Jiná- kapitola 3
Informace:
Vzlykot se náhle změnil ve smích. Znejistěla jsem. Něco není v pořádku! Corinne ke mě otočila svůj obličej, její oči byli celé černé....
Vyděšeně jsem odskočila od černooké Corinne. Vrazila jsem do zdi a sesunula jsem se na zem. Mezi tím se ke mě stačila Corinne otočit. Ne jen že měla celé černé oči ale z úst jí tekla zvláštní černá kapalina. Jenom klid, zase vytvořím bariéru, nic se mi nestane. Snad. Začala jsem se soustředit, představovala jsem si tu bariéru, silnou a čistou. Přes ni se ke mě nemůže dostat žádný "stín" ani jiní tvorové. A opravdu, začala se objevovat, přesně taková jakou jsem ji chtěla. Byla silná a čistá. S zesilujícím světlem bariéry jsem začala pociťovat úlevu. Zavřela jsem oči vydechla a povolila jsem celé tělo. Náhle se ozvalo zaskřípání a krásné světlo magické bariéry přestalo. Přejel mi mráz po zádech když jsem spatřila stvoření stojící přede mnou. Vypadalo a zároveň i nevypadalo to jako Corinne. Byla nakloněná, a hlava ji spadávala na stranu , celkově působila jako by nedokázala své tělo ovládat. Konečky prstů se jí prodloužily a staly se z nich drápy které jsem viděla u stínu utopené dívky. Začala se pominutě smát. Při jejím smíchu mi znovu přejel mráz po zádech. Corinne jestli se ono stvoření tak dalo nazvat, se ke mě začala nebezpečně rychle přibližovat. Přemýšlela jsem, mám poslední možnost, uteču. Stačilo se jen rychle rozběhnou směrem ke Corinne a pak prudce zahnout do leva. Ale pořád je tu hrozba toho že když budu zatáčet, tak mě Corinne chytne a rozsápe. Ale pořád je to lepší než tu jen tak stát a čekat na to,až se ke mě Corinne dostane a roztrhá mě na kousky. Tři, dva jedna.. TEĎ! Rozběhla jsem se doběhla jsem asi metr před Corinne, zatočila jsem a... nic mě nestáhlo zpět! Jsem volná! Náhle se však přede mnou zjevila Corinne : " Tudy to asi nepůjde" zaskřehotala. Olízl si dlouhé drápy a napřáhla se k úderu. Znovu jako před pěti lety jsem se připravila na bolest která má přijít v následujících pár vteřinách. Tentokrát jsem se ale neschoulila do sebe, nezavřela jsem oči ani jsem se nerozbrečela. Chtěla jsem to vidět. Chtěla jsem vidět jak zemřu. V posledních vteřinách kdy jsem se už loučila se životem se přede mnou mihlo světlo ve kterém se náhle zjevila krásná žena. Mávla rukou před Corinne, z její ruky vytrysklo světlo a na místech kde se světlo dotklo jejího těla začala stříkat krev. Corinne vydala nelidské zasténání, a následně spadla na zem. Byla mrtvá. Zvedl se mi žaludek, byla jsem celá od krve. Zatmělo se mi před očima. Cítila jsem pak jen náraz a chladnou zem.
:"Hej, hej probuď se!" Někdo mi třásl rameny. Neochotně jsem otevřela oči. Ten někdo byla hnědovlasá dívka. Pomohla mi vstát. Byla o kousek vyšší než já. Měla zelené oči a rovné tmavě hnědé vlasy po prsa. Starostlivě se na mě podívala, pořád jsem nebyla plně při smyslech :" Hej slyšíš mě?!" přikývla jsem :" Výborně alespoň něco!" oddychla si. Ona se o mě bála?? To je snad první člověk na škole! Zadívala se na mě: Hele nejsi ty náhodnou ta nová od nás ze třídy?!"poprvé za celou naši konverzaci jsem se zmohla na pořádnou odpověď :" Asi jo, ty si ze třídy 2.B?" Dívka přikývla:" Já jsem Sarah Brigtwell pamatuješ?" zakroutila jsem hlavou. Sarah se uchechtla :" Asi máš dobrou paměť! A hele ty si.. Anie Camper?" teď jsem se uchechtla já:" Asi máme obě dvě velmi dobrou paměť! Já jsem Anine Cooper!" Potřásli jsme si rukou. Sarah se pousmála:" Smím být tak smělá a zeptat se tě proč sis schrupla zrovna na dívčích záchodech?" Náhle jsem ztuhla, rozhlédla jsem se po místnosti. Žádná krev, žádná mrtvola. Podívala jsme se na své oblečení, bylo celé čisté. Ale vím jistě že to co se stalo nebyl jen sen, na sen to bylo moc živé a bolestivé. Nejistě jsem si začala hrát s pramínkem vlasů :" No vlastně, jsem šla na záchod a třísklo to se mnou. Dneska je špatný tlak!" pokusila jsem se co nejupřímněji usmát. V jejích očí bylo vidět že mi nevěří ani slovo, ale dál se k tomuto tématu asi nehodlala vracet :" Měli by jsme si pospíšit, za chvíli začne hodina!" řekla a šla k vchodu na dívčí záchody. Následovala jsem ji. Pak mě ale náhle napadlo:" Jaká je vlastně hodina?" zeptala jsem se :" Jaká asi? Druhá!" Zatočila se mi hlava, myslela jsem že už jen můj "souboj" s Corinne musel být delší než přestávka. Při vzpomínce na Corinnino tělo a na všechnu tu krev okolo se mi zvedl kufr. :" Je už Corinne ve třídě?" nevím proč ale musela jsem se zeptat. Sarah se na mě nechápavě podívala :" Jaká Corinne?" tohle začíná být opravdu zvláštní :" No přece ta ze třídy ne? Krátký černý vlasy, poslední lavice u dveří, už víš?" Sarah na mě podívala a usmála se:" Promiň ale chodím do téhle třídu už dva roky a jsem si naprosoto jist že sem žádná Corinne nechodí!" zalapala sem po dechu. Nechodí? Jak nechodí, Tak co na mě teda zaútočilo na dívčích záchodech?" Měla jsem spoustu dalších otázek ale náhle zazvonilo, a tak jsme se se Sarah dali do běhu.
Po škole:
Konečně jsem doma. Vešla jsem dovnitř, sundala jsem si boty. Pozdravila jsem mamku a taťku, zeptala jsem se jich jak se mají a co bude k večeři. Udělala jsem si úkoly a připravila jsem se na další den. Po večeři jsem si dala vanu, a nakonec jsem sebou vyčerpaně spadla na postel. Byla jsem mrtvá únavou. A co to dnes bylo za den? Mohla bych vyhrát cenu za nejšílenější první školní den vůbec.... A bude to ještě horší!
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
