Anime World CZ/SK - Příběhy

DarKira tedy vešla a rozhlížela se kolem sebe,viděla jak velký muž usedá na kožené červené křeslo které bylo za mohutným dřevěným stolem,všude kolem byly výtisky z novin s nějakými zajímavými titulky. V místnosti byla jen jedna velká květina a ta byla v rohu u skleněného okna. Dále zahlédla dřevěnou komodu na které byl džbán s vodou a několika skleničkami.

,,Posaď se “  pobídl jí muž sedící na koženém červeném křesle a ukázal před sebe kde byly další dvě menší černá křesla. Přišla tedy blíže,pod nos se jí dostala silná vůně doutníku co muž pokuřoval . Posadila se a muže si prohlédla,byl velký,tlustý ,plešatý na sobě měl černý oblek a smrděl po doutníkách a whisky. Odkašlala si, kouř z doutníku jí dráždil krk.

,,Tak teď už to proč jsi tady “

,,To by mě taky zajímalo “  vyštěkla na něj

,,Tak z počátku jsem o tobě slyšel už dost,četl jsem i tvou složku “

,,Mou složku ?“

,,Ano “  hodil na stůl pakl papírů ve žlutých deskách, byli tak plné že některé papíry vypadly ven. DarKira si prohlédla složku,srovnala papíry a začala číst.

Mezitím ...

Co jsem zač? Někým obdivovaná,někým nenáviděná,co je to se mnou ? Kde se ve mně vzalo tolik zloby,nenávisti a touhy zabít ? Nikomu nevěřím jen sobě,po tom všem čím jsem si musela projít a kvůli čemu? Jen kvůli své práci .. Rozzlobeně hledím z okna svého pokoje,sedím si na vnitřní okenní římse a vybavuji si to vše co mi má práce vzala . Je teplá letní noc,všude ticho a na nebi svítí hvězdy. Můj pokoj je maličký je v něm jen postel s rozházenými peřinami a popadanými polštáři, noční stolek na něm lampička,zbraň s opaskem a prázdná flaška od vodky,naproti posteli mám menší stolek a na něm televizi, na druhé straně pokoje je stůl na kterém jsou papíry s tužkami,složky lidí,hrnek od kafe a plechovky od energy drinků. Za stolem je přisunutá židle přes kterou je hozená kožená černá bunda,ještě mi z kapsy kouká papírek s nějakým číslem.Kousek od stolu jsou dveře do koupelny a kuchyně a mé oblíbené velké okno. Jenže v tom mě z mého přemýšlení vyruší ťukání na dveře.

,,Lollo ?“ ozve se za dveřmi *kdo co po mě zase něco chce*

,,Dále “  odpovím

,,Lollo žádá si tě šéf “

,,Ach to jsi ty .. ahoj“ mírně se usměji a mávnu rukou

,,Máš se stavit okamžitě do kanceláře “

,,Hned tam jsem “ seskočím z okna vezmu si zbraň opasek a svou bundu a jdu.

Oblékám se cestou po chodbě, bydlím úplně na konci chodby, okolo jsou další dveře jak tak jdu cítím ty pohledy ,,Nováčci “  řeknu a zasměji se,nejsem zvyklá s někým pracovat natož se s někým nějak moc kamarádíčkovat jsem samotářka. ,,Ehem  slečno ?“ ozve se za mnou

,,Co ?“ se skleněným výrazem v očích se otočím

,,Prosím to bylo na mě ?“

,,Já jen že jsem vás dlouho neviděl “ promluví na mě nováček

,,Jsem jako smrt,objevuji se jen když je potřeba “  odpovím mu a rozejdu se dál,chlapec tam stojí jako opařený,nevěří tomu co jsem řekla.

V tom potkám Tomase, je taky jeden z dobrých agentů.

,,Vážně to bylo nutné ?takhle ho vyděsit ?“

,,Já nikoho neděsím přece jen odpovídám na jeho dotazy “  odpovím mu a zasměji se.  

,,Ach proč jsi taková “  

,,Já nejsem taková,né že bych je neměla ráda,ale neví do čeho jdou,tahle práce jim vezme vše“

Odpovím mu a odpojím se do jiné chodby. Až dojdu ke dveřím našeho šéfa. Zaklepu.

,,Chtěl jste mě vidět pane ?“

,, Ano pojď dál “

Vejdu

,,Vím o tobě vše Lollo,vím že jsi skvělá agentka s přesnou ránou a zvláštními schopnostmi,také vím že od jisté doby nechceš dělat v týmu .. ale …“

,,Žádné ALE pane můj názor na to znáte “  přeruším ho

,,Lollo v poslední době je to s tebou těžké,naše firma nemůže neustále zahlazovat tvé průšvihy,jsi jako nájemný vrah a né jako agentka “

,,Pane ale já… bylo to vždy v sebeobraně “

,,Věřím ti,ale nemůžu tě na mise pouštět už samotnou “

,,Ale pane “

,,Bez komentáře,sedni si a já ti vylíčím případ “

,,Pane …“

,,Lollo ..!“  zvýší na mě hlas

,,Vím jak ti asi je,Lollo znal jsem tvé rodiče moc dobře a vychoval tě jako vlastní dceru,ale tohle by určitě nechtěli aby jsi dopadla tak to,proto jsem se rozhodl s tím už něco dělat. Ostatní kolegové se ti vyhýbají,prý s nimi ani nikam nechceš jít,nepovídáš si neúčastníš se žádného sezení,nic. Tohle je přeci týmová práce a né solo ! “

,,Jsem samotářka Pane “

,,Lollo tvá pověst je nedotknutelná, ale kazíš si jí svým chováním !“

,,Pane ..!“

,,Lollo nováčci se tě bojí naháníš jim strach “

,,Pane nevědí do čeho jdou !“

,,To jsi nevěděla ani ty a přes to jsi do toho šla !“

,,Ale ..“

,,Ne žádné ale,nemůžeš všem kazit pohled na jejich práci, i ty jsi zůstala po tom všem “

Zvyšujeme na sebe hlas,ale pak je chvilku  ticho,šéf se prochází po místnosti,já sedím a netroufám si nic říct . V tom se ke mně otočí opře se o stůl pohlédne mi do očí …

,,Proto jsem se rozhodl poslat tě na případ ještě s jednou agentkou s podobnou minulostí “

,,Řekl jste agentkou ?“

,,Ano“

,,To nemyslíte vážně ?“

,,Ano myslím a ticho,zítra ti dám materiály teď jdi “

,,Ale pane !“

,,Ticho a jdi,zítra si pro tebe nechám poslat “

Se vztekem odejdu,jsem rozčílená, rozhořčená, jak po tom všem může tohle vyslovit,on si snad dělá srandu,jdu vážně vztekle zpátky chodbou,jsem vytočená vážně do maxima

,,Lollo?“

,,Co“  nervně se otočím a tasím rovnou svojí zbraň

,,Tttttttoooto ti posílá šéf “  zakoktá poslíčej a podává mi opatrně obálku

,,Jo dík “   s ledovým klidem mu sundám zbraň od hlavy otočím se a jdu dál.

V tom slyším ránu *Um asi omdlel *  pokrčím rameny a jdu do pokoje,sednu si a otevřu obálku,vypadne na mě složka. Pohodlně se usadím a pročítám si jí. 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.