Anime World CZ/SK - Příběhy

1. První školní den

„Crrr....crrr...crrr...“ začal mi zvonit budík. Neochotně jsem se posadila, protřela oči a vypla mobila. Postavila jsem se a šla pod sprchu. Po sprše jsem se oblékla do školní uniformy. Dneska mě čekal nový školní den na gymplu v Tokiu.

 

Rodiče žili v Osace. Taťka mi zařídil tuto malou garsonku, kde bydlím sama. I když je to malá garsonka, vešli by se sem ještě tři lidi. Garsonku každý měsíc platí taťka. Mou povinnstí je škola. O nic jiného se starat nemusím.

 

Když jsem se oblékla, tak jsem si udělala snídani na cestu. Na svačinu jsem se vykašlala, protože mám zaplacené obědy ve škole. Vzala jsem svou tašku, snídani a vyšla jsem ven. Zamkla jsem, uklidila klíče, hodila ipoda do uší. Teda sluchátka a pustila jsem si hudbu. Zakousla jsem se do toustového chleba a šla na autobus. Školu jsem měla asi pět kilometrů od garsonky.

 

Na autobusové zastávce čekalo pár studentů. Autobus přijel za pět minut. Musela jsem stát, jak byl plný, ale nevadilo mi to. Stejně na třetí zastávce jsem vystupovala. Když jsem si vystoupila, tak jsem šla přímo ke škole.

 

Byla jsem maličko nervózní. Asi jako každý. Šla jsem k informační tabuli, abych jsem zjistila, do jaké třídy budu chodit. Našla jsem se a zapamatovala jsem si číslo třídy. Uvítací ceremonial se měl konat až další den. Stoupla jsem si stranou, aby se i ostatní mohli podívat, do jaké třídy budou chodit. Asi po deseti minutách školu otevřeli a my začali chodit dovnitř.

 

Třídu jsem našla ve druhém patře. Sedla jsem si do poslední lavice u okna. Tam sedím vždy nejraději. Sledovat dění z okna. To miluju. Pomalu se třída naplňovala studenty. Nikoho jsem tu neznala. A jak taky, když pocházím z Osaky. Po chvíli zazvonilo na začátek hodiny.

 

Po pěti minutách dorazil třídní učitel. Byla jsem překvapena, že máme za třídního chlapa. Ale proč ne. Vypadal sympaticky.

„Dobrý den třído.“ pozdravil nás třídní a jsme stáli. Učitel naznačil, abychom si sedli. Všichni jsme si sedli na svá místa. „Mé jméno je Kusuo Hirasawa. A teď vás budu jmenovat jmenovitě a vy se postavíte a představíte se.“ představil se nám učitel. „Jane Mizuki.“ řekl učitel mé jméno. Já jsem se postavila.

Jane Mizuki, ráda vás poznávám.“ představila jsem se a zase si sedla na židli.

„Nui Muta.“ řekl učitel další jméno dívky. Ta se postavila.

„Nui Muta, ráda vás poznávám.“ představila se nám dívka.

„Veronika Takao.“ vyzval další dívku učitel. Dívka si stoupla.

„Veronika Takao. Ráda vás poznávám.“ taky se představila dívka.

„Takako Wakamura.“ řekl učitel poslední jméno. Dívka se postavila.

„Takako Wakamura, rád vás poznávám.“ představila se nám poslendí dívka.

„Tak, už známe svá jména, teď ještě potřebuju dva dobrovolní, aby se stali zástupci naší třídy.“ řekl učitel, co potřebuje.

„Hele Verčo, co kdyby si to vzala?“ zeptala se jedna z dívek. Podívala jsem se, kdo to byl. Byla to ta Nui. Verča mlčky zvedla ruku.

„Dobrá tvoje jméno?“ zeptal se učitel na jméno.

„Veronika Takao.“ představila se dívka.

„Dobrá, ještě jednoho dobrovolníka.“ řekl učitel a podíval se po třídě. Nikdo ruku nezvedl. Zhluboka jsem se nadechla a zvedla jsem ruku.

„Výborně, tvoje jméno?“ zeptal se mě učitel.

„Jane Mizuki.“ představila jsem se a učitel si zapsal i mé jméno.

„Tak skříňky máte určené, jenom si je budete muset najít. A poslední věc. Zítra je ceremonial a od středy se už učíte podle rozvrhu. Tak nezapomeňte si vzít věci. Tak můžete jít. Jane a Verča tu zůstanou. Odvedu vás na schůzku zástupců třídy.“ oznámil mně a Verče učitel. Všichni se zvedli a odešli. Já zůstala ve tříde s Verčou. Vzala jsem si věci a přešla jsem k té Verče.

„Ahoj, já jsem Jane.“ představila jsem se dívce.

„A-ahoj, já jsem Verča. Díky, že ses přidala ke mně.“ pousmála se na mě dívka.

„Jsi tou holkou šikanována, viď?“ zeptala jsem se Verči.

„A-ano.“ dostala na konec ze sebe Verča. Všimla jsem si,že má nakrajíčku.

„Hlavně nebreč. Rozhodně ne teď.“ řekla jsem Verče Verča jenom přikývla a rukou si setřela oči.

„Tak dámy, pojďme.“ vyzval nás učitel. Verča se postavila vzala svou tašku a obě jsme šly za učitelem.

 

Učitel nás zavedl do čtvrtého patra. Zaklepal na jedny dveře a všichni co tam byli se na nás podívali.

„Tady vedu studentky, prvního ročníku.“ řekl učitel těm pár lidem.

„Dobře, děkujeme.“ poděkoval mužský hlas. Učitel nám udělal místo a já s Verčou jsme vešly dovnitř.

 

Sedly jsme si na volné židle, které byly vedle sebe. Obě jsme se rozhlédli po učebně. Bylo tu docela útulno.

„Tak, dneska máme na práci vyzdobit tělocvičnu na zítřejší ceremonial.“ promluvil muž.

„Tak dneska se nic nového nedozvíte.“ usmála se dívka.

„Mé jméne je Yori a toto je Kuma.“ představil sebe a kolegyni muž.

„Já jsem Jane.“ taky jsem se představila, když na mě přišla řada.

„Verča.“ taky se šeptem představila má spolužačka.

„Ichinose.“ představil se muž, který seděl vedle Verči.

„Law.“ představil se i druhý muž.

„Tak a teď jdeme makat.“ zasmál se Yori. Všichni jsme se postavili, vzali své věci a každý vzal jednu krabici a šlo se do tělocvičny.

 

Tělocvična byla obrovská. Už tam bylo přichystané malé pódium. Položili jsme krabice na zem a začali zdobit tělocvičnu. Law, Ichinose a Yori přidělali transparent nad pódiem. My ostatní jsme se staraly o okna, kam jme dávali různé ozdůbky. Já jsem je dávala na okno a Kuma s Verčou mi ty ozdoby podávaly. Obě měla z výšek závratě, tak to bylo na mně. Naštěstí já strach nemám. I kdybych ho měla, tak se ho snažím překonat. Asi za hodinu bylo vše hotové. Pódium připravené, ozdůbky na oknech a žídla u pódia.

„Tak dobrá páce. Zítra totu budeme muset uklidit, ale to zvládneme. Tak se zítra uvidíme. Zatím.“ rozloučil se s námi Yori. Všichni jsme si vzali tašky a šli jsme před školu.

 

U školy jsem se rozloučila s Verčou, protože ta bydlela ve městě a já na druhém konci. Law i Ichinose šli směrem do města, ale ne tak zcela. Byli totiž na intru.

 

Přijela jsem domů a sedla k počítači a napsala maila rodičům, jaký byl první den ve škole. Pak jsem si šl udělat oběd a po obědě jsem si připravila věci do školy, na druhý den. I když jenom doklady a peníze. Pak jsem si vzala knížku a začala jsem si číst. Dokonce jsem u toho čtení usnula.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.