Freez Divingstn: #SWAG - KAPITOLA 2
Informace:
SUEPRMEGA KRÁTKÁ povídka jen vytvořená kvůli mému odreagování, takže není nic moc, je to z malilinkaté částečky z mích zkušeností ve škole, jen převedené do příběhu o Freezovy, který je ve škole napravován mladou dívkou jménem Misaki.......
ZPOUTÁN
„To není možný, rodiče by s něčím takovým nesouhlasyly!“ namítám i když vím, že své rodiče doháním k šílenství a pro mou nápravu jsou schopni čehokoli.
A tak jsem zkončil připoután řetězem k té dívce a nedobrovolně s ní trvávil polovinu svého dne.
Konečně jsem se s ní odvážil ke slovu „Jak se vlastně jmenuješ?“
„Misaki Hiamori Agree“ odpověděla nečekaně rychle a prohrábla si své vlnité blond vlasy.
Ta holka je můj pravý opak, tichá, vážná, zamlklá, nezajímavá a ledově klidná.... Zná vůbec slovo ZÁBAVA?
Každý den ve stejnou dobu stojí ráno před mím domem a čeká až vyjdu ven.
Je docela děsivá....
PO ŠKOLE:
Šel jsem ze školy zase s ní, ale tentokrát jsme po cestě potkaly KDS GANG.
Je to jedna velká tlupa deb**ů a kok**ů a jinech trotlů, kteří kouří, berou drogy nebo už měly **x.
„Ale, ale kohopak to tu máme...“ začal mluvit bělovlasý kluk stojící ve předi jako velke BOSS „....malej Freezík a Zamlklá šprtka, co s ní chceš dělat ty zkažený škvrně?!“mlčel jsem...
Další individuo se ozvalo „Já ji vyzkouším....“ vzal Misaki za ruku a přitáhl ji k sobě „....je docela pěkn-“ nevidržel jsem se na toho prasáka dívat a než větu dokončil vrazil jsem mu pěstí do ksichtu.
Dva mi drželi ruce a ten kterému jsem skoro zlomil nos mi bušil do břicha.
Myslím, že většina mích orgánů je namaděru.
Těžce se mi dýchá....
„Tak co máš už dost.......!?!!“ ptá se i když ví, že neodpovím.
Konečně mě pustily a já spadl na kolena.
Už odešli............
Misaki přiběhla s pomocí školního zdravotníka, byl jsem ošetřen, ale několik modřin mi zůstalo.
„Není ti nic?!“ zeptala se s vyděšeným výrazem ve tváři.
Co nejrychleji jsem se pokusil odpovědět „Ne... mě nic, co ty?“
Bál jsem se o ní víc než o vlastní krk, Co je to za pocit?
DRUHÝ DEN VE ŠKOLE:
Je hodina matiky, já se superšíleně nudím... a tak skládám z papíru vlaštovku.
„Napůl, složit rohy, přehnout tady, ještě párkrát zpřeložit, upravit špici a je HOTOVO!“ šeptám si sám pro sebe.
Vyhodil jsem vlaštovku do vzduchu, dvakrát obletěla celou třídu až nakonec spadla, u prázdné lavice druhé řady u okna.
„Ksakru!“
Pokouším se k ní dostat, zkrčím se a pomalu se přibližuju k dané lavici, jediné co mi brání je dvoumetrový pevný řetěz spojující Misaki a mě.
„Hni se!“ zašeptám na ni, ale ona mě totálně ignoruje...
Natáhl jsem se co nevíc to šlo, ale Misa zatáhla řetězem zpět, ztratil jsem rovnováhu a opřel se o židly, která se zhoupla a padala se mnou, můj pád byl doprovázen obrovským třísknutím židle o zem.
Tak to musel slyšet i hluchej!
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
