Anime World CZ/SK - Příběhy

Sebastian ze Sedricem seděli u jezírka a povídalisi. Bavili se o holkách a jak jsou štastní že je našly. A už se těšily až se vrátí z města a jejich výletu. Kdyř se tam přiřítil Zog. Byl celí udýchyný a zpocený, vlasy měl hrozně rozcuchané jak letěl od tábora sem. Dokonce i ve vlasech měl pár větviček a listí jak musel cestou zakopnout. Klici na něj nechápavě koukaly.

*Zogu co se děje? Proč jsi tak uřícený. Zeptal se Sedric.

*Lo….lo...lolla. Ztěžka oddychoval a sotva popadal dech, podařilo se mu jenom vyřtknout Lolly jméno a podal jim tu šipku.

Sebastian hned vzal tu šipku a koukal na ní, Sedric jí pak také prohlížel.

*Co je s Lollou? Kde je? Chytl Zoga a snažil se s ním zatřást.

Ten se pomalu už zpamatovával a mohl mluvit.

*Lolla, přiběhla a padla do bezvědomí. Než usnula vyplavli tu šipku a stačila říci Kirra. Hned jsem s tou šipkou běžel za vámi.

Sebastin vytřeštil oči a na nic nečekal rozeběhl se za Lollou. Musel jí zkontrolovat. Sedric také běžel za Lollou zjistit co se stalo.

 

Doběhli tam a Sebastian už byl u Lolly a kontroloval co jí je. Naštěstí nic jenom spala ale Kirra tu nikde nebyla. Přenesli Lollu spátky do chaty a museli počkat až se probere.

Sedric nervozně přešlapoval kolem a Sebastian seděl na postely vedle Lolly. Drřel jí za ruku a čekal až se probere.

Sedric měl takové divné tušení co to je za šipku ale potřeboval se ujistit.

 

Lolla se pomalu probouzela a třeštila jí hlava. Ještě jí stále štípala hýždě od té šipky. Jakmile si uvědomila že leží na postely rychle se posadila a praštila se o Sebastianovo čelo.

*Jáááu. Zanaříkala a chytla se za čelo. Pohlédla na toho s kým se to srazila.

Byl to sebastian a koukal na ní z omluvným a starostlivým pohledem. Byl tam i Sedric ale ten vypadal že má strach a obavy. Na nic nečekala a vyhrkla.

*Kirra, Kirra je v nebezpečí. Musíme jí jít pomoct. A už vstala na nohy a chtěla vyrazit.

Zachitil jí ale Sebastian a uklidnil jí.

*Lollo, počkej nejprve nám řekni co se stalo.

Lolla se tedy uklidnila a nadechla se. Pověděla vše co se stalo. Jak šli spátky po pješince a že na ně někdo vistřelil uspávací šipky. Že Kirra hned padla a že Lolla si jen tak tak stihly vitrhnou šipku a utéct na pro pomoc. Ještě klukům pověděla že zahlédla llidi v mílých pláštích a lidi v černé ozrbojené puškami.

To Sedricovi stačilo, už věděl co se stalo.

*Ten skurvenej Igarashi, našel nás. A unesl Kirru. Rozčiloval se Sedric.

*Kdo?? A kam unesl? Ptala se Lolla zmateně.

*To je ten haizl kterej je syn kolegi našeho otce. Syn toho který způsobyl že svet skoro vimřel nebo spíš aspoň lidé.

Ze Sedrica čišela zloba a vztech ale také obavi a strach. Sebastin to takhle neprožíval ale neměl radost že se tohle děje.

*Musíme jít za ní, Musíme jí zachránit.

*To musíme, nevím čeho je ten bastard schopnej jdeme. Lollo ukážeš nám kde se to stalo třeba chytíme stopu.

Sedric zavelel a vyšel ven před chatu. Venku se všichni proměnily a vyrazily na cestu. Šly se podívat na to místo kde byli trefené šipkou.

 

Kirra:

Kirra se probouzela v nějaké velké kleci, která se pohybovala. Otevřela oči a rozhlédla se. Všimla si že v kleci je sama, a nikde kolem necitila Lollu. Jenom pár lidí a koně. Trochu si oddechla že Lollu nechytli a že stihla utéct. Přeci jen měla o něco rychlejší reflexi.

Klec táhly dva hnědí koně. A hned za klecí jeli další dva s lidmi na zádech. Ty měli na sobě bílé pláště a vipadaly trochu starší, Kirra je odhadovala tak na 40 let.

Byla stále v podobě Vlka a nehodlala to teď měnit, věděla že jako vlk má větší šanci se bránit. Klec byla dost velká a tak se mohla i postavit. Pozorně si prohlížela ty lidi co jí někam vezly. Neměla stach ale nebyla si jistá co s ní chtějí dělat. Přemíšlela nad tím jestly má něco říc nebo se má chovat jakože nemluví a jako že není vůbec člověk.

Po chvýly přemíšlení se rozhodla že zatím bude předstírat že je jen vlk a nic víc.

 

Dohromady tu bylo 7 lidí. Tři s pláštěma a čtyři v černým a ozbojený. Dva v černém oblečení seděli na voze před klecí a další dva byly na konich úplně vzadu. Muži v býlích plášti jeli za klecí, toho třetího neviděla ale cítila že je někde poblíž. Pozorovala okolí a sledovala kudy projíždějí.

Byl to docela hustý les a trochu ho poznávala. Jely s ní spátky na sever odkud s Lollou přišla. Nechtěla spátky na sever, věděla že tam teď bude zima. Vervozně přešlapovala v kleci a to se lidem moc nelíbylo. Rozhodly se jí znova uspat.

Kiře se to nelíbylo a tak na ně začala cenit zuby a vrčet, až to pomalu připomínalo jako by hřmělo. První šipce se vyhnula ale druhá přiletěla z opačné strany a ona opět usnula.

 

Lolla, Sebastian a Sedric:

Dorazily na místo kde je postřelily uspávacími šipkami. Sedric hned začal čenichat a prohledávat s ostatníma okolní les. Sebastian vylezly na stromi a vše pozoroval z vrchu jestly něco nezahlídne. Jako kočka velmi dobře viděl, a převažně se řídil očima. Sedric zas vše pozoroval čichem dobře se doplňovaly.

Lolla procházela a prohlížela místo kde Kirru viděla padnout na zem. Na zemi nic nebylo ale o kus tál byly stopi od podrážek a Kiřiny slabé rýchy po drápech v hlíně. Vypadalo to jako by jí někam táhly. A pak oběvily stopi po kolech a kopita od koní. Sedric to potvrdil že tu byly koně a sedum lidí.

Vyrazily po stopě kol a kopit, Následovaly pachovou a vyzualní stopu. A Doufaly že Kirra je v pořádku. Cesta byla dlouhá a směřovala spátky na sever. Lolla měla o Kirru strach ale nevzdávala se naděje že jí najdou v pořádku, přeci jen věděla že Kirra je sylná a mazaná.

Kirra:

Opět se probouzím ale tentokrát už nejsem v kleci. Ležím někde na zemi. Na hlíně konkrétně. Vstanu a protáhnu si své rozbolavělé tělo. Rozhlídnu se, to co vidím mě šokuje. Jsem na nějakém velikém prostraství obklovené vysokou zdí a velkými okny. Nejprve nechápu co to má znamenat, plocha je docela veliká. Má asi tak 5 limometrů v průměru. Jsou tu sromy i velké kameny a sem tam i něajká ta tráva. Vstanu a jdu se projít, zjistit kde jsem a jak bych mohla utéct. Nejprve obcházím ty zdi. Jsou opravdu vysoké, dvojnásobně vyšší než já, ty se přezkočit určitě nadají. A kdybych se rozeběhla asi by to moc nepomohlo nejsem kočka. Na zdech kařdých 5 metrů je kamera, někdo to tu pozoruje, tose mi nelýbí. Musím si dávat pozor na své chování aby nepoznaly že jsem člověk. U velkých talulí skla zjišťuji že slo je tak 5 cm tlusté a tvrzené, to jen tak nezničím a když se ho dotknu tlapkou a drápi jen to zaskřípe ale ani rýha nerůstane.

Najednou ale zacítím zvláští a povědomí pach, vlci. Jsou tu někde vlci. Ale jsou takový jako já? A něco jsou to čistě vlci.

Šla jsem tedy tím směrem od kud ten pach pochází. Pach sýli každým krokem a já se blížila do prostředna obezděné plochy. Tady bylo už více stromů a manení, dokonce i pročlapané cestičky. Až jsem to místo a zroj pachu našla. Narazila jsem na vlky ale bylo ohodně menší než jsem byla já. Rozhodla jsem se že mluvit nebudu ale jako vlk jsem mohla mluvit s vlky včí řečí tak že lidé običejní lidé tmu nerozumí.

Bylo tu tak 5 vlků, dva byly čistě hnědí, byly to dvě holky na chlup stejné. Pak tu byl šedej kluk s modríma očima připomínajícího spíš haskyho než čistého vlka. Pak tu byla další holka nebo spíš už starší dáma byla bílá kdomě uší ty měla čené. Jako poslední se tu ukázal černý vlk s rudýma očima. Hodně mi připomínal toho vlka kterého jsem pronáslednoval když jsem ho zahlédla ve městě ale nebyla jsem si tím vůbec jistá.

Všichni na mě koukaly a šla z nich cítit nejistota, nevěděli co provedu a tak se všichni podívaly na svého vůdve a to byl očividně ten černý vlk c stál na velkém balvanu a tak byl stejně vysoký. Jinak byl jako ostatní menší než já minimálně o polovinu byli měnší než já.

Udělala jsem dva kroky d vůci jejich smečky.

*Nazdar, kde to jsem. A proč mě sem zatáhly?

Černý vlk se narovnal a koukal na ně tak jako bych byla nějakej půvl.

*Nazdar. Jsi na našem území. A proč tě sem zatáhly nevím. Ale tady šéfuji já. A nehodlám tě tady trpět. Stačí že lidé na nás dělají různé testy.

*Cože, lidé dělají testy? Sakra to není dobré. Kdy sem chodí lidé?

*Jednou za týden, bylo nás tu mnohem víc ale jakmile si někoho odvedou nepřežijí to. A ty jestly tu chceš zůstat tak mě budeš posloukat. Vyskakoval si na mě ten skrček.

*Co prosím. Sjela ho pohledem od čumáku až k ocasu, narovnala se a tím byla ještě více višší. Ty si snad myslíš že mě můžeš šéfovat. Tady spíš budu šéfovat já pokud chcete přežít.

 

Všichni na Kirru vytřeštily oči a nechápavě na sebe pohledly. Věděli jak je jechuch šéf sylný a tak si k němu nic netroufli ale tohle od té nové nečekaly. Ano byla mnohem větší a to dokonce dvakrát větší a mohutnější. Cítily z ní něco víc než jen vlka měli z ní respekt.

*Ccc, jsi tu mladá a to že jsi větší nic neznamená. Řekl jí přimo do očí, přikrčil se a naježil. Začal na Kirru vrčet a vyhrožovat ji, vyzval jí na souboj. Chtěl si udržet své místo šéfa a vůdce smečky.

Kirra neotálela a také vycenila svoje špičaté zuby, Její tlama byla oproti šéfomi veliká a mohla tak jeho překousnout i vejpůl kdybyb chtěla. Kirra se celá naježila, ocas měla vzpřímený a drápi připravené k útoku, její oči svítily žlutě jak byla rozzuřená že jí vyzívá na souboj který má na první pohled prohraný, a k tomu je od svého milovaného to jí ještě více dožíralo.

Malej vlk se na ní zoreběhl a chtěl jí skočit na záda a zakousnout se do krku, to ovšem Kirra vicítila a máchla tlapou, srazila ho k zemi a přispěndlila ho aby nemohl vstát. Ležel na zádech a stále se snažil uvolnit se z jejího sevření, zuřil a vrčel co mu sýly stačily, cnažil se vymanit ale Kiřino sevření bylo sylné a následně ho kousla do krku tak aby mu moc neublížila ale aby pochopil že proti ní nemá nejmenší šanci. Jen tak se nevzdával a zakousl se jí do ucha. To Kirra trochu nečekala a pustila ho. Hned toho vyuřil a skočil jí na záda chtěl ji povalyt ale to nešlo a tak se jí do zad zahryzl. Kirru tu ještě více rozzušilo a flákla sebou o rem aby ho střásla a to se jí také podařilo. Dupla mu na ocas, a tlapou po pořádně drápla tak že se mu na oku vytrořila jizva. Opět ho přišpendlila k zemi a výhružně zavrčela.

Teď mu to už došlo že proti ní nemá šanci, ne jen že je větší a silnější ale je i zkušenější. Nerad ale přeci jen usoudil že se svého postu bude muset vzdát.

Podřídil se jí a lehl si klidně na bok a nechal ze sebou cokoliv dělat. Ostatni sklonily hlavy aby dali najevo že přijímají nového vůdce.

Černý vlk vstal a oklepal se.

*Dobrá, tak teď jsi tedy vůdce ty. Né že bych z toho měl radost ale nedá se nic dělat pravidla smečky každý zná.

*Jsem ráda že ti to konečně došlo. A věř že tu dlouho nebudem. Nehodlám tady prožít svůj život.

 

Černý vlk přistoupil k novému vůdci a poklonil se na znamení úcty, byl celí černý a měl rudé oči, jizvu kterou uštědřil od Kirri ho náramě dopňovala.

*Jmenuji se Agrres. A jestly dovolíš rád bych byl aspoň tvá pravá ruka. Představil se.

*Dobrá, proti tomu nic nemám. Jmenuji se Kirra Darkness a jsem vlk jak vidíte ale to není vše. Všichni se na ní podívaly nechápavím výrazem. Jsem také člověk, mohu se do člověka přeměnit a jako člověk jsem se také narodila. Jistě víte že na světě je teď mnohem méně lidí po té katasrofje. A na světě jsou teď lidé co tento vyrus přežily a já jsem jedna z nich.

Všichni čuměly jak z jara jenom bílá včice nevypadal překvapeně. Vstala a přišla vedle Agrrese, měla černá ouška a zelené oči.

*Ahoj. Já jsem Roxi. A vím o čem mluvíš. Já tu jsem z celé smečky nejstarší a zažila jsem tu tragédii. I když mě moc osobně neovlivnila. Ale netušila jsem že některé lidi to takhle ovlivnilo.

*Vážím si toho že chápeš o čem tady mluvím. Uznala jí Kirra.

Ostatní neměli moc potuchy o čem to mluvila. Ale jelikož je teď ona vůdcem rozhodli se jí věřit a následovat jí.

Kirra se podívala na zbitek smečky. A pohlédla na kluka který připomínal spíš haskyho než vlka. A zeptala jsem ho.

*Kdo jsi ty, nevypadáš jako vlk.

*To máš pravdu. Nejsem čistej vlk, jsem napůl Hasky. Jmenuji se Kal.

Představil se, byl šedý a jeho záda s ušima měly černý nádech, náprsenku měl býlou a jeho oči svítily čistě modrou barvou.

Nasledně přistoupily i poslední dvě holky. Bylo obě dvě hnědé s hnědýma očima. Bylu úplně stejné skoro k nerozeznání. Ale jedna měla nepatrný bílý flíček za ušima. Holky se představily.

*My jsme Lili a Zouí. Představyli se naráz, jednohlasně.

Kirra si je prohlédla a přemíšlela kdo je kdo. Holky si toho všimly a promluvila první ta s flíčkem.

*Já jsem Zouí. A moje sestra je Lili ta nemá flíček. Obě se mírně zahihněly a uklonily se.

 

*Děkuji že jste se mi všichni představily, a doufám že spolu budeme dobře vycházet. Teď mi prozraďte jak to tu chodí at vím jak vymyslet plán útěku.

Agrres se chopil vysvětlování.

*Já ti to vysvětlím. Žejeme tu už nějakou chvýly, Lidé jednou zatýden jsem vstoupí a snaží se nás uspat. Ovšem to se jim vždy nepodaří ale někdy ano ale né všechy. Jakmile někoho odvedou jenom málokdy se vrátí spátky. A velice vyjmečně přivedou někoho nového jako třeba tebe. V téhle ohrazené ploše žije ještě stádo jelenů abychom mohly lovit a živyt se.

Kirra to poslouchala a přemíšlela proč a odčeho je tu drží. Pak jí něco napadlo.

Je možné že je tohle to místo odkud vyšel ten vyrus. Sedric říkal že je to někde na severu. A mě na sever odvážely. Říkal že tu jsou nějaké laboratoře a je možné že je tu pozorují a studují. Kdyř jsou tu ty kamery. A také dělají pokusy.

*Dobře děkuji. Teď mě omluvte.

Kirra se rozhodla prozkoumat úplně selé terirorium, prošla každý centimrt aby věděla co tu všechno je.

Zjistila že kamery jsou jenou po celém obvodu a že slouží asi jenom k tomu aby odhalily jaký koliv pokus o útěk. A ty prosklená okna asi slouzily k pozorování. Naštěstí pozemek byl docela rozshlý a tak nebylo vydět až doprostřed kde byl les a kde bylo také útočistě smečky. Zjistila tedy že v lese se může přeměnit do lidské podoby a nebyla odhalena.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.