Zvědové - 3. díl, Překvápko!
Informace:
Ahojky,tak jsem konečně dopsala další díl. Tento je takový kratší : )
Užijte si čtení
pozn. myšlenky jsou psané kurzívou
Midith
poté co jsem se vzbudila (nevímkolikhodin)
"Dobré ráno - teda spíš odpoledne.Prospala jsi oběd, ale já stejně nic nejedl, takže jsi o nic nepřišla"přivítal mě Jasperův hlas poté, co jsem se probudila. Jasper je chytrý,
milý, vtipný, pečlivý, starostlivý a společenský. Já jsem taková šedá myš kterou ostatní nezajímají a Jasper to změnil. Od té doby jsme byli nerozlučná dvojka, ale on potom zmizel - moc mě to ovlivnilo a já jsem už nikomu nevěřila. O to zajímavější bylo, že mě napadli skřeti.
"Aaahhhoojj, ten spánek jsem fakt potřebovala. Co jsi zjistil?" Zívavě jsem odpověděla
"Celkem dost. Mám dobrou a špatnou zprávu, kterou chceš slyšet první?" Řekl, a já dělala že přemýšlím "tak třeba tu dobrou" si nakonec odpověděl sám, a já nic nenamítala
"Vím jak se jmenuje ten zvěd, je to Hiroki Kayoko a je poručíkem 2. stupně, což je druhá nejvyšší hodnost."
"A ta špatná?" Zeptala jsem se
"Je to bratranec velitele a ten ho má moc rád, je strašně hrdý na to, kam to Hiroki dotáhl a tvrdí, že možná jednou bude taky velitelem. Myslím, že zpráva že ho chytili skřeti, ho opravdu zasáhne protože pravděpodobnost že žije je hodně malá." Řekl, a já se nezatvářila zrovna nadšeně
"Takže mu to neřekneme?" Zeptala jsem se
"Spíš ne, měli bychom se snažit to vyřešit potichu." Řekl
"Bezva, jaký je plán?"
"Začneme tím že se najíme, potom se ti poohlédneme po nějakém koni protože pěšky chodit nemůžeš. Zbraň máš, že?" Vysvětlil mi plán a já vše kýváním hlavy potvrdila
"Takže co budeme jíst?" Zeptala jsem se protože jsem už měla celkem hlad
"Nevím jak ty, ale já nemám problém s polévkou. Za dvacet minut se hlas v kuchyni" Zavtipkoval a oba jsme se tomu zasmáli
kde jsou ty časy kdy jsme spolu chodily do lesa a byli nejlepší přátelé . . . zahnala jsem pochmurné myšlenky a odpověděla "Ano šéfe, polévka zní dobře"
o dvacet minut později
nevěděla jsem že umí vařit prolétlo mi hlavou "Je to moc dobré to mě musíš naučit" Řekla jsem, a myslela jsem to vážně
"Jo jasně, až to dojíš tak se sbal jdeme ti vybrat koně" Řekl, a mě bylo už teď jasné že ke svým kuchařským schopnostem se nechce vyjadřovat
Najednou se ozvala hlasitá rána "Co to bylo?" Zeptala jsem se a vzápětí mi došlo že jsem se neměla ptát "Hlasitá rána. Jdu to zkontrolovat, nikam nechoď " Řekl a zmizel
za rohem. Já jsem tu osaměla, ale radši jsem si našla svůj luk a nasadila tětivu - přece jenom kdo ví co se stane, a já chtěla být připravená. Za chvíli jsem uslyšela křik
a další hlasité rány.
"Diff, potřebuju abys mi pomohla" Ozvalo se, a já jsem neváhala rozběhla se za hlasem.
Z výjevu který se mi naskytl, mě zamrazilo. Jasper bojoval s pěti skřety naráz, ale dalších deset jenom čekalo na správnou chvíli kdy zaútočit. Okamžitě jsem začala jednat,
a ty na nejlepších místech po jednom odstřelovat. Jo, tohle celkem jde .Bohužel by to nebyla realita, kdyby jim nedošlo, že zabít mě bude mnohem jednoduší, takže
se jich skupinka oddělila a zamířila mým směrem.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
