Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Návštěva

Už jsme u Robin a Zora byli týden. V jejich domě jsem s Lawem měla volnost. I ven s námi chodili. A vůbec nám nedávali žádné vodítko, prostě nic.Šli jsme na volno. Oba se k nám chovali slušně. A my dva jim začínali důvěřovat. A ani nebyl důvod, proč utíkat. Líp se nám dařilo, než v tom vězení, kde jsme žili. Za ten týden nebyla žádná návštěva, tak jsme nemuseli být v kleci. Nikdy nás tam nezavřeli. Já i Law jsme se snažili Robin i Zorovi pomáhat, jak jen bylo možné. Robin i Zoro nás občas nechali pomoci, ale většinou. Že prý stačí, že se v kuchyni motá se Zorem.

 

Jednou takhle Robin dělala oběd. Zoro nebyl zrovna doma. Já a Law jsme si četli v knížce. Každý měl jinou knihu. Robin pomoci s vařením nechtěla, tak proto jsme si četli. Když Robin se Zorem byli v práci, nebo někde venku, tak jsem si s Lawem většinou povídala. Víc jsme se sbližovali. Možná jsem ho začínala mít i ráda. Ne jako kamaráda, ale jako muže.

 

Když Robin dělala oběd, tak se nás dvou jen tak zeptala.

,,Smím vědět kolik vám je let?” zeptal se nesměle Robin. S Lawem jsme se na sebe podívali.

,,Mně je devadesát.” odpověděla jsem Robin.

,,Jsem o pět let starší.” odpověděl i Law.

,,Tak to jste dost staří, ale vypadáte, tak na třicet.” usmála se na nás Robin. I my dva se na Robin usmáli.

,,A tobě je kolik?” zeptal se Law Robin.

,,Mně bude dvacet devět a Zorovi třicet jedna.” odpověděla nám Robin. V tom Robin měla telefonát. ,,Omluvte mě.” omluvila se Robin a šla vzít telefon do vedlejší místnosti, nebo-li obýváku. Já i Law jsme mohli odposlouchávat, ale ani jeden z nás si to nedovolil.

,,Jsou docela mladí, nemyslíš?” zeptal se mě Law.

,,No, když to vezmeš, tak my dva jsme taky mladíci.” poupravila jsem Lawa.

,,Pravda, i když ve skutečnosti jsme staroušci.” zasmál se Law. I já se musela zasmát. Stali se z nás opravdoví přátelé. Možná tu vznikalo i něco víc, než jen přátelství. Ale to jsem si nechtěla připustit, že by z toho našeho přátelství mohlo být i něco víc. Po chvíli se vrátila Robin z obýváku.

,,Mám špatnou zprávu.” oznámila nám Robin. Zděsila jsem se, že se něco stalo Zorovi.

,,Co se stalo?” zeptal se Law Robin.

,,Dneska přijdou mí rodiče k nám na návštěvu. Budu vás muset zavřít do klece.” řekl sklesle Robin.

,,Co naplat. My to tam nějak přežijeme. Je dost velká pro nás dva.” usmála jsem se na Robin.

,,Mně to taky nevadí, ale mohli jsme být v pokoji zavřeni a nemuseli do té klece, ne?” navrhl Law, i když s návrhem jít do klece souhlasil.

,,Otce vás chce mít na očích. Bojí se, že by jste něco provedli. Nevěří vám. Proto bude lepší, když budete zavření a taťkovi na očích.” vysvětlila sklesle Robin.

,,Nevadí. My to tam přežijeme.” usmál se na Robin Law.

,,Ale nebojte, nenechám otce, aby vás urážel.” slíbila nám Robin. ,,Ale budete muset být zticha. Nic neříkat, dokud vás někdo neosloví.” dál nás upozorňovala Robin.

,,Nevadí. Budeme v klidu sedět a sledovat vás.” usmála jsem se na Robin tentokrát já.

,,Jste zlatíčka. Nebojte, vynahradím vám to.” slíbila nám Robin a usmála se na nás. Já a Law jsme se taky na ni usmáli. ,,Nechcete mi pomoct s jídlem?” zeptala se nás Robin.

,,Jasně, že jo.” přikývla jsem společně s Lawem. Robin se usmála a každému přidělila nějakou tu  práci. Law měl udělat česnekovou pomazánku, já sloní žrádlo, taky pomazánka a Robin dělala pro nás všechny oběd. Při vaření jsme si různě povídali. Když Robin udělala oběd, vrátil se Zoro. Ten ještě nevěděl, že bude návštěva.

,,Ahoj lidi, tak jak se máte?” zeptal se Zoro, když se vrátil a Robin políbil na ústa.

,,Dobře, jenom mám špatnou zprávu.” oznámila Robin, když se přestala líbat se Zorem.

,,Co se stalo?” zeptal se šokovaně Zoro.

,,Přijdou dneska naši.” oznámila Robin Zorovi.

,,Tak to ty dva budou muset být v kleci, co?” zeptal se Zoro, i když odpověď už znal.

,,Bohužel, otec by nesnesl, že jsou volně v pokoji. Musí je mít na očích a ještě zavřené v kleci.” souhlasila se Zorem Robin. ,,Ale oba s tím souhlasí a pomohli mi i vařit.” pochválila nás dva.

,,Tak to jsem rád. Připadám si, jako bychom byli jejich rodiče a oni naše děti.” zasmál se Zoro. Všichni jsme se zasmáli. Robin začala nandavat jídlo a já s Lawem jsme prostřeli stůl a zasedli jsme k jídlu.

 

Po jídle jsem s Lawem udělala nádobí. Robin a Zoro si šli lehnout, aby se psychicky připravili na tu návštěvu. Ani jeden nebyl z té návštěvy nadčen. Když jsem s Lawem udělala nádobí sedli jsme do obýváku ke stolku a šli hrát karty. A u toho jsme si i povídali.

,,Neboj uchráním tě před ředitelem.” začal mě ujišťovat Law.

,,Díky, ale nemůžeme s nimi komunikovat.” připomněla jsem Lawovi.

,,Pravda.” uvědomil si Law.

,,A taky si myslím, že by Robin, nebo Zoro nedovolili, aby se nám něco stalo.” připomněla jsem znovu Lawovi.

,,Dobře, ale kdyby to bylo otřesné, tak opravdu zakročím.” stál si za svým Law. Pak jsme si různě povídali.

 

Okolo druhé hodiny se Robin probudila se Zorem. Oba se dali do dělání chlebíčků. Já i Law jsme  chtěli pomoci, ale Robin řekla, že kdyby zjistili, že jste to dělali vy, tak si nevezmou. Stačí, že budu lhát, že jste mi s tím nepomáhali, když je pravda úplně jiná.” vysvětlila nám Robin. Já i Law jsme přikývli, že rozumíme. Okolo půl čtvrté se ozval zvonek. Zoro mě a Lawa zamkl v kleci a Robin šla otevřít dveře. Slyšeli jsme, jak se vítá se svými rodiči.

 

V kleci bylo spoustu místa, přesto jsme se s Lawem na sebe lepili, jako by nám hrozilo nějaké nebezpečí. Oba rodiče přišli do obýváku, kde se přivítali se Zorem. Oba dva rodiče Robin na nás dva hodili nevraždivý pohled. Z toho pohledu mi přejel mráz po zádech. Law mě pevně chytil za ruku. Dodal mi odvahu, že vše bude OK.

,,Nechápu, proč sis ty dvě zrůdičky musela pořídit.” začala matka Robin vše vyčítat.

,,Ale mami, vybrala jsem si je společně se Zorem. A bylo mi jich líto. Kdyby to šlo, vezmu si všechny.” nedala se Robin.

,,Máš štěstí, že jsem ti povolil jenom dva. ale měli by jste si od nich držet odstup a nepouštět je z klece.” ozval se otec Robin, ředitel institutu.

,,Nejsou nebezpeční.” bránila nás Robin.

,,Jak to můžeš vědět?” ohradila se matka Robin.

,,Vy je pouštíte z klece, že je tomu tak?” došlo to otci Robin.

,,Ano máme je puštěné přes den i noc. A za ten týden tu nic nevyvedli, ani neublížili. Jsou hodní.” tentokrát nás bránil Zoro.

,,To se nebojíte, že vás v noci podříznou a vykuchají?” zděsila se matka Robin.

,,Jestli jste je přišli kritizovat, tak můžete zase jít.” začínala ztrácet nervy Robin.

,,To by stačilo Robin. Nebuď drzá.” obořil se otec Robin na Robin.

,,Bude se k vám chovat tak, jak se chováte vy k našim miláčkům.” řekla Robin a mě i Lawa nazvala miláčkem. Což mě překvapilo i potěšilo zároveň.

,,Tak je pusť, když jim věříte.” obořila se matka Robin na Robin i Zora.

,,Víš co drahá. Půjdeme. Přijdeme, až se ti dva umoudří a uznají, že my máme pravdu.” rozhodl otec Robin a postavil se.

,,Nebo pojeďte k nám. Jídlo vezmem sebou. Chci si s vámi promluvit, ale ne před těma dvěma.” navrhla matka Robin. Robin a Zoro se na sebe podívali.

,,Dobře.” souhlasila nakonec Robin. Zoro šel zabalit pohoštění, rodiče Robin se šli obléci a čekat ven. Robin mezitím otevřela naši klec.

,,Až odejdeme, tak vylezte, dřív radši ne.” zašeptala nám Robin. Já jsem jenom přikývla, že rozumím.

,,Dobře.” souhlasil Law. Když všichni vypadli, tak jsem se pomalu vyhrabala z klece a Law hned za mnou. Když jsme šli do kuchyně, našli jsme tam vzkaz.

,,Dobře si pochutnejte a omlouváme se. Z. a R.” přečetl Law nahlas. Na stole jsme si všimli několika chlebíčků. Oba jsme se na sebe podívali a pak jsme se dali do jídla. Po chvíli jsme slyšeli otevírat dveře. S Lawem jsme se na sebe podívali. Bylo nám divné, že se vrací tak brzy. Šli jsme je přivítat s tím, že jim poděkujeme za to jídlo.

 

Ale když jsme přišli do chodby, objevil se maskovaná osoba s revolverem v ruce. Vytřeštila jsem oči.

,,JANE POZOR!” křikl Lawa stoupl si přede mne. Z revolveru zazněla rána. Law se skácel k zemi. Z jeho těla začala téct krev.

,,Lawe…” dostala jsem ze sebe. Maskovaný muž mířil na mě. Já zpanikařila jsem a začal utíkat domu ven a někam pryč, jak nejrychleji jsem dokázala.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.