Anime World CZ/SK - Příběhy

,,Ta už je neprodejná! Ten smrad se z ní nikdy nedostane," řekla Kia

,,Siryno, pojď se mnou, zakopeme to někde v lese. Ronine dávej tu pozor a uvař čaj, prosím." Ronin přikývl. Vyšly jsme, noc byla jasná a půlměsíc nám svítil na cestu. Nacházely jsme se asi šedesát kroku od tábora, když Kia na mě polo ztlumeným hlasem promluvila. 

,,Siryno, vím že to bylo tvé první setkání z démony! Zvládla jsi to obdivuhodně. Viděla jsem jak," na moment ztichla, ,,to je jedno. Prostě neporazil tě vlastní strach a ani to, co démoni představují."

,,Děkuji, ale strach jsem měla! Jen přišel, až bylo po všem. Málem se mi podlomila kolena, něco tak odpudivého, hnusného jsem nikdy neviděla a vlastně ani nedokázala představit. Co to vlastně bylo?" Zeptala jsem se.

,,Říká se jim Pekelní psi. Jsou to démoni nejnižšího řádu. Žádná inteligence, prostě utočí na vše co se pohybuje a nemají žádnou moc. Jsou jen hrubou sílou démoní armády. To byl i důvod, proč nás překvapily, žádná magie je neobklopuje. Je jasné k čemu zuby slouží a ty přísavky vysávají magii. Tím se živí. Proto si vybrali  Ronina a Darka, oba vlastní magické schopnosti."

,,Aha, ale to nejsou démoni, které znám z pohádek a legend. Tohle je něco jiného, horšího!"

,,Ano Siryno, máš pravdu. Tihle démoni nejsou z našeho světa. Přišli sem z daleka vzdálených hvězd. Z Říše chaosu, jsou opakem života. Jsou čistá smrt. Kam vkročí, i země umírá. Žádná květina nevyroste, už nikdy. Zmizí vše živé z tohoto světa, pokud démoni zvítězí!" Zůstala jsem stát jak opařená.

,,Fakt jsou takový zlo?"

,,Ano," odpověděla Kia. Dál jsme pokračovaly mlčky.

 

Kia se v jeden moment zastavila. ,,Tady TO za kopem, je tu měkká půda."

Klekly jsme na zem a začaly rukama odhrabávat hlínu. Šlo to opravdu lehce, půda byla měkká a kyprá. Po chvilce jsme to měly hotové. Ušlapaly jsme půdu a vydaly se zpět k táboru. Šly jsme mlčky. Já přemýšlela nad tím, co Kia řekla o démonech. Nevím proč, ale vybavily se mi vzpomínky na rodnou vesnici. Došly jsme do tábora, Ronin zrovna přikládal do ohně. Dark a Hati už nám šli naproti. Ronin nám oznámil, že čaj už je hotový a Kia si hned nabrala. Šla si sednout k ohni, ale než jsem si stihla nabrat čaj já, tak mě Ronin ohromil větou, kterou řekl.

,,Siryno, tvůj úkol je u konce. Měla jsi mě doprovodit do Ashenwale a tu už jsme. Takže zítra pojedeš domů."

Miska na čaj mi vypadla z ruky a zůstala jsem jako opařená. Co všechno se mi honilo hlavou a škála emocí, co mnou procházela, se nedá popsat. Jen ten poslední, vztek.

,,To myslíš vážně?" Zeptala jsem se ale prostor na odpověď jsem mu nenechala. ,,To ani náhodou! Abych sloužila v kuchyni? Abych držela hlídku u brány?To ne! Zpátky nejedu! Tady na mě čeká dobrodružství, o kterém se mi ani nesnilo a nenechám se o něj připravit! Ani tebou ne!"

Ronin: ,,Tady je to nebezpečné a nechci aby se ti něco stalo!"

,,Oo, neměj o mě péči! Umím se o sebe postarat! A konečně využiji to, co jsem se učila! A vaření to nebylo!" Položila jsem ruku na svůj meč.

Ronin:,, Ať tak nebo tak, spadáš pod mé velení! A já nechci mít na svědomí tvůj život! Jedeš zpátky a basta!"

Už jsem se nadechovala že něco řeknu, když zaznělo silné cinknutí kovu o kámen. Přede mě a Ronina se zabodla dýka do země. Stříbrná s dvěma drahokamy, rudým a čirým. Oba jsme tu dýku poznaly a podívali se na Kiu.

Volným krokem šla k nám...

,,Tak už dost vy dva!"

Nadechla jsem se, že řeknu něco na svoji obhajobu, ale Kia rukou naznačila, ať mlčím. Došla k nám a klekla si před nás a dýku. Podívala se Roninovy do očí a pověděla.

,,Ronine! Díky Syrině jsme ten útok před chvílí přežili. Nevím, jestli by jsme se z toho bez ní dostali? A nemůžeš jí upřít možnost k boji!"

,,Nechci aby kvůli mě zas někdo zemřel a zvlášť ne vy dvě," řekl Ronin a díval se na nás se slzami v očích. Můj vztek odezněl. On, on to dělá aby mě chránil? Má mě rád? Z myšlenek mě vytrhla Kia.

,,Ronine! Zas někdo zemřel? Tebe stále trápí, co se tenkrát stalo?" Kia se dívala Roninovy do očí.

,,Ne, netrápí" odpověděl Ronin ale uhnul očima jejímu pohledu. ,,Ano, stále slyším jejich hlasy. Ve dne i v noci. Jak mě proklínají, že jsem je zabil!" Vyhrkl ze sebe Ronin a rozplakal se.

Já nevím co mě to napadlo, sedla jsem si vedle něho a objala ho kolem ramen.

,,Neneseš vinu za jejích smrt. Byla to jejich volba. Každý smrtelník je zodpovědný za svůj osud. Oni si smrt vybrali. Nebýt tebe Ronine, byla bych mrtvá i já a možná i celý svět." Řekla Kia klidným hlasem.

Kia vyčetla z mích očí otázky a dala se do vyprávění...

 

,,Před 12 lety jsem byla povolána jako bývalá hraničářka k doprovodu Královské jízdy. Sto vojáku a jeden mladý kouzelník. Cíl, oblast z názvem Burning Stepes. Měli jsme zjistit, co se stalo z vesnicemi  a pevností, co se tam nacházely. Jejích velitel byl arogantní a sebevědomí, mě neposlouchal a mladého kouzelníka ignoroval. Považoval ho za odpad a vůbec se s ním nebavil. Dokonce mu přikázal, ať jede poslední, aby se na něho nemusel dívat. Když jsme dorazili do Burning Stepes, našli jsme zničenou krajinu. Tráva a stromy seschlé, nikde žádná zvířata. Dorazili jsme k první vesnici. Domy byly zbořené a jejich trosky rozházené široko daleko. Nikde ani živáčka. Hledali jsme aspoň těla, ale nikde nic, ani živé ani mrtvé. Prostě pusto, i domácí zvířata zmizela. Jeli jsme dál, mladý kouzelník se snažil veliteli říct, že cítí přítomnost temné magie, ale ten neposlouchal a jen ho okřikl, ať si ty pohádky pro děti nechá pro sebe. Za nedlouho jsme projížděli další vesnicí, našli jsem jí zničenou stejným způsobem. Mířili jsme k vojenské pevnosti. Brána byla otevřená a na nás se vyřítily odporná stvoření.

Démoní armáda tvořená kamennými obry, smečka pekelných psů, bytostí z netopýřími křídly a psí hlavou a mnoho dalších. Jak nás zpozorovali, vyrazili k nám s děsivým řevem. Část rytířů ztuhla hrůzou a stala se snadným cílem démonů. Změnilo se to v jatka. Démoni byly jak mlýnek na maso a z Královské jízdy už moc nezbylo. Deset rytířů se snažilo držet, ale...

Já s Roninem jsme na ně křičeli, ať utíkají, že to nemá smysl. Jen magie si s nimi poradí. Ten nafoukaný velitel na nás zakřičel, ať se schováme a necháme to na pořádných chlapech a že ženy a děti do boje nepatří. Tou dobou už démoní armáda obešla hrstku vojáku a blížili se ke mně a Roninovy.

Ronin neměl na vybranou a použil nejsilnější kouzlo, jaké znám. Ohnivé kouzlo Dračí dech. Je to úchvatné kouzlo a budí respekt, ale je i těžké ho ovládnout. Mnoho mágu zemřelo, když se ho pokusilo použít a nezvládli ho. Nad mágem se objeví obrovská ohnivá dračí hlava a svým dechem spálí vše před sebou. Je jedno, co to je, dračí plamen spálí vše, i kámen se roztaví. Z démonů a rytířů zbylo jen trochu popelu, který vítr rozfoukal.

Já rychle vnikla do pevnosti, kde se nacházel portál do říše chaosu. Už z něho pár dalších démonů vylézalo. Rychle jsem je zabila a svojí dýkou se dotkla temného kamenného portálu. Ten se pod mocí světelné magie v mé dýce zhroutil a rozpad na prach. Bylo po všem a my sami jeli nazpět.

Vinu za smrt stovky vojáku chtěli hodit na Ronina. Já se za něho postavila, že za jejich smrt nemůže ba naopak. Zachránil, co se dalo a za smrt vojáků může jejich velitel. Nikdo se neopovážil znevážit výpověď elfí princezny ale i tak. Kirin Thor chtěla Roninovi odebrat moc a vykázat ho ze svých řad. V Kirin Thor je však i hodně elfů a tak ani Kirin Thor si netroufla znevážit moji výpověď a potrestat Ronina, ale stal se černou ovcí."

 

Já při tom vyprávění brečela... ne proto, jaká hrůza to byla, ale proto, že jsem zjistila pravdu.

,,Tak teď už vím, co se stalo,"  řekla jsem. ,,Já jsem se  narodila ve vesnici Dylii v Burning Stepes. Bylo mi osm roků, když mě otcův bratr vzal do města, abych se učila a poznala, jak se žije ve městě. Byla jsem u něho rok. A když jsem se vrátila domů, dům tam už nebyl. Vesnice tam nebyla. Jen rozházené trosky domů. Běhala jsem a hledala, ale nikoho jsem nenašla, všichni byli pryč. Rodina i moje nejlepší kamarádka, kterou jsem považovala za svou sestru. Zmizeli beze stopy a nikdo mi nic neřekl. Kdo za tím stojí? Myslela jsem si, že skřeti. Teď moje zášť, nenávist, bolest a pomsta dostaly jméno... démoni!"