chci jí.

*Coooo? K čemu by vám byla slečno. Vy oplíváte už nezměrnou sylou?

*To tě nemusí zajímat.

*Dobrá, dobrá můžete si jí vzít. Mě stejně k ničemu není a nikdo by si jí stejně nevzal.

Sundala si jí ze zdi a zas se rychle vypařila. Vyskočila oknem na ulici a rozletěla se směr do svého pokoje.

 

Pokoj měla prostorný a hodně vysoký. Nespala nikdy na postely spíš v joupací sýti to se jí lýbylo. Měla tam velkou kamenou skříň a i kamenný stůl. Na stůl položila ledvinku a i meč. Ze šuplíku si vytáhla specialně vyrobený nůž, byl vyroben z dračího zubu. Byl velice pevný a ostrý. Byl býlí a rukojeť měla rudá vlákna okolo sebe omotaná. Dýka měla 30 cm na dýlku. Položila ho vedel vaku.

*hmm pěkně k sobě laděj. Ledvinka i dýka k sobě krásně ladily.

Kirra se šla opláchnou do lávového jezera kde byla čistá rudá láva tak akorát ke koupely. Ponořila se do ní. Její tělo se rozžhavilo a ona mohla ze sebe spáli všechny nečistoty. Nebyla tam moc dlouho a jakmile byla hotová rozhodla se vyskoušet si ten dlouhej štíhlej nůž nazývanej meč. Uchopila ho do jedné ruky a sundala kryt. Čepel se jenom zaleskla jak byla nádherně vyleštěná. Meč byl lehounkej a tak Kirra byla schopná s ním mávat ze stany na stranu jako by to byla pouhá větsička. Pokaždé meč zasvištěk vzducem jako by proletěl byč. To se jí moc líbylo.

Chtěla zjistit jak moc je ostrej a tak se chtěla říznout do prstu. Ale nešlo jí to, na její kůži byl tupej. Skusila tedy vzít nějakou látku a sekla do ní látka se bez problému rozpulila. A když pořádně máchla mečem o velký balvan dokonce ho i rozpůlila.

*hmmm, tak to je moc pěkné. A na mojí můži to ale stejně nezabýrá. Možná kdybych skusyla…….

Zamyslela se a čepel pokryla svýma modrýma plamenama. A pokusila se opět říznout pomalu do prstu. Na prstě se jí udělala malá linka a jemně se spustila její krev kterou hned slízla a zahojila se.

*Parááda, tak s plameny účinkuje i na mojí kůži. To se bude jednou hodit.

Pro dnešek toho už nechala a šla spát.

 

Lolla:

 

Přistála akorát pod storme a ovocem. Usmála se při pomyšlení že jako malá o tomhle stromu slýchávala ale nikdy nikdo se sem neodvážil. A ona teď tady mohla stát a natrhat si nějaké to ovoce. Utrhla sy tři býlé a tři rudé plody a uklidila si je do vaku. Chtěla si na nich pak pochutnat. Nechala si na sobě kapuci a schovala svá křídla. Měla jasnej cíl. Jít tam kde vyrůstala a navštívyt obchodníka a ujistit pár informací. A také se pomstít.

 

Přešla dřevěný most s prošla zdobenou železnou bránou která byla obrostlá bílími a rudímy růžemi. Nenechala na sobě nic zdát a procházela klidně a lehounce mezi lidma po ulici. Niko si jí moc nevšímal. Většila bytostí takhle zahalená byli démoni a lidé s nima nechtěly nic mít společného. Při první zatáčce zahnula za roh a přešla velkej park. Lidé se tu pořád usmívaly a byli venku se svími čtiřnohými miláčky. Dodonce byl v parku i jeden anděl ale Lolly si nevšiml byl otočen k ní zády a tak bez povšimnutí prošla. Došla k baráku patřící obchodníkovy. Tady pracovala a žila nebo spíš přežívala. Barák byl obklopen zahradou a vysokou zdí. Lolla se vyhoupla bez problému na dva metry vysokou zeď a posadila se na ní. Byla teď o hodně lechcí měla duté kosti ale zároveň mnohem pevnější. Seděla ny zíďce a dala si nohu přez nohu. Kapuci si mírně poupravila tak abi jí šlo nepatrně vidět do obličeje a svím dobrým zrakem propalovala toho nechutného obchodníka. Rozhodla se že počká až si jí všimne a vijde ven se podívat.

Naštěstí nemusela čekat tak dlouho a on si všiml zahalené postavy sedící na zdi okolo jeho baráku. Vyšel ven a křikl na zahalenou postavu.

*Hej, ty tam koukej vypadnout. Tohle je soukromí pozemek.

Lolla pohlédla na obchodníka, ten ztuhnul a mírně zacouval.

*T...tt….tyyy? Co tu chceš? Tady už nemáš co pohledávat.

Lolla seskočila ze zdi a na zem dopadla velice lehounce a neslišně. Dokonce ani listí nezašustilo. Zvedla se a sundala si kapucu z hlavy, umožnila tak obchodnímovy pohlédnout na její již plný a zdravý obličej. Zákeřně a bodle se usmála, z očí jí čišel vztek, pohrdání a znechucení. Teď připmínala spíše démona než anděla. Nic neříkala jenom ho nenávystně hypnotizovala a pomalu se k němu přibližovala.

*C...c..coo.oo chceš?

*Pommmsssttuuu. Zašeptala do větru tak aby to slyšel.

Přeběhla mu po těle husina.

*To nesmíš? Jsi teď anděl. Andělé neubližují.

*To je sice pravda ale mě se to netýká.

*Jak to, že netíká. Musí. Dodal Obchodník.

Lolla zvedla ruku, už stála uplně u něho. Chytla ho za košily, a svýma drápama přejela po jeho snědé kůži. Přejela pu po krční žíle jen tak aby naznačila že to může rychle ukončit.

*Jj.jak to že máš drápy? A co po mě chceš?

Praštíla sním o zeď baráku až omítka mírně popadala.

*Ty, za moje dosavadní utrpení zaplatíš a to doslova. Přepíšeš na mě veškerý majete a práva. Pak se zdekuješ a jestly se vrátíš tak věř že přímo od boha mám pověření zbavit tento svět nechutností a mohu zabýjet.

*Too kecáš, to není pravda tomu nevěřím.

Lolla si šáhne pod plášť a vytáhne svůj přívěsek a ukáže mu ho.

*Stačí ti to jako důkaz? Mám to přímo od něho. Nevěřil svím očím, ale neměl jinou možnost chtěl ještě žít a nechtěl ryskovat.

*Dobrá…..

Nakonec souhlasyl. Lolla ho pustila a šli do kanceláře. Tam vše na Lollu přepsal. A tak jak musel slýbyt odešel jen s tím mále co měl právě u sebe. Lolla prozkoumala celej barák ale nic zvlástního nenašla. Nic co by jí prozradilo něco více. Ve městě zařídila dražbu toho domu. A Výdělek dala do syrodčince aby aspoň oni měli nějaké lepší zázemí.

Rozhodla se že pude do jiného města tady jí to moc připomínalo její bývaly život. A tak se vydala po cestě ven z města.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.