Anime World CZ/SK - Příběhy

5.Plány

Jane:

 

Došla jsem do nejbližšího města. Už mě bolely nohy, ale přesto jsem šla dál. Jakmile jsem se přibližovala k městu, tak jsem viděla nejen víc aut, ale taky lidí. Každý člověk se na mě díval podezřele. Ale já si dala kapuci víc do tváře, aby nikdo neviděl můj obličej. Nechtěla jsem nějaký rozruch. Cestou jsem vymyslela, že bych jsem si mohla někde najít noclech. Na hotel jsem peníze neměla a vetřít se do nějaké rodiny jsem nechtěla. Takže zbývala jenom domov, pro bezdomovce. Svým způsobem se stal ze mne bezdomovec. Při vzpomínce na Lawa mi zase začaly téct slzy.

 

Hned jak jsem dorazila do města, šla jsem najít stojan na vodu. Čistou pramenitou vodu. Hned jsem se na pila. Byla jsem už dost žíznivá. I hlad jsem začala pociťovat. Jenže na jídlo jsem peníze neměla. Ale jít znovu do lesa se mi nechtělo. Hned jsem se vydala mezi bezdomovce.

 

Ti když mě zahlédli, tak si mě divně prohlíželi. Bylo mi to jedno. Sedla jsem si na prázdné místo. Když v tom ke mně přišel pes. Chvíli jsme se na sebe dívali. Pak pes přišel ještě blíž a hlavu si položil na má kolena. Nejistě jsem ho pohladila a on mi pak začal lízat ruce.

,,Jsi mu sympatická.” promluvil jeden bezdomovec.

,,Mám ráda zvířata.” promluvila jsem na toho bezdomovce. Ten bez zeptání se posadil vedle mě. ,,Jak ti říkají?” zeptal se na mé jméno.

,,Jane.” odpověděla jsem stroze. Výslechy jsem neměla v lásce.

,,Já jsem nějaký Steve.” taky se mi představil bezdomovec. Poznala jsem, že jeho pravé jméno Steve není. Uvědomila jsem si, že jsem prozradila své pravé jméno. Hned jsem toho litovala. ,,Proč si utekla z domova?” zeptal se mě Steve,

,,Jak víš, že jsem utekla?” zeptala jsem se Steva. Byla jsem překvapena, že to poznal.

,,Ještě jsem tě tu neviděl. A taky nejsi tak ušmudlaná, jako my ostatní.” vysvětlil mi Steve.

,,Předevčírem se něco stalo, co mě donutilo utéct.” řekla jsem mlhavě. Nechtěla jsem nic vysvětlovat.

,,Dobře, až o tom budeš chtít mluvit, tak řekni. Vyslechnu si tě.” usmál se na mě Steve. Já jsem jenom přikývla na souhlas.

,,Mám dotaz. Co si myslím o polovičních zvířat?” zeptal se na nás, na kterých byl prováděn experiment a mučení.

,,Že nejsou tak nebezpečná, jak jsou líčeni.” odpověděla jsem. Nemohla jsem přiznat, že jsem jedna z nich. Hned by mě zabili a já bych nepomstila smrt Lawa.

,,Taky si myslím. Rád bych někoho takového rád poznal.” souhlasil se mnou Steve. Překvapilo mě  to, ale pak jsem si uvědomila, že může lhát. Proto jsem si rozmyslela, že bych mu řekla pravdu.

,,A co by si dělal, kdyby si někoho takového potkal?” zeptala jsem se Steva.

,,Spřátelil bych jsem se a chránil před nepřáteli.” vysvětlil mi Steve. Něco mi říkalo věř mu, ale na druhou stranu mi zase něco říkalo, nevěř mu. Proto jsem se rozhodla, že ještě nic říkat nebudu. Jenom pokud by mě přesvědčil o opaku.

,,A co si myslíš o tom, že na nich dělají experimenty?” zeptala jsem se Steva.

,,Že jsou to zbabělci a taky neřádi. Přál bych jim, aby se na nich dělali taky pokusy.” řekl mi Steve. Jestli to byla pravda či ne, nevím. Ale ještě jsem mu nedůvěřovala. ,,Ty mi moc nevěříš, co?” zeptal se mě Steve.

,,Promiň, ale nevěřím.” řekla jsem pravdu.

,,V pořádku. Časem nás bezdomovce budeš brát jako rodinu.” usmál se na mě Steve. Podívala jsem se na něho. Měl krásné blankytně modré oči. Hned jsem zrak odvrátila na toho psa.

,,Jak se ten pes jmenuje?” zeptala jsem se Steva.

,,Hachiko.” odpověděl mi Steve.

,,Krásné jméno.” souhlasila jsem s vyniakjícím jménem pro psa.

,,Díky, našel jsem ho, když byl na pokraji smrti. Zachránil jsem mu život a stali se z nás parťáci a přátelé. Jeden bez druhého nedokážeme žít. Ale abych pravdu řekl, tak se divím, že k tobě Hachiko přišel. Cizích lidí se hodně bojí.” dodal a usmál se na mě.

,,Možná je to tím, že zvířata mám ráda. Jsou to mazlíčci a dá se jim věřit. Že tě nezradí, jako ostatní lidé.” řekla jsem svůj názor.

,,Asi si neměla moc dobré dětství, co?” zeptal se mě Steve.

,,Ani ne.” přikývla jsem na souhlas.

,,Tady jsme jedna rodina. Nikdo ti tu neublíží.” ujišťoval mě Steve. Já jsem jenom přikývla na souhlas. ,,Proč vlastně máš ten kabát, když není zas tak ošklivo?” zeptal se mě, proč na sobě mám ten kabát.

,,Pro svou ochranu.” jenom jsem řekla. Steve poznal, že o tom nechci mluvit.

,,Jsi moc tajemná, víš to?” usmál se Steve.

,,Promiň, nerada mluvím o sobě.” přiznala jsem pravdu.

,,Chápu. Časem se tu rozpovídáš.” ujistil mě Steve.

,,Ty asi nejsi tak úplně bezdomovec, co?” zeptala jsem se Steva a podívala jsem se na něho.

,,J-jak si na to přišla?” dostal ze sebe Steve.

,,Ostatní bezdomovci mě přehlížejí a nechtějí se mnou komunikovat. Kdežto ty, ty se mnou komunikuješ.” vysvětlila jsem Stevovi.

,,Dobrá. Nejsem bezdomovec. Jsem tajný agent. Hledám vraha mezi bezdomovce. Protože jeden z nich vraždil.” vysvětlil mi pravdu Steve ,,Ale jméno neřeknu. To je tajemství. Už i tak jsem ti řekl toho víc.” řekl vážně Steve.

,,V pohodě. Neboj, nikomu nic neřeknu.” usmála jsem se na Steva.

,,To jsem rád.” usmál se Steve.

,,Myslíš, že bych jsem se dostala někam k počítači, aniž bych jsem za to musela platit?” zeptala jsem se Steva.

,,Bohužel bez peněz to nepůjde. Na co to potřebuješ?” zeptal se mě Steve zvědavě.

,,Řeknu to takhle. Jeden lupič zastřelil mého přítele. A i když jsi tajný agent, tak mě nezastavíš, abych jsem ho pomstila.” řekla jsem své plány.

,,Tak v tomto případě tě nepodporuju. Dostala by ses do problému a ve vězení by si trpěla.” řekl mi pravdu Steve. ,,A smrtí se nic nevyřeší.” dodal, že pomsta se nevyplácí.

,,Vím. Řeknu ti jedno malé tajemství. Nejsem tak zcela člověk. Jsem na půl zvíře. Mám zvířecí uši a ocas. Proto ten kabát. Snažím se to skrýt.” řekla jsem Stevovi nakonec pravdu.

,,Myslel jsem si to.” usmál se na mě Steve.

,,J-jak?” dostala jsem ze sebe.

,,Je málo lidí, kteří mají tyto lidi rádi. Já ti nelhal a jsem rád, že tě mohu poznat. A taky to Hachiko vycítil, protože k cizím zvířatům se lísá.” vysvětlil mi Steve, jak to poznal. ,,Mám otázku. Jak si utekla?” zeptal se mě na můj úprk z institutu, kde jsem devadesát let žila.

,,Ředitel institutu povolil své dceři a jejímu příteli, že si dva mazlíčky mohou vybrat. A jeho dcera s přítelem vybrali mě a ještě jednoho kamaráda.” řekla jsem, že jsem neutekla.

,,Tak to jo. Robin a Zoro, co?” zeptal se mě Steve. Vykulila jsem oči.

,,Vy je znáte?” zeptala jsem se Steva.

,,Ano znám. Otec Robin je dost krutý. Nedivil bych jsem se, kdyby za tím útokem stál on.” přiznal se mi Steve. ,,Půjdeme si sednout do kavárny a probereme co pro tebe mohu udělat.” nabídl mi Steve. Já jsem jenom přikývla na souhlas.

 

Hledání Jane:

 

Po snídani Robin, Zoro a Law se vydali hledat Jane. Zoro věděl, že by bylo lepší se rozdělit, ale u Lawa by to nešlo, když jsou mu vidět uši i ocas. A taky potřeboval nad sebou dohled, aby neudělal nějakou pitomost. Mlčky šli do lesa, podívat se, jestli by tu nenašli Jane, nebo aspoň stopy, že tu byla.

,,Jane tu byla, ale už není.” promluvil Law do ticha

,,Jak to víš?” zajímalo Robin.

,,Ještě tu cítím její vůni.” přiznal Law. Robin i Zorovi došlo, že nejen sluch, ale i zrak, čich i chuť mají vyvinuté.

,,Tak zkusme najít, kde se přes noc ukrývala. Třeba tam zanechala stopu, nebo díky tomu poznáme, co má dál v plánu.” navrhl Zoro.

,,Dobře.” souhlasila Robin a Law jenom přikývl na souhlas. Poté všichni tři vyrazili na cestu.

 

Law šel vepředu, a nosem nasával vůni, která patřila Jane. Nakonec Law Zora a Robin odvedl na posed. Vyšplhal na horu. Kromě kapiček krve nic tu nebylo. Poté hned Law sešel dolů.

,,Tak, co si našel?” zeptala se Robin Lawa.

,,Je raněná. Našel jsem tam kapičky krve. Jinak nic jsem nenašel.” řekl pravdu Law.

,,Tak pojďme dál.” rozhodl Zoro. Law zase šel v čele a čichal vůni Jane, aby ji našli.

 

Došli k potůčku, kde bylo poznat, že si tu někdo rozdělal oheň. Pak se vydali zase dál na cestu. Každý přemýšlel, kam by Jane mohla jít.

,,Podle mě, šla do vedlejšího města. Zkusme se tam podívat.” navrhl Zoro, který uvažoval nad tím, že Jane šla do vedlejšího města. Law i Robin souhlasili a vyrazili do vedlejšího město. Law přitom stále cítil vůni po Jane.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.