Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Zrada

Jane:

 

Šla jsem se Stevem do města do kavárny. Byla jsem celá nesvá. Nevěřila jsem mu, ale zároveň i věřila. Měla jsem prostě smíšené pocity, kterým jsem moc nerozuměla. Stále jsem byla v tom kabátě a skrývala svůj obličej. Oba jsme mlčeli. Ostatní lidé kolem nás se na nás dívali, jako by se ptali, co ta individua pohledávají. Neměla jsem z lidí strach, to ne, ale nevěřila jsem jim. To zvířata byla jiná. Ta tě nikdy nezradí, jako lidé. Ale mezi lidmi jsou i výjimky, jako je Zoro s Robin. Těm jsem důvěřovala a vážila si jich. I Lawovi jsem věřila, i když teď už byl po smrti. Jenže jsem si to myslela špatně. Law žil.

 

Došli jsme mlčky do kavárny. Sedli jsme si k volnému stolu v koutě. Sedli jsme si naproti sobě. Po chvíli přišla servírka a já si objednala latte a Steve espreso. Mlčky jsme čekali, dokud nám servírka nepřinesla naši objednávku.

,,Tak mi pověz co se doopravdy stalo. Jinak ti pomoci nemohu.” promluvil do ticha Steve. Nadechla jsem se a vydechla. Pak jsem mu vyprávěla, o návštěvě rodičů Robin, jak pak museli jet Robin a Zoro za rodiči, protože nás dva, mě a Lawa kritizovali a nadávali. A poté co odešli, jak se maskovaný muž vloupal do domu a Lawa zastřelil až po můj útěk. ,,Tak to mě mrzí, ale neboj. Pomohu ti najít toho zloducha.” slíbil mi a já se na něho usmála. Ale stále jsem měla pocit, že je falešný. Byla jsem ostražitá a připravená, kdykoliv utéct.

,,Dobře, budu ráda.” řekla jsem nakonec.

,,Ale slib mi, že nikoho nebudeš zabíjet.” musela jsem slíbit Stevovi.

,,Dobře, nebudu.” nakonec jsem s nevolí souhlasila.

,,Dobře.” usmál se Steve a já mu úsměv oplatila. ,,Až to vypijeme, půjdeme do počítačové kavárny a tam zjistíme víc informací.” dodal, co uděláme, jako první krok.

,,Dobře.” přikývla jsem na souhlas. Oba jsme popíjeli kávu.

,,Jsem rád, že s tím souhlasíš. Neboj, určitě bude potrestaný.” uklidňoval mě Steve.

,,Věřím ti.” ale tentokrát jsem lhala. Nevěřila jsem mu ani slovo. Stále mi na něm něco vadilo.

,,Rychle do sebe kopni tu kávu. Musíme jít.” náhle pospíchal Steve.

,,Steve, co se děje?” zeptala jsem se nechápavě Steva. Ten místo odpovědi mě čapl za ruku. Já se stačila otočit. Za námi stál nejen Zoro s Robin, ale i Law. Jenže Steve měl dost silný stisk. ,,P-počkej Steve, co se tu děje?” zeptala jsem se Steva na to co se tu děje.

,,Drž hubu a pojď!” sykl Steve. Táhl mě po nouzových schodech dolů. Ti tři nás následovali.

 

Hledání Jane:

 

Law, Zoro a Robin šli do vedlejšího města. Law stále cítil vůni Jane. Šel jako první a vedl je podle stopy vůně. Nejdřív vůně je zavedla mezi bezdomovce. A pak tu stolu ztratil. Bylo tu moc vůní těch bezdomovců a Jane měla stejnou vůni.

,,Tady určitě byla, ale nevím kudy dál. Je tu moc vůní.” posteskl si Law, protože Jane pak mohla jít kamkoliv.

,,Nevadí. Zkusíme se zeptat těch bezdomovců.” navrhl Zoro. ,,Ale drže se blízko mě.” dodal Lawovi a Robin. Law i Robin přikývli na souhlas. Zoro si to zamířil za prvním bezdomovcem. ,,Viděl jste tu dívku. Vypadal podobně, jako tady ten muž.” zeptal se prvního bezdomovce a při zmíňce, že vypadal, jako Law na Lawa ukázal.

,,Jedna dívka tu byla,ale nevypadala jako on. Měla kožich. Ani do obličeje jí nebylo vidět.” oznámil ten bezdomovec.

,,A kam odešla? Nebojte dá vám peněžní odmětu.” slíbil Zoro bezdomovci.

,,Povídala si s nějakým mužem. Nevím o čem se bavili, ale pak oba někam zmizeli.” odpověděl bezdomovec. Zoro, Law i Robin se po sobě podívali. Nemohli uvěřit, že by Jane odešla  s cizím mužem. Law proto se víc nadechl a snažil se najít vůni Jane.

,,Kde si spolu povídali?” zeptal se Law bezdomovce. Bezdomovec ukázal na místo, kde ti dva seděli a povídal si. Law tam zamířil. Robin Lawa následovala a Zoro odměňoval bezdomovce, za jeho výpověď. Pak se připojil k Robin a Lawovi.

 

Law začal víc čmuchat. Doufal, že zase najde stopu. A taky se to povedlo. Vydal se podle té stopy. Robin i Zorovi došlo, že Law zase zachytil vůni Jane. Proto Lawa mlčky pronásledovali.

 

Law vycítil vůni Jane do města a pak do té kavárny. Vůně Jane byla čím dál tím silnější a intenzivní. Vstoupil do té kavárny. Robin se Zorem Lawa následovali. Law je vedl do prvního patra. Tam uviděli Jane, jak mluví s člověkem. Už se chystali tam jít, ale ten muž čapl Jane za ruku a táhl ji k nouzovým dveřím. Když se všichni tři vzpamatovali, vyrazili po stejné cestě, jako ten muž s Jane.

 

Jane:

 

Běželi jsme po schodech dolů. Kdyby mě Steve nedržel pevně za ruku, tak bych jsem už několikrát spadla z těch schodů, jak Steve pospíchal. Vrtalo mi hlavou, jak je možné, že Law žije, když jsem ho viděla smrtelně postřeleného, nebo jsem si to jenom namlouvala? Přemýšlela jsem si sama pro sebe.

 

Vyšli jsme ven a Steve mě hodil do auta. Sám pak se přesunul za volant nastartoval a odjížděli jsme pryč. Ještě v zadním zrcátku všimla jak Law, Robin a Zora vyšli ven a pro následují auto. Ale Steve jel až moc rychle, že jsme jim ujeli.

 

Při cestě mi tekly slzy. Věděla jsem, že mi něco na tom člověku vadí, ale až teď mi to došlo. Že je to ten maskovaný muž. Jenom jsem nevěděla, jak mě tak snadno našel. Jeli jsme mlčky. Nikdo nepromluvil ani slovo. Věděla jsem, že kdybych jsem se na něco zeptala, tak by mi neodpověděl. Jeli jsme dál, až jsme dojeli do institutu, odkud jsem byla s Lawem zachráněna. Steve zaparkoval u dveří, kde už čekali lékaři. Steve mě prudce vyhodil z auta, až jsem si pádem sedřela loket. Hned se mi spustila krev. Lékaři byli hned u mě. Než jsem se vzpamatovala, už jsem ležela na lehátku se svázanýma nohama a rukama.

 

Vezli mě, aniž bych jsem věděla kam. Ale pak mi to začínalo svítat. Vezli mě na operační sál. Slyšela jsem, že z operačního sálu nikdo nepřežil. Už jsem viděla, jak mě budou kuchat, aby zjistili veškeré informace, které ještě nezískali. Ale i tak jsem na duši cítila úlevu. Viděla jsem ještě Lawa a živého. Za což jsem bylo moc ráda.

 

Převezli mě na operační sál. Tam už byl otec Robin. Byl v lékařském obleku. Došlo mi, že on sám povede tuto živou pitvu. Litovala jsem toho, že jsem tak zpanikařila, prahla po pomstě, až jsem si přestala dávat pozor. Teď budu za to pykat. Otec Robin se už chystal na první řez, když se otevřely dveře.

,,Tati, nech ji být!” křikla na operační sál Robin. Všichni jsme se na Robin podívali. U dveří byl i Zoro a Law.

,,Kliď se odtud Robin. To není tvoje starost!” křikl otec Robin na Robin.

,,Nikam nejdeme! A starost to moje je!” nedala se Robin.

,,Jsem tvůj otec a mě musíš poslouchat!” nedal se odbýt otec Robin. Pak se věnoval řezu a skalpelem mě řízl do břicha.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.