Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Bitka

Došli jsme do mé garsonky. Otevřela jsem dveře a nechala vejít Lawa dovnitř. Pak jsem vešla já a zavřela jsem dveře. Vzuli jsme se a šli do malé kuchyňky.

„Co si dáš k pití?“ zeptala jsem se Lawa.

„Vodu.“ požádal Law. Nalila jsem do dvou sklenic dvě vody. Pak jsme si sedli ke stolečku. Vyndala jsem matiku a Law se podíval co probíráme. Zjistil, že je to opakování z devítky. Law se na mě podíval.

„Vím, je to devítka, ale nebýt táty, tak z matiky prolítnu v devítce.“ připustila jsem, že jsem velký blbec. Law se přesunul ke mně.

„Co se ti stalo při tělocvku?“ zeptal se Law najednou. Nečekala jsem, že se zeptá zrovna na toto.

„N-nic.“ dostala jsem ze sebe.

„To vidím, že nic. A loket máš pro spálený o parkety?“ neodpustil si jízlivost Law.

„Hráli jsme vybiku.“ jenom jsem řekla.

„Hm...“ poznamenal Law.

„Soustřeďme se na tu matiku.“ pronesla jsem, abych jsem odvedla řeč od toho tělocviku. Law se podíval a mé zápisky a vysvětlil mi u nich mé chyby. Pak mi zadal pár příkladů, které jsem vypočítala. Law mi to pak opravil, vysvětlil chyby a nepočítala jsem tak dlouho, dokud jsem příklady nevypočítala všechny správně. Když jsem to chápala, tak jsem chtěla uklidit učebnici matiky, když v tom Law se chytl mé ruky. Podívala jsem se na Lawa. Srdce jsem měla až v krku. Dívali jsme si do očí. Law se začal přibližovat. Zavřel oči a políbil mě. Byla jsem v šoku, ale tak nějak rychle jsem se vzpamatovala a Lawa začala taky líbat. Cítila jsem se jak v sedmém nebi. Law opatrně zajel pod mou školní košili. Já ho nechala. Nechala jsem ho, aby si dělal se mnou co chce. Rozepl mi knoflíčky u košile a zajel pod prsenku. Začala jsem sténat. Ale abych jsem nezůstávala pozadu, tak jsem se vrhla i já na jeho košili, ale nejdřív jsem mu svlékla kravatu a pak košili. Navzájem jsme si svlékli školní košile pak se Law vrhl na mou sukni a já na jeho kalhoty. Dokud jsme nebyli jenom ve spodním prádle. Pak mi Law rozepl podprsenku a svlékl mi ji. Pak jsme si navzájem svlékli spodní prádlo, až jsme byli nazí. Propadala jsem lásce k Lawovi. Pomalu do mě vnikl. Zabolelo to a hned mi vyhrkly mi slzy.

„Neboj, budu opatrný a něžný.“ zašeptal mi do ucha Law. Poté mi ho tam vrazil celého. Spustila se krev a mně se vyhrkly slzy ještě víc. Pak začal přiráže. Líbilo se mi to. Hladila jsem Lawa po zádech. Law zase si hrál s mými prsy. U jednoho prsa hladil bradavku a pak mačkal celé prso a druhé prso lízal a cucal. Oba jsme sténali. Law přirážel víc a víc. Dokud jsme se oba dva neudělali. Law ze mne slezl. Já si setřela slzy. Law se ke mně připojil a taky mi stíral slzy. „Miluju tě.“ zašeptal mi do ucha.

„I já tebe. Taky tě miluju.“ vyznala jsem se Lawovi. Law mě políbil.

„Co bude k večeři?“ zeptal se. Posadil se a začal se oblékat. I já se začala oblékat.

„Čína, nebo pizza?“ zeptala jsem se Lawa.

„Čína zní dobře.“ souhlasil Law. Vzala jsem mobila a zavolala do čínské restaurace. Tam mi řekli, že za dvacet minut to dovezou. S Lawem jsem si povídala o všem možném. O našich dětských životech. Měli jsme je podobné. Jen s rozdílem, že Lawa jeho dívka opustile poté co se spolu vyspali. Proto je tak odměřený, ale u mě si nemohl pomoci a vyznat se mi. I když strach měl, že bych ho odkopla. Ujistila jsem ho, že bych mu to nemohla udělat. Že ho miluju, mi došlo, jak mě políbil a já mu ten polibek oplatila. A že doufám a věřím, že tato láska bude napořád. I Law si to přál. Po jídle jsme se s Lawem rozloučla s polibkem a dívala se, dokud mi Law nezmizel z očí. Zavřela jsem dveře a šla jsem pod sprchu. Cítila jsem se jak v sedmém nebi. Po sprše jsem šla do postele, ale trvalo mi, než jsem usnula.

 

Ráno jsem se probudila, kde jsem měla smsku. Byla od Lawa. Psal, že se mu ten večer líbil, že mi drží palce při matice a že mě miluje. Hned jsem mu odepsala, že se matiky díky němu nebojím, že i mně se to líbilo, že ho taky miluju. Pak jsem se oblékla, udělala snídani na cestu a šla na bus.

 

Když jsem přijížděla k zastávce, tak u zastávky na mě čekal Law. Bylo to pro mě překvapení. Hned jak jsem vystoupila, tak mě objal a pak políbil.

„Chyběla si mi.“ zašeptal mi do ucha Law.

„Ty mně taky.“ řekla jsem pravdu. Pak mě Law chytil za ruku a šli jsme do školy.

 

U školy na nás čekala Verča s Ichim a dokonce i Takako a Nui. Ty dvě mě probodávaly, že kdyby zrak zabíjel je po mně. Nikdo nic neříkal. Šli jsme do školy. Přezuli jsme se a s Lawem jsem se rozloučila před naší třídou. Než jsem vešla dál, tak mě políbila já jeho.

 

Sedla jsem si do své lavice. Verča byla hned u mě. Bylo mi jasné, že chce vědět podrobnosti, ale než stačila něco říct, tak přišla k mé lavici Nui.

„Ještě si to s tebou vyřídím!“ procedila skrz zuby.

„Jo a jak?“ zeptala jsem se jízlivě Nui.

„Po škole v parku!“ řekla místo Nui. Bylo mi jasné, že dojde na bitku.

„Jane, nedělej to.“ prosila mě Verča.

„Promiň, ale mám svou čest. A urážet se nenechám.“ odpověděla jsem dost naštvaně. V tom zazvonilo na hodinu. Verča si sedla na své místo. Měli jsme matiku. Takže nás čekala písemka. Díky Lawovi jsem si s tím věděla rady. O přestávkách jsme se výdali s Ichim a Lawem. Law mě buď držel za ruku, nebo kolem ramen objímal. Dával najevo, že jsem jenom jeho. Já ho objímala kolem boku, nebo ho taky držela za ruku. Ale nechtěla jsem, aby Law věděl o té bitce. Věděla jsem, že bytomu zabránil a to jsem nechtěla. Měla jsem na Nui takový vztek, že jsem měla tu touhu se s ní vypořádat.

 

Když bylo konec školy, tak jsem šla ze třídy dřív i Nui a šly jsme mlčky do parku, který byl blízko školy. Když jsme tam přišly, tak obě jsme si sundaly batohy a postavily se naproti sobě.

„Která vyhraje, bude Law její.“ řekla Nui.

„Já tu nebojuju o Lawa. Je to jeho rozhodnutí, s kým bude. Není věc, se kterou se dá manipulovat.“ snažila jsem se vysvětlit Nui, jak to je.

„Tak proč se chceš porvat?“ zeptala se Nui.

„Protože to sama chceš a taky si dovoluješ na Verču.“ ušklíbla jsem se na Nui.

„Tsss...“ odfrkla si Nui. Postavila se do útočné polohy. Ijá se připravila.

 

Nui zaútočila jako první. Napřáhla pěst, kterou svou rychlostí vyjela po mém obličeji. Povedlo se mi jí ten útok blokovat. Pak jsem zaútočila já. Sice jsem mířila na břicho, ale povedlose mi ji zasáhnout do tváře. Takže Nui odvrátila hlavu na pravou stranu. Mohla jsem dál útočit, ale čekala jsem, až se vzpamatuje. Pak se rozeběhla naproti mně. Znovu zaútočila pěstí. Tenokrát se mi to vykrýt nepodařilo a tentokrát jsem ránu schytala já. Cítila jsem, jak se mi ze rtu spustila krev. Rukou jsem si ji setřela. Pak jsem zaútočila já. Jenže Nui stála o něco dál, tak jsem se rozeběhla, což byla chyba. Na zemi bylo listí, po kterém jsem uklouzla a spadla na zem. Nui toho využila a začala mě kopat do žeber. Byla to nesnesitelná bolest. Ale vzchopila jsem se. Rukou jsem jí chytla za nohu, a Nui neudržela rovnováhu a spadla na zem taky. Nějak se mi podařilo se postavit. Nechala jsem Nui, aby se taky postavila. Oproti ní jsem hrála fér. Tentokrát se na mě vrhla Nui. Chystala jsem se bránit obličej, když v tom mě někdo chytil a objal. Všimla jsem si, jak Ichi objal Nui.

„Nechte toho!“ zakřičel Law, který mě držel pevně.

„Pusťte mě na ni!“ procedila skrz zuby Nui.

„Zapomeň.“ řekl pohotově Ichi.

„Jedno ti chci říct. Janey je jenom moje. A pokud se pokusíš jí znovu ublížit, tak si mě nepřej. To budu kašla na to, že jsi dívka a jedu bych ti vrazil. Nemiluju tě a nikdy jsem tě nemiloval.“ řekl tvrdě Law Nui. Ta lapala po vzduchu, jak tuto reakci nečekala. Ichi pustil Nui. Ta si vzala tašku a s Takako odešla pryč, která vše sledovala. Pak se Law otočil na mě. „Janey, jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě.

„S-snad jo.“ dostala jsem ze sebe. Jak jsem promluvila, tak žebry mi projela ostrá bolest. Tušila jsem, že je zle.

„Jane, promiň, že jsem jim to řekla.“ omluvila se mi Verča.

„V pohodě. Jsem ráda, že si to udělala. Jinak by to se mnou skončilo asi špatně.“ pousmála jsem se na Verču. Pak mi verča vylíčila co se dělo po škole.

 

Verča vypráví:

 

Když skončila hodina, tak Jane a Nui a Takako se rychle vtratily. Verča se převlékla a čekala na Ichiho a Lawa před školou. Ti dva po chvíli přišli.

„Kde je Janey?“ zeptal se Law Verči.

„To jsem vám chtěla říct. Nui měla kecy a vyzvala Jane na pěstný souboj do parku. Sama bych nic nezmohla, tak tu čekám na vás, aby jste tomu zabránili.“ svěřila se Verča Ichimu a hlavně Lawovi. Law na nic nečekal a hned se rozeběhl do parku. Ichi s Verčou ho hned následovali, ale Verča po chvíli ztrácela dech a zpomalovala. Ichi si toho všiml a počkal na Verču. Pak ji chytl za ruku a běželi takhle spolu, dokud nedorazili do parku. Když pak viděli ty dvě, tak Ichi pustil Verču a rozeběhl se chytit Nui a Law chytl zase Jane. Verča taky doběhla. Takže slyšela slova, která řekl Law Nui.

Law mě stále podpíral, žebra bolela jak čert a ret pálil. Vytušila jsem, že jsem na tom bídně. Už jsem chtěla říct, že musím do nemocnice, když Law byl rychlejší.

„Jedeme do nemocnice.“ rozhodl Law. Vzal mou taškua podpíral mě.

„Nechceš nějak pomoct?“ zeptal se Ichi s Verčou najednou.

„Ne, to zvládneme spolu.“ odmítl jejich pomoc Law. Pak jsme pomalu šli na autobus a jeli do nemocnice.

 

Celou cestu jsem si myslela, že mi Law bude nadávat, nebo křičet, že jsem mu neřekla, k čemu se schyluje. Ale nic takového se nedělo. Což mě překvapilo. Cestou jsem trpěla jak ty žebra bolela. V nemocnici jsme byli poměrně rychle.

 

V nemocnici jsme našli inormace a Law se na informacích zeptal, kam máme jít. Sestřička na informacích nám poradila, jak se dostaneme na chirurgii. Poděkovali jsme a Law mě táhl na chirurgii.

 

Tam naštěstí nebylo tolik lidí, jak jsem se bála. Law mi pomohl se posadil na židli. Pak se začal přehrabovat v mé tašce.

„Kde máš průkazku pojištěnce?“ zeptal se mě Law.

„N-někde v tétašce.“ odpověděla jsem a bylo mi jedno, že se hrabe v mé tašce. Když ji našel, tak se otevřely dveře od chirurgie a Law hned byl u sestřičkya podal ji kartu pojištěnce. Pak si sedl ke mně a chytl mě kolem ramen. Asi za hodinu přišla řada na mě. Law se ani nezeptal a dovnitř šel se mnou.

 

Byla jsem ráda, protože jsem měla strach. Z doktorů mám vždy strach, ale tentokrát jsem se bála hodně. Ale vše proběhlo v pořádku. Když se doktor zeptal co se stalo, tak jsem řekla pravdu, že jsem se porvala s jednou dívkou. Doktor se mi podíval na můj ret.

„Je jenom prokouslý, to bude chtít ledovat. A teď ukažte břicho.“ řekl doktor. Já si lehla na lehátku a vyhrnula jsem si školní košili. Doktor začal klepat a trošku tlačit na břicho. Zasyčela jsem bolestí, kdy se přesunul na žebra. „Chtělo by to rentgen. Abychom zjistili, jestli žebra jsou zlomená, nebo jenom naražená. Sestřičko, mohla by jste pacientku doprovodit na rentgen?“ zeptal se doktor své sestřičky.

„Jistěže.“ přikývla sestřička. Hned mě chytla a šly jsme na rentgen, který byl naštěstí jenom na druhém konci chodby.

 

Rentgen netrval moc dlouho. Za pět minut bylo vše hotové a my se vracely do ordinace i s výsledky rentgenu. Doktor se na snímek podíval.

„Tak jeto jenom naražené. Napíšu ti omluvenku na tělocvik a tady máš i zprávu. Za tři neděle se přijď ukázat. Teď ti ta žebra stáhnu, aby nebyly tak namáhané. Bolest to nezmírní, ale nebude hrozit, že by se ti nějaké to žebro zlomilo.“ vysvěltil mi doktor. Podal mi dva papíry. Na jendom byla zpráva od doktora a druhá omluvenka na tělocvik.

Děkuju, pane doktore.“ poděkovala jsem a za pomoci Lawa jsme odešli z nemocnice na autobusovou zastávku.

 

Law mě doprovodil až ke mně domů. Hned mě uložil do postele a šel udělat mi čaj. Když čaj přinesl, sedl si k mé posteli.
„Miluju tě.“ vyznal se mi Law.

„Taky tě miluju a promiň.“ vyznala jsem se Lawovi a zároveň omluvila.

„Za co se omlouváš?“ byl překvapený Law.

„Že se o mě tak staráš a nevynadal si mi, že jsem se porvala.“ vysvětlila jsem Lawovi.

„To je maličkost. A na tebe bych nedokázal křičet a Nui si to i zasloužila. Ale slíb mi, že se příště ovládneš a nebude se to opakovat. Mámo tebe strach.“ požádal mě Law, abych mu dala slib.

„Slibuju.“ slíbila jsem. Law se na mě usmál. Celé tři týdny se o mě Law staral, jako o princeznu.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.