Anime World CZ/SK - Příběhy

4. Útěk

 

V domě u Lawa:

 

Střelec se hned rozeběhl za utíkající Jane. Law se sotva posadil, natož, aby zabránil pronesledovateli, aby pronásledoval Jane. Naštěstí střelec měl špatnou mušku, a trefil Lawa do pravého ramene. Ale i tak krvácel, jako by to dostal do břicha. Nakonec se mu povedlo postavit se. Levou rukou se držel za pravé rameno. Pomalým šouravým krokem došel do kuchyně, kde byla pevná linka. U ní lísteček, kde bylo telefonní číslo, na Robin i Zora. Law vytočil číslo na Zora. Po chvilkovém vyzvánění to Zoro zvedl.

,,Z-Zoro...J-Jane utekla...Byl tu...lupič.” soukal ze sebe Law do telefonu. Chvíli poslouchal a pak hovor ukončil. Law se sesypal na zem a musel čekat až se vrátí Robin se Zorem. Chtěl jít za Jane, ale nedokázal se už postavit na nohy.

 

Za chvíli dorazil Zoro s Robin. Hned byli u Lawa. Robin vzala utěrku a tlačila na pravé rameno Lawa, aby mu zastavila krvácení. Zoro hned volal záchranku.

,,Lawe, víš kde je Jane?” zeptala se Robin Lawa. Law jenom zakýval hlavou, že ne.

,,O-on ji...pronásledoval…” dostal ze sebe Law.

,,Záchranka tu bude brzy. Jdu hledat Jane.” oznámil Zoro, vzal klíče od auta a vydal se tam, kam by mohla Jane jít.

 

Nevěděl kam mohla utéct, ale nevzdával se. Rozhodně ji chtěl najít živou. Bál se o ní. Bral nejen Jane, ale i Lawa, jako člena rodiny. Jako by byli jeho a Robin děti, které zatím nemají. Hledal úplně všude, kam Jane a Lawa vzali, když s nimi byli venku. Ale nikde nebyla.

 

Když se vrátil domů, tak se záchranáři starali o Lawovo rameno. Do nemocnice ho brát nechtěli, kvůli tomu, že je napůl zvíře a napůl člověk. Ale dali mu ošetření, jako by dostal v nemocnici. Všichni tři měli o Jane strach. Lawa, když záchranáři ošettřili uložili na gauč, aby si odpočinul. Law chtěl jít hledat Jane, ale Zoro i Robin mu to vymluvili. Zoro Lawovi slíbil, že další den půjde Jane hledat a Law zůstane doma s Robin. Law s tím nakonec souhlasil. Sám věděl, že by byl spíš přítěží, ale o Jane se bál. Pomalu si začínal uvědomovat, co k Jane vlastně cítí. Že to není pouhé přátelství, ale něco víc. Pomalu zavřel oči a nakonec usnul, ale možná i zabraly prášky proti bolesti, a nebo antibiotika, které dostal. Robin i Zoro byli rádi, že Law bude v pořádku, ale báli se o Jane. Nakonec i Robin a Zoro usnuli vo býváku. Robin opřená na gaučil držíc Lawa za ruku a Zoro na zemi opřený o gauč.

 

Jane:

 

Utíkala jsem jak nejrychleji jsem dokázala. Ten maskovaný člověk běžel za mnou. Občas vystřelil. Jedna kulka mě škrábla do lýtka. Naštěstí jenom škrábnutí, že mě noha jenom pálila, a trošku tekla krev, ale v běhu mi nic nebránilo. Doběhla jsem do lesa, kde se mi podařilo maskovaného setřást. Ten to nejspíš vzdal, protože z posedu jsem ho viděla, jak se otočil a šel pryč. Zůstala jsem na tom posedu ležet na břiše. V jednu chvíli jsem slyšela kroky, ale nikde nikoho jsem neviděla. Po chvíli kroky ustaly definitivně. Ale přesto jsem zůstala ležet na posedu. Takhle jsem čekala asi hodinu dvě, Pak jsem se odvážila posadit se. Roztrhla jsem si pravou nohavici a z kusem utrženého hadru z kalhot jsem si obvázala tu pravou nohu, abych jsem přestala krvácet. Sedla jsem si do kouta, ale byla jsem v pozoru. Ale nikde nic kromě zpěv ptáčků, kteří se chystali spát nebylo nic slyšet. I já jsem si zavřela oči, ale i když jsem měla zavřené oči, byla jsem v pozoru. Ale než na noční zvěř nebylo nic slyšet.

 

K ránu jsem se probudila, protože mi byla zima a byla jsem hladová. Opatrně jsem slezla z posedu a šla jsem si najít nějaké to jídlo. Hluboko v lese jsem našla lesní jahody. Sice mě to tak nezasytilo, ale trošku jsem zahnala hlad. Pak jsem se vydala na lesní cestu a bloudila jsem. Věděla jsem, že bych jsem se měla vrátit, ale bála jsem se. Nechtěla jsem, aby mi řekli, že Law zemřel. I když jsem věděla, že by mi to nevyčítali, ale bála jsem se vrátit. Nevím proč. Něco mi říkalo, že bych na toho vraha mohla narazit znova.  Strach byl silnější. Proto jsem se rozhodla pro útěk. Dá se říci, že jsem si to i vyčítala. To co se stalo Lawovi. Uvědomovala jsem si, že ho miluju, že je to láska a ne jenom přátelství. Ale teď jsem ho ztratila. Nedošlo mi, že by to mohl přežít, že zranění není tak vážné. Ale když jsem ho viděla krvácet, přišlo mi, že je to smrtelné. Proto jsem zpanikařila a utekla.

 

Šla jsem lesní cestou, ale když jsem zaslechla zdálky nějaké auto, schovala jsem se do lesa, aby mě nikdo neviděl. Když auto jenom projíždělo, zase jsem se vydala na lesní cestu a pokračovala jsem dál. Po tvářích mi tekly slzy. Přišla jsem o někoho, kdo mi byl hodně drahý. Který mi pomohl. I přes nebezpečí mučení se mnou navázal přes celu kontakt. Robin a Zoro si nás vybrali, jako domácí mazlíčky, ale chovali se k nám k jako lidem, ne ke zvířatům. Díky nim jsem se sblížila s Lawem. A teď ho ztratila.

,,No tak holka, vzchop se. Když se pomstíš, bude ti líp.” řekla jsem si pro sebe nahlas a dala ruce v pěst. Rozhodla jsem se, že toho vraha najdu a pomstím Lawa. Proto jsem se rozhodla jít do vedlejšího města a pokusit se nabourat se do policejního souboru a zjistit, kdo by měl zájem nás zabít. I když to byli všichni až na Robin a Zora. Ale věděla jsem, že na to přijdu a budu moci pomstít Lawa. Jenom jsem musela do vedlejšího města a najít něco, čím zakryju uši a ocas. Když jsem v tom narazila na skladiště. Pěkně to tam páchlo, ale něco najít jsem musela. Hledala jsem a nakonec našla kabát s kapucí. Smrděl, jak nevím co, ale nic lepšího jsem nenašla. Ale rozhodla jsem se, že ho trošku umyju v potůčku, který tekl blízko.

 

Hned jsem potůček našla a začala v něm máchat ten kabát. Abych jsem ho umyla z té větší špíny. Musela jsem ho takhle přeprat asi desetkrát, než byl podle mých představ. Pak jsem ho dala sušit na slučníčko. Mezitím, co se sušil jsem si šla najít oběd. Bylo mi líto zabít kance, ale hlad byl silnější. U potůčku, kde se na sluníčku sušil kabát, jsem si rozdělala ohníček a začala opékat kance. Když byl kanec opečen, tak jsem se najedla. Maličko ještě byl syrový, ale to mi nevadilo. Rozhodně lepší toto, než jenom tvrdý chléb, který jsme dostávali, když na nás dělali experimenty. Tak oproti tomu tohle byla lahoda. Když jsem vše snědla a kabát byl vysušen, vyrazila jsem vpřed do nového města. Kabát jsem měla na sobě. Byl tak dlouhý, že mi zakryl ocas a kapuce uši.

 

Doma u Robin:

 

Ráno se Zoro probudil jako první. Byl celý rozlámaný, ale hned mu došlo co se tu stalo. Law i Robin ještě spali. Šel udělat snídani, i když jak on, tak i Robin a Law chuť mít nebudou. Ale snídaně je důležitá. Něco začal kuchtit, když se ozval zvonek. Robin i Law se probudili. Zoro šel otevřít. Ve dveřích stál Robinin otec

,,Slyšel jsem, že jedna nestvůra vám utekla.” pronesl škodolibě otec Robin. Což říkat neměl.

,,Sice ještě příbuzní nejsme, ale našim mazlíčkům nadávat nebudete. A ano, Jane nám utekla, ale nevíte proč se tak stalo.” byl Zoro rozčilen. Pak se zarazil. ,,A jak to vlastně víte?” zeptal se nepříjemně otce Robin.

,,A-ale j-já…” koktal otec Robin.

,,Tati, řekni pravdu! Jak to víš?!” rozkřikla se Robin na svého otce.

,,To vy jste poslal toho maskovaného na nás!” obořil se Law na otce Robin, který se držel za pravé rameno, ale dokázal už stát na svých nohách bez jakýkoliv problémů.

,,Tati, jak si mohl!” křikla Robin na svého otce.

,,Nenechám, aby má jediná dcera žila se zrůdy!” křikl otec Robin.

,,Vypadněte, nebo po vás skočím!” křikl Zoro na otce Robin.

,,Toho budete ještě litovat!” křikl otec Robin a odešel. Zoro práskl dveřmi.

,,Lawe, moc mě to mrzí.” začala se Robin omlouvat Lawovi.

,,Robin, ty se neomlouvej. Za nic nemůžeš. To tvůj otec, ne ty. Ne Zoro. Ale teď musíme jít Jane hledat, než ji najdou ti padouši.” řekl rozhodným hlasem Law.

,,Lawe, nejdřív se najezme. Jídlo je důležité. Pak se všichni vydáme najít Jane.” rozhodl Zoro. Law chtěl protestovat.

,,Lawe, Zoro má pravdu. Snídaně je důležitá. I já bych nejradši jela hledat Jane, ale nejdřív se najíme. Ano?” řekla Robin jistým hlasem. Law rezignoval a přikývl, že souhlasí. Zoro udělal vajíčka k snídani. Rychle snědli vajíčka a šli ven hledat Jane.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.