Miluješ mě? - 6. kapitola - Zasypaní+svoboda
Informace:
Janey, Law, Robin a Zoro jsou zasypaní v hrobce Alexandra Velikého. Při snaze dostat se ven Robin přizná Janey že je těhotná. Janey by se začala radovat, ale slíbila mlčenlivost. Janey se Robin svěří, že chce od nich odejít, kvůli lásce, kterou cítí k Lawovi a je jenom jednosměrná. Nakonec se všichni dostanou ven, ale musí dojít na policii pěšky.
6. Zasypáni+Svoboda
V autě nám dali pytle na hlavy, tak jsme nevěděli kam jedeme. Ale jeli jsme dost dlouho. Pomalu jsem přestala vnímat bolest v rameni. Ale cítila jsem, že se mi ta rána otevřela. Ale výhoda byla ta, že jsem mohla nechat broudem téct slzy. Ne kvůli únosu, ale kvůli Lawovi. Bylo mi jasné, že mě políbil jenom proto, aby Alexej na nás nepřišel, ale přesto to bolelo. Že to bylo jenom hrané. Ne z lásky, jak bych jsem chtěla. Po nějaké době jsme zastavili a Alexejovi lidi mě i Lawa vytáhli prudce z auta. Nechali nás kleknout na zem a sundali pytle z hlav. Alexejovi muži nám hned mířili na spánky, přichystani kdykoliv nás zastřelit. Před námi stál Zoro s Robin. Oba měli vyděšené tváře. Stejně jako já.
O pár hodin dřív:
Zoro s Robin se rozloučili s Janey a Lawema vyrazili před hotel, kde na ně čekalo auto Kamoseho a Rabefa. Průvodce Egyptem jim dělali tentokrát oba dva.
„Jak se daří vaší přítelkyni?“ zeptal se Kamose, který seděl na sedadle spolujezdce.
„Je v hotelu. Nechala se na reverz propustit z nemocnice.“ řekl ne moc nadšeně Zoro.
„Má se dobře.“ odpověděla Robina Zorovi zmáčkla ruku na znamení, aby toho nechal. Zoro proto sklapl. Měl totiž blbý pocit, že Janey nebude úplně fit, ale nechtěl děsit Robin.
„To je špatné, zdější nemocnice je vynikající.“ ozval se Rabefa.
„Uvědomujeme si to, ale Janey nerada je v nemocnici.“ řekla Robin to co věděla.
„Je to proto, že obviňuje nemocnice ze smrti našich rodičů.“ ozval se Zoro. Věděl, že to musí říct, potože Janey by to nikdy neřekla a odvolávat na důvod, aby jim to řekla Janey bylo nemožné, protože by se to nikdy nedozvěděli.
„J-jak to myslíš, Zoro?“ zeptala se Robin překvapeně Zora.
„Naši měli autonehodu. Opilec se srazil s našima. Janey v tom autě taky byla. Ale jako jediná přežila, ale museli jí transportovat srdce. A dobrým dárcem byl taťka. Taťkovo srdce žilo, ale mozek už ne a u Janey šlo o život. Tak se takhle doktoři rozhodli, že zachrání aspoň její život. A když Janey zjistila pravdu, jak to bylo, tak začala nemocnici nenávidět, že to oni zabili její rodiče, nebo aspoň taťku. Od té doby je nenávidí a nechce tam být ani minutu.“ řekl s povzdechem Zoro. Sám měl na krajíčku při vzpomínce na rodiče.
„T-to je mi léto.“ řekla Robina setřela si slzu, která ji tekla po tváři. Zoro víc zmáčkl ruku Robin, na znamení, že je to za ním.
„Sice lituju toho, že rodiče zemřeli, ale jsem rád, že aspoň Janey žije. Že mám ji. Proto se o ní tolik bojím. Je jediná má rodina.“ vysvětlil Zoro, proč nebyl nadšen z toho, že Janey opouští nemocnici na reverz.
„Chápu tě, ale Janey není slaboch. Ta to zvládne sama. Jenom by o tom měla mluvit. Když to bude v sobě dusit, tak se jí to podepíše na psychice.“ řekla Robin, a poradila co by Janey měla udělat.
„Vím, ale já ji k psychiatovi nedostanu. Na to je moc tvrdohlavá.“ povzdychl si Zoro.
„Tak jí pohroz. To by mohlo pomoci.“ ozval se Kamose zepředu.
„To bych rád udělal, ale mám strach, že bych jsem ji ztratil. Že by na mě byla naštvaná natolik, že by se mnou přestala komunikovat.“ řekl své obavy Zoro.
„Myslíš, že by se to stalo?“ zeptala se v obavě Robin, že by toho byla Janey schopna.
„Nemyslím vím. Už stačí, že jsem o vyžvanil vám.“ znovu si povzdychl Zoro.
„Neboj, já nic neřeknu, že to vím.“ ujistila Robin Zora. Zoro si Robin víc přitiskl k sobě a políbil ji do vlasů.
„Už teď se cítím provinile, že jsem jí neřekl, že s tebou chodím.“ řekl Zoro, čeho litoval.
„To i já, ale nechtěli jsme nic uspěchat.“ souhlasila se Zorem Robin.
Po pěti hodinách dorazili na místo, kde Janey s Lawem našli hrobku Alexandra Velikého. Mezitím co Janey byla v nemocnici, tak se Kamose s Rabefe postarali o vykopávky tak, že vykopali přístup do hrobky.
Když dorazili na místo, tak se všichni čtyři přichystali, že půjdou prozkoumat hrobku. Policie naštěstí jim to umožnila, protože zjistili, že toto není místo činu a taky, že nejsou žádné otisky. Tak po jednom dni místo uvolnili. Zoro s Robin se chystali na sestup do hrobky, když přijely dvě auta. Z jednoho auta vystoupil Alexej a z auta nechal vystoupit dvě postavy. Alexej dal znamení a ti dva sundali pytle z hlav těch postav. Zoro i Robin byli překvapeni, v šoku. Dalo by se říci, že v tranzu. Byla to totiž Janey s Lawem.
Já ani Law ani Zoro ani Robin jsme se nezmohli na žáné slovo. S Lawem jsme nečekali, že nás zavezou na vykopávky. Law i Zoro si všimli, že krvácím zpravého ramene.
„Tak teď když jste se přivítali, tak rychle do hrobky. A jestli se někdo o něco pokusí, tak jejich hlavičky budou na cucky.“ zasmál se Alexej. Ti dva přitlačili zbraně víc do našich spánků.
„Jen Janey z toho vynech a pusť.“ řekl Zoro, když se tak nějak vzpamatoval.
„Zapomeň na to, Zoro.“ zasmál se Alexej.
„ZORO POZOR!“ křikla jsem na Zora, když mi došlo, že jeden z průvodců tasí zbraň. Jenže Zoro reagoval moc pomalu. Jeden z průvodců už držel Robin a mířil na ni zbraní.
„Rabefi?“ byl převapený Zoro.
„To jste nečekali co?“ zasmál se Rabef. Všimla jsem si, že Kamose chce reagovat, ale Rabefi byl rychlejší a vystřelil. Chvíli panovalo ticho. Dokonce jsem zavřela oči. Když jsem je zase otevřela, tak Kamose ležel na zemi s vytřeštěnýma očima a mozkem na zemi. Byl to otřesný pohled. Odvrátila jsem proto zrak.
„Janey, jen se dívej. To tě taky bude čekat, pokud nebudeš poslušná.“ zasmál se Alexej a hlavu mi natočil na mrtvolu. Zvedal se mi žaludek, ale snažila jsem se vše udržet v sobě. „A teď všichni do hrobky.“ rozkázal. Všchni jsme šli do hrobky. Zoro šel jako první. Pak šel Rabefi s Robin, já se svým únoscem , pak Law se svým únoscem a nakonec šel Alexej.
Došli jsme od hrobky, a čekali jsme co se bude dít dál. Všichni jsme byli pohromadě. Už nám nemířili na spánky, ale i tak na nás mířili zbraněmi. Rabef něco začal šeptat Alexejovi do ucha. Zorovi došlo, co nejspíš mu říká.
„Janey, udělal jsem blbost.“ zašeptala mi do ucha Zoro. Podívala jsem se na něho.
„Jakou?“ byla jsem překvapena.
„V autě jsem Robin, Rabefovi a Kamosemu řekl o smrti našich rodičů a tvé nenávisti k nemocnicím. Omlouvám se.“ omlouval se mi Zoro. Byla jsem v šoku, ale rychle jsem se vzpamatovala.
„Hele v klidu. Robin jsem to chtěla říct osobně, ale ty si to udělal za mne, a že Rabef je zrádce jsi nevěděl. A stejně je tu jeden člověk, který o tom taky ví.“ zašeptala jsem Zorovi v klidu do ucha. Bylo poznat, že se Zorovi ulevilo.
„Komu si to řekla?“ zeptal se mě Zoro překvapeně.
„Jednomu člověku na internetu. Nevím kdo to je, ale jeho přezdívka je Devil.“ řekla jsem Zorovi. Chystal se něco poznamenat, ale Alexej byl rychlejší.
„Tak teď jsem se dozvěděl krásnou novinku o tobě Janey.“ smál se Alexej.
„Nevím, co je na tom tak vtipného.“ obořila jsem se na Alexeje.
„Je to velice zajímavé, ale i vtipné. Obviňoval nemocnici, když za to může opilec.“ dál se smál Alexej.
„To je moje věc, koho budu obviňovat. Vím, že nemocnice mi zachránila život, ale i tak mám k nemocnicím prostě odpor. A to se nezmění.“ pronesla jsem hrubým tónem.
„No, to je jedno. Předtím jsi přežila, ale teď zemřete.Všichni zemřete.“ smál se Alexej. „A teď jděte dál.“ poručil nám. Všichni jsme šli směrem, kterým nám ukázal Alexej.
První šel Law, já za Lawem, za mnou šla Robin a pak šel Zoro a za ním Alexej, který na nás mířil zbraní. Já a Law jsme měli už ruce volné. Při chůzi, jsem se za to rameno držela. Znovu jsem z térány krvácela.
„Jane, v pohodě?“ zeptal se mě Law, když si všiml, jak se za něho držím.
„Jo, vše OK.“ pousmála jsem se na Lawa. Law jenom přikývl a šel dál. Došli jsme k zasypanému vchodu, odkud přišel prvně Alexej.
V této místnosti bylo zlato. A když jsem se podívala na levou stranu, tak tam bylo tělo mumie. Došlo mi, že to je Alexandr Veliký.
„Alexi, řekni mi, proč jste nevyrabovali toto místno a nechal si zabít svého člověka?“ zeptala jsem se přímo Alexeje.
„Koukám, že jsi chytrá hlavička. Ano byl to můj člověk, který mě zradil. A proč to nerabujeme? Protože tentokrát o rabování nám nejde.“ ušklíbl se Alexej.
„Aha, takže nás chceš zabít.“ došlo mi.
„Bingo.“ zasmál se Alexej. „A teď dobrounoc navěky.“ smál se dál. Pak odešel a po chvíli zazněla rána. Zoro padl na Robin a Law na mě, aby nás ochránili před výbuchem. Po chvíli panovalo ticho, ale nám všem zvonilo v uších. Nebo aspoň mně jo.
„V pořádku?“ zeptal se nás Zoro a podíval se na nás všechny.
„Jo jsem.“ přikývla jsem.
„I já“ řekl Law.
„V rámci možností ano.“ řekla Robin.
„Dobře. A teď se dostat odtud, než nám dojde kyslík a zahyneme tu. Já tu nehodlám položit svůj život. A co vy?“ řekl nám všem Zoro.
„Jasně, ale jak?“ zeptala jsem se.
„Co takhle zkusit vyhrabat se ven tím, že vyhrabeme toto kamení?“ navrhl Law. Všichni jsme se na sebe podívali a přikývli, že s tímto nápadem souhlasíme všichni.
„Jane, ty si tu sedni. My se o to tu postaráme.“ řekl mi Law, sundal triko a udělal z něho pro mě fáč. Překvapil mě tak, že jsem ani neprotestovala. Jako v tranzu jsem si sedla a sledovala ty tři jak hrabají kamení. Proč to sakra dělá? Ale neví co k němu cítí. Jinak by to asi nedělal. Proč to tak bolí? Ptala jsem se sama sebe. Přistihla jsem se, jak mi po tvářích tečou slzy. Hned jsem si je setřela. Nechtěla jsem, aby mě viděli brečet, hlavně ne Law.
„Janey, v pohodě“zašeptala mi do ucha Robin. Podívala jsem se na ni.
„J-jo, vše je OK.“ dostala jsem ze sebe.
„Jestli se chceš vybrečet, tak se vybreč.“ nabídla mi své rameno Robin.
„Díky, to bude v pohodě.“ pousmála jsem se na Robin.
„Dobře.“ přikývla Robin a chvilku u mě zůstala. „Musím ti něco říct.“ začala nejistě mluvit. Podívala jsem se na ni. Zrovna se podívala na Zora. Došlo mi, o čem chce mluvit.
„Vím, že chodíš s bráchou.“ usmála jsem se na Robin.
„J-jak to víš?“ byla překvapena Robin.
„Když Law šel do nemocnice za mnou, tak vidět tebe a Zora, jak ti Zoro dal pusu do vlasů. Což není u běžného přátelství možné. Tak nám došlo, že spolu chodíte.“ usmála jsem se na Robin. Na ní bylo vidět, že se jí ulevilo. „Jen nechápu, proč ty tajnosti.“ dodala jsem zamyšleně.
„Tajit jsem to chtěla já. Zoro se tím chtěl tobě pochlubit, ale nechtěla jsem nic zakřiknout. A to, co ti teď řeknu, neví ještě nikdo.“ šeptala mi do ucha Robin.
„Neříkej, že ty..a...Zoro...“ soukala jsem ze sebe, protože mi to začínalo docházet.
„Ano, čekáme miminko.“ usmívala se Robina prstem naznačila, ať držím klapačku.
„Neboj, budu jako hrob. Nejraději bych teď šla vám pomoci s hrabáním, aby to bylo rychle za námi.“ usmála jsem se na Robin.
„No, a to ti nedovolím.“ usmála se Robin.
„Ale já tobě taky ne.“ zazubila jsem se na Robin.
„Dobrá, budu tu s tebou.“ taky se zazubila Robin. „Až se odtud dostaneme, tak to oslavíme.“ dodala Robin.
„Jasně.“ trošku jsem zase zesmutněla.
„Janey, co se děje? Děláš mi starosti.“ zeptala se Robin se strachem v hlase.
„Ale nic.“ řekla jsem trošku smutně.
„Ty se zlobíš, že nám Zoro řekl, co se stalo, když si byla malá?“ zeptala se Robina stále jsme šeptaly.
„Ne, to ne. To jsem se chystala ti říct sama. Ale jen uvažuju, že od této společnosti odejdu.“ řekla jsem nad čím jsem přemýšlela.
„To nemyslíš vážně, že ně?“ zhrozila se Robin.
„Myslím. Víš jak miluju Lawa, tak u něho šanci nemám a bolí mě už jenom to, že ho vidím.“ přiznala jsema znovu se rozbrečela. Robin mě objala a já brečela po tolika letech jak malé děcké. Law i Zoro si toho všimli, ale dělali, že nic nevidí a snažili se odhrabávat kamenní.
„To bude dobré, uvidíš.“ utěšovala mě Robin.
„Nebude.“ trvala jsem na svém. O tom polibku jsem pomlčela, protože při vzpomínce na ten polibek to bolelo ještě víc.
„Uvidíme, ale nechci, aby si odešla.“ přiznala mi Robin.
„Já taky ne, ale nemohu s Lawem pracovat. Nemám na to už nervy.“ přiznala jsem Robin.
„Vím. A rozumím ti.“ utěšovala mě Robina já stále brečela.
„Pojďte, udělali jsme menší otvor.“ zavolal na nás Zoro. Já i Robin jsme se postavily a šli ke chlapům. Dokázali vykopat menší otvor, ale muselo se vyšplhat nahoru.
„Půjdu jako první a pomohu vám.“ nabídl se Law. Zoro ani já s Robin jsme neprotestovali. Law vyšplhal nahoru protáhl se otvorem a pak se ozval.
„Může jedna z vás jít.“ oznámil nám Law.
„Já půjdu jako první.“ nabídla se Robin. Já jsem souhlasila. Robin začala šplhat jako první a u otvoru jí pomohl Law. Pak přišla řada na mě. Sundala jsem fáč, udělaný z Lawova trika a začala šplhat. Rameno jsem začínala cítit. Ale šplhala jsem dál. Nahoře mi pomohl Law. S jeho pomocí jsem se dostala na druhou stranu k Robin. Teď byl na řadě Zoro. Ten tu byl za chvíli.
Když jsme se na druhé straně sešli všichni tak jsme šli dál najít východ. Ten jsme snadno naštěstí našli. Jen jsme museli šplhat po žebříku. První lezl Zoro, pak Robin, já a jako poslední tentokrát Law.
Venku nikdo nebyl. Jen pár aut, ale tam byly postřelené pneumatiky. Takže žádné auto nebylo pojízdné. Bylo nám jasné, že na egyptskou policii musíme jít pěšky.