Anime World CZ/SK - Příběhy

7. Útěk

Sykla jsem bolestí. Z břicha se mi spustila krev. Law se chystal zaútočit, ale Zoro mu v tom zabránil. Law se zmítal, ale Zoro měl fakt pevný stisk, tak Law se nemohl vrhnout na otce Robin.

,,Nechte ji být!” křikl Law na otce Robin a snažil se vyrvat ze sevření Zora. Otec Robin se chystal pokračovat v řezání mého tělo. Robin přišla blíž ke svému otci. Ten se na svou dceru podíval. Robin se napřáhla a vrazila svému otci facku. Byla to taková facka, až otec Robin otočil hlavu. Já sebou začala mrskat. Chtěla jsem se dostat z těch pout. Ale nešlo to. Z břicha mi tekla krev, od té řezné ranky skalpelem. Otec Robin odložil skalpel a napřáhl se, že uhodí svou dceru, ale tentokrát Zoro pustil Lawa a včas zakročil a otci Robin nedovolil, aby ji praštil.

,,Pane Nico, to by stačilo!” řekl v klidu, ale rázně Zoro. Law přispěchal ke mně a začal mě rozvazovat.

,,Pusť mě! Tebe se to netýká! A ty nech ta pouta!” obořil se Nico na Zora i Lawa. Ale ani jeden z nich neustoupil. Zoro stále držel ruku otce Robin a Law mě rozvazoval. Byla jsem v klidu, aby to Lawovi šlo snadněji, ale mohl použít jenom levou ruku. Pravou měl v šátku. Law s tím lomcoval, tak mu Robin šla pomoci.

,,Ale týká se to mě. Co se týká Robin, je to i má věc.” nedal se odbýt Zoro a nepouštěl ruku otce Robin.

,,Myslel jsem si že budeš mít větší rozum!” odfrkl si otec Robin.

,,Mám, to rozhodně mám. Oproti vám určitě.” nedal se Zoro.

,,Pusť mě!” křikl otec Robin na Zora.

,,Dokud ti tři nebudou v bezpečí, tak nepustím.” řekl Zoro a nehodlal ho pustit. Když jsem byla za pomoci Lawa a Robin volná, tak jsem se postavila. Ranka na břiše byla povrchová, tak to bylo OK. Došli jsme ke dveřím.

,,Zoro, už můžeš.” řekla Robin Zorovi a my se otočili a pospíchali ven. Zoro pustil otce Robin a běžel za námi.

 

Utekli jsme ven, ale ani jeden z nás nevěděl co dělat dál. Jenom jsme věděli, že musíme někam a to rychle zmizet. Zoro chytl Robin za ruku, Law zase mě a běželi jsme všichni za Zorem.

 

Běželi jsme ulicí, ale nikdo za námi nebyl. Což bylo divné, ale možná otec Robin tam neměl nikoho, kdo by nás pronásledoval. Ale i tak jsme běželi. Strach byl silný. Nikdo nezastavoval. Párkrát Robin škobrtla a nebýt Zora, ležela by na zemi. Chtělo to auto. Jenže krást jsme nechtěli a taky kde ho sehnat. Nakonec jsme doběhli na kraj lesa.

 

I tak jsme běželi dál. Že je to tak snadné nechtělo se nám tomu věřit.

,,Neodpočineme si?” zeptala se udýchaně Robin.

,,Taky by se mi hodil odpočinek.” souhlasila jsem s Robin. Zoro se podíval po Lawovi a Law po Zorovi.

,,Dobře. Chvilka odpočinku nám neuškodí.” souhlasil nakonec Zoro. Zastavili jsme se. Law a já jsme slyšeli blízko potůček.

,,Pojďme k potůčku. Posilníme se tam.” navrhla jsem. Všichni se po sobě podívali a souhlasili s přikývnutím hlavy. Já a Law jsme ty dva vedli k potůčku.

 

U potůčku jsme si sedli na kamenní. Já a Robin jsme se napily na posilnění. Pak po nás i Law se Zorem. Všem nám ta voda bodla. Krásně čirá a osvěžující. Pak jsme si sedli na kamenní. Chvíli jsme vydýchávali.

,,Jane, jsi v pořádku?” zeptala se mě Robin. Přikývla jsem, že ano.

,,Jane, bál jsem se o tebe.” řekl mi Law. Otočila jsem se na něho.

,,Já o tebe taky. Myslela...Myslela jsem si, že tě zabil.” dostala jsem ze sebe.

,,Teď na vyznávání není čas.” zarazil nás dva Zoro. ,,Teď musíme přemýšlet, co dál podniknout.” dodal vzápětí.

,,Pravda.” souhlasil Law. Já jsem jenom přikývla hlavou na souhlas.

,,Pravda, teď nejen, že půjdou po těch dvou, ale i po nás.” souhlasila Robin.

,,A to vše kvůli nám.” dodala jsem.

,,Nic si nevyčítej. Pro vás dva jsme to rádi udělali.” usmála se na mě Robin. Já se jenom pousmála.

,,Ale mám jedno přání. Chtěla bych zachránit i ty ostatní experimenty.” řekla jsem své přání.

,,To i já, ale je tu problém. Lid je nepřijme a oni pak zemřou hlady.” dodal Law, ale i on si přál pro ostatní svobodu, ne že ne.

,,Musíme všem dosvědčit, že nejsou zlí, že jenom touží po svobodě.” řekla jsem.

,,Ale je tu problém. Někteří budou fakt toužit po pomstě a budou na svobodě se mstít.” obávala se Robin.

,,Taky z toho mám strach.” připojil se Law k Robin.

,,I u vás jsme měli strach, že se budete chtít pomstít.” přiznal Zoro, že i on měl obavy s Robin, když nás dva si vybrali.

,,I já se bála. Že nás budete týrat.” přiznala jsem, že jsem z nich taky měla strach.

,,I já se toho obával.” přiznal Law.

,,No nic. Měli bychom už jít.” zvedl se Zoro. I my tři se postavili na nohy. Zoro chytl za ruku Robin a Law mě a začali jsme běžet lese, aniž bychom se rozhodli kam. Prostě podél cesty jsme běželi.

 

Tentokrát jsem párkrát škobrtla já, ale Law mě držel pevně. I když to byla levá ruka. Vždy mě podržel nahoře. Takže jsem nespadla. Ale děkovat mu, nebyl čas.

,,Zastavme.” po chvíli jsem na všechny křikla. Všichni se zastavili.

,,Jane, co se děje?” zeptala se mě Robin.

,,Kam vlastně poběžíme? K vám domů nemůžeme, tam na nás budou čekat, ale tady jen tak běžet na zdar bůh taky nemůžeme. Musíme vymyslet plán.” vysvětlila jsem, co bychom měli udělat.

,,Jane, má pravdu. Běžíme tu jen tak na zdař bůh.” souhlasil se mnou Law.

,,Pokud to vyjde, tak můžeme a chalupu mé prababičky. O té by vědět tví rodiče nemusí.” navrhl Zoro a podíval se na Robin.

,,Otci jsem o té chatě neříkala.” řekla pravdu Robin.

,,OK, jen sehnat auto.” řekla jsem, což jsme všichni věděli, že bude složitější oříšek.

,,Mám jednoho kamaráda, který by nám to auto mohl půjčit.” zamyslel se Zoro.

,,Tak pojďme doběhnout nakonec lesa a tam se domluvit co dál.” navrhla Robin. Já i Law jsme přikývli a souhlas. A tak jsme se dali zase do běhu.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.