Anime World CZ/SK - Příběhy

7. Kdo je Devil?

Šli jsme pouštní cestou. Panovalo veliké teplo. I Law, který byl bez trička se potil. Všichni jsme se potili. Ani pití jsme sebou neměli, tak jsme i prahli po vodě. Podle slunce jsme poznali, že musí být zhruba okolo jedné hodině odpoledne. Já a Robin jsem šli uprostřed. Zoro držel Robin za ruku. Já měla co dělat, abych jsem nezačala zase brečet. Tak ráda, bych jsem se držela s Lawem za ruku. A Law určitě taky žárlil, protože jeho milovaná Robin chodí se Zorem. V tom jsem cítila, jak mi po tváři stéká slza. Kruci, nebreč teď ne. Nadávala jsem si v duchu, ale slzám nešlo poručit. Robin mě chytla za ruku, což mi tím říkala, že je na mé straně. Ruku jsem měla znovu ve fáči z Lawova trika. Přemýšlela jsem, jak Zorovi říct, že u nich končím. Chtěla jsem být v jeho týmu, ale bez Lawa. S Lawem nemohu už být. Protože trpím bolestí srdce. I teď to bolelo.

 

Šli jsme celé odpoledne až k večeru jsme došli k nějaké civilizaci. Já byla už úplně KO. Chtělo se mi spát a pravé rameno bolelo jak čert.

„Počkejte tu, já jdu dovnitř.“ řekl Zoro a šel k pumpě. My čekali o kus dál.

„Jane, jsi v pohodě?“ zeptal se mě starostlivě Law.

„Jo, jsem OK.“ zalhala jsem, ale nechtěla jsem nic vysvětlovat. Robin to došlo, proč lžu. Chtěla mě obejmout, ale věděla, že bych jsem se rozbrečela. A věděla, že nechci brečet před Lawem. Po chvíli se vrátil Zoro.

„Už jsem volal policii i záchranku. Máme počkat u toho pumpaře.“ oznámil nám Zoro a všichni jsme šli na tu pumpu.

 

Pumpář se na mě díval podivným výrazem. Buď zíral na mé zranění, nebo mě sváděl. Nevím. Ale ten jeho pohled se mi nelíbil. Všichni si toho všimli a Zoro si stoupl přede mne, aby na mě ten pumpař neviděl.

„Díky.“ zašeptala jsem, aby mě Zoro slyšel.

„Není zač. Nenechám nikoho, aby očumoval mou sestru.“ usmál se Zoro.

„Ani mého přítele, pokud bych někoho měla?“ zeptala jsem se Zora trošku provokativně.

„Záleží kdo by to byl.“ ušklíbl se Zoro. Já se musela usmát. „Konečně ses usmála.“ byl potěšen Zoro.

„Až to skončí chci s tebou mluvit Zoro.“ řekla jsem vážně.

„Děje se něco?“ zeptal se mě Zoro starostlivě.

„Teď to řešit nechci.“ řekla jsem. Robin věděla o co jde.

„Janey, promysli si to ještě.“ pošeptala mi Robin do ucha.

„Ty chceš odejít?“ zeptal se překvapeně Zoro.

„Teď to nechci řešit.“ řekla jsem stroze Zorovi. Zoro přikývl. I Law už věděl o co jde. A rozhodně se chystal tomu zabránit. Jen chtěl počkat až se vrátíme domů. Protože tady v Egyptě může na ně číhat nebezpečí odkudkoliv.

 

Policie i záchranka dorazili na stejno. Zoro s Lawem si vzali nastarost policii a já s Robin se postarala o záchranku. Ta se mi začala starat o to rameno. Bolelo to ale dalo se to snést.

„Máte štěstí. Jenom se ta rána otevřela a na operaci to není. Jenom na šití.“ řekl mi jeden ze dravotníků. Ulevilo se mi. „Ale měla by jste tam nějaký ten den zůstat, aby se ta rána zacelila.“ poradil mi zdravotník.

„Dobře.“souhlasila jsem, že zůstanu v nemocnici. Toto slyšeli všichni, nejen Robin, ale i Zoro a Law.

„Nemáš teplotu?“ zeptal se mě Zoro.

„Ne, proč?“ divila jsme se, proč se Zoro ptá na to, jestli mám horečku, nebo ne.

„Že chceš být hospitalizována v nemocnici.“ divil se dál Zoro.

„Potřebuju klid na přemýšlení a v nemocnici klid budu mít.“ přiznala jsem Zorovi.

„Tak můžeme jet?“ zeptal se záchranář. Já jsem přikývla. „I vy slečno by jste měla jet.“ obrátil se na Robin.

„Dobře, pojedu.“ souhlasila Robin. Já jsem věděla, o co tu jde.

„Robin, tobě něco je?“ zeptal se starostlivě Zoro.

„N-ne n-nic.“ odpověděla Robin nejistě.

„Přijeďte za námi.“ řekla jsem Zorovi i Lawovi. Oba přikývli. Pak jsem nastoupila do sanitky jako Robin. Poté záchraná zavřel dveře a my jeli do nemocnice.

 

V sanitce panovala tichá domácnost, jak se říká. Já byla ošetřena a Robin v nemocnici čekalo vyšetření, ohledně dítěte. Chytla jsem Robin za ruku, protože jsem si všimla, že má strach.

„Neboj, vše bude OK. Jen budeš muset teď Zorovi říct pravdu.“ utěšovala jsem Robin, nebo aspoň jsem se o to snažila.

„Díky. Vím, ale bojím se jeho reakce.“ přiznala Robin. „A ještě do toho ty chceš odejít. Já taky odejdu a chlapi si budou muset najít nové parťáky.“ dodala své obavy.

„Já ještě o tom budu přemýšlet. Ale je to těžké. Law miluje tebe, i když šanci nemá, ale i tak tě miluje. A já trpím, že mě nechce. Chápu, že nejsem přitažlivá, ale jak se o mě teď staral, tak to bolelo ještě víc. Hlavně, když jsem pronásledovali Alexeje, aby nás nenačapali, že je sledujeme, tak mě políbil. A to byl vrchol všeho. Nezvládám být v jeho společnosti. Promiň.“ omluvila jsem se Robin.

„Mně se neomlouvej. Já ti rozumím. Kdybych věděla, že Zoro miluje jinou, která pracuje ve stejné skupině, tak bych jsem chtěla odejít.“ řekla mi Robin, že mi přímo rozumí. Znovu mi tekly slzy.

„Promiň.“ znovu jsem se omluvila.

„Neomlouvej se. Za slzy se neomlouvej. Mně je taky do breku, a to oproti tobě žádný důvod nemám.“ řekla mi Robin.

 

Dojeli jsme do nemocnice, kde se ještě jeden lékař podíval na tu mou ruku. Ale nic mi nedělal, jenom mě pak převezli na pokoj. Robin udělali vyšetření ultrazvukem. Taky měli pro ni dobré zprávy. Její dítě bylo v bezpečí a bez jakýkoliv problémů. Tak se Robin ulevilo.

Všichni jsme se sešli v mém pokoji. Naštěstí jsem na pokoji byla sama. Hned jsem všem řekla, že jsem v pořádku, že si tu jenom tři dny musím poležet.

„A ty Robin? Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Zoro Robin.

„Ano, v naprostém pořádku, tatínku.“ řekla Robin a usmála se nejistě na Zora.

„C-co? Já budu otec“ nemohl tomu uvěřit Zoro. Robin přikývla, že ano.

„Brácha, gratuluju i tobě Robin.“ usmála jsem se na ty dva.

„D-díky.“ byl stále v šoku Zoro, ale objímal Robin a i jí políbil.

„Vidíš, říkala jsem ti, že se není čeho bát.“ ujistila jsem Robin, že se pletla.

„Ty to věděla?“ podivil se Zoro.

„Ano, řekla jsem jí to, když jsme byli zahrabaní.“ přiznala Robin.

„Promiňte, ráda bych jsem si odpočinula.“ ozvala jsem se.

„V pohodě, my půjdeme.“ promluvil Law. Všichni se zvedli a odešli. Já jsem zůstala sama. Hned jsem se rozbrečela.

„Promiň, zapomněl jsem ti dát laptop.“ vrátil se Law. Já si hned setřela slzy. „Jsi opravdu v pořádku?“ zeptal se mě starostlivě Law.

„Jo jsem. A díky.“ poděkovala jsem za laptop.

„Není zač. Kdyby něco, jsem tu kdykoliv pro tebe.“ usmál se na mě Law. Já jsem se jenom usmála a Law odešel. Znovu jsem se rozbrečela. Po chvíli jsem zapnula laptop. Najela jsem na seznamku. Měla jsem tam zprávu od Devila.

„Ahojky Angeli jak ti je? Je to lepší? Dostal jsem nápad, co takhle se sejít?“ přečetla jsem si zprávu. Potěšila mě. Hned jsem mu odpověděla.

„Ahoj Devile, je mi líp fyzicky, ale po té psychické je to naprd. Proč ne, aspoň se sejdeme osobně. Ale nevím kdy. Ještě jsem v zahraničí a nevím, kdy se vrátíme.“ odepsala jsem Devilovi. Ten mi odpověděl až za hodinu.

„Dobře, tak až se vrátíš, dej mi vědět a vymyslíme co podnikneme.“ souhlasil Devil se schůzkou. Hned jsem mu odepsala.

„Dobře, dám vědět.“ souhlasila jsem a vyjela z chatu a zaklapla laptop. Odložila jsem ho na stolek a lehla jsem si. Znovu jsem se rozbrečela. Až se mi nakonec povedlo usnout.

 

Po týdnu:

 

Už jsme letěli domů. Policie pátrala po Alexejovi a jeho kumpánům. Ale ti zmizeli bůh ví kam. Rabefe našli mrtvého s kulkou v hlavě. V letadle jsem tentokrát seděla vedle Robin. Byla jsem za to ráda. Ale nepovídali jsme si. Obě jsme totiž usnuly. Nevím jak dlouho spala Robin, ale já prospala celou cestu.

 

Když jsme vystoupili z letadla, tak jsme se rozdělili a každý šel do svého domova. Já bydlela sama, ale blízko bydlel Zoro. Hned jak jsem dorazila domů sedla jsem k počítači a šla napsat zprávu Devilovi, že jsem doma. Hned mi odepsal, že bychom se mohli vidět hned další den. Souhlasila jsem. Pak se Devil odpojil a mně došlo, že ho nepoznám a on nepozná mě. Ale Devil se už nepříhlásil. Měli jsme sraz před kinem.

 

Byla jsem oblečena do červeného trika, a modrých mini kraťasů. Měli jsme jít do kina na nějaký film. Na schůzce jsem byla o deset minut dřív. Já radši byla na místě dřív, než pozdě. Po chvíli se objevil Law.

„C-co tu děláš?“ dostala jsem ze sebe.

„Angel, viď?“ zeptal se mě Law.

„J-jak to víš?“ byla jsem stále v šoku.

„Já jsem Devil.“ představil se mi Law.

„C-cože?“ stále jsem byla v šoku. Nemohla jsem uvěřit tomu, že Law je Devil.

„Neskočíme na kávu a pak na ten film?“ navrhl Law. Já jsem jenom přikývla na souhlas. Law mě chytil za ruku a vedl mě do jedné cukrárny.

Tam na mě čekalo další překvapení. U stolu byla kytice růží a muzikanti. Law nám objednal velký pohár, který jsme jedli společně. Jako pár. Ale vrtalo mi hlavou, proč mi Law neřekl, že je Devil. Proč to tajil.

„Jak si zjistil, že jsem Angel?“ zeptala jsem se Lawa.

„Když jsme byli prvně zasypáni v té hrobce,tak než si ztratila vědomí, si zmínila mou přezdívku a došlo mi to.“ vysvětlil mi Law s úsměve.

„A proč si mi to neřekl?“ dál jsem se vyptávala a jedla pohár.

„Protože mi došlo, že to tajnou láskou jsem já. A já si uvědomil, že kdybych ti řekl, co k tobě cítím, tak by si mi nevěřila.“ snažil se mi to vysvětlit Law.

„To je fakt.“ přikývla jsem. Pak jsme snědli pohár, a odešli do kina. Celou tu dobu mě Law držel za ruku. Pak po filmu jsme šli ještě do restaurace a pak mě Law doprovodil domů.

 

Chtěla jsem ho pozvat na kávu ještě, ale neměla jsem odvahu. Stále jsem byla v šoku, ale byla jsem připravena mu říct, že mu nevěřím, že miluje zrovna mě, když mi psal, jak miluje jinou, nebo-li Robin. Jenže když jsem se chystala říct dobrou, tak mě Law políbil. Byla jsem překvapena, ale nakonec jsem mu polibek taky oplatila.

 

Došli jsme nějak do mého bytu. A pak i do ložnice. Cestou do ložnice jsme si začali svlékat oblečení. Do postele jsme vlezli zcela nazí. Law do mě vnikl. Vzdychala jsem a užívala si tu rozkoš. I Law vzdychal a přirážel čím dál tím víc. Oba jsme vzdychali. Já si hrála s vlasy Lawa a hladila ho po zádech, a Law si hrál s mými prsy. Hladil je a lízal. Nakonec jsme se navzájem udělali. Law lehl vedle mě a já se přitulila k němu a Law mě objal. Hlavu jsem si položila na jeho hruď. Nikdo nic neříkal. Oba jsme hned usnuli.

 

Ráno, když jsem se probudila, tak Law v posteli nebyl. Myslela jsem si, že to byl sen, ale že jsem spala náha mi dosvědčilo, že to sen nebyl. Myslela jsem si, že už odešel, protože tu nebyl. Že mu šlo jenom o sex. Jenže k mému překvapení vešel do dveří i se snídaní.

„Dobré ráno lásko, jak ses vyspala?“ zeptal se Law s úsměvem.

„Dobré, dobře a jak ses vyspal ty?“ taky jsem Lawa zeptala.

„Výborně.“ řekl Law s úsměvem. Postavil tác přede mne a lehl si vedle mě. „Otevři ústa.“ řekl Law a dal mi sousto do úst. Pak jsem dala sousto i já Lawovi. Připadala jsem si jak ve snu. Když jsme dojeli, tak jsme se znovu milovali. Když bylo po všem tak jsem ležela na hrudi Lawa.

„Miluješ mě?“ zeptala jsem se Lawa.

„Ano miluju. Uvědomil jsem si to, když jsi ztratila vědomí v té kobce. Byl jsem slepý, že jsem si tě nevšímal už dřív. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu tě miluju a chci po zbytek svého života trávit jenom s tebou.“ přiznal se mi Law. Já mu věřila.

„Věřím ti.“ řekla jsem, že mu opravdu věřím. „A taky tě miluju, Devile.“ zasmála jsem se. I Law se zasmál.

„Ty jsi můj anděl.“ zašeptal mi do ucha. Od této chvíle jsme spolu začali chodit. Zoro měl svatbu s Robina při hodu kytice jsem ji chytla a to jsem stála vzadu. Law se usmíval. Nakonec jsme i my měli svatbu a po savtbě se nám narodily děti. Nejdřív jedno a později druhé. Nadále jsme zůstali všichni pospolu jak soukromě tak i pracovně. Byli jsme opravdová a šťastná rodinka.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.