Démon - 5. Epilog - Loučení
Informace:
Tak a je tu poslední díl této povídky. Nastává loučení mezi Jane a Lawa. Law se musí vrátit do pekla. Jane sice může jít do pekla s ním, ale rozhodne se jako poloviční démon zůstat ve světě lidí.
5- Epilog - Loučení
Uběhly tři měsíce. Law mě bránil před různými démony, upírya vlkodlaky. A doma mě učil, jak ovládat oheň. Každým dnem jsem se zlepšovala. Byla jsem za to ráda. Dokonce jednou se mi to tak povedlo, že jsem Lawa radostí objala. Když mi to došlo, zrudla jsem a hned se od Lawa odtáhla.
„P-promiň.“ dostala jsem ze sebe.
„V-v pohodě.“ dostal ze sebe Law. Pak šel dělat večeři.
Po třech měsících, kdy jsem oheň ovládala perfektně, se Law začal chovat hodně zvláštně. Byl víc zamlklý. I útoky na mě polevili. Yuki si mě víc všímal ve škole. Law se ho snažil ode me víc odtáhnout, ale tentokrát nic nepodnikal. Vrtalo mi to hlavou. Vše bylo divné.
Takhle jednou jsem doma na něho udeřila. Law se hned uklidil na pohovku. Lehl si a zavřel s oči. Ale já jsem mu nechtěla, aby odpočíval. Sedla jsem si k němu na sedačku.
„Myslel jsem, že mě nemáš moc v lásce.“ promluil Law a stále ležel se zavřenýma očima.
„Co se s tebou děje?“ neodpověděla jsem Lawovi a hned se ho zeptala, co se s ním děje. Law se posadil.
„Co by se mnou mělo být?“ zeptal se Law. Ale poznala jsem, že mi něco tají, co mi nechce říct.
„Chováš se divně. Ani už neodháníž Yukiho ode mne.“ vysvětlila jsem Lawovi.
„Dobrá. Je na čase říct, co to se mnou je.“ povzdychl si Law. Posadil se vedle mě a díval se mi do očí. Já jsem čekala co z něho vyleze. „Jde o to, že se dokážeš už sama o sebe postart. Myslím tím, proti démonům. A stejně je jich čím dál tím míň Má práce tady je u konce. Za pár dní budu muset odejít. Vrátit se do pekla a vládnout tam. Ale to by nebylo tak strašné, jako j to, že jsem se do tebe zamiloval. Proto ten odchod prodlužuju, ale čas se krátí.“ vysvětlil mi Law, co ho trápí. Zírala jsem na něho jak péro z gauče. Nemohla jsem uvěřit, co mi tu teď Law řekl. Usrdce mě to bodlo, jako by mi to srdce někdo probodl. Uvědomila jsem si, že mi tečou slzy po tvářích.
„T-to tu nemůžeš zůstat?“ dostala jsem nakonec ze sebe.
„Ne, bohužel.“ odmítl mou nabídku Law. „Je tu ještě jedna možnost. A to ta, že se vzdáš lidského života a půjde se mnou do pekla.“ nabídl mi jednu variantu Law.
„Promiň, ale já chc žít tady. V lidském světě. Mám tu sice jednoho kamaráda, ale i tak tu chci zůstat.“ přiznala jsem pravdu, takže jsem Lawovu variantu odmítla.
„Tušil jsem to.“ usmál se na mě Law. Svoji ruku položil na moji tvář a stíral mi tekoucí slzy. „Nebreč. Sluší ti úsměv, ne pláč.“ doporučil mi Law. Pousmála jsem se. Na víc jsem nesvedla. Podívala jsem se doočí Lawa. Ten se mi taky díval do očí Pak se začala přibližovat. Tušila jsem co bude následovat. Zavřela jsem oči. Law mě políbil a já jeho. Po chvíli se Law odtáhl. „Miluju tě, Janey.“ zašeptal mi do ucha.
„Já tebe taky.“ dostala jsem ze sebe. Law si mě přisunul blíž k sobě. I já se lepila na Lawa. „Kdy budeš muset zmizet?“ zeptala jsem se Lawa.
„Pozítří.“ odpověděl mi Law.
„Jak dlouho to víš?“ zeptala jsem se znovu Lawa.
„Asi týden.“ odpověděl mi Law.
„Proč si nic neřekl dřív?“ dál jsem se vyptávala.
„Nechěl jsem tě rozbrečet.“ vysvětlil mi Law.
„A kdy si mi to hodlal říct?“ zeptala jsem se Lawa.
„Nikdy. Nechal bych ti tu jenom vzkaz.“ přiznal se mi Law.
„To by si doopravy udělal?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Ano, miluju tě a nemám rád loučení.“vysvětli mi Law.
„To já taky ne, ale jsem ráda, že si mi to řekl. Aspoň si začnu zvykat, že budu zase sama.“ řekla jsem Lawovi.
„Sama nebudeš. Je tu ještě Yuki.“ nesouhlasil se mnou Law.
„Pravda.“ souhlasila jsem s Lawem. Takle jsme seděli na sedačce přituleni k sobě až se nám oběma povedlo usnout. Takhle jsme spali do dalšího dne. Naštěstí byla sobota. A další den neděle, kdy Law měl zmizet do podsvětí. Oba jsme byli zlámaní, jak jsme spali spolu na gauči a ještě v pololeže. Jako první jsem se postavila, protáhla jsem se a šla jsem dělat snídani. Law si skočil pod sprchu. Mlčky jsme se dali do jídla. Ani jeden z nás nevěděl co říct. Ani nás nenapadalo, co podniknout. Nebo aspoň mě ne. Chtěla jsem si poslední den s Lawem užít.
Nakonec to dopadlo tak, že jsme leželi na gauči, přituleni k sobě. A nakonec jsme prospali celý den. Litovala jsem toho, ale to tulení se mi taky líbilo. Až nastal den loučení.
Okolo desáté někdo zaklepal na dveře. Podívala jsem se na Lawa a ten šel otevřít dveře. Byl to Yuki. Byla jsem překvapena, že ho tu vidím.
„Y-Yuki? Co tu děláš?“ zeptala jsem se překvapeně Yukiho.
„Já ho sem pozval.“ řekl mi Law.
„Tak co se děje?“ zeptal se Yuki. Law se v tom proměnil do své démonské podoby. Otočil se na mě Law. Přišel ke mně blíž. Znovu se mi spustily slzy. „Nebreč.“ usmíval se na mě Law.
„T-to nejde nebrečet.“ dostala jsem ze sebe. „Miluju tě.“ vyznala jsem se Lawovi.
„Já tebe taky. A nikdy nepřestanu.“ řekl mi Law a políbil mě. A já políbila Lawa. Pak se Law odtrhl a otočil se na Yukiho. „Yuki, ty se mi tady o Janey postarej.“ požádal Law Yukiho. Jemu to začínalo docházet.
„Neboj, dám.“ slíbil Yuki Lawovi. V tom Law zničeho nic zmizel. Byl navždy pryč. Sesunula jsem se k zemi a rozbrečela jsem se ještě víc. Yuki ke mně přišel a objal mě. Začal mě utěšovat. „To bude dobré.“ utěšoval mě Yuki. Taky jsem Yukiho objala.
Po pár dnech jsem se dala dohromady s Yukim. Po střední škole jsme šli na vysokou a pak založili rodinu. Náš prvnorozený syn dostal jméno Law. Nechtěla jsem nikdy na Lawa zapomenout. Proto jsem po něm pojmenovala moje a Yukiho syna.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
