Wolf přichází X.
Informace:
Kirra plánuje útok a útěk s celou smečkou. a blíží se čas útoku.
Lolla ze Sebastianem a Sedricem neúnavně pokračují po cestě. nachází budovu a probírají plán dalšího postupu.
Tak snad se vám to bude líbit.
Kirra si našla pěkné místo a lehla si, pozorovala ty skla a každého kdo se za nimi pohnul. Skoumala jak to tam asi chodí. Muže v býlích pláští. Čas se hrozně pomalu táhl. A Kirra stále nic nezaznamenala už jí to přestávalo byvit a tak se vrátila zas do lesa za ostatními. Měla už hlad a jako nový vůdce měla rozhodnout kdy se pujde na lov.
Došla za nimi a celá smečka stále byla uprostřed lesa kde bylo jejich útočiště.
*Zajdeme na lov co vy na to.
Všichni se hned postavyly a zajásaly. Už měly také hlas a vydaly se spoečně za stádem. Stádo bylo zrovna na palouku poblíž zdi a kamery je neustále pozorovaly.
Všimla jsem si že teď se kameri zaměřila hlavně na nás, bylo mi už jasné že kamery mají svůj ciklus který hýbal s kamerymi pravidelně až na chvíle kdy se buď zaměřila na jedno místo a nebo se pohybovala neobvikle. Hned mi bylo jasné že v tu chvýly za kamerou někdo sedí a porozuje to co chtěl. Dala jsem signál smečce že pudem po tom největším samci abychom se dosita najedly. Kývli na to že rozumí.
Lili a Zoui se vydaly napřed a obklíčily stádo. Včkávaly až se zbytek smečky postaví na svá místa. Kal a Agrres je také oblíčily ale z opacné strany takře to teď tvořilo kroužek. Já se skývala v lese za křovím přeci jen sem byla mnohem větší, čekala jsem až kořist vyplačí a poženou abych mohla zaútočit. Roxi jako nejstarší ze smečky se pomalu plížila blíž ve visoké trávě. Roxi je nestarší ale co jsem přišla já tak starší jsem já. Roxi postupovala pomalu a proti větru tak aby nezacítily její pach. Byla jsem velice překvapená když byla schopná se proplížil přímo doprostřed stáda až baly dva metry od toho jelena. Kývla na nás že je připravená. A všichni též. Teď to začalo, Lov.
Roxi se odrazila a vyskočila z trávy na jelena a rychle a hbytě na svůj věk ho kousla do zadní nohy, kousla ho silně a zacloumala a následně hned pustila. Její úkol byl nejdůležitější zranit kořit aby byla oslabena a nemohla se držet stáda. To zvládla na výbornou.
Jakmile vyskočila a zahrazla se stáho se vyplašilo a začalo vyděšeně pobýhat a zmatkovat. Když jelen byl pokousaný postaval se na zadní a hluboce zařval. Dal tím povel aby stádo utíkalo přič. V tom nastopily dvojčata a kluci hnaly stádo i s jelenem jedním směrem a hnaly je podél zdi spátky do lesa. Už po chýly šlo vidět že jelen začína trochu zaostávat. Z nohy mu tekla trochu krev a jak tu nohu namáhal vůbec si tím nepomáhal.
Stále jsem byla za křovím a pomalu se plížila na okraj lesa, jakmile smečka hlana stádo spátky směrem ke mně to byla ta chvíle na kterou jsem čekala. Jeleni a laně s mláďaty probýhaly kolem mě a jen vytřeštily oči jakmile mě zahlédly ale běžely dál. Nic jsem nedělala a čekala jakmile poběží naše kořist. Už se blýžil běžel a kulhal ale nijak nezastavoval, Měl mohutné a překrásně leské paroží, jeho srst byla jak samet, byl moc dobře udržovaný. Přikrčila jsem se a vaskočila. To ho viděsilo a okamžitě se chtěl otočit ale to byl jeho konec, já na něj letěla ze skoku a smečku měl v patách. Dopadla jsem přím na něj a povalyla ho na zem. Jeho krk jsem uchopila do své obrovské tlami a stiskla. Kosti zakřipaly a jelen zahynul rychlou smrtí. Smečka se chtěla na něho už vrhnout ale já hluboce zavrčela že ještě ne. Pohlédla jsem na kamery a ty mě pozorovaly. Pochopily že nechci být v dohledu kamer.
Uchopila jsem jelana za rohy a táhla spátky tam kde je naše doupě tam kamery nedosáhnou a budu tu mít soukromí. Smečka šla poslušně za mnou a oblizovala se jakou chuť měla na toho jelena. Kalovi dokonce tekli sliny.
Dotáhla jsem ho až mezi skály tak aby opravdu na nej nebylo odnikud vidět a byla si jista že žádná kamera nezachití to co jsem chystala. Vlci se posedaly a polehaly okolo na ty kameny a tím ještě více zastiňovaly. Otočila jsem se na ně.
*Tak smečko, teďka jelena rozporcuji a spracuji, na to se musím přeměnit tak se prosím nelekněte ano.
Všichni kývly na souhlas a pozorovaly co se bude dít. Začala jsem se přeměňovat do lidské podoby. Kožich se strácel a srst na hlavě začala bělat a protáhla se do dlouhých vlasů. Oči mi začaly selé červenat až byly celé rudé. Drápi mi zmizely a tesáky se razantně zmenšily.
Teď jsem před nima stála jako obyčejná lidská bytost. Na sobě kořené kalhoty, tílko a koženou bundu a s vakem na zádech. Na noze jsem měla přidělanou kudlu a na zádech tešně nad zadkem mačetu.
Vlci zpozorněly jakmile jsem se začala přeměňovat. Zíraly na mě jak na vola co spadl z nebe. Nevěřily svím očím a tak si mě přišli očichat a ujistit se že to jsem opravdu já. Kroužily kolem mě a čichaly. Lili a Zouí byla tak nadšení že se začaly o mě otírat a já je na oplátku podrbala za ušima. Kluci si zachovaly svou důstojnost a Roxi na mě s respektem kývla. Posadily se okolo jelena a já vytáhla nůž. Jelena jsem ztáhla z kůže, přeci jen ta kůže byla tvrdá a pevná nebyl moc k jídlu. Položila jsem ji na sluníčko aby vyschla. A začala porcovat. Byla precizní a přesná, oddělovala nohy od trupu a každý dostal jednu pořádnou nohu, kluci zadní a holky přední. Roxi dostala kus zad a pupku aby si také pošmákla. Každý si to odtáhl kousek dál aby měl klid a pochutnávaly si.
Mezitím jsem rozdělala malí ohínek aby nebyl vidět, použila jsem vetcičky a dřívý o kterých jsem věděla že nevidávají skoro žádný kouř. Opekla si kus masa který jsem nacpala do vypraného zaludku a pěkně ho opejkala. Mezitím jsem možem seškrábala veškerý tuk usazený ještě na kůži a dala ho do mysky co jsem měla ve vaku. Pak jsem se dosita najedla a zahrabala ohniště aby to nebylo podezřelé. Kůži jsem nechala sušit a probýrala jsem co vlastně v tom vaku mám. Našla jsem tam trochu kůže, peníze co jsem měla u sebe, asi tak 200 zlatých. C jsem utržila samo sebou za kůže a doplňky. A také jsem tam měla ozdobný nůž. Byl tak akorát do mužské ruky, byl delší než ten co mám já. Rukojeť jsem nechala vyřezat z jeleního rohu co jsem měla. Čepel byla zdobená vlčím motyvem a květem růže. Chtěla jsem to dát Sedricovi k narozkám. Chtěla jsem aby měl něco co mu mě připomene pokaždé když by sním něco řezal nebo krájel.
Byla jsem smutná a spomínala co asi teď dělá. A jestly mě vůbec hledá.
Přišla za mnou roxi a stčila do mí ruky čumákem abych začala vnímat.
*Ach, ahoj Roxi. Copak potřebuješ? Máš ještě hlad?
*Ne ne ale připadalo mi že jsi smutná. Copak to máš v ruce.
*To je nůž co jsem nechala vyrobyt je to jako dárek k narozeninám.
*Opravdu a pro koho je? Ptala se zvědavě.
*Pro mého partnera, pro mojí lásku.
*Chybí ti že?
*Ano a moc. Musíme se odsud dostat. Nevíš kdy sem zas přijdou lidé? Kirra se vzpamatovala a uklidila věci do vaku. A byla zase odhodlaná komukoliv vzdorovat.
*Zítra brzo ráno by měli zas přijít a snažit se někoho uspat.
*Dobrá, vyspěte se a brzo ráno ještě předtím se připravte na to že na ně zaútočíme a utečeme ano.
Roxi byla překvapená ale cítila v Kiře velké odhodlání a cíl. Věřila jí a tak to šla všem říci a ti souhlasily a šly se vyspat.
Kirra se zas změnila na vlka. Protáhla se a o kamen si naprousila přední drápi ať je opravdu připravená. Ještě proběhla celý pozemek a zaběhla k jenenům. Ty hned znervůzněly a chtěly utéct ale Kirra ne ně promluvila.
*Stájte, nechci vám ublížit. Kdo je tady vůdcem?
Všichni byly překvapení nikdy s nima vlk nemluvyl. Čišela z nich nervozita a obkroužily Kirru okolo. Celou jí obklíčily jeleni s velkým parožím a začaly podupávat předníma kopitama. Odfrkávaly a funěly. Kirra byla naprosto klidná a prohlížela si každého z nich. Jeden jelen z kruhu vystoupil směrem k ní. Byl ze všech největší a jeho rohy se dost podobaly tomu koho ulovyly.
*Ty jsi tady vůdcem?
*Anoo. Jsem tu teď novím vůdcem. Mého otce jste zabyly. Pravil rozhořčeně a s pohrdáním. Všichni jeleni vzápění začaly pohazovat hlavami na znah rozhořčení.
*Ach ano, ale omouvat se nebudu. Je to koloběch života a někdo musí prostě zemřít.
*Já vím ale i tak. Co cheš vlku?
*Vaší pomoc.
*Pomoc??? S čím? Jsi vlk měla ba sis poradit. Kiřina prosba ho zarazila.
*Chci odtud utéct s celou smečkou a chci abyste zítra ráno se přihnaly na lidi co jsem vstoupí a tím je ochromily abychom mohly zaútočit a oni nás neuspaly. Pak už bude te mít od nás pokoj když tu nebudem.
Vůdce jelenů chvilku přemýšlel a uvažoval.
*Dobrá. Pokud to znamená že už nebudete nás lovit a budete přič tak souhlasím. Pomůžeme ti.
*Děkuji.
Kirra poděkovala a odešla spátky ke smečce. Lehla si a trochu se chtěla prospat než to zítra vipukne. Usínala s mišlenkou na Sedrica.
Lolla:
Jdeme snad už věčnost a já jsem čám dál nervůznější a napjatá. Bojím se že se jí něco hrozného stane. Měla takový vnitřní pocit že je něco v nepořádku. Už byly na cestě druhý den a byla už daleko na severu. Přešli dokonce i vesnici ze které jsem utekla a stále jsme šli na sever. Sedric říkal že už se blížíme že stopa je čím dal silnější a už i ve vzduchu zachytává pochoví šástečka Kiřina pachu.
Sedric šel jako první a já ze Sebastianem šli za ním. Když nás zahlédl nějaký člověk hned se dal na útěk pryč. Takže nače cesta byla vcelku klidná. Po cestě jsem očas něco ulovily a rychle se najedly a pokračovaly v cestě.
Sedric najednou něco zacítíl a rozútíkal se na kopec, Hned jsem ho následovaly abych věděly co ho tak rozrušily. Už jsem bala na kopci a zahlédla to. Pod kopcem v lese stála divně vyhlížejílí betonová budova. Byla obehnaná zdí a s velkými železnými vraty.
*Co to je za barabiznu? Optala jsem se zvědavě.
*Dovol mi ti představit epicentrum toho vyrusu a výzkumné začízení na divokou zvěř a jejich testování na různé viry.
*Takže jsem odvedli Kirru?
*Ano. Cítím jí dost silně.
*Tak na co čekáme jdeme. Chtěla jsem se rozeběhnout.
*Počkej to není jen tak. Je to přísně střežené a bez přístupové karty se tam nedostaneš.
*Co? Bez čeho že se tam nedostanu?
*Bez karty. To je klíč k otevření dveří.
*Aha.
Sebehly jsme dolu a potichu se přikradly blíže. Já a sebastin jsem vylezly na stromi a pozorovaly jsem je. Sedric zatím oběhl celý prostor okolo aby zjistil co a jak. Zahlýdla jsem dva strážný jak u vrat tak i u dveří dovnitř. Byly tam i kamery.
*Mají tam kamery. To nebude lehké se tam dostat. Promluvil Sebastian.
*To máš pravdu. Počkáme na Sedrica co zjistil.
Sedric se po hodině vrátil ze spávami.Sebehly jsem dolu a poslechly si co zjistil.
*Tak to vipadá že je tu jen jeden vchod a to tendhel. Ve vzduchu cítím nějaké koně to budou ti co jsme sledovaly. Musíme se dostat nějak dovnitř.
*Mohly bysme jednoho strážnýho přepadnout a sebrat mu kartu abychom se dostaly dovnitř. Zdělil svůj nápad Sebastian.
*To je dobrý. Tak to uděláme ale počkejme až na ráno kdy budem odpočatí ano. Budem je pozorovat a jakmile se bude měnit směna zaútočíme.
Souhla sila jsem a usalašila se na větvi. Sebastian vedle mě a pozorovaly jsem strážná a pomalu usínaly v obětí. Sedric také vylezl na strom a přemíšlel nad Kirrou jestly je v pořádku. Nakonec všichni usnuly.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
